6 C 149/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 18 326,99 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 18 326,99 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25.8.2022 domáhala zaplacení částky 18 326,99 Kč s úrokem 8,5 % ročně z částky 16 492,87 Kč od 2.12.2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 16 492,87 Kč od 2.12.2021 do zaplacení ve výši 8,5 %. Návrh odůvodnila tím, že uzavřela se žalovaným dne 11.1.2021 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen " Smlouva), na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Tvrdila, že v souladu se zákonem ověřila úvěruschopnost žalovaného a tento byl po posouzení vyhodnocen jako úvěruschopný. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 000 Kč splatnými vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem 22.2.2021 (čl. 3 Smlouvy). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru a žalobkyně byla nucena po předchozích marných výzvách k úhradě úvěr ke dni 1.12.2021 zesplatnit dle čl. 8 Smlouvy, o čemž žalovaného vyrozuměla dopisem z téhož dne. Výzvou k úhradě ze dne 5.8.2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně vyčíslila žalovaný nárok k 1.12.2021, kdy k tomuto dni došlo k zesplatnění úvěru. Dluh žalovaného činil k 1.12.2021 částku v celkové výši 18 326,99 Kč skládající se z jistiny ve výši 16 492,87 Kč, úroku z prodlení ve výši 34,12 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč (poplatky za správu klienta v prodlení). Od 2.12.2021 požaduje žalobkyně po žalovaném vedle žalované částky úrok ve výši 8,50 % ročně ve smyslu ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (řádný úrok je ve smyslu čl. 1 písm. c) Smlouvy vyšší) a dále zákonný úrok z prodlení, v obou případech z dlužné jistiny (16 492,87 Kč).

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 13.3.2023 omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně obeslán na adresu trvalého pobytu dne 16.2.2023, o odročení jednání nežádal, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11.1.2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl splatný nejpozději do 20.2.2023. Výše měsíční splátky činila 1 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,99% ročně. RPSN činilo 22,26%. Celková žalovaným splatná částka činila 24 757 Kč. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí neúčelového, nezajištěného, spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

5. Z dopisu ze dne 1.12.2021 soud zjistil, že tímto dokumentem žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění celkového dluhu ke dni 1.12.2021 v částce 18 327 Kč.

6. Z dopisu ze dne 5.8.2022 soud zjistil, že tímto dokumentem žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 20 224,45 Kč do 20.8.2022 s tím, že v opačném případě dojde k jejímu vymáhání soudní cestou.

7. Z výpisu z účetní evidence žalobkyně soud zjistil, že k úvěru žalovaného [číslo] žalobkyně eviduje pohledávky v celkové výši 18 326,99 Kč.

8. Z oznámení ČSSZ ze dne 28.12.2020 soud zjistil, že žalovanému od ledna 2021 náleží starobní důchod ve výši 14 424 Kč, po srážkách je vyplácena částka 12 467 Kč.

9. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění, kdy listinu označenou jako posouzení úvěruschopnosti klienta lze zčásti hodnotit jako doplnění skutkových tvrzení žalobkyně. Pokud jde o část obsahující zřejmě údaje z registru klientských informací, je tato bez jakékoliv důkazní hodnoty, neboť není zřejmá souvislost dotazu s osobou žalovaného (nadto požadavek na lustraci měl být zadán 8.1.2021, zatímco žádost žalovaného je dle téže listiny datována teprve dnem 11.1.2021).

10. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko oznámení ČSSZ o výši starobního důchodu žalovaného od ledna 2021 v částce 14 424 Kč, přičemž k výplatě je určena pouze částka 12 467 Kč. Dle tvrzení samotné žalobkyně žalovaný na žádosti uvedl, že nemá žádné výdaje, pouze platí nájemné ve výši 5 000 Kč. Svá tvrzení o prověřování žalovaného (v insolvenčním rejstříku, informacemi z CBCB ohledně jeho platební morálky, z historie v interní evidenci klientů) žalobkyně soudu nikterak nedokládala. Je třeba uvést, že výdajové poměry žalovaného nebyly soudu jakkoliv doloženy příslušnými listinami, přičemž z tvrzení žalobkyně ani neplyne, že by žalovaným uvedené výdaje ve výši 5 000 Kč na bydlení ověřovala, kdy pouze na základě tvrzení žalovaného žalobkyně vypočítala jeho životní výdaje na částku 8 948 Kč při zohlednění statistických údajů a údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Zároveň žalobkyně tvrdila, že při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Ukazatel splátkového zatížení činil u žalovaného 8,02% po poskytnutí úvěru. Dle tvrzení žalobkyně příjem klienta byl tedy dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů, neboť po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 11 467 Kč k pokrytí životních nákladů. Soud se s takto paušálním a neadresným zjišťováním osobních, příjmových a výdajových poměrů žalovaného neztotožňuje. Pokud žalovaný uvede své výdaje ve výši 0 Kč, přičemž i z jediného dokladu, který má soud k dispozici, je zřejmé, že jsou žalovanému ze starobního důchodu činěny nějaké srážky, přičemž trvalý pobyt má žalovaný veden na adrese městského úřadu, jak žalobkyně mohla ověřit dle údajů uvedených v úvěrové smlouvě, měl už tento nesoulad vést žalobkyni k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Výdajová stránka poměrů žalovaného tedy nebyla soudu jakkoliv doložena příslušnými listinami, kdy z podání žalobkyně ani neplyne, že by údaje získané od žalovaného jakkoliv sama ověřovala, pouze je použila do své interní metodiky, což nelze považovat za posouzení úvěruchopnosti žalovaného s odbornou péčí a tedy i zachování smyslu a účelu dané právní úpravy. Soud tedy nemá za to, že by žalobkyně provedla hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného, kdy zcela absentují podklady k hodnocení výdajové stránky žalovaného.

13. Dle názoru soudu žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a tedy nepostupovala s náležitou odbornou péčí.

14. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 11.1.2021. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

16. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru ze dne [datum] neplatná. Jelikož nebylo v řízení prokázáno a žalobkyně k tomuto tvrzení ani nenavrhla soudu jakékoliv důkazy, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena jakákoliv částka, nelze uzavřít, že by žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaný by byl podle § 2 991 o.z. povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat.

17. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

18. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady nevznikly.