6 C 151/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 27 109,93 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 27 109,93 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3.2.2025 domáhala zaplacení a) částky 25 992,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 721,19 Kč za dobu od 17.10.2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a b) částky 1117,38 Kč. Návrh odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25051534 uzavřené mezi žalobkyní žalovaným dne 29.5.2024 distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz (dále jen „Smlouva“), na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 65 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne 28.6.2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 19.11.2025. Dle čl. I odst. 3 Smlouvy je její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaného, a dále VOP, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. X odst. 3 Smlouvy před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve VOP žalobkyně stanoveny. Žalobkyně uvedla, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 26 941 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne: 29.5.2024 Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, 29.5.2024 Centrální evidence exekucí, 29.5.2024 ISIR, 29.5.2024 Neplatné doklady MV ČR. Žalovaný následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve Smlouvě. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto: dne 29.5. 2024 v částce 1 300 Kč, dne 18.6.2024 v částce 4 000 Kč, dne 24.6.2024 v částce 2 603 Kč, dne 10.6.2024 v částce 600 Kč, dne 6.6.2024 v částce 2 000 Kč a dne 30.5.2024 v částce 1 000 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy následující volitelné služby: služba “Presto” za poplatek ve výši 990 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 32,64 Kč. Jedná se o služby, které jsou volitelné a je na uvážení zájemce o úvěr, zda je bude chtít využít. Uvedla, že žalovaný splatil na jistinu celkem 3, 33 Kč a to dne 18.6.2024. Částky zaplacené žalovaným byly dle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla Smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 16.10.2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 17.10.2024. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 25 992,55 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: jistina: 11 499,63 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru: 226, 86 Kč, smluvní úrok: 13 271,36 Kč, Poplatek za službu „Presto“: 974, 54 Kč a Poplatek za službu „Informační SMS servis“: 20,16 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “Presto”, v původní výši 990 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy službu “Informační SMS servis”, v původní výši 32,64 Kč. Závěrem uvedla, že pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, navrhuje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyni dlužná částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil. Dále žalobkyně uplatnila nárok na částku 1 117,38 Kč, k čemuž uvedla, že je oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, kdy žalobkyně nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne 17.7.2024. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od 18.7.2024 do 16.10.2024.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 25.8.2025 omluvila. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně obeslán a předvolání spolu s žalobou mu bylo doručeno fikcí na evidovanou adresu trvalého pobytu dne 1.8.2025, o odročení jednání nežádal, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Z dokumentu označeného jako identifikované příjmy soud zjistil, že na základě spotřebitelem doloženého bankovního výpisu byl ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele ve výši 26 941 Kč.

5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že provedení výpočtu úvěruschopnosti bylo učiněno dne 29.5.2024, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti činil dvě osoby, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem činil dvě osoby, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činila 6 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 26 941 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činila 27 000 Kč, regionální koeficient byl uveden jako 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti: neuveden, rezerva pro výdaje 500, vypočítané minimální výdaje 7 505 Kč, disponibilní příjem 19 400 Kč, počet doporučených prodloužení 0, posouzení úvěruschopnosti uvedeno jako úspěšné.

6. Z dopisu ze dne 20.1.2025 plyne, že žalovaný byl tímto vyzván k úhradě částky 27 424,93 Kč do tří dnů. Z podacího lístku plyne odeslání zásilky žalovanému dne 20.1.2025.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na protiúčet č. , č. účtu, byla dne 29.5.2024 vyplacena částka 1 300 Kč pod VS , var. symbol, , dne 30.5.2024 byla na označený účet vyplacena částka 1 000 Kč pod VS , var. symbol, , dne 6.6.2024 byla na označený účet vyplacena částka 2 000 Kč pod VS , var. symbol, , dne 10.6.2024 byla na označený účet vyplacena částka 600 Kč pod VS , var. symbol, , dne 18.6.2024 byla na označený účet vyplacena částka 4 000 Kč pod VS , var. symbol, a dne 24.6.2024 byla na označený účet vyplacena částka 2 603 Kč pod VS , var. symbol, .

8. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25051534 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky. V záhlaví smlouvy identifikující žalovaného jako dlužníka je uvedeno číslo účtu: 7520233002. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru až do výše 65 200 Kč, který bude poskytnut bezhotovostně na bankovní účet klienta. Smlouva byla podepsána elektronicky dne 29.5.2024. Úvěr měl být splácen v pravidelných denních splátkách.

9. Z Přílohy: Předpis denních splátek soud zjistil, že denní splátka činila 14,16 Kč.

10. Z e-mailu ze dne 16.10.2024 soud zjistil, že tímto bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 16.10.2024.

11. Z dokumentu označeného jako autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že totožnost spotřebitele (žalovaného) byla ověřena prostřednictvím služby BankID od společnosti Bankovní identita, a.s. s tím, že bankovní účet č. , č. účtu, náleží k datu 29.5.2024 žalovanému.

12. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 1.8.2025 soud zjistil, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl v dotčeném období žalovaný, a že na označený účet byla dne 24.6.2024 připsána platba v částce 2 603 Kč, dne 18.6.2024 platba v částce 4 000 Kč, dne 10.6.2024 platba v částce 600 Kč, dne 6.6.2024 platba v částce 2 000 Kč, dne 30.5.2024 platba v částce 1 000 Kč a dne 29.5.2024 platba v částce 1 300 Kč.

13. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

14. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

15. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bez jakékoliv verifikace ze strany žalovaného. Je nutno konstatovat, že žalobkyní nebyl předložen jakýkoliv důkaz, který by ve výpisu uvedenou příjmovou či výdajovou situaci žalované osvědčoval, kdy příjmové i výdajové poměry žalovaného nebyly doloženy příslušnými listinami a soud tak nemohl ověřit závěr žalobkyně o dostatečné úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyní tvrzená lustrace žalovaného ve shora uvedených registrech nebyla soudu rovněž nijak doložena Nelze než uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného z předložených dokumentů nevyplývá. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

17. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

18. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25051534 ze dne 29.5.2024 neplatná. Současně má soud na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalovanému byla vyplacena částka 11 503 Kč a v tomto smyslu tedy žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaný by byl podle § 2 991 o.z. povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyně však řádně netvrdila, v jaké výši, a případně kdy, žalovaný úvěr splácel. Soud v této otázce vycházel z žalobních tvrzení, z nichž je zjevné, že k částečné úhradě ze strany žalovaného došlo. Žalobkyně výslovně uvedla, že žalovaný splatil na jistinu dne 18.6.2024 celkem částku 3,33 Kč. Sama žalobkyně v návrhu dále uvádí, že částky zaplacené žalovaným byly dle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Z uvedeného tedy nelze dospět k závěru, že žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku 3,33 Kč, kdy nelze vycházet z uváděné výše nesplacené jistiny v částce 11 499,63 Kč, neboť strany smlouvy sjednaly pořadí závazků, na které budou splátky úvěru započítávány, a na jistinu úvěru se platba podle tohoto ujednání započítá teprve v dalším pořadí.

19. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

20. Za popsané situace, kdy po provedeném dokazování není dán rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, nezbylo soudu než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

21. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady nevznikly.