6 C 161/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 140,60 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 9 800 Kč za dobu od 10.2.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 6 340,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 9 800 Kč za dobu od 20.1.2022 do 9.2.2023 zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 360,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 10.3.2023 domáhala zaplacení částky v celkové výši 16 140,60 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně za podmínek uvedených ve smlouvě žalovanému dne 20.12.2021 spotřebitelský úvěr. Smluvní strany uzavřely smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele [webová adresa]. K ověření identity a bankovního účtu žalovaného žalobkyně uvedla, že identita žalovaného byla ověřena pomocí občanského průkazu a aplikace [anonymizováno], která podléhá úpravě směrnice„ [anonymizováno]“. Na základě uzavřené smlouvy byl poskytnut žalovanému dne 20.12.2021 úvěr ve výši 9 800 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tento úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit. S ohledem na to, že žalovaný nesplnil podmínky pro odpuštění úroku z úvěru, je povinen žalobkyni v souladu s čl. 4 VOP uhradit spolu s jistinou i tyto úroky ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Úrok z úvěru činil 2 646 Kč. Poskytnutí úvěru převodem na bankovní účet žalovaného v uvedené výši vyplývá z výpisu z účtu žalobkyně. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 19.1.2022. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit, tak činila 12 446 Kč. Žalovaný však v termínu splatnosti a ani do dne sepisu žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyni tak vznikl nárok požadovat úhradu dlužné částky sestávající se z jistiny úvěru a úroku z úvěru v celkové výši 12 446 Kč, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z dlužné jistiny 9 800 Kč ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tj. od 20.1.2022, do úplného zaplacení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky (jistiny), ohledně níž je dlužník v prodlení. Vzhledem ke splatnosti úvěru dne 19.1.2022 je smluvní pokuta účtována ode dne 20.1.2022 z částky 9 800 Kč a nárokována je v částce 3 694,60 Kč.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 20.9.2023 omluvila, žalovaný, ačkoliv byl řádně obeslán se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující:

4. Z náhledu účtu vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] ze dne 20.12.2021 soud zjistil, že je veden na žalovaného, že zpřístupněn byl náhled na období šesti měsíců a zůstatek na účtu činí 3 084,44 Kč. Součástí přehledu je také přijetí částky 8 000 Kč z titulu půjčky od [právnická osoba]

5. Z dotazníku ze dne 20.12.2021 soud zjistil, že je žalovaný [anonymizováno], žije s [anonymizováno], je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] v [anonymizováno]. Jeho čistý měsíční příjem činí 31 000 Kč a měsíční výdaje činí 8 760 Kč. Domácnost sdílí se třemi dalšími osobami, které disponují příjmy.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 1.2.2023 soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě částky 22 073,16 Kč ve lhůtě do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy. Z potvrzení o odeslání písemnosti soud zjistil, že tato byla žalovanému odeslána dne 2.2.2023.

7. Z výpisu účtu žalobkyně č. [bankovní účet] soud zjistil, že dne 20.12.2021 byla na účet č. [bankovní účet] vyplacena částka 9 800 Kč. Dle zprávy pro příjemce se jedná o půjčku dle smlouvy [číslo]. Transakce je dále označena [číslo].

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi stranami (žalovaný je označen rovněž [rodné číslo]) a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč. Bylo sjednáno, že za datum uzavření smlouvy se považuje datum odeslání finančních prostředků žalovanému uvedené na faktuře ke smlouvě.

9. Z faktury ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému částku 9 800 Kč v jedné splátce ke dni 19.1.2022. Jako datum odeslání finančních prostředků žalovanému je uveden 20.12.2021.

10. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

11. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko náhled účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet], kdy je nutno konstatovat, že není zřejmé, zda jde o výpis úplný, jeho formát je nepřehledný a pro posouzení majetkové situace žalovaného tedy zcela nevhodný. Pokud se jedná o listinu označenou jako„ dotazník“, není patrná její verifikace ze strany žalovaného, nadto nebyly žalobkyní předloženy důkazy, které by v „ dotazníku“ uvedenou příjmovou či výdajovou situaci žalovaného osvědčovaly. Dále již z náhledu účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný čerpal půjčku (úvěr) i u jiného subjektu a není patrné, zda vůbec, příp. jakým způsobem, žalobkyně tuto skutečnost posuzovala a stran úvěruschopnosti žalovaného vyhodnotila. Nelze tedy než uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného z předložených dokumentů nevyplývá. Soud proto nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

14. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena dne 20.12.2021. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

16. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru ze dne 20.12.2021 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 9 800 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaný je ve smyslu § 2 991 o.z. povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v uvedené výši 9 800 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl žalobkyní vyzván k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 1.2.2023 (odeslanou dne 2.2.2023), se splatností do sedmi dnů ode dne odeslání, nastala v daném případě splatnost pohledávky, vycházeje z domněnky dojití ve smyslu § 573 o.z. a uplynutí uvedené sedmidenní lhůty, dne 9.2.2023, a dnem následujícím, tj. od 10.2.2023, se žalovaný dostal do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však nárokovala úrok nižší ve výši 11,75% ročně a soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 153 odst. 2 o.s.ř. v nárokované výši.

17. S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 9 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 9 800 Kč za dobu od 10.2.2023 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně. Míra procesního úspěchu u žalobkyně činí 58%, u žalovaného pak 42%. V poměrném vyjádření byla tedy žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 16%, a to při kapitalizaci nároku žalobkyně ke dni rozhodování soudu, neboť za předmět řízení je třeba považovat nejen jistinu, ale rovněž příslušenství. Žalobkyně žádala celkem částku 18 061,87 Kč jako součet částek 12 446 Kč + 3 694, 60 Kč + 1 921,27 Kč. Úspěšná byla žalobkyně co do částky 10 500,36 Kč jako součet přiznaných částek 9 800 Kč + 700,36 Kč, což představuje shora vyjádřený úspěch žalobkyně z 58% a žalovaného ze 42%.

19. Žalobní návrh byl posouzen jako tzv. formulářová žaloba, neboť žaloba má podobu vžitého vzoru a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů řízení byla proto určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a.t.“).

20. Celková výše nákladů řízení byla stanovena částkou 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 900 Kč stanovené podle ust. § 14b odst. 1 a.t. za tyto úkony právní služby (při náhradě 300 Kč za 1 úkon právní služby): převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 a.t. po 100 Kč za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 300 Kč a 21% DPH z náhrady nákladů právního zastoupení a paušálních náhrad hotových výdajů (tzn. z částky 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Vzhledem k výše vyčíslené míře procesního úspěchu stran bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 16% celkových nákladů řízení, tedy částku 360,30 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.