6 C 163/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 13 965 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 9.12.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 3 965 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 13 065 Kč za dobu od 20.2.2022 do 8.12.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 3 065 Kč za dobu od 9.12.2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 945 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 586 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 28.3.2023 domáhala zaplacení částky v celkové výši 13 965 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 20.1.2022 Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese [webová adresa]. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 10 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII smlouvy mimo jiné sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 smlouvy a čl. 2 sazebníku. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015 /2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 27 098 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: 2022 -01-17, Centrální evidence exekucí: 2022 -01-17, ISIR: 2022 -01-17, Neplatné doklady MV ČR: 2022 -01-17. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby [právnická osoba] [anonymizováno] tím, že výše uvedené [právnická osoba] zpřístupnil svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně dne 20.1.2022 v částce 10 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil následující volitelné služby, v souladu s čl. II Smlouvy a čl. 2 Sazebníku: služba“ [anonymizováno] za poplatek ve výši 165 Kč. Úvěr byl splatný dne 19.2.2022. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dne 20.2.2022. Žalobkyně uvedla žalovaný má ke dni sepisu žaloby nesplacenou pohledávku ve výši: 14 010 Kč, a to na jistině: 10 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru: 2 900 Kč, poplatku za službu„ [anonymizováno]“: 165 Kč a účelně vynaložených nákladech 945 Kč dle čl. 6 VOP a čl. 3 sazebníku za období od 20.2.2022 do 30.11.2022. Dále žalobkyně nárokovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, kterou počítá ze zůstatku na úvěru v každém kalendářním dni v určeném období od 20.2.2022 do 21.5.2022, tzn. v kapitalizovaném vyjádření v částce 900 Kč.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 18.9.2023 omluvila, žalovaný, ačkoliv byl řádně obeslán se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující:

4. Z dokumentu označeného jako identifikované příjmy soud zjistil, že na základě posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele ve výši 27 098 Kč.

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na protiúčet č. [bankovní účet] byla dne 20.1.2022 vyplacena částka 10 000 Kč.

6. Z dopisu ze dne 30.11.2022 plyne, že žalovaný byl tímto vyzván k úhradě částky 16 051,02 Kč do tří dnů. Z podacího lístku plyne odeslání zásilky žalovanému dne 30.11.2022.

7. Z dokumentu označeného jako ověření totožnosti soud zjistil, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet. Protiúčet: [celé jméno žalovaného]. Číslo účtu: [bankovní účet].

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky. V záhlaví smlouvy identifikující žalovaného jako dlužníka je uvedeno číslo účtu: [bankovní účet]. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru až do výše 10 000 Kč, který bude poskytnut bezhotovostně na účet uvedený v záhlaví smlouvy. Za žalovaného je smlouva podepsána SMS kódem dne 20.1.2022.

9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že provedení výpočtu úvěruschopnosti bylo učiněno dne 17.1.2022, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti činil jednu osobu, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem činil jednu osobu, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 2 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 12 800 Kč, další nezbytné výdaje 0 Kč, ostatní zbytné výdaje 3 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 27 098 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činila 25 000 Kč, regionální koeficient byl uveden jako 1, rezerva pro výdaje 500, vypočítané minimální výdaje 11 510 Kč, disponibilní příjem 9 700 Kč, počet doporučených prodloužení 1, posouzení úvěruschopnosti uvedeno jako úspěšné.

10. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. Návrh na provedení důkazu dotazem na banku žalovaného stran bankovního účtu žalovaného soud pro nadbytečnost zamítl.

11. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bez jakékoliv verifikace ze strany žalovaného. Je nutno konstatovat, že žalobkyní nebyl předložen jakýkoliv důkaz, který by ve výpisu uvedenou příjmovou či výdajovou situaci žalovaného osvědčoval, kdy příjmové i výdajové poměry žalovaného nebyly doloženy příslušnými listinami a soud tak nemohl ověřit závěr žalobkyně o dostatečné úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyní tvrzená lustrace žalovaného ve shora uvedených registrech nebyla soudu rovněž nijak doložena. Nelze než uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného z předložených dokumentů nevyplývá. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

14. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena dne 20.1.2022. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

16. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru ze dne 20.1.2022 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 10 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaný je ve smyslu § 2 991 o.z. povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v uvedené výši 10 000 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl žalobkyní vyzván k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 30.11.2022 (odeslanou téhož dne 30.11.2022), se splatností do tří dnů, nastala v daném případě splatnost pohledávky, vycházeje z domněnky dojití ve smyslu § 573 o.z. a uplynutí uvedené třídenní lhůty, dne 8.12.2022, a dnem následujícím, tj. od 9.12.2022, se žalovaný dostal do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však nárokovala úrok nižší ve výši 11,75% ročně a soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 153 odst. 2 o.s.ř. v nárokované výši.

17. S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 9.12.2022 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně. Míra procesního úspěchu u žalobkyně činí 63%, u žalovaného pak 37%. V poměrném vyjádření byla tedy žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 26%, a to při kapitalizaci nároku žalobkyně ke dni rozhodování soudu, neboť za předmět řízení je třeba považovat nejen jistinu, ale rovněž příslušenství. Žalobkyně žádala celkem částku 17 332,57 Kč jako součet částek 13 065 Kč + 900 Kč + 945 Kč + 2 422,57 Kč. Úspěšná byla žalobkyně co do částky 10 911,03 Kč jako součet přiznaných částek 10 000 Kč + 911,03 Kč, což představuje shora vyjádřený úspěch žalobkyně z 63% a žalovaného z 37%.

19. Žalobní návrh byl posouzen jako tzv. formulářová žaloba, neboť zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Výše účelně vynaložených nákladů řízení byla proto určena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a.t.“).

20. Celková výše nákladů řízení byla stanovena částkou 2 252 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 900 Kč stanovené podle ust. § 14b odst. 1 a.t. za tyto úkony právní služby (při náhradě 300 Kč za 1 úkon právní služby): převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Náhrada nákladů řízení dále zahrnuje 3 paušální náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 a.t. po 100 Kč za výše uvedené úkony právní služby v celkové výši 300 Kč a 21% DPH z náhrady nákladů právního zastoupení a paušálních náhrad hotových výdajů (tzn. z částky 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Vzhledem k výše vyčíslené míře procesního úspěchu stran bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 26% celkových nákladů řízení, tedy částku 586 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit k rukám advokáta žalobkyně.