6 C 186/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 500,15 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 12.4.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 500,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 15.12.2022 do 11.4.2023, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 870,96 Kč a s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 390 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17.4.2023 domáhala zaplacení částky v celkové výši 10 500,15 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 26.10.2021 se [právnická osoba] credit s.r.o., [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž nedílnou součástí byl formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru (dále jen„ formulář“). Proces uzavření smlouvy byl koncipován tak, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr do 3 dnů od uzavření úvěrové smlouvy. Smlouva o úvěru byla mezi smluvními stranami považována za uzavřenou v okamžiku, kdy žalovaný připojil na tuto smlouvu o úvěru, kterou původní věřitel zaslal žalovanému na jím verifikovaný e-mail, jedinečný autorizační kód, který mu původní věřitel přidělil na základě jeho žádosti o úvěr a zaslal SMS zprávou na mobilní telefon, který uvedl žalovaný. Smluvní dokumentace byla následně vložena do klientské zóny na webové stránky původního věřitele s tím, že dokumentace byla k dispozici po celou dobu trvání smluvního vztahu z této úvěrové smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] tak byla žalovanému na jím uvedený bankovní účet poukázána jistina úvěru ve výši 10 000 Kč. Tuto se zavázal původnímu věřiteli splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, a to za období od poskytnutí úvěru do jeho splatnosti. Protože se však žalovaný dostal do prodlení v důsledku řádného nesplacení úvěru, byl původní věřitel dle uzavřené smlouvy oprávněn požadovat plnění sjednané v čl. II. odst. 2. písm. b) smlouvy. Celkem se tak žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit částku ve výši 14 290 Kč, která se skládala z jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatku ve výši 4 290 Kč, který představoval kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru složenou z poplatku za sjednání úvěru a kapitalizovaného smluvního úroku, to vše se splatností do 25.11.2021. Celá částka byla splatná najednou v jediné splátce. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, tj. do dne 25.11.2021. Žalovaný na svůj závazek právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil ničeho. Ode dne 26.11.2021 se tak žalovaný ocitnul v prodlení s úhradou částky ve výši 14 290 Kč, kterou tvořil nedoplatek jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a nedoplatek poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč, který se skládal z kapitalizovaného smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu s čl. VIII. odst. 1. písm. a), c), a d) smlouvy i právo na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž je žalovaný v prodlení. Dne 18.7.2022 byla mezi původním věřitelem a věřitelem uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek (dále jen jako„ smlouva o postoupení pohledávek“). Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2022. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 14.12.2022, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 19.12.2022. Žalobkyně žalobou uplatňuje následující: nesplacená jistina ve výši 10 000 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 3 600 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku, tj. od 26.11.2021 do 26.11.2022, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 10 000 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 36 % ročně, poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, smluvní pokuta ve výši 500,15 Kč, a to z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 10 000 Kč, a to za období od 26.11.2021, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru, do 15.01.2022. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 8 390 Kč je pak tvořena součtem nesplaceného úroku 3 600 Kč, postoupených poplatků za poskytnutí úvěru 4 290 Kč a postoupených poplatků za upomínání 500 Kč. Žalobkyně rovněž požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 870,96 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 26.11.2021 do 5.12.2022, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 15.12.2022 z jistiny ve výši 10 000 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 18.10.2023 omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nežádal, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Soud nejprve konstatuje, že na základě předložených listin (zejména oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.12.2022 vč. potvrzení o odeslání dne 20.12.2022) má aktivní legitimaci žalobkyně za danou.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo C380F/320381 ze dne 26.10.2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi Emma’s credit s.r.o., [IČO], jako věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem. Součástí smlouvy je ujednání o zaslání sjednaného úvěru na bankovní účet žalovaného uvedený v záhlaví smlouvy, tj. na účet číslo [bankovní účet]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru v celkové výši 10 000 Kč.

6. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 29.12.2022 soud zjistil, že z účtu Emma’s credit s.r.o. byla dne 26.10.2021 zaslána částka 10 000 Kč na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol].

7. Z předžalobní upomínky ze dne 3.4.2023 soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 26 390,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 253,84 Kč do 11.4.2023. Dle podacího archu byla zásilka odeslána dne 4.4.2023.

8. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

9. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V poměrech souzené věci nelze než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně (resp. právního předchůdce žalobkyně) řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud neměl k dispozici jakékoliv listiny, jež by osvědčovaly, že byla majetková situace žalovaného prověřována, kdy zcela absentují příslušná žalobní tvrzení a tomu odpovídající podklady. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

12. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 26.10.2021. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

13. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

14. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru číslo C380F/320381 ze dne 26.10.2021 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 10 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na jistinu v částce 10 000 Kč ničeho neuhradil. Žalovaný je proto ve smyslu § 2 991 o.z. povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl žalobkyní vyzván k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 3.4.2023 se splatností do 11.4.2023, dostal se dnem následujícím, tj. od 12.4.2023, do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však nárokovala úrok nižší ve výši 8,50% ročně a soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 153 odst. 2 o.s.ř. v nárokované výši.

15. Soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 12.4.2023 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

16. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy ani jeden z účastníků neměl ve věci převažující úspěch.