6 C 207/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 55 745,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 687 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 43 058,09 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 454,02 Kč, s úrokem ve výši 12,00% ročně z částky 53 845,09 Kč za dobu od 15.7.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 402,48 Kč za dobu od 29.4.2025 do 14.7.2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00% ročně z částky 55 745,09 Kč za dobu od 15.7.2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 22 752,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 14. 7. 2025 domáhala zaplacení částky v celkové výši 55 745,09 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 31. 5. 2022 s žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. 7205212658 (dále jen „Smlouva“ či „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Žalobkyně uvedla, že naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména: 1) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, 2) výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru, 3) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná byla v souladu se Smlouvou a ÚP oprávněna čerpat revolvingový úvěr (dále jen „RÚ“), a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se tedy zavázala za podmínek stanovených v ÚP poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to opakovaně do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se uzavřením Smlouvy zavázala takto poskytnutý RÚ žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s ÚS a ÚP možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v ÚS. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného RÚ a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle ÚS a ÚP dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, a tedy poskytnutí RÚ, pokud není v ÚS uvedeno jinak. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 69 400 Kč. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 56 713 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v odst. 6.

1. ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 14. 4. 2025, jak vyplývá ze Splátkového kalendáře. Následně byla žalovaná vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 14. 4. 2025. Žalované byla rovněž právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání. Jelikož žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žaloby za žalovanou pohledávku ve výši 55 745,09 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 53 845,09 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila), nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Příslušenství pak představuje: úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 9 454,02 Kč, úrok ve výši 27,88 % p.a. od 15. 7. 2025 do zaplacení z částky 53 845,09 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 1 402,48 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 15. 7. 2025 (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 55 745,09 Kč.

2. Ve věci byl dne 22. 7. 2025 vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR 205649/2025-9, proti kterému podala žalovaná dne 30. 7. 2025 včasný odpor, v němž namítala nedostatečné posouzení její úvěruschopnosti, absenci tvrzení žalobkyně o poskytnutí úvěru a nedostatek zákonných náležitostí smlouvy.

3. Ve vyjádření ze dne 15. 2. 2026 žalovaná uvedla, že žalobkyně nepostupovala v souladu se zákonem, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., k čemuž dále odkázala na judikát Nejvyššího správního soudu k výkladu pojmu odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který se vztahoval k § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30. 11. 2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 z. s. ú.. Uvedla, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli. V konkrétním případě se tak nestalo a předmětná úvěrová smlouva by měla být soudem považována za absolutně neplatnou. Žalovaná dále uvedla, že její jedinými relevantními příjmy byly mzdy od společnosti , právnická osoba, , a dávky vyplácené Českou správou sociálního zabezpečení, které dosahovaly částek 21 915 Kč v únoru 2022, 17 543 Kč v březnu 2022, 25 403 Kč v dubnu 2022 a 20 032 Kč v květnu 2022. Zároveň žalovaná poukázala na to, že její skutečné výdaje v těchto měsících převyšovaly příjmy, když po vyloučení vnitřních převodů mezi vlastními účty činily výdaje 20 825 Kč v únoru 2022, 24 676 Kč v březnu 2022, 33 831,68 Kč v dubnu 2022 a 34 964,03 Kč v květnu 2022. Žalovaná dále uvedla, že v rozhodné době již splácela několik úvěrů, zejména úvěr u společnosti , Anonymizováno, , u něhož hradila splátky dne 22. 2. 2022 ve výši 2 669 Kč a dne 21. 3. 2022 2 569 Kč, dále úvěr u , právnická osoba, . s měsíčními splátkami přibližně 9 257 Kč. Dle tvrzení žalované přitom úvěr u , právnická osoba, . sloužil k uhrazení předchozích dluhů u společnosti , Jméno žalobkyně, ., konkrétně úvěru ze dne 24. 4. 2020 s částkou ke splacení ve výši 63 000 Kč a úvěru ze dne 21. 12. 2021 s částkou ke splacení ve výši 26 250 Kč. Rovněž příjem ve výši 10 000 Kč od matky žalované byl pouze darem. Žalovaná zdůraznila, že z výpisů z jejího bankovního účtu muselo být žalobkyni zřejmé, že je již výrazně úvěrově zatížena a že její příjmy neumožňují splácení dalšího úvěru, neboť další úvěrování povede k prohlubování zadlužení a vzniku dluhové spirály, do níž se následně žalovaná skutečně dostala. Žalovaná dodala, že na předmětný úvěr uhradila celkem částku 56 713 Kč.

4. V podání ze dne 2. 3. 2026 žalobkyně k poučení soudu ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), doplnila, že před poskytnutím předmětného spotřebitelského úvěru řádně a v souladu s právními předpisy posoudila úvěruschopnost žalované, a to zejména prostřednictvím výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS). Současně žalobkyně prověřila platební morálku žalované prostřednictvím úvěrových registrů, zejména SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž ze zprávy NRKI vyplynulo, že žalovaná se v minulosti nedostala do prodlení se splácením žádného ze svých závazků a celkem 61 závazků řádně uhradila, což dle žalobkyně svědčí o velmi dobré platební morálce. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že žalovaná po poskytnutí úvěru splácela závazek řádně, a to od července 2022 do prosince 2024, tedy déle než tři roky, což podle jejího názoru potvrzuje závěr, že žalovaná byla v rozhodné době schopna úvěr splácet. K samotnému čerpání úvěru žalobkyně uvedla, že žalovaná načerpala finanční prostředky převodem na svůj bankovní účet postupně v několika transakcích, a to dne 1. 6. 2022 částku 60 000 Kč, dne 20. 9. 2022 částku 1 500 Kč, dne 16. 1. 2023 částku 2 500 Kč, dne 2. 5. 2023 částku 1 000 Kč, dne 1. 8. 2023 částku 2 400 Kč a dne 27. 12. 2023 částku 2 000 Kč, celkem tedy 69 400 Kč. Žalobkyně s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu uzavřela, že z předložených listin i z chování žalované, která na úvěr uhradila celkem částku 56 713 Kč, je zřejmé, že úvěr byl žalované skutečně poskytnut a že postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti byl řádný, odborný a v souladu s příslušnou právní úpravou, přičemž v době poskytnutí úvěru neexistovaly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované předmětný spotřebitelský úvěr splácet.

5. Žalovaná v podání ze dne 23. 4. 2026 uvedla, že žalobkyně ani po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. na jednání dne 16. 2. 2026 nedoplnila skutková tvrzení ani důkazní návrhy k prokázání, že žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu skutečně načerpala celkovou částku 69 400 Kč, ani k otázce, jakým konkrétním způsobem žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy č. 7205212658 ověřovala úvěruschopnost žalované, zejména ve vztahu k jejím reálným příjmům a výdajům. Žalovaná namítala, že žalobkyně nedoložila výpisy z bankovního účtu, z něhož měly být finanční prostředky na účet žalované skutečně převedeny, a setrvala toliko na listinách přiložených již k žalobě, které však podle názoru žalované neprokazují faktické ověření její finanční situace. Žalovaná zdůraznila, že z předložených dokumentů nevyplývá, že by si žalobkyně vyžádala jakékoli konkrétní podklady k jejím skutečným příjmům a výdajům. Žalobkyně tak dle žalované neunesla důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti, přičemž odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z reálně ověřených údajů a že samotná tvrzení spotřebitele bez objektivního doložení nepostačují. Žalovaná dále uvedla, že skutečnost, že po určitou dobu splácela úvěr, neprokazuje její skutečnou schopnost úvěr splácet, neboť byla schopna splátky hradit pouze za cenu sjednání dalších úvěrů, zejména u společnosti Proficredit, a to již od roku 2022. Konkrétně žalovaná uvedla, že dne 2. 9. 2022 uzavřela se společností Proficredit smlouvu o úvěru na částku 80 000 Kč se splátkami ve výši 4 276 Kč měsíčně a následně dne 11. 7. 2023 další smlouvu o úvěru na částku 95 000 Kč, čímž se dostala do dluhové spirály. Žalovaná rovněž poukázala na to, že již v době poskytnutí úvěru u žalobkyně měla závazky u , právnická osoba, . se splátkou přibližně 9 257 Kč měsíčně a u společnosti , Anonymizováno, se splátkou 2 569 Kč měsíčně a že její reálné měsíční náklady na živobytí v roce 2022 činily nejméně 12 500 Kč, takže pravidelné měsíční výdaje převyšovaly její čisté příjmy, které v některých měsících dosahovaly jen přibližně 17 500 Kč. Podle žalované tak již v době uzavření úvěrové smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o její schopnosti sjednaný úvěr splácet, přičemž žalobkyně si nevyžádala žádné objektivní doklady k ověření těchto skutečností, a její postup proto představuje modelový případ neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

6. Na jednání soudu dne 16. 2. 2026 strany učinily nesporným uzavření úvěrové smlouvy č. 7205212658 a úhradu ze strany žalované na uvedenou úvěrovou smlouvu ve výši 56 713 Kč.

7. Na základě předložených a soudem provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

8. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 14. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 61 504,36 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy s tím, že v případě neuhrazení byla upozorněna na další postihy dle úvěrových podmínek a na možnost zahájení soudního řízení. Z podacího archu plyne odeslání zásilky dne 15. 4. 2025.

9. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaná nevyživuje žádné děti, zdrojem příjmu žalované je zaměstnání s výší příjmu 20 000 Kč, přičemž příjem ostatních členů domácnosti činí 10 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti činí 8 000 Kč. Lustrace žalované v externích registrech (JAP_PUJCKA, NRKI, ISIR, CEE a MVCR) proběhla bez pozitivního záznamu.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 6. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla tímto dopisem vyzvána k úhradě částky ve výši 62 552,11 Kč nejpozději do 13. 5. 2025. Z podacího archu plyne odeslání zásilky dne 7. 5. 2025.

11. Z úvěrové smlouvy Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. 7205212658 ze dne 31. 5. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem bylo poskytnutí bezúčelového revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč s tím, že úvěr měl být poskytován na bankovní účet č. , č. účtu, . Za žalovanou byla smlouva podepsána podpisovým kódem dne 31. 5. 2022.

12. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná na smlouvu č. 7205212658 uhradila celkem částku 56 713 Kč, přičemž načerpala celkem 69 400 Kč.

13. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná má 1 existující splátkový kontrakt, 43 ukončených splátkových kontraktů, 1 existující nesplátkový kontrakt, 1 ukončený nesplátkový kontrakt, 2 existující kreditní karty a 18 ukončených kreditních karet. Zbývající částka všech kontraktů činí 1 108 385 Kč a měsíční splátky činí 9 257 Kč.

14. Z ověření bonity MLS soud zjistil, že v případě žalované činí splátky jiným společnostem 9 257 Kč, přičemž příjem ostatních členů domácnosti žalované činí 10 000 Kč.

15. Ze smlouvy o úvěru ze dne 6. 4. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovanou a , právnická osoba, ., jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 759 049 Kč s tím, že úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se současně zavázala hradit úvěr ve splátkách po 9 257 Kč měsíčně. Dále bylo sjednáno, že na základě úvěrové smlouvy dojde ke konsolidaci dluhů žalované, a to u společnosti , právnická osoba, . ve výši 599 207 Kč, u , Anonymizováno, s.r.o. ve výši 50 592 Kč a u , Jméno žalobkyně, . ve výši 63 000 Kč a ve výši 26 250 Kč.

16. Z exportu transakční historie k účtu žalované u , právnická osoba, . za období od 1. 2. 2022 do 31. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaná splácela inkasem dne 21. 2. 2022 částku 934 Kč a částku 8 268 Kč na splátku úvěru, dne 21. 3. 2022 částku 934 Kč a částku 8 268 Kč na splátku úvěru, dne 6. 4. 2022 částku 5 000 Kč na splátku úvěru, dne 20. 5. 2022 částku 9 257 Kč na splátku úvěru. Dále, že dne 19. 2. 2022 je evidována odchozí platba 2 000 Kč ve prospěch společnosti , Anonymizováno, , dne 22. 2. 2022 je evidována odchozí platba 2 569 Kč ve prospěch společnosti , Anonymizováno, , dne 16. 3. 2022 je evidována odchozí platba 2 000 Kč ve prospěch společnosti , Anonymizováno, a dne 21. 3. 2022 je evidována odchozí platba 2 569 Kč ve prospěch společnosti , Anonymizováno, . Dne 14. 2. 2022 je evidována příchozí platba od , právnická osoba, výši 21 466 Kč, dne 10. 3. 2022 příchozí platba od , jméno FO, ve výši 10 000 Kč, dne 11. 3. 2022 příchozí platba od , právnická osoba, ve výši 17 543 Kč, dne 13. 4. 2022 příchozí platba od , právnická osoba, výši 25 403 Kč a dne 12. 5. 2022 příchozí platba od , právnická osoba, výši 20 032 Kč.

17. Z exportu transakční historie k účtu žalované u , právnická osoba, . za období od 1. 5. 2022 do 3. 2. 2026 soud zjistil, že žalovaná ve prospěch žalobkyně uhradila dne 15. 7. 2022 částku 2 000 Kč, dne 16. 8. 2022 částku 1 827 Kč, dne 15. 9. 2022 částku 2 000 Kč, dne 15. 10. 2022 částku 2 000 Kč, dne 15. 11. 2022 částku 2 000 Kč, dne 15. 1. 2023 částku 2 000 Kč, dne 18. 2. 2023 částku 1 827 Kč, dne 18. 11. 2023 částku 1 827 Kč, dne 19. 8. 2024 částku 1 827 Kč, dne 17. 9. 2024 částku 1 827 Kč, dne 18. 10. 2024 částku 1 827 Kč, dne 29. 11. 2024 částku 1 827 Kč a dne 18. 12. 2024 částku 1 827 Kč.

18. Z opisu výpisu proplacení smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná bezhotovostním převodem na účet č. , č. účtu, načerpala dne 1. 6. 2022 částku 60 000 Kč, dne 20. 9. 2022 částku 1 500 Kč, dne 16. 1. 2023 částku 2 500 Kč, dne 2. 5. 2023 částku 1 000 Kč, dne 1. 8. 2023 částku 2 400 Kč a dne 27. 12. 2023 částku 2 000 Kč.

19. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že žalovaná obdržela od žalobkyně na účet č. , č. účtu, bezhotovostními převody částku 60 000 Kč dne 1. 6. 2022, částku 1 500 Kč dne 20. 9. 2022, částku 2 500 Kč dne 16. 1. 2023, částku 1 000 Kč dne 2. 5. 2023, částku 2 400 Kč dne 1. 8. 2023 a částku 2 000 Kč dne 27. 12. 2023.

20. Z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12. 11. 2025, č. j. 122 C 18/2025-81, který nabyl právní moci dne 11. 12. 2025, soud zjistil, že žaloba , právnická osoba, . proti žalované o zaplacení částky 65 998 Kč a 11 593,40 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta.

21. Z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 10. 12. 2025, č. j. 106 C 22/2025-75, který nabyl právní moci dne 30. 12. 2025, soud zjistil, že žaloba , právnická osoba, . proti žalované o zaplacení částky 103 663 Kč a 18 449,34 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta.

22. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. Návrh na doplnění dokazování účastnickým výslechem žalované a svědeckou výpovědí matky žalované , jméno FO, soud pro nadbytečnost zamítl.

23. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

24. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl sice k dispozici kartu klienta a ověření bonity MLS, avšak údaje v nich obsažené, zejména údaje týkající se příjmů a výdajových poměrů žalované, nebyly žalobkyní nijak doloženy ani ověřeny příslušnými listinami. Žalobkyně neprokázala, že by u žalované před uzavřením úvěrové smlouvy ověřovala skutečnou výši jejích příjmů, a to přesto, že z provedených důkazů vyplývá, že příjem žalované v březnu roku 2022 nedosahoval ani žalobkyní tvrzené částky 20 000 Kč. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalobkyně jakýmkoli způsobem ověřovala další uváděný příjem domácnosti žalované ve výši 10 000 Kč měsíčně, ačkoli tento údaj měl mít zásadní význam pro celkové posouzení příjmové situace domácnosti. Nelze dále přehlédnout, že z karty klienta vyplývá započtení výdajů domácnosti žalované v částce 8 000 Kč měsíčně, aniž by tato částka byla jakýmkoli způsobem osvědčena. Z dalších provedených důkazů současně vyplývá, že žalovaná měla již před uzavřením posuzované smlouvy dva úvěry z dřívějších smluv uzavřených se žalobkyní a dále rovněž úvěr u společnosti , Anonymizováno, s.r.o. Tyto závazky byly následně konsolidovány do jednoho úvěru u , právnická osoba, ., jehož měsíční splátka činila 9 257 Kč. Z úvěrové zprávy byla žalobkyni tato skutečnost zřejmá, přesto se však nijak neprojevila v důslednějším a individuálním zkoumání solventnosti žalované. , právnická osoba, transakční historie bankovního účtu žalované vedeného u , právnická osoba, . je navíc patrné, že žalovaná již před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy hradila splátky uvedených závazků, a po jejich konsolidaci nadále pravidelně hradila splátky konsolidovaného úvěru u , právnická osoba, . Tyto skutečnosti byly objektivně zjistitelné z bankovních výpisů žalované a svědčí o tom, že žalovaná byla již v rozhodné době zatížena více souběžnými úvěrovými závazky, které významně zatěžovaly její měsíční rozpočet. Přesto žalobkyně tyto okolnosti v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované nijak nezohlednila, přičemž z provedeného dokazování vyplynulo, že pravidelné příjmy žalované nebyly při existenci těchto závazků způsobilé vytvořit dostatečný finanční prostor pro splácení dalšího úvěru, aniž by byla ohrožena její schopnost plnit ostatní závazky. Tyto skutečnosti proto podporují závěr, že absence dluhů po splatnosti žalované nebyla dána její skutečnou úvěruschopností, nýbrž tím, že stávající závazky byly hrazeny z nově převzatých úvěrových prostředků.

26. Přestože byla žalobkyně v průběhu řízení soudem výslovně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalované, nebylo v řízení prokázáno, že by posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy proběhlo na základě dostatečných, spolehlivých a ověřených informací. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí. Absolutní neplatnost úvěrové smlouvy jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022. Z uvedené právní úpravy plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

27. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 5. 2022 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalované byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 69 400 Kč, lze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Dle provedeného dokazování a shodných tvrzení účastnic žalovaná za trvání smlouvy uhradila celkem částku 56 713 Kč. Žalovaná je proto ve smyslu § 2 991 o. z. povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 687 Kč (69 400 Kč – 56 713 Kč).

28. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že je-li shledána neplatnost smlouvy pro rozpor s § 86 odst. 1 shora citovaného zákona, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. označuje judikatura (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Co 3675/2021) za speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru a v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V poměrech souzené věci pak tedy nelze mít za to, že již nastalo prodlení žalované (spotřebitele) jako dlužníka a žalobkyni proto nelze přiznat uplatněný nárok na úroky z prodlení.

29. Soud tedy zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 12 687 Kč, kdy lhůta k tomuto plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v obecné délce tří dnů, neboť žalovaná ke svým aktuálním osobním, příjmovým a majetkovým poměrům v řízení ničeho netvrdila ani neprokazovala a zůstala pasivní, ačkoliv měla možnost procesní obrany a byla i zastoupena advokátem. Soud za této procesní situace nepřistoupil k poučení podle § 118a o.s.ř., neboť poučovací povinnost neslouží k nahrazování procesní aktivity účastníka. Procesní pasivita žalované proto nemůže jít k tíži žalobkyně. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

30. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 77 040,33 Kč (55 745,09 Kč jistina + 9 454,02 Kč kapitalizovaný úrok + 1 402,48 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + 5 239,94 Kč úrok + 5 198,80 Kč úrok z prodlení). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 12 687 Kč. Žalobkyně měla úspěch z 16,5 % a žalovaná z 83,5 %, žalované proto soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 67 % (83,5 % – 16,5 %).

31. Soud přiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení sestávající z odměny zástupce žalované za šest úkonů právní služby po 3 340 Kč z tarifní hodnoty 55 745,09 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis odporu, sepis vyjádření k žalobě ze dne 15. 2. 2026, účast u jednání soudu dne 16. 2. 2026 a dne 27. 4. 2026), tj. celkem 20 040 Kč a náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za těchto šest úkonů právní služby po 450 Kč, tj. celkem 2 700 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.). Dále náhrada cestovného na trase , adresa, a zpět dne 16. 2. 2026 a 27. 4. 2026, celkem 218 km při průměrné spotřebě vozidla tov. zn. Hyundai, RZ , SPZ, , 6,3 litru/100 km a při ceně automobilového benzinu 34,70 Kč/litr určené dle § 4 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 573/2025 Sb., k tomu základní náhrada za použití motorového vozidla, která dle § 1 uvedené vyhlášky činí 5,90 Kč/km, tj. 1 762,80 Kč, celkem tedy za dvě cesty 3 525,60 Kč. Náhrada za promeškaný čas v délce 12 půlhodin za cestu , adresa, a zpět činí 1 800 Kč dle § 14 odst. 3 a. t. Náhrada za daň z přidané hodnoty rovnající se 21 % z odměn a náhrad byla přiznána ve výši 5 893,80 Kč, a sice z částky 28 065,60 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Celkem tedy náhrada nákladů byla vypočtena na částku 33 959,40 Kč, přičemž přiznanému právu na náhradu nákladů ve výši 67 % pak odpovídá částka 22 752,80 Kč.

32. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).