6 C 243/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 51 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč za dobu od 23.2.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do částky 1 500 Kč se zákonným úrokem prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 51 500 Kč za dobu od 4.10.2023 do 22.2.2024, se zákonným úrokem prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 1 500 Kč za dobu od 23.2.2024 do zaplacení a se zákonným úrokem prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 50 000 Kč za dobu od 23.2.2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 341,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, . 1 Žalobkyně se žalobou podanou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 4. 6. 2024 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 51 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 1. 2024 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále „původní věřitel“) a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 11. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále „smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl být splacen v 21 pravidelných měsíčních splátkách. Společně s částkou úvěru se žalovaný zavázal dle smlouvy zaplatit poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru v částce 1 500 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti 3. 10. 2023 poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel přitom poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.provident.cz, na které žalovaný zažádal o úvěr vyplněním online formuláře či telefonicky. Předpokladem uzavření smlouvy bylo vyplnění zákaznické karty, v níž žalovaný uvedl své osobní informace, adresu trvalého pobytu, telefonní číslo, druh bydlení, nejvyšší dosažené vzdělání, zdroj a výši příjmů a výdajů atd. Totožnost a shoda podoby žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu, přičemž údaje o občanském průkazu jsou uvedeny v zákaznické kartě. Zdroj a výši příjmů, kterou žalovaný uvedl v zákaznické kartě, byl povinen doložit výplatní páskou, výpisem z bankovního účtu, složenkami, rozhodnutím o přiznání dávky/důchodu/podpory a v případě OSVČ živnostenským listem a daňovým přiznáním. Výše ověřeného čistého příjmu činila 20 931 Kč. Součástí zákaznické karty bylo rovněž čestné prohlášení žalovaného, že uvedeným příjmem skutečně disponuje, údaj je k datu podpisu zákaznické karty pravdivý a žádné další podstatné údaje v souvislosti s jeho schopností úvěr splácet žalovaný nezamlčel či mu nejsou známy žádné skutečnosti, které by mu řádné splácení úvěru mohly znemožnit. Zákaznická karta byla žalovaným podepsána dne 11. 1. 2022. Po ověření zákaznické karty původním věřitelem byla se žalovaným dne 11. 1. 2022 uzavřena smlouva a při jejím podpisu byla žalovanému vyplacena finanční hotovost ve výši 50 000 Kč finanční asistentem, který zastupoval původního věřitele při sjednání a uzavření smlouvy a jehož identifikační údaje jsou uvedeny v závěru smlouvy. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne 14. 2. 2014. Celková výše nároků žalobkyně činí celkem 51 500 Kč, nejpozději splatných dne 3. 10. 2023.2 Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:3 Soud nejprve konstatuje, že na základě předložených listin (zejména na základě oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 2. 2024 včetně dokladu o odeslání ze dne 14. 2. 2024) má aktivní legitimaci žalobkyně za danou.4 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 11. 1. 2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi , právnická osoba, a žalovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně poplatku ve výši 60 115 Kč skládajícího se z úroku ve výši 48 205 Kč, z částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 410 Kč (4 285 Kč komfortní poskytnutí a splácení a 6 125 Kč flexibilní splácení). Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %. Úvěr měl být ze strany žalovaného splacen ve formě 21 měsíčních splátek po 5 244 Kč, když výše poslední splátky byla stanovena na 5 235 Kč.5 Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14.2.2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky 169 265,98 Kč do tří dnů. Z podacího lístku plyne odeslání zásilky dne 14.2.2024.6 Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaný má příjmy ze zaměstnání ve výši 20 931 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí 22 000 Kč, přičemž odhadované měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny na částku 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný je svobodný a bydlí v nájmu, přičemž počet vyživovaných osob je 0.7 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.8 Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9 Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10 V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 11. 1. 2022, aniž by zde uvedené údaje, týkající se majetkových poměrů žalovaného, byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 20 931 Kč měsíčně, aniž by ověření této skutečnosti bylo ze strany žalobkyně doloženo. Současně nebyl ověřen ani další příjem domácnosti žalovaného ve výši 22 000 Kč. Pokud se dále týká výdajů žalovaného, nelze přehlédnout, že měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny pouze odhadem na částku 5 000 Kč. Takto stanovené měsíční výdaje se však soudu bez dalšího jeví jako podhodnocené, a to za situace, kdy ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr nevyplývají žádné další pravidelné a nezbytné výdaje, které lze předpokládat u každého spotřebitele (zejména náklady na bydlení, stravování, dopravu, ošacení apod.). S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že majetková situace žalovaného v porovnání s dalšími dostupnými údaji měla žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Žádné takovéto hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného však z předložených dokumentů nevyplývá.11 Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29. 5. 2022, zatímco smlouva byla uzavřena již 11. 1. 2022. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.12 Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).13 Neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 1. 2022 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena v hotovosti částka 50 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaný je ve smyslu § 2 991 o. z. povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 50 000 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o. z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl žalobkyní vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 14. 2. 2024 se splatností do 3 dnů, dostal se dnem následujícím, tj. od 23. 2. 2024, do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14 Soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč za dobu od 23. 2. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.15 O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství, které soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla celkem částka 60 644,29 Kč (51 500 Kč + 9 144,29 Kč). Žalobkyni byla přiznána celkem částka 55 863,73 Kč (50 000 Kč + 5 863,73 Kč). Žalobkyně měla úspěch z 92 % a žalovaný z 8 %, žalobkyni proto soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 84 % (92 % – 8 %).16 Soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 341,60 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 060 Kč, odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby ve výši po 3 180 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby), tj. celkem 9 540Kč a dále náhrady hotových výdajů zástupce žalobkyně za tytéž tři úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), tj. celkem 900 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty rovnající se 21 % z odměn a náhrad byla přiznána ve výši 2 192,40 Kč, a sice z částky 10 440 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Celkem tedy náklady činí 14 692,40 Kč, přičemž přiznanému právu na náhradu nákladů ve výši 84 % pak odpovídá částka 12 341,60 Kč.17 Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta k plnění byla ponechána v zákonné délce (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly shledány důvody ke stanovení lhůty delší.