6 C 267/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 71 868,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 823 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 28 823 Kč za dobu od 8.6.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 43 045,63 Kč a co do smluvního úroku ve výši 9,49% ročně z částky 70 368,63 Kč za dobu od 29.5.2024 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 41 545,63 Kč za dobu od 8.6.2024 do zaplacení a co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 016,99 Kč za dobu od 21.1.2024 do 28.5.2024, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 11. 7. 2024 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 71 868,63 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 22. 8. 2021 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 225 000 Kč a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 6 713 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 9,49 % ročně, a to vždy k 21. dni v měsíci počínaje dnem 21. 9. 2021. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 4 500 Kč. Dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, kdy v rámci posouzení úvěruschopnosti nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného, ale informace poskytnuté žalovaným ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žadatelé obecně v rámci úvěrové žádosti deklarují i výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Uvedla, že nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru Zonky je verifikace příjmu žadatele. Primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmu jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd.). Stejně jako příjem, tak i výdaje žadatele jsou v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti ověřovány. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 žalobkyně využívá pro ověření výdajů sdělených dlužníkem státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, upravené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Spolu s údaji o životním minimu využívá žalobkyně i údaje o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády. Dalším zdrojem využívaným pro verifikaci výdajů je dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně takto zjišťuje platby za další závazky žadatele, jeho celkové úvěrové zatížení a platební morálku. Mimo úvěrových registrů je u každého žadatele proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a dále ověření, že na žadatele není vedeno exekuční řízení. Co do výše příjmů žalovaného vycházela žalobkyně ze žalovaným tvrzených údajů a tyto důkladně ověřila na základě podkladů, které jí žalovaný předložil. Co do výdajů porovnala žalobkyně výši výdajů uvedenou žalovaným s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima a z opatrnosti použila vyšší z těchto částek. Ohledně případných dalších závazků žalovaného vycházela žalobkyně jednak z tvrzení žalovaného a nad rámec těchto tvrzení čerpala i informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru SOLUS. Závěrem posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnostech žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Uvedla, že splátky od 21. 9. 2021 do 21. 1. 2024 byly splaceny. Ode dne 21. 2. 2024 žalobkyně neeviduje žádné úhrady od žalovaného do dne zesplatnění. Na základě bodu 5. smlouvy má žalobkyně nárok požadovat náklady účelně vynaložené na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. Opakovaným prodlením s úhradou splátek se žalovaný dopustil závažného porušení smluvních povinností, a proto žalobkyně přistoupila dne 29. 5. 2024 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou ve výši 70 368,63 Kč, nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši 2 016,99 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední zaplacené splátky, tj. ode dne 21. 1. 2024 do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne 28. 5. 2024, konkrétně pak (počet dnů prodlení/365 x aktuální jistina x 9,49/100) a smluvní pokutou ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od 10. dne následujícího po zesplatnění. O zesplatnění úvěru informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu – předžalobní výzvy, dále také zprávami odeslanými na e-mailovou adresu žalovaného, do jeho profilu na portále Zonky a SMS zprávou. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s jeho příslušenstvím ke dni 29. 5. 2024. Dluh žalovaného tvoří: nesplacená jistina 70 368,63 Kč (jistina neobsahuje žádné úroky, úroky z prodlení, pokuty, poplatky ani jiné položky), nesplacený smluvní úrok 2 016,99 Kč kapitalizovaný do dne předcházejícího dni zesplatnění, smluvní pokuta 1 500 Kč, smluvní úrok 9,49 % ročně z dlužné jistiny od 29. 5. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 8. 6. 2024 do zaplacení.2 Žalobkyně se z jednání konaného dne 20. 1. 2025 omluvila. Žalovaný se jednání bez omluvy nezúčastnil, o odročení jednání nežádal. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.3 Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:4 Z potvrzení o vyplacení úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 5. 2024 soud zjistil, že dne 23. 8. 2021 byla na účet č. , č. účtu, vyplacena částka 225 000 Kč pod VS , var. symbol, .5 Ze smlouvy o úvěru ze dne 22. 8. 2021 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky. Jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 225 000 Kč. Sjednána byla roční úroková sazba 9,49 % a RPSN 11,25 %. Cena za službu pak ve výši 4 500 Kč. Konečná splatnost úvěru byla stanovena na den 21. 12. 2024 a celková částka k úhradě činila 268 504,72 Kč. Měsíční splátka činila 6 713 Kč. Počet splátek 40. Jako bankovní spojení žalovaného je uveden účet č. , č. účtu, .6 Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 196 177 Kč, přičemž poslední splátku žalovaný uhradil dne 16. 2. 2024.7 Z výpisu z bankovního a nebankovního registru soud zjistil, že v případě žalovaného jsou evidovány 1 žádost o splátkový úvěr, 6 odvolaných splátkových úvěrů, 7 existujících splátkových úvěrů, 15 ukončených splátkových úvěrů, 1 existující nesplátkový úvěr, 1 existující kreditní karta a 1 ukončená kreditní karta. Z detailního přehledu je mimo jiné patrné, že v minulosti (v roce 2017) došlo u osobního úvěru žalovaného ze dne 5.1.2015 k jeho zesplatnění.8 Z dopisu žalobkyně ze dne 29. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky ve výši 73 885,62, Kč, a to do 7. 6. 2024.9 Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty informace o věřiteli, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, o nákladech spotřebitelského úvěru a o právních aspektech.10 Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 5. 2024 soud zjistil, že v části „Informace uvedené klientem v žádosti“ je uvedeno, že žalovaný má čistý měsíční příjem ve výši 55 654 Kč ze samostatné výdělečné činnosti, je ženatý, bydlí ve vlastním bytě nebo domě bez hypotéky, má 1 dítě. Dále je uvedeno, že celkové výdaje vč. splátek úvěrů činí 28 667 Kč. Příjmy ostatních členů domácnosti činí 20 890 Kč. Je uveden ověřený příjem ve výši 55 654 Kč prostřednictvím bankovního výpisu, tak jak uvedl žalovaný v žádosti. Žalovaný byl ověřen v bankovním a nebankovním registru klientských informací a v registru SOLUS. V insolvenčním rejstříku bez záznamu. Rovněž byl žalovaný lustrován v Centrální evidenci exekucí. Dále byly uvedeny údaje o úvěrech dle úvěrových registrů, kdy žalovaný má 7 osobních úvěrů, 1 kreditní kartu a 1 kontokorent. Z listiny je dále patrné, že osobní úvěry jsou datovány mezi lety 2014 – 2021, z toho tři osobní úvěry byly aktivovány v roce 2021 (v únoru, březnu a květnu) v celkové výši zbývající jistiny v částce 456 784 Kč. Žalobkyně v listině uvádí, že po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 55 564 Kč byl vypočten disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 28 338 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen z disponibilního příjmu splácet úvěr č. , hodnota, s měsíční splátkou 6 713 Kč, za tohoto závěru byl žalovanému úvěr poskytnut.11 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně na doplnění dokazování výpisem z bankovního účtu žalovaného pro nadbytečnost.12 Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13 Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14 V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, sepsané žalobkyní dne 31. 5. 2024 a výpis z bankovního a nebankovního registru k osobě žalovaného. Údaje uvedené v potvrzení ze dne 31. 5. 2024 nejsou ze strany žalovaného jakkoliv verifikovány, rovněž tak nejsou tam uvedené údaje týkající majetkových poměrů žalovaného doloženy příslušnými listinami (vyjma lustrace žalovaného v bankovním a nebankovním registru). Dále nelze přehlédnout větší množství poskytnutých úvěrů evidovaných u žalovaného, což soud vede dále k úvaze o tom, že žalovaný může hradit své starší závazky prostřednictvím nových úvěrových produktů. Dle názoru soudu by tak již tyto údaje, byť soud nemá k dispozici samotnou žádost žalovaného, měly žalobkyni vést k podrobnějšímu zkoumání majetkové situace žalovaného a jeho solventnosti.15 Nelze než uzavřít, že z předložených dokumentů žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného nevyplývá. Za prokázanou nelze hodnotit ani příjmovou ani výdajovou stránku poměrů žalovaného, kdy nelze vycházet toliko z listiny sepsané žalobkyní. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.16 Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29. 5. 2022, zatímco smlouva byla uzavřena 22. 8. 2021. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.17 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).18 Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru ze dne 22. 8. 2021 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 225 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaný by byl povinen podle § 2991 o. z. bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat.19 Dle provedených důkazů žalovaný na jistinu v částce 225 000 Kč uhradil celkem částku 196 177 Kč. Žalovaný je proto ve smyslu § 2 991 o. z. povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 28 823 Kč (225 000 Kč – 196 177 Kč). Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o. z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani poté, co byl žalobkyní vyzván k jejímu uhrazení výzvou ze dne 29. 5. 2024 se splatností do 7. 6. 2024, dostal se dnem 8. 6. 2024 do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20 S ohledem na výše uvedené proto soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 28 823 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 823 Kč za dobu od 8. 6. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.21 Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení dosud nevznikly.