6 C 27/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 13 324 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10 500 Kč za dobu od 3.9.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 2 824 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13 324 Kč za dobu od 8.3.2021 do 2.9.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 2 824 Kč za dobu od 3.9.2022 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 5 100 Kč a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 13 324 Kč za dobu od 8.3.2021 do 5.6.2021, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 6.10.2022 domáhala zaplacení částky v celkové výši 13 324 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaná pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 5.2.2021 distančním způsobem na adrese [webová adresa] (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 10 500 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byla žalovaná v souladu s čl. VIII před podpisem Smlouvy seznámena, tyto si přečetla, s jejich obsahem vyslovila souhlas a výslovně přijala zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách žalobkyně a Sazebníku stanoveny. Žalovaná se zavázala, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovanou objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni, což vyplývá z PDF souboru„ uveruschopnost“ či„ creditworthiness“, který byl soudu zaslán v příloze žalobního návrhu. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Dle výpisu o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalované byl úvěr poskytnut v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti žalované. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ní související, včetně osobních informací (a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí), k čemuž poskytla žalovaná svůj předchozí souhlas. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalované podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., především pak požadavky stanovené v § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně takto nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP (PSD2) náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem, a také provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti Žalovaného a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: 28.1.2021, Centrální evidence exekucí: 28.1.2021, ISIR: 28.1.2021, Neplatné doklady MV ČR: 28.1.2021. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdila ve Smlouvě a toto odsouhlasila podpisem úvěrové smlouvy. Smlouva se žalovanou byla uzavřena elektronicky. Nadto se žalovaná sekundárně jednoznačně identifikovala (potvrdila správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby [právnická osoba] UAB (sídlem [adresa], Litva, registrované pod [číslo]), tím, že výše uvedené [právnická osoba] zpřístupnila svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Úvěr byl žalobkyní vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně společnosti [právnická osoba] dne 5.2.2021 v částce 10 500 Kč. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila následující volitelné služby, v souladu s čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku: služba“ Klidné spaní” za poplatek ve výši 110 Kč, služba“ Presto” za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 29 Kč. Jedná se o služby, které jsou volitelné a je na uvážení zájemce o úvěr, zda je bude chtít využít. Úvěr byl splatný dne 7.3.2021. Žalovaná neuhradila ničeho a dostala se do prodlení s úhradou dne 7.3.2021. Žalobkyni v důsledku prodlení žalované se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalovaná má ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 19 174,83 Kč (z toho jistina 10 500 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 2 520 Kč, poplatek za službu„ Klidné spaní“ 110 Kč, poplatek za službu„ Presto“ 165 Kč, poplatek za službu„ Informační SMS servis“ 29 Kč, zákonný úrok z prodlení 750,83 Kč a účelně vynaložené náklady 5 100 Kč, kdy posledně uvedená částka se skládá z [číslo] dní krát paušální náhrada 35 Kč denně, v období od 8.3.2021 do 21.5.2021, maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. Částka je složena z 27 SMS, 39 emailů a 7 telefonátů. Jelikož se žalovaná do prodlení dostala dne 7.3.2021 kdy neuhradila částku ve výši 13 324 Kč, nárokuje žalobkyně dle čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Smluvní pokutu však počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 24.4.2023 omluvila, žalovaná, ačkoliv byla řádně obeslána se k jednání bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující:

4. Z dokumentu označeného jako identifikované příjmy soud zjistil, že v dokumentu je uvedeno, že„ v souladu s pravidly společnosti [právnická osoba] a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele.“ Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 12 333 Kč.

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na protiúčet č. [bankovní účet], [variabilní symbol], byla dne 5.2.2021 vyplacena částka 10 500 Kč.

6. Z dopisu ze dne 25.8.2022 plyne, že žalovaná byla tímto vyzvána k úhradě částky 20 119,83 Kč do tří dnů. Z podacího lístku plyne odeslání zásilky žalované dne 25.8.2022.

7. Z dokumentu označeného jako ověření totožnosti soud zjistil, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (protiúčet: [celé jméno žalované], číslo účtu: [bankovní účet], datum 5.2.2021).

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky. V záhlaví smlouvy identifikující žalovanou jako dlužníka je uvedeno číslo účtu: [bankovní účet]. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru až do výše 10 500 Kč, který bude poskytnut bezhotovostně na účet uvedený v záhlaví smlouvy do 3 dnů od uzavření smlouvy. Za žalovanou je smlouva podepsána SMS kódem dne 5.2.2021.

9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že provedení výpočtu úvěruschopnosti bylo učiněno dne 5.2.2021, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti činil čtyři osoby, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem činil tři osoby, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem činila 3 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 12 333 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činila 25 000 Kč, regionální koeficient byl uveden jako 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 1, rezerva pro výdaje 600, vypočítané minimální výdaje 5 740 Kč, disponibilní příjem 5 900 Kč, počet doporučených prodloužení 2, posouzení úvěruschopnosti uvedeno jako úspěšné.

10. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

11. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované bez jakékoliv verifikace tam uvedených údajů ze strany žalované. Je nutno konstatovat, že žalobkyní nebyl předložen jakýkoliv důkaz, který by ve výpisu uvedenou příjmovou či výdajovou situaci žalované osvědčoval, kdy příjmové a stejně tak i výdajové poměry žalované nebyly doloženy příslušnými listinami a soud tak nemohl ověřit závěr žalobkyně o dostatečné úvěruschopnosti žalované. Rovněž není patrné, jakým způsobem žalobkyně vyhodnotila rozpor mezi žalovanou uvedeným čistým měsíčním příjmem ve výši 25 000 Kč a výší ověřeného čistého měsíčního příjmu v částce 12 333 Kč. Žalobkyní tvrzená lustrace žalované ve shora uvedených registrech nebyla soudu rovněž nijak doložena. Nelze než uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalované z předložených dokumentů nevyplývá. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

14. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena dne 5.2.2021. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

16. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru ze dne 5.2.2021 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalované byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 10 500 Kč, lze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho a žalovaná je tedy povinna ve smyslu § 2 991 o.z. vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení v plné výši 10 500 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani po té, co byla žalobkyní vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 25.8.2022 (odeslanou téhož dne 25.8.2022), se splatností do tří dnů, nastala v daném případě splatnost pohledávky, vycházeje z domněnky dojití ve smyslu § 573 o.z. a uplynutí uvedené třídenní lhůty, dne 2.9.2022, a dnem následujícím, tj. od 3.9.2022, se žalovaná dostala do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však nárokovala úrok nižší ve výši 8,25% ročně a soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 153 odst. 2 o.s.ř. v nárokované výši.

17. S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10 500 Kč za dobu od 3.9.2022 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy obě sporné strany byly procesně úspěšné shodnou měrou, neboť za předmět řízení je třeba považovat nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.