6 C 275/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 11 316 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 6 700 Kč za dobu od 17.6.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 4 616 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 791,39 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 817,47 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 8 136,50 Kč za dobu od 15.12.2022 do 16.6.2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 1 436,50 Kč za dobu od 17.6.2023 do zaplacení, úrokem ve výši 18,36% ročně z částky 8 136,50 Kč za dobu od 15.12.2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29.6.2023 domáhala zaplacení částky v celkové výši 11 316 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 1.6.2021 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalované mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl Providentu úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen Providentu splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména standardních informací a obsahu a dopadů navrhované smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaná, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 K, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 4 616 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 395 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,36 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 721 Kč (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 282 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31.5.2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 4.10.2021. Ke dni 12.2.2022 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 8 136,50 Kč a dlužný poplatek částku 3 179,50 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 136,50 Kč dále úrokem ve výši 18,36 % ročně, a to od 1.6.2022, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 6 smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 3 300 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.12.2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16.12.2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 11 316 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 136,50 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 179,50 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 817,47 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 791,39 Kč, úroků ve výši 18,36 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 136,50 Kč od 15.12.2022 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 136,50 Kč od 15.12.2022 do zaplacení.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 4.12.2023 omluvila, žalovaná, ačkoliv byla řádně obeslána se k jednání bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaná zůstala po celou dobu soudního řízení nečinná, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující:

4. Dle karty zákazníka (žádosti o spotřebitelský úvěr) s požadovanou výší úvěru 20 000 Kč má žalovaná základní vzdělání, je svobodná a bydlí v nájmu. Účelem spotřebitelského úvěru je vybavení domácnosti. Žalovaná pracuje na plný úvazek u společnosti [právnická osoba], a to jako operátorka. Je uvedeno, že zaměstnání bylo ověřeno z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Čistý měsíční příjem žalované je uveden ve výši 19 100 Kč, jiné příjmy nemá. Odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 7 200 Kč. Externí či interní splátky jsou uvedeny ve výši 0 Kč. Jako ověřený dokument je označena pracovní smlouva a dvě výplatní pásky. Podepsáno žalovanou a zástupcem poskytovatele dne 1.6.2021.

5. Dle smlouvy o úvěru ze dne 1.6.2021, [číslo] byla tato uzavřena mezi žalovanou a společností [právnická osoba] Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, kdy žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí uvedené částky v hotovosti.

6. Dne 1.6.2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě pohledávky v celkové výši 14 074,95 Kč do 16.6.2023. Dne 2.6.2023 byla zásilka odeslána žalované.

7. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud na základě předložených dokumentů za prokázanou (oznámením o postoupení ze dne 16.12.2022 vč. podacího lístku ze dne 13.1.2023).

8. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

9. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko tzv. kartu zákazníka podepsanou žalovanou dne 1.6.2021, aniž by tam uvedené údaje týkající se příjmových či výdajových poměrů žalované byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Nelze než uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalované z předloženého dokumentu nevyplývá. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupoval s náležitou odbornou péčí.

12. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena již 1.6.2021. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

13. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

14. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru ze dne 1.6.2021 [číslo] neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalované byla na základě neplatně uzavřené smlouvy [číslo] vyplacena částka 10 000 Kč, lze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na jistinu v částce 10 000 Kč částku 3 300 Kč. Po odečtení této částečné úhrady je žalovaná ve smyslu § 2 991 o.z. povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 6 700 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani po té, co byla žalobkyní vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 1.6.2023 (odeslanou 2.6.2023), se splatností do 16.6.2023, dostala se dnem následujícím, tj. od 17.6.2023, do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však nárokovala úrok nižší ve výši 11,75% ročně a soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 153 odst. 2 o.s.ř. v nárokované výši.

15. S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 6 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 6 700 Kč za dobu od 17.6.2023 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

16. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšnější stranou byla žalovaná, které však žádné náklady v souvislosti se soudním řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.