6 C 309/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 941 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 580 Kč za dobu od 15. 8. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do částky 8 361 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 206,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 919,73 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 8 137,36 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 8 137,36 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do 14. 8. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 1 557,36 Kč za dobu od 15. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 31. 8. 2024 domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 14 941 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 8. 12. 2012 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, , Smlouvu o půjčce č. , hodnota, , jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatel půjčky, posoudila před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou půjčku splácet. Zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí půjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále je zde uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že , právnická osoba, před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Jak plyne z čl. 12 podmínek, žalovaný výslovně prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou půjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 8 361 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 277 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v čl. 3 Smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 901 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč (dále jen poplatek). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 2. 2014. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 20. 1. 2013. Ke dni 2. 7. 2013 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení, přičemž dlužná jistina činila částku 8 137,36 Kč a dlužný poplatek částku 6 803,64 Kč, přičemž po tomto datu nebylo na předmětnou pohledávku ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 8 137,36 Kč dále úrokem ve výši 19,98 % ročně sjednaným v čl. 3 smluvních podmínek, a to od 2. 2. 2014, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně měla současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3 420 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy včetně příslušenství byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 na žalobkyni, a to s účinností ke dni 27. 9. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalobkyně konečně uvedla, že žalovaná částka představuje celkovou dlužnou částku ve výši 14 941 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 8 137,36 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 803,64 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 15 919,73 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 206,94 Kč, úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 137,36 kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 7,05 % ročně z částky 8 137,36 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně dodala, že před podáním žaloby byl žalovaný písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, ani přesto však nebyla dlužná částka uhrazena.2 Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní navržených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:3 Soud nejprve konstatuje, že na základě předložených listin (zejména na základě oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023 včetně dokladu o odeslání ze dne 27. 10. 2023) má aktivní legitimaci žalobkyně za danou.4 Ze zákaznické karty ze dne 7. 12. 2012 soud zjistil, že žalovaný bydlí na ubytovně, je zaměstnaný na hlavní pracovní úvazek jako strážný s příjmem ve výši 14 000 Kč měsíčně. Pokud se týká běžných měsíčních výdajů žalovaného, tyto představují výdaje za nájemné/inkaso ve výši 2 500 Kč, telefon ve výši 500 Kč a výdaje na domácnost ve výši 5 000 Kč, tj. celkem 8 000 Kč.5 Ze smlouvy o půjčce ze dne 8. 12. 2012 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, Předmětem smlouvy bylo poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutou půjčku vrátit včetně poplatku ve výši 8 361 Kč (úrok 1 277 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 901 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 5 183 Kč). Půjčka měla být ze strany žalovaného splacena ve formě 60 týdenních splátek po 307 Kč, když výše poslední splátky byla stanovena na 248 Kč.6 Z výzvy k plnění z 30. 7. 2024 soud zjistil, že touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě částky 38 943,38 Kč, a to nejpozději do 14. 8. 2024. Předložen byl dále doklad o odeslání zásilky dne 30. 7. 2024.7 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.8 Soud ve věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník a dále zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.9 Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, za kterou je třeba předmětnou smlouvu o půjčce považovat, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, byla explicitně zakotvena teprve do zákona č. 257/2016 Sb., a to novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29. 5. 2022, zatímco posuzovaná smlouva byla uzavřena již dne 8. 12. 2012. Soud však vychází z názoru, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebylo následně stanoveno jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť má předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. a je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Z uvedeného plyne, že i za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. měl poskytovatel úvěru řádně zkoumat, zda (budoucí) dlužník nebude mít problém svůj úvěr splácet. Soud má za to, že se nejedná o požadavek nepřiměřený, neboť skutečnost, zda je splácení dluhu v daném případě reálné, lze, i vzhledem ke shora naznačeným dopadům, považovat za výchozí zásadu, bez ohledu na zakotvení této povinnosti v příslušném zákoně (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp.zn.

III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019).10 Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vyložit tak, že má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.11 V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko zákaznickou kartu ze dne 7. 12. 2012, aniž by zde uvedené údaje, týkající se majetkových poměrů žalovaného, byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je zaměstnán na pozici strážný s měsíčním příjmem ve výši 14 000 Kč, aniž by tato skutečnost byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoliv způsobem ověřena. Pokud se dále týká výdajů žalovaného, nelze přehlédnout, že měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny na částku v celkové výši 8 000 Kč představující nájemné ve výši 2 500 Kč, výdaje na telefon ve výši 500 Kč a výdaje na domácnost ve výši 5 000 Kč. Takto stanovené měsíční výdaje se však soudu bez dalšího jeví jako podhodnocené, a to za situace, kdy ze zákaznické karty nevyplývají žádné další pravidelné a nezbytné výdaje, které lze předpokládat u každého spotřebitele. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že majetková situace žalovaného v porovnání s dalšími dostupnými údaji měla žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Žádné takovéto hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného však z předložených dokumentů nevyplývá.12 Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).13 Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o půjčce ze dne 8. 12. 2012 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovaný na základě neplatně uzavřené smlouvy čerpal částku ve výši 10 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaný je tedy ve smyslu § 451 obč. zák. povinen žalobkyni bezdůvodné obohacení vydat. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na jistinu v částce 10 000 Kč uhradil celkem 3 420 Kč. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši 6 580 Kč (10 000 Kč – 3 420 Kč). Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (§ 563 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl žalobkyní vyzván k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 30. 7. 2024 (odeslanou dne 30. 7. 2024), se splatností do 14. 8. 2024, dostal se dnem následujícím, tj. od 15. 8. 2024, do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však požadovala úrok z prodlení ve výši nižší a soud jej také v takto požadované výši přiznal.14 S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni 6 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 580 Kč za dobu od 15. 8. 2024 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.15 Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení dosud nevznikly.