6 C 330/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu

I. Zamítá se žaloba na určení, že výpověď žalovaného ze dne 31.10.2023, kterou vypověděl nájem žalobkyni z bytu o vel. 1+3 s přísl. ve II. nadzemním podlaží v domě č.p. 599, který je součástí p.č. , hodnota, v obci i k.ú. , adresa, , , adresa, , je neoprávněná.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. 1 Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2023, opravenou podáním ze dne 2. 1. 2024, proti žalovanému domáhala určení, že ve výroku specifikovaná výpověď žalovaného z nájmu bytu ze dne 31. 10. 2023, daná žalobkyni, je neoprávněná. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. , hodnota, jehož součástí je stavba č.p. 599 – rodinný dům, v obci i k.ú. , adresa, , jak je zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, . Žalobkyně přitom není nájemcem žádného bytu a není povinna žalovanému platit nájem. Žalobkyně dále uvedla, že je matkou žalovaného, přičemž v minulosti byla se žalovaným a dalšími svými dětmi , jméno FO, a , jméno FO, spoluvlastníkem shora označené nemovitosti. V roce 2012 uzavřela žalobkyně s žalovaným a , jméno FO, darovací smlouvu, kterou každému z dětí darovala 1/8 nemovitostí, mimo jiné, i domu č.p.

599. Dne 26. 3. 2012 žalobkyně následně uzavřela se žalovaným a ostatními dvěma dětmi dohodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a o zřízení věcného břemene. Na základě této dohody se žalovaný stal výlučným vlastníkem nemovitostí, vč. domu č.p. 599, s tím, že se zavázal vyplatit za podíl na nemovitostech své sestře , jméno FO, částku 557 271 Kč, kterou již uhradil, a dále se zavázal zaplatit svému bratrovi , jméno FO, částku 442 792 Kč, kterou však dosud neuhradil. V dohodě bylo dále žalobkyni zřízeno věcné břemeno bydlení spočívající v právu bezplatného užívání bytu ve II. nadzemním podlaží domu č.p. 599, a to kuchyně a 3 pokojů, dále měla žalobkyně právo na užívání společných prostor v domě, a to chodby, sklepa, půdy a přilehlých pozemků, měla právo se volně pohybovat, přijímat návštěvy a na účet vlastníka domu odebírat vodu a teplo. Krátce po uzavření dohody sdělil žalovaný žalobkyni, že si na vyplacení vypořádacího podílu sourozencům chce vzít úvěr, a že potřebuje dát do zástavy nemovitosti vč. domu č.p. 599 a pozemků s tím, že bance vadí věcné břemeno bydlení a užívání pro žalobkyni. Žalobkyně proto uzavřela se žalovaným dne 19. 4. 2012 dohodu o zrušení věcného břemene. Žalobkyně si však neuvědomila, že tímto svoji ochranu bydlení výrazně snížila, neboť tak činila s důvěrou ve slib žalovaného, že to, co bylo sjednáno jako věcné břemeno, platí i nadále. Zpětně to žalobkyně hodnotí tak, že žalovaný žalobkyni i sourozence přelstil, neboť nejdříve žalobkyni garantoval věcné břemeno bydlení, avšak již po přibližně 3 týdnech chtěl vše zrušit, přičemž nesplnil ani svůj závazek vůči bratrovi , jméno FO, . Následně dne 24. 4. 2012 žalovaný uzavřel s mBank S.A. smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti za účelem zajištění úvěru čerpaného u banky, přičemž zajištění bylo sjednáno do výše 1 000 000 Kč. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že žalovaný užívá pro svoji potřebu část bytu, který má užívat výlučně žalobkyně, řádně neplatí za odběr vody, přičemž žalobkyně přispívá na služby, které jí žalovaný ani řádně nevyúčtovává. Přes snahu o dohodu na příspěvcích na další služby (např. na vytápění) k této nedošlo. Žalovaný i jeho rodina se chovají k žalobkyni hrozně, psychicky ji týrají, dělají jí naschvály, nezdraví ji, omezují ji v užívání bytu, společných částí domu i zahrady. V současné době žalovaný nedodává žalobkyni do bytu teplo ani teplou vodu. Žalobkyně se snažila žalovanému přispět i na výdaje, na které není povinna přispívat, na různé opravy, z důvodu, že se domnívala, že toto přispěje ke zlepšení situace, ale chování žalovaného k žalobkyni, které je 74 let, se nezměnilo. Dopisem ze dne 31. 10. 2023 dal žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu bytu uvedeného shora s tím, že žalovaný ve výpovědi uvádí, že účastníci uzavřeli konkludentně smlouvu o užívání nemovitostí dne 19. 4. 2012, přičemž žalovaný vypověděl dohodu o užívání – smlouvu o nájmu bytu, neboť žalobkyně dluží žalovanému na nájemném (v částce 9 000 Kč měsíčně) za měsíce červen až říjen (bez uvedení příslušeného roku) částku ve výši 45 000 Kč. Žalovaný přitom ve výpovědi uvedl, že vypovídá nájem bytu dle § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Současně poučil žalobkyni o právu vznést námitky a navrhnout soudu přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve lhůtě do 2 měsíců od doručení výpovědi. Žalobkyně dále namítla, že výpověď je účelová a byla podána v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na okolnosti nabytí vlastnického práva žalovaným a na sjednání věcného břemene pro žalobkyni. S ohledem na výše uvedené žalobkyně považovala výpověď z nájmu bytu za neoprávněnou a domáhala se přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem dle § 2290 o. z., a to i přesto, že byla toho názoru, že nájem bytu nevznikl, neboť v opačném případě by výpověď byla platná, a žalovaný by se tak mohl domáhat vyklizení bytu2 Žalovaný v podání ze dne 5. 3. 2024 uvedl, že se žalobou nesouhlasí a považuje ji za neoprávněnou. Žalovaný předně poukázal na to, že podnět k vypořádání spoluvlastnických vztahů k předmětné nemovitosti v roce 2012 vzešel především z chování sestry žalovaného , jméno FO, , která žila v té době velmi nezřízeným životem, což vyvrcholilo nařízením exekuce. Žalovaný se proto s bratrem, sestrou a žalobkyní dohodli na tom, že výlučným vlastníkem nemovitosti se stane žalovaný a žalobkyně bude v nemovitosti vedle rodiny žalovaného bydlet. Za tímto účelem tedy byla dne 26. 3. 2012 uzavřena dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, na základě, které se stal žalovaný výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž všem stranám bylo řádně poskytnuto plnění. Původně zřízené věcné břemeno ve prospěch žalobkyně pak bylo následně na základě dohody o zrušení věcného břemene ze dne 19. 4. 2012 zrušeno, kdy se jednalo o zcela svobodnou vůli žalobkyně. Žalovaný neměl problém s tím, aby žalobkyně i přes neexistenci věcného břemene nemovitosti užívala, což se i následujících více jak 10 let dělo. Důvodem pro zrušení věcného břemene bylo zejména získání úvěru od banky za účelem provedení rekonstrukce nemovitostí. Lstivé jednání zcela odmítá. Žalobkyně nadto za celou dobu užívání nemovitostí nevznesla jediný požadavek na to, aby bylo věcné břemeno opětovně zřízeno, z čehož dovozuje, že účastníci dali v průběhu vztahu najevo, že v souvislosti se sjednáním plateb nájemného došlo i ke změně závazku. Zpočátku žalovaný po finanční stránce zvládal rekonstrukci a náklady na údržbu sám, nicméně postupem času se stávala situace ekonomicky obtížnější. Z toho důvodu oslovil žalovaný na podzim roku 2016 žalobkyni za účelem sjednání nájmu části nemovitostí, které žalobkyně užívala, aby tak měl žalovaný alespoň nějaký příjem, který se následně využije k údržbě nemovitosti. Žalobkyně s tímto návrhem souhlasila, přičemž nájemné nejprve bylo sjednáno ve výši 1 500 Kč měsíčně, které začala žalobkyně dne 24. 10. 2016 žalovanému zasílat. Toto nájemné pak bylo po určité době navýšeno dohodou stran, a to v září 2019 na částku 2 000 Kč měsíčně, v prosinci 2021 na částku 3 000 Kč měsíčně a v měsíci listopadu 2022 na částku 9 000 Kč měsíčně. Nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně pak žalobkyně zasílala až do května 2023. Poslední částku nadto potvrdila žalobkyně ve svém dopisu žalovanému ze dne 22.11.2022. Tvrdil, že výše nájemného byla vždy upravena (ústní) dohodou stran. Žalovaný žalobkyni následně opakovaně ústně upomínal s tím, že by bylo vhodné, aby jasně nastavili pravidla užívání a uzavřeli mezi sebou písemnou smlouvu, přičemž žalobkyně nikterak nereagovala. Posléze se žalovaný na žalobkyni obrátil již prostřednictvím právního zástupce výzvou ke sdělení stanoviska ze dne 22. 9. 2023, kde uvedl, že aktuální stav neuzavřené písemné smlouvy není s ohledem na rostoucí spory žádoucí, přičemž současně žalobkyni upozornil i na chybějící platby nájemného a vyzval ji k doplacení. Žalobkyně se pak na žalovaného obrátila prostřednictvím svého právního zástupce se sdělením, že se k výzvě vyjádří do 13. 10. 2023. I přes prodloužení lhůty k vyjádření se však žalovanému nedostalo žádné reakce. Následně již žalovanému nezbylo, než zaslat žalobkyni výpověď ze dne 31. 10. 2023, která byla koncipována jako výpověď nájmu, který dle názoru žalovaného mezi žalobkyní a žalovaným vznikl. Pokud se týká dalších tvrzení žalobkyně, žalovaný uvedl, že jako jediný se o žalobkyni jako svou matku ze všech sourozenců staral. Žalovaný chtěl, aby měla žalobkyně důstojné bydlení, přičemž aby toho mohlo být dosaženo, museli si oba účastníci sjednat nájemné. Není pravdou, že by žalovaný a jeho rodina, žalobkyni jakkoliv psychicky týrali. Naopak je to rodina žalovaného, na kterou má současný stav dalekosáhlý vliv v citové rovině. Z pohledu žalovaného je tak zřejmé, že mezi oběma účastníky byla nejpozději dne 24. 10. 2016 uzavřena nájemní smlouva na předmětný byt, když k tomuto dni inkasoval po předchozí dohodě žalovaný první nájemné. I kdyby mělo být sporu, zdali se skutečně mělo jednat o nájem, dopis žalobkyně ze dne 22. 11. 2022 dokazuje, že v návaznosti na předchozí plnění má žalobkyně vůli zvýšit nájemné, a dokonce v tomto dopisu pojem „nájem“ zmiňuje. Žalovaný měl současně za to, že prodlení žalobkyně s úhradou nájemného za období 5 měsíců nepochybně musí naplňovat znaky hrubého porušení zakládající právo k výpovědi nájmu ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a), odst. 2 o. z. Pokud ve výpovědi není uveden rok a jsou označeny pouze dlužné měsíce, nezpůsobuje tato okolnost dle žalovaného neurčitost výpovědi, neboť z celkového kontextu, kdy k navýšení nájemného na 9 000 Kč měsíčně došlo od 22.11.2022 a výpověď je dávána za nehrazení nájemného za měsíce červen až říjen, je zřejmé, že se nemůže jednat o jiný rok než rok 2023. Žalovaný dále uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že by měla být výpověď účelová či v rozporu s dobrými mravy. I v případě, že by soud nedospěl k závěru o tom, že se jedná o nájem, byl žalovaný toho názoru, že výpověď ze dne 31. 10. 2023 je platná s ohledem na skutečnost, že je právě pro případ sporu koncipována i jako výpověď výpůjčky, popř. výprosy, kde žalovaný jako důvod uvedl, že žalobkyně užívá části nemovitostí v rozporu se zákonem, když se o užívaný byt nestará a dochází ke vzniku škod např. ve formě plísní, poškozeného parapetu, či radiátoru a k jeho obecné degradaci. Výpověď ze dne 31. 10. 2023 tak je dle žalovaného platná a oprávněná. Naopak žalobu považoval žalovaný v plném rozsahu za nedůvodnou, v souvislosti s čímž navrhl, aby soud žalobu zamítl a žalovanému byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.3 V návaznosti na poučení soudu ve smyslu § 118 a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. žalovaný v podání ze dne 14. 8. 2024 uvedl, že má za to, že mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy, neboť bylo ujednáno, že žalobkyně bude za užívání daného bytu platit sjednanou částku. Přestože tato částka nebyla ze strany žalobkyně označována v platbách v internetovém bankovnictví jako nájemné, je nepochybné, že se jednalo o úplatu související s užíváním předmětného bytu. Od 24. 10. 2016 tak byly platby za užívání bytu zasílány na zvláštní bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který za tímto účelem využíval. Vedle zmíněného účtu měl pak žalovaný svůj běžný provozní účet č. , č. účtu, , kam žalobkyně zasílala jiné různé platby, zejména platby za nákupy nebo jiné drobné dary apod. Navíc žalobkyně v průběhu celé doby užívání hradila v souvislosti s užíváním bytu náklady s tím spojené (jako je např. elektřina či vytápění), přičemž další platba za užívání nad rámec těchto nákladů by tak měla být logicky posuzována jako nájemné. Užívání bytu tak bylo spojeno dle dohody stran s nutností hradit sjednanou úplatu. Nezbytnost této platby pak vyplývá i z postupu žalovaného, který žalobkyni k doplacení sjednaného nájemného v druhé polovině roku 2023 vyzval a následně ukončil nájemní vztah výpovědí. V souvislosti s tím uvedl, že do fondu oprav mají přispívat dle zákona pouze vlastníci jednotek. Je tedy zřejmé, že povahou byly veškeré pravidelné platby žalobkyně na účet č. , č. účtu, nájemným, kdy se jednalo o účelově vázané prostředky, které žalobkyně poskytovala v přímé souvislosti s užíváním bytu, a nikoliv příspěvkem do fondu oprav na nemovitost, jejíž byla žalobkyně pouze uživatelem (nájemcem). Odmítá, že by se jednalo o dobrovolný příspěvek žalobkyně, kdy byla mezi stranami vždy sjednána výše této úplaty, a to vždy v přímé souvislosti s užíváním bytu. Sama žalobkyně pak v dopise ze dne 22. 11. 2022 ponechává na žalovaném, aby si platby posuzoval jako nájemné, nejpozději od tohoto data tedy došlo k novaci původního právního vztahu na vztah nájemní. To, že žalobkyně následně označovala platbu účelovým určením finančních prostředků „na opravy“, nemůže změnit obsahovou povahu této platby a její souvislost s užíváním bytu. Žalovaný k daným platbám dokonce přistupoval jako k nájemnému, když dané příjmy zahrnul do daňového přiznání za rok 2023. Žalovaný tak byl toho názoru, že mezi účastníky byl založen nájemní vztah, když pravidelné měsíční platby prováděné žalobkyní od 24. 10. 2016 do 12. 5. 2023 na zvláštní účet žalovaného, je třeba posuzovat jako úplatu za užívání bytu. V případě, že by soud nedospěl k závěru o tom, že se jedná mezi účastníky o nájemní vztah, bylo dle žalovaného na místě žalobu v plném rozsahu zamítnout pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně, kdy v této souvislosti žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3301/2018. Dále žalovaný uvedl, že pokud se týká tvrzení žalobkyně o tom, že na její dopis ze dne 22. 11. 2023 nereagoval, tak dopis žalobkyně považuje žalovaný za nedostatečný. Z obsahu dopisu žalobkyně je nadto zřejmé, že nereaguje na výzvu žalovaného ke sdělení stanoviska ze dne 22. 9. 2023, ale na iniciativu samotného žalovaného k řešení plateb za služby. Z dopisu současně vůbec neplyne návrh nastavení celkových pravidel užívání nemovitosti. Žalobkyně ani nijak neřešila otázku podané výpovědi. Žalovaný pak na dopis žalobkyně reagoval e-mailem ze dne 6. 12. 2023. V neposlední řadě se žalovaný ohradil vůči nepravdivému tvrzení žalobkyně, že neprovádí vyúčtování, resp. že by měla žalobkyně hradit jakékoliv náklady za žalovaného a jeho rodinu. Na základě výše uvedeného proto žalovaný navrhl, aby byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta a žalovanému přiznána plná náhrada nákladů řízení. I kdyby se soud neztotožnil s právním hodnocením žalovaného a dospěl by k závěru o neexistenci nájemního vztahu, bylo rovněž na místě žalobu zamítnout, a to pro nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně.4 Soud vzal podle § 120 odst. 3 o. s. ř. za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků, že žalovaný je vlastníkem pozemku par.č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č.p. 599 v obci a k.ú. , adresa, , dále že žalovaný se stal výlučným vlastníkem nemovitostí včetně domu č.p. 599 na základě dohody ze dne 26. 3. 2012 o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o zřízení věcného břemene, dále že účastníci uzavřeli dne 19. 4. 2012 dohodu o zrušení věcného břemene a dále, že žalovaný uzavřel smlouvu o zřízení zástavního práva k dotčeným nemovitostem dne 24. 4. 2012.5 Z výpovědi smlouvy o užívání nemovitostí ze dne 31. 10. 2023 adresované žalobkyni soud zjistil, že tímto žalovaný vypověděl dohodu o úplatném užívání (smlouvu o nájmu bytu) z důvodu, že žalobkyně porušila hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu dle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. spočívající v tom, že neuhradila žalovanému jako pronajímateli nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně minimálně za období červen až říjen. Současně byla žalobkyně ze strany žalovaného poučena o tom, že má ve smyslu § 2286 odst. 2 o. z. právo vznést proti výpovědi námitky a případně navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem ve lhůtě 2 měsíců od doručení výpovědi. V případě, že by dohoda o užívání měla být posouzena jako výpůjčka či výprosa, byla žalobkyně poučena o tom, že má výpověď považovat jako výzvu k vrácení předmětu výpůjčky/výprosy. Dále se žalovaný odkazuje na mezi účastníky konkludentně uzavřenou smlouvu o užívání části nemovitostí ze dne 19.4.2012 a na ujednání částek za užívání.6 Z dohody o zrušení věcného břemene ze dne 19. 4. 2012 uzavřené mezi účastníky soud zjistil, že touto dohodou bylo zrušeno věcné břemeno žalobkyně spočívající v doživotním právu bezplatného užívání bytu umístěného v 2. nadzemním podlaží domu č.p. 599 v k.ú. a obci , adresa, a spoluužívání společných prostor domu č.p. 599 a přilehlých pozemků, jež bylo zřízeno pro žalobkyni na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 26. 3. 2012.7 Z dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 26. 3. 2012 soud zjistil, že touto dohodou bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobkyně, žalovaného, , jméno FO, a , jméno FO, mimo jiné k budově č.p. 599 na p.č. , hodnota, , a dále k p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. 1043/1, p.č. 1162/1 a p.č. , hodnota, , vše v k.ú. a obci , adresa, , jak je zapsáno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, nad Nisou na LV č. , hodnota, s tím, že výlučným vlastníkem budovy č.p. 599 na p.p.č. , hodnota, se stane žalovaný. Současně bylo pro žalobkyni zřízeno doživotní právo bezplatného užívání bytu umístněného v 2. nadzemním podlaží domu č.p. 599 v k.ú. a obci , adresa, a spoluužívání společných prostor domu č.p. 599 a přilehlých pozemků, tj. p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, a p.č. , hodnota, , vše v k.ú. a obci , adresa, . Bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna volně přijímat návštěvy, a že má právo odebírat vodu a teplo na účet vlastníka domu.8 Z darovací smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako dárkyní a žalovaným a , jméno FO, jako obdarovanými soud zjistil, že žalobkyně darovala žalovanému a , jméno FO, svůj spoluvlastnický podíl ve výši ¼ na nemovitostech – budově č.p. 599 na p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. , hodnota, , p.č. 1043/1, p.č. 1162/1 a p.č. , hodnota, vše v k.ú. a obci , adresa, , jak je zapsáno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, nad Nisou na LV č. , hodnota, , rovným dílem, tj. každému ve výši jedné osminy.9 Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 6. 6. 2023 soud zjistil, že žalovaný je vlastníkem pozemku p.č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 599 rodinný dům, p.č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, na němž stojí stavba bez čp/če, jiná stavba, pozemku p.č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čp/če, garáž, pozemku p.č. , hodnota, , zahrada, pozemku p.č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. 470, stavba občanské vybavenosti a pozemku p.č. , hodnota, , zahrada, to vše v k.ú. a obci , adresa, , jak je zapsáno u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, nad Nisou na LV č. , hodnota, .10 Z dopisu žalobkyně ze dne 22. 11. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně reagovala na dopis žalovaného ze dne 20. 11. 2022. Navrhuje, že bude od prosince 2022 zasílat žalovanému 9 000 Kč měsíčně do fondu oprav nebo jako nájem s tím, že záleží, jak si to žalovaný pojmenuje. Současně žalobkyně v dopisu uvedla, že nejpozději do 5. 12. 2022 zašle žalovanému na účet částku 30 000 Kč na doplacení půjčky u Honse. Vyzývá žalovaného, aby jí dal vědět v případě, že je potřeba ještě něco zvážit.11 Z e-mailu ze dne 4. 10. 2023 soud zjistil, že tímto reagovala právní zástupkyně žalobkyně na dopis právního zástupce žalovaného ze dne 22. 9. 2023 s tím, že požádala o prodloužení lhůty k vyjádření stran nastavení podmínek užívání části nemovitostí do 13. 10. 2023.12 Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že žalobkyně v říjnu 2016 zaslala žalovanému částku 4 000 Kč pod poznámkou „2 000 za Ježíška r. 2015, 1 500 opravy a 500 za nákupy“, v listopadu 2016 zaslala žalobkyně žalovanému částku 1 500 Kč pod poznámkou „máma na opravy 11/2016“ a dále částku 3 000 Kč pod poznámkou „na opravy za televizi“, v prosinci 2016 žalobkyně zaslala žalovanému částku 2 000 Kč pod poznámkou „na opravy za 12/2016“, od ledna 2017 do května 2017 žalobkyně zasílala žalovanému částku 1 500 Kč měsíčně pod poznámkou „na opravy“, v červnu 2017 žalobkyně zaslala žalovanému celkem částku 2 500 Kč pod poznámkami „na opravy“, od července 2017 do února 2018 žalobkyně zasílala žalovanému částku 1 500 Kč měsíčně pod poznámkou „na opravy“, v březnu 2018 zaslala žalobkyně žalovanému částku 2 000 Kč pod poznámkou „na opravy 03/2018“, od dubna 2018 do května 2019 žalobkyně zasílala žalovanému částku 1 500 Kč měsíčně, kdy částečně byly tyto platby zasílány pod poznámkou „na opravy“ a částečně byly zasílány bez dodatečných poznámek, v červnu 2019 žalobkyně zaslala žalovanému částku 2 000 Kč pod poznámkou „na opravy za 06/2019“, od července 2019 do srpna 2019 žalobkyně zasílala žalovanému částku 1 500 Kč měsíčně pod poznámkou „na opravy“, od září 2019 do dubna 2020 žalobkyně zasílala žalovanému částku 2 000 Kč měsíčně pod poznámkou „na opravy“, v květnu 2020 žalobkyně zaslala žalovanému částku 2 500 Kč pod poznámkou „na opravy za 05/2020“, v červnu 2020 žalobkyně zaslala žalovanému částku 4 000 Kč pod poznámkou „na opravy“, v červenci 2020 žalobkyně zaslala žalovanému částku 3 000 Kč pod poznámkou „na opravy za 07/2020“, od srpna 2020 do května 2021 žalobkyně zasílala žalovanému částku 2 000 Kč měsíčně pod poznámkou „na opravy“, v červnu 2021 žalobkyně zaslala žalovanému částku 2 500 Kč pod poznámkou „na opravy 06/2021“, od července 2021 do listopadu 2021 žalobkyně zasílala žalovanému částku 2 000 Kč měsíčně pod poznámkou „na opravy“, od prosince 2021 do 14. listopadu 2022 žalobkyně zasílala žalovanému částku 3 000 Kč měsíčně pod poznámkou „na opravy“ a od prosince 2022 do května 2023 žalobkyně zasílala žalovanému částku 9 000 Kč měsíčně pod poznámkou „na opravy“.13 Z výzvy ze dne 22. 9. 2023 soud zjistil, že žalobkyně byla ze strany právního zástupce žalovaného vyzvána ke sdělení stanoviska k písemnému nastavení podmínek užívání části nemovitostí, a to ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy.14 Z e-mailu ze dne 22. 11. 2023 soud zjistil, že tímto žalobkyně vůči žalovanému namítá, že sama platí výdaje za dodávku vody, kdy rodina žalovaného ničeho nepřispívá, a že dále platí elektřinu 3 000 Kč měsíčně, kterou jí žalovaný dosud nevyúčtoval. Nadto vyzývá žalovaného, aby jí okamžitě začal dodávat teplo a teplou vodu do žalobkyní užívaného bytu, resp. jeho části a zasílá návrh dohody na platbách za služby (náklady na vytápění, vodné a elektřinu).15 Z listiny označené jako „Rekapitulace nákladů , adresa, “ sepsané žalovaným soud zjistil, že žalovaný platby žalobkyně za období od roku 2016 do října 2022 v celkové výši 145 000 Kč označuje jako „platby do fondu oprav za bytovou jednotku“.16 Z dopisu žalovaného žalobkyni ze dne 20.11.2022 soud zjistil, že žalovaný částku 145 000 Kč od žalobkyně za dobu od října 2016 do data sepisu listiny označuje jako „platby na opravy domu“.17 Z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, soud zjistil, že na tomto účtu byly zaúčtovány příchozí platby od žalobkyně v období od ledna 2022 do prosince 2022 ve výši od 1 000 Kč do 30 000 Kč, a to konkrétně pod poznámkami „na elektřinu“, „na doplacení půjčky“, „za rozhlas a televizi“, „za nákup dřeva“, „za nákup uhlí“, „za topení“ či „za nákupy“.18 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná skutková zjištění relevantní pro své rozhodnutí. Další návrhy na doplnění dokazování (účastnickými výslechy, spisem mBank S.A. k poskytnutí úvěru žalovanému) soud pro nadbytečnost zamítl.19 Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný je vlastníkem předmětných nemovitostí, jakož i skutečnost, že původně zřízené věcné břemeno užívání pro žalobkyni bylo následně zrušeno, a že žalobkyně přesto shora vymezenou část nemovitosti i nadále užívá k bydlení. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda vztah mezi účastníky je vztahem nájemním, či zda se jedná o jiný právní poměr.20 Podle § 2290 o.z. nájemce má právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.21 Podle § 2189 o.z. přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.22 Podle § 2190 odst. 1 o.z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.23 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žaloba na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu byla podána ve dvouměsíční lhůtě od doručení výpovědi ve smyslu § 2290 o. z., kdy dospěl k závěru, že žaloba podaná soudu dne 29. 12. 2023 byla podána včas, neboť výpověď byla datována dnem 31. 10. 2023, přičemž žalovaný na jednání soudu uvedl, že výpověď nebyla doručována před tímto datem. Současně ani mezi účastníky nebylo o včasnosti podání žaloby sporu.24 Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že na souzenou věc je třeba aplikovat § 2189 a násl. o. z. zakotvující v právním řádu výprosu. Na základě smlouvy o výprose vzniká oprávnění výprosníka bezplatně užívat věc, a to bez stanovení účelu či doby jejího užití. Smlouva o výprose je přitom smlouvou reálnou, neboť k uzavření smlouvy dochází až přenecháním věci k jejímu bezplatnému užívání výprosníkovi, přičemž takto může být přenechána i pouze část věci (např. byt). Současně smlouva o výprose nevyžaduje žádnou speciální formu, a to ani v případě, kdy předmětem výprosy je nemovitost. Podle § 2190 odst. 1 o. z. kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti.25 Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný je mimo jiné vlastníkem pozemku p.č. , hodnota, jehož součástí je stavba č.p. 599 – rodinný dům, v obci i k.ú. , adresa, , přičemž žalobkyně měla dříve na základě dohody o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o zřízení věcného břemene ze dne 26. 3. 2012 v tomto domě zřízeno věcné břemeno bezplatného užívání bytu nacházejícího se ve II. nadzemním podlaží domu č.p. 599, a to včetně přilehlých pozemků. Věcné břemeno bylo následně zrušeno dohodou o zrušení věcného břemene ze dne 19. 4. 2012. Žalobkyně i přes zrušení věcného břemene v bytě nadále bydlela, a to, aniž by byl mezi účastníky takový smluvní vztah písemně upraven. Zpočátku žalobkyně užívala shora uvedené nemovitosti zcela bezplatně, následně se však účastníci dohodli na určitých finančních příspěvcích, jak vyplývá z předložené komunikace účastníků, které žalobkyně zasílala žalovanému bezhotovostním převodem na účet, a to v době od října 2016 do května 2023. Z důvodu nehrazení sjednaných plateb ze strany žalobkyně za dobu od června do října 2023 následně žalovaný dal žalobkyni výpověď z nájmu bytu podle § 2288 odst. 1 písm. a) o.z. s tím, že za situace, kdy by vztah mezi účastníky nebyl posouzen jako vztah nájemní, nýbrž jako výpůjčka či výprosa, je tato výpověď výzvou k vrácení předmětu výpůjčky či výprosy.26 K bezplatnosti přenechání věci (bytu), která odlišuje výprosu od nájmu, bylo v řízení z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, zjištěno, že žalobkyně od října 2016 do května 2023 zasílala žalovanému částku v rozmezí od 1 500 Kč do 9 000 Kč měsíčně, a to pod poznámkou „na opravy“, přičemž na jiný účet žalovaného č. , č. účtu, žalobkyně posílala od ledna 2022 do prosince 2022 platby pod poznámkami „na elektřinu“, „na doplacení půjčky“, „za rozhlas a televizi“, „za nákup dřeva“, „za nákup uhlí“, „za topení“ či „za nákupy“. Soud při posouzení povahy těchto plateb, které byly zasílány pod konkrétními poznámkami, dospěl k závěru, že těmito platbami žalobkyně nehradila žalovanému úplatu za užívání bytu (nájemné), jak tvrdil žalovaný, ale přispívala na opravy nemovitosti a hradila služby související s užíváním nemovitostí, kdy i z komentářové literatury k institutu výprosy vyplývá, že úplatou není úhrada obvyklých nákladů spojených s užíváním, např. spotřebovaná energie, úplata za služby spojené s užíváním bytu apod. (HULMÁK, Milan. § 2189 [Základní ustanovení]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 190, marg. č. 17.). Uzavření nájemní smlouvy žalovaný dále prokazoval dopisem žalobkyně ze dne 22. 11. 2022, v němž žalobkyně ponechala na žalovaném, zda si žalovaný bude platbu 9 000 Kč zasílanou od prosince 2022 posuzovat jako platbu do fondu oprav, nebo jako nájemné. Z této listiny však nelze bez dalšího dovozovat uzavření nájemní smlouvy v situaci, kdy nájemní vztah žalobkyně popírala.27 V této souvislosti soud současně poukazuje na skutečnost, že smlouva o nájmu bytu je pojmově smlouvou úplatnou, kdy dle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Úplatnost užívání předmětu nájmu (v daném případě bytu a přilehlých nemovitostí) je tak základním znakem, který smlouvu o nájmu odlišuje od jiných smluv, které rovněž zakládají právo osoby odlišné od vlastníka k dočasnému užívání individuálně určené věci.28 Soud uzavírá, že v řízení, s ohledem na vše shora uvedené, a to zejména s ohledem na posouzení plateb zasílaných žalovanému žalobkyní, nebylo prokázáno, že by žalovaná za užívání nemovitostí hradila nájemné. Za této situace má proto soud za to, že nájemní smlouva mezi účastníky sjednána nebyla.29 Soud naopak dospěl k závěru, že mezi účastníky byla v ústí formě sjednána smlouva o bezúplatném užívání části nemovitostí, kterou soud posoudil jako smlouvu o výprose. V takovém případě může ten, kdo věc výprosníkovi přenechal, požadovat vrácení věci kdykoliv, přičemž výprosa zaniká v okamžiku, kdy projev vůle dojde do sféry výprosníka. Žalovaný přitom ukončil smluvní vztah se žalobkyní na základě výpovědi ze dne 31. 10. 2023 s tím, že za situace, kdy by měl být smluvní vztah mezi účastníky posouzen jako smlouva o výprose, nechť žalobkyně tedy výpověď považuje za výzvu k vrácení předmětu výprosy. S ohledem na nevyjasněnost smluvního vztahu mezi účastníky však žalovaný ve výpovědi poučil žalobkyni o tom, že může ve lhůtě 2 měsíců navrhnout soudu přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu.30 Soudní praxe je ustálena v názoru, že k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z. je aktivně legitimován pouze nájemce (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3301/2018 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4342/2017). Vzhledem ke skutečnosti, že soud po právní stránce dospěl k závěru, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o výprose, kdy žalobkyně nebyla nájemkyní předmětných nemovitostí, není žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Pokud se týká žalobkyní citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3259/2022, toto rozhodnutí se primárně dotýká rozsahu přezkumu výpovědi z nájmu bytu, přičemž se skutkově odlišuje od projednávané věci, a proto odkaz na něj není přiléhavým, neboť v nyní souzené věci dospěl soud k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření nájemní smlouvy, ale smlouvy o výprose, zatímco v rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo zjištěno, že mezi účastníky byla uzavřena platná nájemní smlouva.31 Pokud se týká námitky žalobkyně o tom, že má soud posuzovat podanou žalobu jako obecnou určovací žalobu ve smyslu § 80 o.s.ř., tuto námitku soud neshledal důvodnou, neboť sama žalobkyně podanou žalobu označila jako „žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu soudem dle § 2290 o.z.“, čemuž také odpovídají tam uvedená žalobní tvrzení. Nadto § 2290 o.z. brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3328/2017).32 V daném případě tedy soud po provedeném dokazování shledal, že žalobkyně není nájemcem předmětných nemovitostí, když mezi účastníky byla uzavřena smlouva o výprose, a proto nezbylo soudu než pro nedostatek aktivní legitimace na straně žalobkyně žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu v plném rozsahu zamítnout.33 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o.s.ř. a žalovanému, který byl sice v řízení zcela úspěšný, náhradu nákladů řízení nepřiznal. K rozhodnutí o aplikaci § 150 o.s.ř. vedly soud zejména důvody morální, kdy byl projednáván spor mezi blízkými příbuznými, a to mezi matkou a synem, přičemž právní povaha jejich smluvního vztahu nebyla mezi účastníky zcela vyjasněna. Soud přihlédl i ke skutečnosti, že žalobkyně měla v minulosti v předmětné nemovitosti zřízeno věcné břemeno opravňující ji k doživotnímu bezplatnému užívání označeného bytu, které bylo následně na žádost žalovaného z důvodu čerpání úvěru zrušeno. V této souvislosti lze dále poukázat na to, že žalobkyně při podání žaloby postupovala na základě poučení ze strany žalovaného ve výpovědi z nájmu bytu/ve výzvě k vrácení předmětu výprosy o tom, že může ve lhůtě 2 měsíců navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. V neposlední řadě bylo rovněž přihlédnuto k vyššímu věku žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že je v daném případě spravedlivé, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení.