6 C 35/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 36 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 19 400 Kč za dobu od 14.8.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do částky 16 600 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 38 503,55 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 36 000 Kč za dobu od 19.12.2020 do 31.12.2020 ve výši 7,25%, zákonného úroku z prodlení z částky 36 000 Kč za dobu od 1.1.2021 do 30.6.2021 ve výši 7,25%, zákonného úroku z prodlení z částky 36 000 Kč za dobu od 1.7.2021 do 13.8.2021 ve výši 7,50%, zákonného úroku z prodlení z částky 16 600 Kč za dobu od 14.8.2021 do 31.12.2021 ve výši 7,50%, zákonného úroku z prodlení z částky 16 600 Kč za dobu od 1.1.2022 do 30.6.2022 ve výši 3,25% a zákonného úroku z prodlení z částky 36 000 Kč za dobu od 1.7.2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1.12.2022 domáhala zaplacení částky v celkové výši 36 000 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o půjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně i souhrnný poplatek ve výši 16 600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních (sedmidenních) splátkách po 800 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6.9.2007. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 5 600 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5.1.2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 18.12.2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 36 000 Kč. Její příslušenství pak tvoří zákonné úroky z prodlení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 36 000 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 21 634,62 Kč a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši 14 365,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 38 503,55 Kč, úroků z prodlení z celkové dlužné částky 36 000 Kč od 19.12.2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne datum omluvila, žalovaný, ačkoliv byl řádně obeslán se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující:

4. Nejprve soud konstatuje, že na základě předložených listin (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021 vč. podacího lístku ze dne 1.2.2021) má aktivní legitimaci žalobkyně ve věci za danou.

5. Ze smlouvy o půjčce ze dne 7.9.2006 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právnická osoba, IČO, a žalovaným, a že jejím předmětem bylo poskytnutí půjčky žalovanému ve výši 25 000 Kč s tím, že žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí celé této částky v hotovosti. Součástí smluvních ujednání je rovněž závazek žalovaného k úhradě souhrnného poplatku ve výši 16 600 Kč. Celkovou částku 41 600 Kč (25 000 Kč + 16 600 Kč) se žalovaný zavázal poskytovali splatit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 800 Kč Smluvní podmínky smlouvy o půjčce jsou obsaženy na druhé straně samotné smlouvy.

6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že obsahuje osobní údaje žalovaného, dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí jako podnájemník, a že již má u poskytovatele půjčku, následuje podpis žalovaného, kterým stvrzuje správnost a úplnost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty a podpis obchodního zástupce opatřený datem 7.9.2006. Druhá strana listiny obsahuje údaje o důvodu půjčky – neočekávané výdaje. Dále se z listiny podává, že žalovaný nemá žádné nezaopatřené děti, že není majitelem vozidla, že pracuje v hlavním pracovním úvazku jako dělník, má odpracováno 25 let, a že jeho zaměstnání bylo ověřeno. Mzda žalovaného je uvedena ve výši 11 700 Kč, dále je uvedena státní podpora/přídavky žadatele ve výši 10 700 Kč, tj. celkem částka 22 400 Kč. Mezi běžnými měsíčními výdaji domácnosti je uvedeno nájemné 3 000 Kč, telefon 500 Kč, splátky půjček/výživné 4 300 Kč a výdaje na domácnost 2 000 Kč, tj. celkem částka 9 800 Kč. Jako použitelný příjem (příjmy – výdaje) je uvedena částka 12 600 Kč. Žalovaný disponuje bankovním účtem, má platební kartu a nemá nákupní úvěrovou kartu. Jako ověřené dokumenty jsou označeny: občanský průkaz, pracovní smlouva, výplatní pásky a nájemní smlouva.

7. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

8. Soud ve věci aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (§ 657 a násl.) a dále zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru.

9. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, za kterou je třeba dotčenou smlouvu o půjčce považovat, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, byla explicitně zakotvena teprve do zákona č. 257/2016 Sb., a to novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco posuzovaná smlouva byla uzavřena již 7.9.2006 za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb., jenž zkoumání úvěruschopnosti u spotřebitele výslovně nezakotvoval. Soud však vychází z názoru, že posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebylo následně stanoveno jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť má předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. a je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Z uvedeného plyne, že i za účinnosti zákona č. 321/2001 Sb. měl poskytovatel úvěru řádně zkoumat, zda (budoucí) dlužník nebude mít problém svůj úvěr splácet. Soud má za to, že se nejedná o požadavek nepřiměřený, neboť skutečnost, zda je splácení dluhu v daném případě reálné, lze, i vzhledem ke shora naznačeným dopadům, považovat za výchozí zásadu, bez ohledu na zakotvení této povinnosti v příslušném zákoně (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019).

10. Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy třeba vyložit tak, že má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

11. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko tzv. zákaznickou kartu, aniž by tam dále uvedené údaje, týkající se příjmových či výdajových poměrů žalovaného, byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Zejména není zřejmé, jakým způsobem poskytovatel úvěru posuzoval a prověřoval splácení v listině uvedených půjček ve výši 4 300 Kč, což při tvrzeném příjmu 11 700 Kč (resp. i 22 400 Kč) a dalších výdajích, nelze pokládat za zanedbatelný výdaj. Rovněž z dokumentu není nikterak patrné, čím je tvořena částka 10 700 Kč označená pod položkou: státní podpory/přídavky žadatele. Není zřejmé, o jakou konkrétní podporu se má jednat, tedy na splnění, jakých podmínek její výplata záleží, zda se jedná o pravidelně poskytovanou platbu či jednorázovou částku, příp. na jakou dobu je platba poskytována. Nelze tedy než uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného z předloženého dokumentu nevyplývá. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupoval s náležitou odbornou péčí, kterou lze od profesionála v daném oboru oprávněně požadovat.

12. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

13. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o půjčce ze dne 7.9.2006 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy o půjčce vyplacena částka 25 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na jistinu v částce 25 000 Kč částku 5 600 Kč. Po odečtení této částečné úhrady je žalovaný ve smyslu § 2 991 o.z. povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 19 400 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl žalobkyní vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 29.7.2021 (odeslanou dne 30.7.2021), se splatností do 13.8.2021, dostal se dnem následujícím, tj. od 14.8.2021, do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však nárokovala úrok nižší ve výši 7,50% ročně a soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 153 odst. 2 o.s.ř. v nárokované výši.

14. S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 19 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50% ročně z částky 19 400 Kč za dobu od 14.8.2021 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

15. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšnější stranou byl žalovaný, kterému však žádné náklady v souvislosti se soudním řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve dvou vyhotoveních. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.