6 C 39/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 12 862,56 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 12 862,56 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25.11.2022 domáhala zaplacení částky v celkové výši 12 862,56 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný dne 9.10.2020 uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“), smlouvu o úvěru č. B0021920522303806-C (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet finanční prostředky ve výši 10 900 Kč a zavázal se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 11 903,89 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši jež byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěru. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši uvedené na 1., resp. 2. straně smlouvy o úvěru na řádku„ Celková částka, kterou klient zaplatí:“, se splatností do 5.11.2020. Proces poskytnutí finančních prostředků žalovanému (k tomu čl. III. smlouvy) byl takový, že na internetových stránkách [webová adresa] žalovaný zvolil bezhotovostní formu poskytnutí úvěru na bankovní účet a následně si vybral výši požadovaného úvěru a navolil vyhovující počet dnů splácení úvěru. Po vyplnění uvedených dat se žalovanému zobrazilo, jaký bude poplatek za poskytnutí úvěru a jakou celkovou částku by byl povinen uhradit. Jelikož uvedené podmínky poskytnutí finančních prostředků žalovanému vyhovovaly, následně kliknul na políčko„ Chci půjčit“. V dalším kroku žalovaný vyplnil registrační formulář, do něhož uvedl e-mail: [email], číslo mobilního telefonu [číslo], jméno, příjmení, rodné číslo a číslo občanského průkazu, trvalé bydliště, popř. kontaktní adresu. V následující sekci vyplnil žalovaný údaje o svém zaměstnání, tj. typ příjmu, jméno nebo název zaměstnavatele, IČ zaměstnavatele, či pokud byl žalovaný [příjmení] své IČ, jakož i výši svého příjmu. V následující sekci žalovaný vyplnil údaje o kontaktní osobě a v poslední sekci pak i číslo bankovního účtu, na který měly být poskytnuté finanční prostředky žalovanému zaslány. V okamžiku, kdy byly všechny části registračního formuláře ze strany žalovaného vyplněny, byl žalovaný povinen se seznámit s celkovým obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, když celý text byl žalovaný povinen si přečíst, tak aby věděl jaká práva, povinnosti či případné právní dopady plynou pro něj z předmětného dokumentu a následně po odsouhlasení předmětné smlouvy z vlastní vůle byl žalovaný povinen na důkaz svého souhlasu s předmětnou smlouvou tuto odsouhlasit zaškrtnutím příslušného čtvercového políčka, čímž potvrdil, že rozuměl a souhlasil se všemi právními součástmi procesu. Po odsouhlasení smlouvy o spotřebitelském úvěru následovalo v jednotlivých a oddělených krocích zcela shodně, jak je výše popsáno, seznámení a odsouhlasení dalších souvisejících dokumentů ze strany žalovaného, a to Ujednání a Čestného prohlášení Klienta, když i tyto všechny Související dokumenty byl žalovaný povinen si důkladně přečíst, porozumět jim a tuto skutečnost stvrdit zaškrtávacím čtverečkem pod jednotlivými dokumenty. Po procesu odsouhlasení všech uvedených dokumentů, byla žalovanému na zadané číslo mobilního telefonu odeslána SMS zpráva s unikátním kódem: vt6s. Tento unikátní kód žalovaný opsal do příslušného pole internetového formuláře, čímž dokončil tvorbu svého osobního profilu a zároveň tím i odeslal žádost o poskytnutí úvěru. SMS kód je uveden na poslední straně smlouvy o úvěru spolu s datem a jménem žalovaného. Veškerá smluvní dokumentace pak byla žalovanému zaslána na zadaný e-mail. Projev vůle žalovaného uzavřít smlouvu a odsouhlasit dokumenty v navrhovaném znění tak byl učiněn okamžikem odeslání žádosti o poskytnutí úvěru, k tomu čl. III. odst. III. 1. smlouvy. Samotná smlouva o úvěru a související dokumenty pak byly žalovaným podepsány pomocí zadání verifikačního SMS kódu. Dokumenty nabyly platnosti a účinnosti zadáním SMS kódu, který měl omezenou dobu platnosti na 48 hodin dle čl. III.2. smlouvy. Na základě údajů poskytnutých žalovaným v rámci shora popsaného procesu pak původní věřitel ověřoval schopnost a možnosti žalovaného splácet požadovaný úvěr. Žádost o poskytnutí úvěru byla žalovanému následně schválena, kdy mu byla na zadaný bankovní účet odeslána požadovaná finanční částka, a to s variabilním symbolem složeným z rodného čísla žalovaného a dalších symbolů, které společně vytvořili část, popř. celé číslo smlouvy o úvěru. Pro úplnost žalobkyně doplnila, že na základě Projektu fúze sloučením ze dne 24.11.2016 došlo ke sloučení zanikající společnosti [právnická osoba], [IČO] se společností [právnická osoba], [IČO]. V rámci tohoto procesu přešlo veškeré jmění zanikajících společností, tedy i všechny dotčené vymáhané pohledávky, na nástupnickou společnost. V rámci sbírky listin spol. [právnická osoba] je ve Veřejném rejstříku pod sp. zn. B 22003/SL5/MSPH uložen Notářský zápis sepsaný dne 9.1.2017, který obsahuje rozhodnutí jediného akcionáře Nástupnické společnosti [právnická osoba], [IČO] o tom, že stanovy Nástupnické společnosti se mění tak, že obchodní firma společnosti zní CreditPortal.a.s. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Dle informací od původního věřitele žalovaný na svůj závazek uhradil částku ve výši 12 588 Kč, která byla na pohledávku evidovanou za žalovaným alokována v souladu s čl. V. odst. V.7. smlouvy, tedy v pořadí: 1. na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, má-li na ně Úvěrující nárok, 2. dále na úhradu sjednaných a vyměřených Sankčních poplatků, má-li na ně Úvěrující nárok, 3. dále na úhradu Poplatku za poskytnutí Úvěru jinou než bezhotovostní formou, pokud takovou formu Klient při výběru Úvěru zvolil, 4. dále na úhradu Poplatku za Poskytnutí úvěru, 5. dále na úhradu Úroku, 6. a na úhradu jistiny Úvěru. Dne 7.6.2022 byla mezi původním věřitelem a žalobcem uzavřena Rámcová smlouva o postupování pohledávek (dále jen jako„ rámcová smlouva“). Na základě této rámcové smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.7.2022. Postoupení pohledávek se stalo účinným ke dni 12.7.2022, tj. okamžikem zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 21 120,34 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 10 900 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 421,47 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 515,66 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 962,56 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 320,65 Kč. Pro doplnění a zdůvodnění postoupených částek tvořících v součtu pohledávku za žalovaným žalobkyně uvedla, že na jistinu v původní výši 10 900 Kč byla alokována úhrada žalovaného ve výši 0 Kč, na poplatek za poskytnutí úvěru v původní výši 11 903,89 Kč úhrada ve výši 7 482,42 Kč, na smluvní úrok za poskytnutí úvěru ve výši 2 515,66 Kč úhrada ve výši 0 Kč, na původní smluvní pokutu ve výši 5 450 Kč úhrada ve výši 3 487,44 Kč, na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 132,79 Kč úhrada ve výši 812,14 Kč a na náklady na vymožení pohledávky ve výši 806 Kč úhrada ve výši 806 Kč. Vzhledem k tomu, že ve Smlouvě, která je právním základem žalovaného nároku, je příslušenství pohledávky specifikováno pevnou částkou, představuje v žalobním návrhu kapitalizovaný úrok. Výše kapitalizovaného úroku činí 6 937,13 Kč, a je tvořena součtem nedoplatků poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 421,47 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 515,66 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 0 Kč. Vzhledem k tomu, že zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni postoupen kapitalizovanou částkou, představuje tento v žalobním návrhu kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši po revizním přepočtu. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl vypočten z dlužné jistiny úvěru v sazbě dle platných právních předpisů od 6.11.2020, tj. od prvního dne prodlení se splacením úvěru do 17.6.2022. Žalobkyně doplnila, že smluvní úroky za poskytnutí úvěru představují roční úroky ve sjednané sazbě z nesplacené jistiny pohledávky za dobu od poskytnutí úvěru, tj. 7.10.2020 do 5.5.2021. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem prvního dne prodlení se splacením úvěru, tj. 6.11.2020, a to od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 13.7.2022 z jistiny ve výši 10 900 Kč do zaplacení. Nad rámec všech shora uvedených nároků požaduje žalobkyně i náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, za cestu pověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka z důvodu osobní návštěvy v počtu 1. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný do termínu splatnosti neuhradil svůj závazek vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru, byl původní věřitel oprávněn nárokovat si smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky ohledně níž byl žalovaný v prodlení (zůstatek jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru). Smluvní pokuta napočítaná původním věřitelem byla ve výši 5 450 Kč, tedy v souladu s ust. § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, pouze do výše 50% jistiny úvěru. Výše původním věřitelem napočítané smluvní pokuty byla ponížena o částečnou úhradu žalovaného ve výši 3 487,44 Kč, v souladu s čl. V. odst. V.7. smlouvy. Na žalobkyni tak byla v rámci postoupení pohledávky evidované za dlužníkem postoupena smluvní pokuta v celkové výši 1 962,56 Kč, která je tvořena nedoplatkem smluvní pokuty za prodlení žalovaného. Po revizním přepočtu postoupené výše smluvní pokuty žalobkyně soudu sděluje, že požaduje smluvní pokutu ve výši 1 962,56 Kč, kdy její výše odpovídá výpočtu za období od 6.11.2020 do 14.3.2021.

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne 10.5.2023 omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nežádal, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

4. Soud konstatuje, že na základě předložených listin (zejména oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21.7.2022 vč. potvrzení o odeslání dne 22.7.2022) má aktivní legitimaci žalobkyně za danou.

5. Ze smlouvy o úvěru číslo B0021920522303806-C ze dne 9.10.2020 (smlouva je za žalovaného podepsána SMS kódem:vt6s) soud zjistil, že byla uzavřena mezi [právnická osoba], [IČO], jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. V záhlaví smlouvy u identifikace žalovaného je doplnila číslo účtu klienta [bankovní účet]. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru v celkové výši 10 900 Kč za účelem refinancování půjčky, kdy smluvní strany dne 19.9.2020 uzavřely smlouvu o úvěru č. B0021920522303806-B, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěru ve výši 10 900 Kč, a na kterou žalovaný uhradil věřiteli všechna plnění s výjimkou jistiny ve výši 10 900 Kč. Strany sjednaly zápočet pohledávky žalovaného na vyplacení jistiny úvěru ve výši 10 900 Kč proti pohledávce věřitele na uhrazení pohledávky ve výši předmětu financování dle původní smlouvy s tím, že všechny zbylé závazky a dluhy smluvních strany dle původní smlouvy jsou vypořádány.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 10.11.2022 soud zjistil, že tímto dopisem byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 20 504,86 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 295,64 Kč do 21.11.2022. Dle podacího archu byla zásilka odeslána dne 14.11.2022.

7. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

8. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

9. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V poměrech souzené věci nelze než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně (resp. právního předchůdce žalobkyně) řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud neměl k dispozici jakékoliv listiny, jež by osvědčovaly, že byla majetková situace žalovaného zkoumána, kdy zcela absentují podklady k hodnocení příjmové i výdajové stránky žalovaného.

11. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

12. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena 9.10.2020. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

13. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

14. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru číslo B0021920522303806-C ze dne 9.10.2020 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy poskytnuta částka 10 900 Kč (dle smluvního ujednání určená k refinancování předcházející půjčky), lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaný by byl podle § 2 991 o.z. povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Avšak dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na jistinu v částce 10 900 Kč celkem částku 12 588 Kč. Jistina tedy již byla žalovaným splacena a dokonce přeplacena.

15. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

16. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady nevznikly.