6 C 39/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno , Anonymizováno proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 110 173,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 74 676,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 74 676,53 Kč za dobu od 12.8.2021 do zaplacení.

II. Žaloba se co do částky 35 496,58 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 221,08 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 110 173,11 Kč za dobu od 2.6.2021 do 11.8.2021, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 496,58 Kč za dobu od 12.8.2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 16,90% ročně z částky 108 743,11 Kč za dobu od 2.6.2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 16,90% ročně z částky 1 430 Kč za dobu od 2.6.2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Veškeré peněžité plnění uložené tímto rozsudkem je žalovaná oprávněna splácet formou splátek ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek. 1 Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu 27. 9. 2023 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 110 173,11 Kč. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně Česká spořitelna, a.s., IČO 452 44 782, uzavřela se žalovanou dne 3. 10. 2019 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly také všeobecné obchodní podmínky České spořitelny, a.s. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalované úvěr ve výši 120 000 Kč. Úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a současně se zavázala hradit úroky z úvěru ve výši 16,90 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění. Za tímto účelem byla žalovaná povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Smluvní strany si dále přímo ve smlouvě sjednaly, že banka je oprávněna připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroku z úvěru či poplatku byla žalovaná dle smlouvy povinna platit z nesplacených částek také úrok z prodlení ve výši stanovené platnými právními předpisy a náklady spojené se správou úvěru v prodlení ve výši dle aktuálního sazebníku České spořitelny, a.s., tj. smluvní pokutu za prodlení a další poplatky (ceny). Smluvní strany si dále ve smlouvě sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaná mj. dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, banka ji několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravila a uhradila dlužnou částku v poskytnuté lhůtě. Následně využila banka svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 3. 4. 2021 zesplatnila. Bance tak vzniklo právo požadovat po žalované okamžité splacení veškerých jejích závazků vyplývajících ze smlouvy. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 3. 4. 2021, ve kterém byla rovněž vyzvána k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Současně byla upozorněna, že pohledávka je dále v souladu se smluvním ujednáním úročena úrokem z úvěru ve sjednané výši a zákonným úrokem z prodlení. Dlužná částka nebyla ze strany žalované uhrazena. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobkyni spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi s ní spojenými na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2021, a to s účinností ke dni 1. 6. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 18. 6. 2021. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení celkem 111 394,19 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 108 743,11 Kč, úroku z úvěru ve výši 1 430 Kč a úroku z prodlení ve výši 1 221,08 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 110 173,11 Kč, tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 108 743,11 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 1 430 Kč, přičemž dále se domáhá zaplacení úroků z prodlení ve výši 1 221,08 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky. V souladu se smlouvou žalobkyně dále žádá také zaplacení úroků z úvěru ve výši 16,90 % p.a. z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 1 430 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 16,90 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 108 743,11 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % p.a. z částky ve výši 110 173,11 Kč od 2. 6. 2021 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, jež byla žalované odeslána dne 27. 7. 2021. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.2 Žalovaná na jednání soudu dne 13. 5. 2024 uvedla, že si je vědoma převzetí předmětného úvěru s tím, že splátky jsou jí strhávány exekučně z výplaty, respektive z vyplácené nemocenské. Dále uvedla, že když onemocněla onkologickým onemocněním, nahlásila na OSSZ, že má dluhy a myslela si, že to úřad vyřeší. V současné době žalovaná splácí dluhy z invalidního důchodu III. stupně.3 K výzvě soudu dle § 118 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. žalobkyně v podání, jež bylo doručeno soudu dne 6. 8. 2024, uvedla, že žalované byl na základě smlouvy o úvěru ze dne 3. 10. 2019 poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč, přičemž žalovaná se jej zavázala splatit formou 96 měsíčních splátek po 2 325 Kč. Žalovaná přitom za dobu trvání smluvního vztahu na svůj dluh uhradila celkem částku 45 323,47 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované v rámci žádosti o úvěr, kdy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla v žádosti, tedy že je rozvedená, žije ve vlastním bytě či domě bez zástavy, má uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná. Žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu také prohlásila, že všechny údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné, což stvrdila svým podpisem. Po vyhodnocení získaných informací byla teprve se žalovanou uzavřena úvěrová smlouva.4 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5 Soud nejprve konstatuje, že na základě předložených listin (zejména oznámení o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2021 včetně dokladu o odeslání ze dne 18. 6. 2021) má aktivní legitimaci žalobkyně za danou.6 Ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 10. 2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastnicemi, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 120 000 Kč se splatností dne 20. 10. 2027. Měsíční splátka činila 2 325 Kč. Úroková sazba činila 16,90 %, přičemž při řádném splácení a odpuštění splátek byla úroková sazba zvýhodněna na 15,14 % ročně.7 Dopisem ze dne 2. 3. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši 7 492 Kč s upozorněním na možnost zesplatnění celého dluhu.8 Dopisem ze dne 4. 4. 2021 prohlásila žalobkyně úvěr ke dni 3. 4. 2021 za splatný.9 Z předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2021 soud zjistil, že tímto dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě částky 115 704,40 Kč s příslušenstvím, a to do 11. 8. 2021. Dle podacího archu byla výzva odeslána žalované dne 27. 7. 2021.10 Z usnesení ze dne 20. 2. 2024, č. j. , spisová značka, soud zjistil, že se jedná o usnesení v exekuční věci žalované jako povinné a oprávněné společnosti , právnická osoba, . vedené na základě exekučního titulu – elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Jablonci nad Nisou ze dne 1. 7. 2021, č. j. EPR 149751/2021-5. Tímto usnesením byla současně oznámena změna plátce mzdy povinné, přičemž novým plátcem se stala Česká správa sociálního zabezpečení. Z oznámení o zahájení srážek z důchodu ze dne 19. 3. 2024 pak vyplývá, že Česká správa sociálního zabezpečení od března 2024 zahájila srážky ve výši 2 152 Kč měsíčně.11 Ze záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 3. 10. 2019 soud zjistil, že žalované byly ze strany žalobkyně poskytnuty informace o věřiteli, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, o nákladech spotřebitelského úvěru a o právních aspektech.12 Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 3. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná je rozvedená, přičemž bydlí ve vlastním bytě či domě bez zástavy, kdy v domácnosti žije sama. V žádosti bylo dále uvedeno, že žalovaná je vyučená a je zaměstnána v Domově důchodů , adresa, s příjmem ve výši 10 911 Kč měsíčně. K doložení příjmu je uvedeno: „sporožirový účet bez potvrzení o příjmu“. Pokud se týká výdajové stránky, v žádosti bylo uvedeno, že splátky klienta mimo ČS činí 0 Kč, nájem činí 0 Kč a ostatní splátky (např. výživné, srážky ze mzdy, léky) činí 0 Kč. Z žádosti konečně vyplývá, že výše požadovaného úvěru činila 25 000 Kč.13 Z listiny označené jako posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila tvrzený příjem žalované ve výši 10 911 Kč, a to na základě výpisu z účtu žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila, že žalovaná nefiguruje v probíhajícím insolvenčním řízení, dále ověřila splátkovou morálku klientky a absenci negativních informací v interním systému banky. Uvedla, že žalovaná uvedla v žádosti výdaje ve výši 0 Kč, a že banka stanovila životní výdaje klientky na základě dat sdělených klientkou a v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 5 655 Kč. Dále vypočetla ukazatel splátkového zatížení na 40,4% po poskytnutí úvěru. Dále právní předchůdkyně zjistila, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr dva aktivní úvěry přímo u právní předchůdkyně žalobkyně, a to spotřební úvěr se splátkou 1 581 Kč a revolvingový úvěr s limitem 10 000 Kč a s orientační splátkou 500 Kč.14 Z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 9. 2019 do 30. 9. 2019 soud zjistil, že dne 20. 9. 2019 byla na tomto účtu zaúčtována splátka úvěru ve výši 1 581 Kč a splátka úvěru ve výši 500 Kč. Z výpisu z účtu jsou nadto zřejmé další výdaje žalované, a to SIPO ve výši 193 Kč a platba záloh na energie u ČEZ Prodej, a.s. ve výši 1 150 Kč. Pokud se týká příchozích plateb, dne 20. 9. 2019 byla na účet žalované zaúčtována příchozí platba ve výši 921 Kč pod poznámkou „Čerpání peníze na klik – pobočka ČS“. Dále žalovaná obdržela dne 20. 9. 2019 částku 11 678 Kč od společnosti MIMO BOHEMIA, a.s. a dne 25. 9. 2019 částku 7 800 Kč od , jméno FO, pod poznámkou rezervační poplatek na byt.15 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.16 Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.17 Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18 V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko žádost o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 3. 10. 2019 a listinu ohledně posouzení úvěruschopnosti klienta, aniž by zde uvedené údaje, týkající se majetkových poměrů žalované, byly jakkoliv doloženy příslušnými listinami. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že její měsíční příjem činí 10 911 Kč, aniž by tato skutečnost byla ze strany banky jakýmkoliv způsobem ověřena. Pokud banka v listině ohledně posouzení úvěruschopnosti uvedla, že příjem žalované má za ověřený na základě předloženého výpisu z účtu, konstatuje soud, že žádná příchozí platba od tvrzeného zaměstnavatele žalované , právnická osoba, nebyla v uvedeném výpisu zaúčtována. Příchozí platba, jež by odpovídala uvedenému příjmu žalované, byla žalované zaslána společností MIMO BOHEMIA, a.s. Soud tak má za to, že nesrovnalosti ohledně zaměstnavatele žalované svědčí o nedostatečném zkoumání příjmů žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Pokud se dále týká výdajů žalované, nelze přehlédnout, že v žádosti o úvěr byly veškeré výdaje žalované stanoveny na částku 0 Kč s tím, že žalovaná nemá další závazky z úvěrových smluv. Z posouzení úvěruschopnosti žalované však vyplývá, že žalovaná měla v době žádosti o úvěr aktivní dva úvěrové produkty taktéž poskytnuté ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, a to se splátkami ve výši 1 581 Kč měsíčně a ve výši 500 Kč měsíčně. Z předloženého výpisu z účtu žalované navíc vyplývá, že žalovaná v předmětném období pravděpodobně využila další úvěrový produkt, a to tzv. peníze na klik, kdy ve prospěch účtu žalované byla dne 20. 9. 2021 zaúčtována příchozí platba ve výši 921 Kč. Větší množství poskytnutých úvěrů může vést k úvaze o tom, že žalovaná například hradí své starší závazky prostřednictvím nově poskytnutých úvěrových prostředků. Mimo shora uvedených splátek úvěrů jsou současně z výpisu z účtu žalované patrné další pravidelné výdaje, a to SIPO ve výši 193 Kč a platba záloh na energie u ČEZ Prodej, a.s. ve výši 1 150 Kč, které nebyly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání výdajů žalované žádným způsobem reflektovány. Konečně soud poukazuje na skutečnost, že z žádosti o úvěr je zřejmé, že žalovaná žádala o poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč, ačkoliv jí byl fakticky poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč. Za této situace tak měla být vyplněna nová žádost o úvěr, a to za účelem řádného posouzení schopnosti žalované splácet úvěr při změněné výši. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že majetková situace žalované v porovnání s dalšími dostupnými údaji měla žalobkyni vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalované. Žádné takovéto hodnověrné zkoumání majetkové situace žalované však z předložených dokumentů nevyplývá.19 Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.20 Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29. 5. 2022, zatímco smlouva byla uzavřena 3. 10. 2019. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.21 Neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalované jako spotřebitelky, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru ze dne 3. 10. 2019 neplatná. Protože lze mít za zjištěné, že žalované byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 120 000 Kč, kdy žalovaná uvedla, že si je vědoma převzetí předmětného úvěru a proti předmětné smlouvě ničeho nenamítala, lze uzavřít, že žalované vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaná je podle § 2 991 o. z. povinna bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat.22 Pokud žalovaná namítala, že svůj dluh vůči žalobkyni splácí, neboť byly žalované exekučně strhávány splátky z výplaty, respektive z vypláceného důchodu, v řízení bylo prokázáno, že exekučně je vymáhán jiný dluh žalované na základě již vykonatelného exekučního titulu, a to u oprávněné společnosti , právnická osoba, . Žalovaná současně k výzvě soudu ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. své tvrzení ohledně splácení dluhu u žalobkyně nedoplnila.23 Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na jistinu v částce 120 000 Kč uhradila celkem částku 45 323,47 Kč. Žalovaná je proto ve smyslu § 2 991 o. z. povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 74 676,53 Kč (120 000 Kč – 45 323,47 Kč). Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o. z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 29 Cdo 577/2019).24 Vzhledem k tomu, že žalovaná jistinu včas neuhradila ani poté, co byla žalobkyní vyzvána k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 27. 7. 2021 se splatností do 11. 8. 2021, dostala se dnem 12. 8. 2021 do prodlení s peněžitým plněním. Žalobkyni tak vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.25 S ohledem na výše uvedené proto soud žalovanou zavázal k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 74 676,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 74 676,53 Kč za dobu od 12. 8. 2021 do zaplacení. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.26 V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. umožnil soud žalované splácet jistinu dlužné částky i její příslušenství formou měsíčních splátek po 1 000 Kč měsíčně, kdy při rozhodování o splátkách a jejich výši zohlednil tíživou životní situaci žalované, která limituje žalovanou v možnostech zvýšení jejích příjmů. Výši splátek proto soud stanovil s ohledem na reálné možnosti žalované předmětný dluh splácet. S přihlédnutím k výši dlužné částky a jejího příslušenství soud při vyslovení poměrně nižší výše splátky současně rozhodl o ztrátě výhody splátek, pokud nebude v tomto režimu plněno.27 Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesní úspěch obou stran byl v zásadě totožný.