6 C 49/2023

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 21 782,40 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 977 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 977 Kč za dobu od 3.9.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 8 375,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 18 352,40 Kč za dobu od 7.3.2021 do 2.9.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 375,40 Kč za dobu od 3.9.2022 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 3 430 Kč a se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 18 352,40 Kč za dobu od 7.3.2021 do 4.6.2021, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky v celkové výši 21 782,40 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaná pohledávka vznikla na základě Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 4.2.2021 distančním způsobem na adrese [webová adresa] (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 19 200 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy je dle čl. I, odst. 2 a čl. VIII Smlouvy mimo jiné Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. VIII před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve Všeobecných podmínkách žalobkyně a Sazebníku stanoveny. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby, a to všechno za podmínek uvedených v čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila jeho úvěruschopnost a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni, což vyplývá z PDF souboru„ uveruschopnost“ či„ creditworthiness“, který byl soudu zaslán v příloze žalobního návrhu. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Dle výpisu o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl úvěr poskytnut v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti žalovaného. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací (a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí), k čemuž poskytl žalovaný svůj předchozí souhlas. Žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., především pak požadavky stanovené v § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně takto nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka, a to jednak získaných prostřednictvím licence AISP (PSD2) náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem, a také provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného a to dne: 4.2.2021 Bankovní a Nebankovní registr klientských informací, 4.1.2021 Centrální evidence exekucí, 4.1.2021 ISIR, 11.6.2020 Neplatné doklady MV ČR. Žalovaný následně správnost svých identifikačních údajů, (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo a číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdil ve smlouvě a toto odsouhlasil podpisem úvěrové smlouvy. Smlouva se žalovaným byla uzavřena elektronicky. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím platby ověřovacího poplatku 1 Kč na účet žalobkyně z jeho bankovního účtu č. [bankovní účet] zřízeného a vedeného na jméno žalovaného. Úvěr byl žalobkyní vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně společnosti [právnická osoba] dne 4.2.2021 v částce 18 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby, a to službu Klidné spaní za poplatek 110 Kč, službu Presto za poplatek 165 Kč. Úvěr byl splatný dne 6.3.2021. Žalovaný splatil celkem 8 023 Kč, kdy částky zaplacené žalovaným jsou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, dále na úhradu úroků z prodlení, pak smluvních pokut, poté poplatků za doplňkové služby a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Žalobkyni dále v důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši: 24 5227,25 Kč (jistina: 18 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru: 352,40 Kč, poplatek za službu„ Klidné spaní“: 0 Kč, poplatek za službu„ Presto“: 0 Kč, poplatek za službu„ Informační SMS servis“: 0 Kč, zákonný úrok z prodlení: 2 744,85 Kč, účelně vynaložené náklady: 3 430 Kč, které v žalobě žalobkyně specifikovala kdy a jakým způsobem žalovaného upomínala, a to v celkové částce 3 430 Kč, která se skládá z 98 dní krát paušální náhrada 35 Kč denně, v období od 7.3.201 do 21.5.2021, maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. Částka je složena z následujících položek: 16 SMS, 38 emailů a 7 telefonátů (nárok 1). Dále žalobkyně nárokovala smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 18 352,40 Kč za dobu do 7.3.2021 do 4.6.2021 (nárok 2).

2. Žalobkyně se z jednání konaného dne [datum] omluvila, žalovaný, ačkoliv byl řádně obeslán se k jednání bez omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

3. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující:

4. Z dokumentu označeného jako identifikované příjmy soud zjistil, že na základě posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele ve výši 49 000 Kč.

5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na protiúčet č. [bankovní účet] byla dne 4.2.2021 vyplacena částka 18 000 Kč.

6. Z dopisu ze dne 25.8.2020 plyne, že žalovaný byl tímto vyzván k úhradě částky 24 201,23 Kč do tří dnů. Z podacího lístku plyne odeslání zásilky žalovanému dne 25.8.2022.

7. Z dokumentu označeného jako ověření totožnosti soud zjistil, že ověření totožnosti spotřebitele bylo autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu dne 23.11.2020 (protiúčet: [bankovní účet] [celé jméno žalovaného]).

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky. V záhlaví smlouvy identifikující žalovaného jako dlužníka je uvedeno číslo účtu: [bankovní účet]. Předmětem smlouvy je poskytnutí úvěru až do výše 19 200 Kč, který bude poskytnut bezhotovostně na účet uvedený v záhlaví smlouvy do 3 dnů od uzavření smlouvy. Za žalovaného je smlouva podepsána SMS kódem dne 4.2.2021.

9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že provedení výpočtu úvěruschopnosti bylo učiněno dne 4.2.2021, celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti činil dvě osoby, počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem činil jednu osobu, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem činila 6 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 49 000 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činila 28 000 Kč, regionální koeficient byl uveden jako 1, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti 1, rezerva pro výdaje 600, vypočítané minimální výdaje 9 750 Kč, disponibilní příjem 17 600 Kč, počet doporučených prodloužení 1, posouzení úvěruschopnosti uvedeno jako úspěšné.

10. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

11. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bez jakékoliv verifikace ze strany žalovaného. Je nutno konstatovat, že žalobkyní nebyl předložen jakýkoliv důkaz, který by ve výpisu uvedenou příjmovou či výdajovou situaci žalovaného osvědčoval, kdy příjmové i výdajové poměry žalovaného nebyly doloženy příslušnými listinami a soud tak nemohl ověřit závěr žalobkyně o dostatečné úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyní tvrzená lustrace žalovaného ve shora uvedených registrech nebyla soudu rovněž nijak doložena. Nelze než uzavřít, že žádné hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného z předložených dokumentů nevyplývá. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

14. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena dne 4.2.2021. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

16. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o úvěru ze dne 4.2.2021 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 18 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně. Dle tvrzení žalobkyně uhradil žalovaný na jistinu v částce 18 000 Kč částku 8 023 Kč. Po odečtení této částečné úhrady je žalovaný ve smyslu § 2 991 o.z. povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 9 977 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena (pouze obecně v § 1958 o.z.) a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2019, sp.zn. 29 Cdo 577/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaný jistinu včas neuhradil ani po té, co byl žalobkyní vyzván k jejímu uhrazení nejpozději výzvou ze dne 25.8.2022 (odeslanou téhož dne 25.8.2022), se splatností do tří dnů, nastala v daném případě splatnost pohledávky, vycházeje z domněnky dojití ve smyslu § 573 o.z. a uplynutí uvedené třídenní lhůty, dne 2.9.2022, a dnem následujícím, tj. od 3.9.2022, se žalovaný dostal do prodlení s peněžitým plněním a žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně však nárokovala úrok nižší ve výši 8,25% ročně a soud tak žalobkyni přiznal úrok z prodlení dle § 153 odst. 2 o.s.ř. v nárokované výši.

17. S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 9 977 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 9 977 Kč za dobu od 3.9.2022 do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy procesně úspěšnější stranou byl žalovaný, kterému však žádné náklady v souvislosti se soudním řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.