6 C 6/2024

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 51 462,43 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba o zaplacení částky 51 462,43 Kč s příslušenstvím se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v České Lípě dne [datum] domáhala zaplacení částky v celkové výši 51 462,43 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne 4.1.2022 uzavřel žalovaný se [právnická osoba] [anonymizováno] FINANCE, bd [příjmení] 1, [číslo] Paříž, Francie, zapsané v obchodním rejstříku vedeném Obchodním soudem v Paříži pod č. [tel. číslo] ([číslo]), a jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], odštěpného závodu, [IČO], Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva). Žalobkyně uvedla, že žalovaný podepsal žádost o revolvingový úvěr, která obsahovala základní parametry požadovaného úvěru, a která mohla být žalovaným podepsána fyzicky, či v portálu internetového bankovnictví. Tuto žádost právní předchůdce žalobkyně vyhodnotil a v případě její akceptace následně vydal žalovanému platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 50 000 Kč. Tímto okamžikem byla uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru ve znění žádosti. Právní předchůdce žalobkyně o akceptaci žádosti a poskytnutí úvěrového rámce žalovaného dodatečně vyrozuměl písemným přípisem v němž byly shrnuty základní parametry úvěru. Na základě uzavřené Smlouvy byla žalovanému poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč, když žalovaný mohl čerpat prostředky až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že dle informací poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně se žalovaný zavázal úvěr vč. sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu [číslo], se splatností 1. splátky ke dni 17.4.2022 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 3 000 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5% z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Celková žalovaným vyčerpaná částka finančních prostředků je dle informací poskytnutých právním předchůdcem žalobkyně ve výši 50 919,43 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně a sazba RPSN ve výši 28,74 % ročně. Uvedla dále, že její právní předchůdce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. Tvrdila, že žalovaný porušil svoji povinnost, tj. pravidelně a včas hradit měsíční splátky vyčerpané výše úvěru vč. případného poplatku za sjednané pojištění, když žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně následně využil svého smluvního oprávnění a úvěr na základě odstoupení od úvěrové smlouvy č. 42415126661100 prohlásil ke dni 30.9.2022 za splatný. Ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn po žalovaném požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále pak zákonný úrok z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 7.10.2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní došlo s účinností ke dni 11.10.2022 k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem právního předchůdce žalobkyně. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 56 424,55 Kč a skládala se z: nesplacené jistiny ve výši 50 919,43 Kč, nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 4 362,12 Kč, který byl vypočítán z nesplacené jistiny úvěru ve výši 50 919,43 Kč v sazbě 22,68 % ročně, kdy postoupená výše smluvního úroku byla vypočítána za období od 18.4.2022 do 1.9.2022, tj. do data, ke kterému byl vytvořen seznam postupovaných pohledávek ke Smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 7.10.2022, dále z nesplacené smluvní pokuty ve výši 543 Kč a z nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 600 Kč. Uvedla, že vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobkyni postoupeno pevnou částkou, je v žalobním návrhu uplatněno jako kapitalizovaný úrok. Výše požadovaného příslušenství pohledávky, v žalobním návrhu uvedeného jako kapitalizovaný úrok 4 962,12 Kč, je tak tvořena součtem nesplaceného smluvního úroku ve výši 4 362,12 Kč a nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 600 Kč. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení v sazbě určené datem zesplatnění závazku, a to za období od prvního dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, tj. od 1.10.2022 do zaplacení, a to z postoupené jistiny ve výši 50 919,43 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky, a to ve výši 762 Kč, a to za jeden odeslaný obyčejný dopis za 39 Kč, za jeden odchozí (spojený) telefonický hovor za 72 Kč a tři cesty pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného z důvodu osobní návštěvy v částce 217 Kč za jednu cestu. Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 543 Kč, kdy uvedla, že v důsledku prodlení žalovaného vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 50 919,43 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od 21.8.2022 do 1.9.2022 Smluvní pokuta je tedy požadována za zkrácené období ku prospěchu žalovaného, neboť časové omezení smlouvou o úvěru stanoveno nebylo. Tento postup žalobkyně odůvodnila tím, aby si smluvní pokuta zachovala svoji zajišťovací funkci, a aby nedocházelo k neomezenému narůstání její výše, a tedy i vymizení její funkce jako sankce za nesplácení dluhu. Doplnila, že vypočítaná smluvní pokuta reflektuje zákonné omezení jejího výpočtu vyplývající z § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

2. Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 24.10.2023, č.j. 51 C 250/2023-18, v právní moci dne 28.11.2023, vyslovil místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.

3. Žalobkyně se z jednání konaného dne 12.2.2024 omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nežádal, soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti stran.

4. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení nečinný, soud proto rozhodl na základě žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti:

5. Soud nejprve konstatuje, že na základě předložených listin (zejména oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.10.2022 vč. podacího archu ze dne [datum]) má aktivní legitimaci žalobkyně za danou.

6. Z dopisu ze dne 5.1.2022 soud zjistil, že je tímto žalovanému oznamováno schválení žádosti o [jméno] [anonymizováno] ze dne 4.1.2022 s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, přičemž část prostředků byla použita na zaplacení nákupu na splátky a zbytek má žalovaný k dispozici v podobě tzv. revolvingového úvěru. Mezi základními informacemi o úvěru je uvedeno číslo úvěrového účtu [číslo]. Dále je uveden úvěrový rámec 50 000 Kč, roční úroková sazba 22,68 % a RPSN 27,84%. Pojištění nebylo sjednáno. Dále je uvedeno číslo bankovního účtu věřitele [bankovní účet], [variabilní symbol] a výše měsíční splátky minimálně 5% z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Datum úhrady měsíční splátky bylo sjednáno vždy k 17. dni v měsíci. Datum úhrady bezúročného období vždy k 25. dni v měsíci.

7. Dále měl soud k dispozici rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] ze dne 4.1.2022 uzavřenou mezi BNP [anonymizována tři slova] a žalovaným sjednávající mimo jiné způsob uzavírání smluv na jednotlivé bankovní produkty, konkrétně i elektronickou formou.

8. Ze žádosti o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 4.1.2022 soud zjistil, že jako poskytovatel úvěru je označen BNP [anonymizována tři slova], jako klient je označen žalovaný. K osobním poměrům žalovaného je uvedeno, že je svobodný, stáří bankovního účtu 0-3 roky, vyživuje 1 dítě, bydlí v nájmu. Dále je uvedeno, že od března 2020 pracuje jako technický a odborný pracovník v Nemocnici s poliklinikou v [obec]. Jeho čistý měsíční příjem činí 28 000 Kč, celkové náklady domácnosti představují částku 8 400 Kč, finanční závazky 500 Kč. Jako aktuální úvěrový rámec je uvedena částka 50 000 Kč.

9. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.

10. Soud ve věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. V poměrech souzené věci nelze než uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně (resp. právního předchůdce žalobkyně) řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Žalobkyně se v návrhu omezila pouze na obecná tvrzení k této otázce. Dále nelze než konstatovat, že soud neměl k dispozici takové listiny, které by osvědčovaly, že byla majetková situace žalovaného, popsaná v žádosti o úvěr ze dne [datum], skutečně prověřována, kdy zcela absentují podklady osvědčující příjmovou i výdajovou stránku poměrů žalovaného.

13. Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.

14. Soud si je vědom skutečnosti, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, jako důsledek porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla explicitně do zákona zakotvena novelou č. 96/2022 Sb. účinnou od 29.5.2022, zatímco smlouva byla uzavřena na základě žádosti ze dne 4.1.2022. Soud však vycházel z teleologického výkladu opírajícího se o smysl daného zákona a komunitárního spotřebitelského práva, ze kterého vychází, neboť české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, což je posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Nelze v této souvislosti opomenout ani skutečnost, že neplatnost úvěrové smlouvy v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Je nepochybně rovněž v zájmu věřitele, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i postavení samotných věřitelů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Z uvedeného plyne, že § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je třeba vyložit a aplikovat tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

15. Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o revolvingovém úvěru k žádosti [číslo] ze dne 4.1.2022 a k číslu úvěrového účtu [číslo] neplatná. Žalobkyní předložený dokument označený jako„ platební historie“ je pro soud zcela nesrozumitelný a v žádném případě z něho nelze bez dalšího činit závěr o čerpání konkrétní výše prostředků k určitému datu, a to právě žalovaným. Nadto se jedná toliko o tabulku vytvořenou žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem, která není podpořena např. výpisem z příslušného bankovního účtu tak, aby soud mohl tvrzení žalobkyně o čerpání částky ve výši 50 919,43 Kč žalovaným ověřit. Protože tedy nebylo v řízení prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 50 919,43 Kč (a ani jakákoliv jiná částka), nebylo možno uzavřít, že by žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně, které by byl žalovaný povinen žalobkyni vydat ve smyslu § 2 991 o.z.

16. Žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni o tom, jaká tvrzená soud postrádá či jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a o.s.ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o.s.ř.. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).

17. Za popsané situace nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť žalobkyně nepředložila soudu důkazy, které by prokazovaly výši prostředků vyplacených žalovanému.

18. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dosud nevznikly.