6 C 95/2025

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 420 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 150 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 270 Kč a zákonného úroku prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 18 420 Kč za dobu od 27.12.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1 Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17.1.2025 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky ve výši 18 420 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 1.11.2022 smlouvu o úvěru číslo 65-422606 ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč), podle které měl splácet týdně 455 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Zaplacená částka 8 850 Kč se započetla na nejprve a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %. – odst.

4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Uvedla, že poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalovaného, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie je zřejmé že žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně mohl v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku žalovaným ve výši 8 850 Kč, vydělí předepsanou týdenní splátkou 455 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně by podle tohoto klíče nastala již mnohem dříve. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy žalobkyně nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje na 26.12.2023 a datum prodlení ke dni 27.12.2023. Žalobkyně dále k posouzení úvěruschopnosti uvedla, že provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (http://www.mvcr.cz/clanek/databaze-neplatnych-dokladu.aspx), kontrolu RČ dálkovým systémem společnosti Credit Check, s.r.o. (http://www.creditcheck.cz/), kontrolu náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku (https://isir.justice.cz/), kontrola zaměstnání telefonicky, kontrola platební historie klienta u žalobkyně, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta – a to na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti a konečně kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem v kartě klienta.2 Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:3 Z předžalobní upomínky ze dne 18. 7. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 18 420 Kč, a to do 7 dnů od doručení upomínky. Dle podacího archu byla výzva odeslána žalovanému dne 18. 7. 2024.4 Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 422606 ze dne 1.11.2022 soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky, jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se současně zavázal zaplatit úrok ve výši 2 970 Kč (při zápůjční úrokové sazbě 70,89% p.a.), poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 270 Kč se žalovaný zavázal hradit žalobkyni formou 60 týdenních splátek po 454,50 Kč s tím, že 1. splátka byla splatná dne 8.11.2022 a každá následující splátka byla splatná 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky.5 Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 31.10.2022 soud zjistil, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty informace o věřiteli, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, o nákladech spotřebitelského úvěru a o právních aspektech.6 Z evidenční karty klienta ze dne 31.10.2022 soud zjistil, že žalovaný je rozvedený, bydlí v nájmu, přičemž v domácnosti bydlí sám a má dvě nezaopatřené děti. Žalovaný v rámci plného úvazku u společnosti Magna Exteriors s.r.o. pobírá mzdu ve výši 26 010 Kč. Jiné příjmy nemá. Pokud se týká výdajů žalovaného, tyto představují životní výdaje na bydlení ve výši 4 872 Kč a životní minimum ve výši 4 620 Kč. Jako nebankovní závazky je značena částka 2 626 Kč. Je uvedeno, že žalovaný již měl úvěr u žalobkyně. Měsíční výdaje domácnosti celkem jsou uvedeny ve výši 12 118 Kč a disponibilní zůstatek v částce 13 892 Kč.7 Z inkasní bilance soud zjistil, že žalovaný celkem na svůj dluh zaplatil částku 8 850 Kč.8 Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění.9 Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10 V poměrech souzené věci je třeba uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobkyně řádně a s náležitou odbornou péčí posuzována. Soud měl k dispozici toliko smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 422606 uzavřenou dne 1.11.2022 a evidenční kartu klienta ze dne 31.10.2022, aniž by zde uvedené údaje, týkající se majetkových poměrů žalovaného, byly dostatečně doloženy příslušnými listinami. Žalovaný sice v evidenční kartě uvedl, že pobírá mzdu ve výši 26 010 Kč, avšak žalobkyně k důkazu nepředložila žádnou listinu, která by uvedenou výši mzdy osvědčovala. Pokud se dále týká výdajů žalovaného, tyto dle údajů uvedených v evidenční kartě sestávají z životních výdajů na bydlení ve výši 4 872 Kč a dále z životního minima ve výši 4 620 Kč a nebankovních závazků v částce 2 626 Kč, kdy však ani k ověření výdajové stránky žalovaného žalobkyně žádné další důkazy nepředložila. Nadto z evidenční karty žalovaného nejsou zřejmé žádné další pravidelné a nezbytné výdaje, které lze předpokládat u každého spotřebitele, kdy lze uvažovat o nákladech na stravování, dopravu, ošacení apod. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že majetková situace žalovaného v porovnání s dalšími dostupnými údaji (zejména existencí nebankovních závazků) měla žalobkyni vést k podrobnějšímu zkoumání solventnosti žalovaného. Žádné takovéto hodnověrné zkoumání majetkové situace žalovaného však z předložených dokumentů nevyplývá.11 Soud tedy nemá za to, že by před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě dostatečných informací, a že by tedy postupovala s náležitou odbornou péčí.12 Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. po novele provedené zákonem č. 96/2022 Sb. je třeba vyložit tak, že porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele má za následek absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, ke které je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.13 Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být proto soudem poučena o tom, jaké skutečnosti soud nemá za prokázané a je proto třeba k jejich prokázání označit důkazy. Takové chování z procesního hlediska znamená, že účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá § 118a odst. 3 o. s. ř., nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4. 2 008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008). Poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp zn. 21 Cdo 4314/2008).14 Neboť žalobkyně řádně, s odbornou péčí, neposoudila úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, kdy nebylo v řízení prokázáno, že posuzování prováděla na základě dostatečných, nezbytných a prověřených informací, je smlouva o spotřebitelském úvěru č. 422606 ze dne 1.11.2022 neplatná. Protože bylo prokázáno, že žalovanému byla na základě neplatně uzavřené smlouvy vyplacena částka 15 000 Kč, lze uzavřít, že žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení přijetím plnění bez právního důvodu na úkor žalobkyně a žalovaný by byl podle § 2 991 o. z. povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat.15 Dle předložených důkazů žalovaný na jistinu v částce 15 000 Kč uhradil celkem částku 8 850 Kč. Žalovaný je proto ve smyslu § 2 991 o. z. povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 6 150 Kč (15 000 Kč – 8 850 Kč).16 Podle § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že je-li shledána neplatnost smlouvy pro rozpor s § 86 odst. 1 shora citovaného zákona, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. označuje judikatura (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Co 3675/2021) za speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, kdy poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru a v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. V poměrech souzené věci pak tedy nelze mít za to, že již nastalo prodlení žalovaného (spotřebitele) jako dlužníka a žalobkyni proto nelze přiznat uplatněný nárok na úroky z prodlení.17 Soud tedy zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 6 150 Kč, kdy lhůta k tomuto plnění byla stanovena v souladu s §160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. v obecné délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým aktuálním osobním, příjmovým a majetkovým poměrům v řízení ničeho netvrdil ani neprokazoval. Ve zbytku nároku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.18 Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. v poměru úspěchu účastníků ve věci, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení dosud nevznikly.