9 C 21/2020

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Treglerovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa , obec a číslo - část obce zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa , část obce zastoupený advokátem JUDr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa , obec na určení existence věcného břemene vydržením <b>I. Žaloba na určení existence věcného břemene služebnosti stezky dle § 1274 odst. 1 občanského zákoníku a služebnosti cesty dle § 1276 občanského zákoníku ve prospěch pozemku [parcelní číslo] jako věci panující ve vlastnictví žalobkyně, na pozemku [parcelní číslo] jako věci služebné v rozsahu pruhu o šíři 3,5 metru jdoucím po severní hranici pozemku [parcelní číslo] u hranice s pozemky [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], vše v obci [obec], [katastrální uzemí] I. u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízen 22 610 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. Bc. [jméno] [příjmení].</b> 1. Žalobou podanou dne 10. 7. 2020 se žalobkyně domáhala určení existence věcného břemene služebnosti stezky dle § 1274 odst. 1 občanského zákoníku a služebnosti cesty dle § 1276 občanského zákoníku ve prospěch pozemku [parcelní číslo] jako věci panující ve vlastnictví žalobkyně, na pozemku [parcelní číslo] jako věci služebné v rozsahu pruhu o šíři 3,5 metru jdoucím po severní hranici pozemku [parcelní číslo] u hranice s pozemky [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], vše v obci [obec], [katastrální uzemí] I. u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou. Žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem mimo jiné pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba k bydlení [část obce] č.p [číslo], dále pozemku p. [číslo] p. [číslo] žalovaný je mimo jiné vlastníkem pozemku [parcelní číslo], který sousedí s pozemkem žalobkyně p. [číslo]. Pozemky jsou zapsány v katastru nemovitostí pro [územní celek], [katastrální uzemí] I. Žalobkyně spolu s manželem byly spoluvlastníky nemovitostí na základě kupní smlouvy z 8. 12. 1965, ke dni podání žaloby je žalobkyně již výlučným vlastníkem. [adresa] je určena k bydlení, žalobkyně ji využívá k rekreaci. Pozemek p. [číslo] je bez přístupu k veřejné komunikaci (p. [číslo]). Přístup k p. [číslo] je realizován od počátku přes pozemek žalovaného p. [číslo] na základě dohody s právními předchůdci žalovaného, rodiči [jméno] a [jméno] [příjmení]. V letech 1990 - [číslo] byla na pozemku p. [číslo] již stávající cesta vlastníky zpevněna za finančního přispění žalobkyně a manželů [příjmení], kteří cestu také využívají jako přístup ke svým sousedním nemovitostem p. [číslo]. Každá rodina přispěla na zpevnění cesty částkou 5 000 Kč a bylo tím potvrzeno bezplatné a trvalé užívání cesty. Vše bez problémů fungovalo až do roku 2019, kdy v průběhu roku a začátkem roku 2020 se při výkonu práva přístupu k nemovitosti žalobkyně udály minimálně dva incidenty, kdy byli příbuzní žalobkyně slovně napadáni a vykazováni z uvedené cesty osobami z rodiny žalovaného. Je tedy dán naléhavý právní zájem na určení existence věcného břemene. Žalobkyně měla za to, že jsou splněny náležitosti poctivé držby podle § 992 občanského zákoníku a že byla splněna nepřetržitá doba držby deseti let a zároveň jí svědčí institut tzv. mimořádného vydržení dle § 1095 občanského zákoníku, neboť držba trvala více než dvacet let.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření a jeho doplnění s žalobou nesouhlasil a navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil údaje o pozemkách a jejich vlastnictví, potvrdil, že nikdy nebránil žalobkyni v rámci dobrých sousedských vztahů ve využívání cesty na pozemku p. [číslo] ale při použití vozidla (např. k dovezení topiva, vyvezení fekáliií) vždy s jeho předchozím souhlasem. Zpevněná cesta byla dokončena až v roce 2012. Otec žalovaného, předchozí vlastník nemovitostí, uzavřel se sousedy [anonymizováno] písemnou dohodu o užívání cesty, žalobkyně dohodu odmítla uzavřít. Žalovaný byl ochoten smlouvu stejného znění uzavřít nyní i s žalobkyní, ale pouze pro její osobu. Podle žalovaného nejsou splněny podmínky pro vydržení věcného břemene služebnosti cesty ani stezky po pozemku žalovaného, neboť se nejedná o držbu řádnou, pravou a poctivou. Žádné užívací právo k pozemku žalovaného žalobkyni nikdy nevzniklo, žalobkyně usiluje proměnit v trvalé právo to, co jí bylo povoleno výprosou (§ 993 občanského zákoníku). K údajnému incidentu s příbuzným žalobkyně uvedl, že po pozemku žalobkyně a jeho pozemku se pohyboval cizí člověk, který byl vyzván, aby pozemek opustil, což neučinil ani po opakované výzvě, došlo ke slovnímu konfliktu. Podle žalovaného se jednalo o uměle vyvolaný konflikt pro podání této žaloby.

3. Před soudem se zástupce žalobkyně na žalobě setrval a tvrdil, že vzhledem k věku žalobkyně a možnosti prodeje nemovitosti nebo dědění, chce mít vyřešenu přístupovou cestu ke své nemovitosti, neboť jinudy žalobkyně ke své nemovitosti chodit nemůže. Potvrdil, že neuzavřela dohodu s žalovaným stejnou jako [celé jméno svědka] o užívání cesty, neboť nabídka ze strany žalovaného byla pouze pro žalobkyni nikoliv pro další osoby, které jednou budou nemovitost vlastnit, což vzhledem ke svému věku, kdy do domu téměř nejezdí, není pro ni přijatelné.

4. Zástupce žalovaného setrval před soudem na zamítnutí žaloby. Sporoval uzavření jakékoliv dohody s žalobkyní v dřívějších dobách, také není možné, aby žalobkyně tvrdila, že existuje věcné břemeno v rozsahu 3,5 m do šířky, neboť v dřívějších dobách zde byla pouze pěšinka. Dlažba se začala budovat v roce 2008 a byla tvořena svépomocí a byla dokončena až v roce 2012. Potvrdil, že nabídka na smluvní věcné břemeno nebyla in rem (k věci), vztahovala se pouze k osobě žalobkyně. Žalovaný nesouhlasí se zřízením věcného břemene i pro další osoby.

5. Vzhledem k vysokému věku a špatnému zdravotnímu stavu byla žalobkyně vyslechnuta dožádaným Obvodním soudem pro Prahu 6. Z výslechu bylo zjištěno, že nemovitosti v [obec] nikdy nevyužívali k trvalému bydlení, pouze k rekreaci o letních prázdninách a poté, co již byla ve důchodu, pobývali tam vždy od května do listopadu. V současné době do [obec] už nejezdí, za rok 2020 tam byla asi dvakrát, dříve tam jezdila častěji kvůli své nemocné dceři. Od bývalých sousedů v [obec] ([příjmení]) odkoupili kdysi pár metrů jejich pozemku k rozšíření svého pozemku. Tehdy dostali radu od geodetky, že by bylo vhodné zřídit věcné břemeno na pěšinu po pozemku žalovaného, následně jim však sdělila, že to podle zjištění z katastru nemovitostí nelze. Poté žalovaný [celé jméno žalovaného] začal budovat zpevněnou cestu, s předchozím majitelem [jméno] [celé jméno žalovaného] se dohodli, že jednou ročně po této cestě budou vozit uhlí na výtop. Žalobkyně přispěla stejně jako [celé jméno svědka] na výstavbu zpevněné cesty částkou 5 000 Kč, kterou předával její manžel panu [celé jméno žalovaného] strašímu. Touto platbou měla být záležitost s cestou vyřešena tak, že mají zajištěn přístup přes pozemek žalovaného trvale, a to právo chůze a jednou ročně zavážet uhlí. Nic dalšího jim žalovaný nesliboval, žádná dohoda o užívání cesty uzavřena nikdy nebyla. Nerušeně však cestu užívali až do incidentu na podzim roku 2019, kterému však osobně přítomna nebyla. [celé jméno svědka], který byl účasten incidentu, je syn bratrance žalobkyně.

6. K žalobě přistoupila proto, že má v úmyslu domek prodat a je jí v tom bráněno žalovaným, který měl sám v úmyslu její domek koupit, ale nabízená cena byla pro žalobkyni nízká. Po smrti její dcery jí navštívil žalovaný v [obec], kde jí sdělil, že pokud mu nemovitosti neprodá, neumožní přechod přes cestu nikomu. Doplnila, že se žalobou hlavně domáhá pěšího průchodu a jednou za rok dovozu uhlí na topení v domku.

7. Žalovaný k okolnostem prodeje nemovitosti žalobkyně sdělil, že žalobkyně jim nabízela k prodeji svoji nemovitost sama od sebe již dříve před smrtí své dcery. Ke smrti její dcery došlo v září 2019 a před vánocemi 2019, když jel s manželkou do [obec] navštívit své příbuzné, telefonicky kontaktovali žalobkyni a poté se u ní zastavili doma. V lednu 2020 se telefonicky domluvili s žalobkyní, že jim nemovitost prodá, ústně byla dohodnuta kupní cena 1 mil. Kč. Nakonec k prodeji nedošlo. Žalovaný popřel, že by nějakým způsobem vydíral žalobkyni tím, že když nemovitost neprodá, tak přes cestu neumožní nikomu průchod, to by ze slušnosti nikdy neudělal. Následně po skončení dědického řízení po zemřelé dceři žalobkyně během měsíce dubna 2020 se objevil v místě právě Ing. [celé jméno svědka], kterého předtím nikdo neznal, a došlo mezi nimi ke slovnímu incidentu 8. Soud provedl dokazování listinami- výpisy z katastru nemovitostí, snímkem z pozemkové mapy, fotografiemi nemovitostí, dopisem zástupce žalobkyně žalovanému z [datum], odpovědí žalovaného z [datum], dohodou z [datum] mezi [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] a [jméno] [příjmení], dále výslechem svědků [jméno] [celé jméno žalovaného], Ing. [jméno] [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně] a Ing. [jméno] [příjmení].

9. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem mimo jiné parcely p. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jejíž součástí je stavba [část obce], [adresa], bydlení, a to na základě smlouvy o převodu nemovitostí RI [anonymizováno] 1966 Kupní ze dne 8. 12. 1965, která byla registrována dne 31. 1. 1966, dále na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 o dědictví a vypořádání společného jmění manželů č.j. 26D 863/2015-163 ze dne 30. 9. 2016 a na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 o dědictví č.j. 26D 1163/2019-58 ze dne 26. 2. 2020. Žalovaný je výlučným vlastníkem mimo jiné pozemku p. [číslo] (zahrada) na základě darovací smlouvy s právními účinky vkladu práva ke dni 5. 8. 2009. Zároveň bylo zřízeno věcné břemeno užívání pro rodiče žalovaného. Dne 11. 5. 2020 oslovil písemně zástupce žalobkyně žalovaného, aby nebránil žalobkyni v pokojném užívání cesty, která byla po dohodě s rodiči žalovaného užívána již od roku 1966 a žalovaný byl vyzván k zaměření a zřízení věcného břemene cesty pro žalobkyni. Zároveň byl upozorněn na možnost podání soudní žaloby ke zřízení věcného břemene. Žalovaný ve své dopovědi z 25. 5. 2020 sdělil, že užívání jeho pozemku žalobkyní nesplňuje podmínky řádné držby, neboť neexistuje právní důvod, na němž by se mohla zakládat.

10. Z předložených fotografií soud zjistil, že všechny tři domky jsou blízko sebe ve svahu, kdy na jedné straně stojí dům žalovaného, ke kterému vede vydlážděná cesta z veřejné komunikace, která dále pokračuje do kopce s vydlážděnými kolejemi k domu manželů [příjmení] a naproti přes tuto cestu je umístěn dům žalobkyně.

11. Dále soud zjistil, že již dne 6.10.1988 byla uzavřena dohoda mezi tehdejším vlastníkem pozemku p. [číslo] [jméno] [celé jméno žalovaného] a manželi [příjmení] (podle předložených fotografií se jedná o bezprostřední sousedy žalobkyně i žalovaného) o užívání pozemku, kdy [jméno] [celé jméno žalovaného] vyslovil souhlas s tím, aby manželé [celé jméno svědka] používali pro dovoz, odvoz nezbytného materiálu k jejich domu v [obec] cestu po p. [číslo] při severní hranici tohoto pozemku v šíři 3 m s tím, že před každým užitím požádají o průjezd [jméno] [celé jméno žalovaného], v nezbytném případě mohou užít cestu i bez jeho souhlasu. Dohoda byla uzavřena na dobu 10 let s tím, že pokud nebude vypovězena, prodlužuje se vždy o další 1 rok za stejných podmínek.

12. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], otce žalovaného, soud zjistil, že byl vlastníkem nemovitostí od roku 1985, v té době již žalobkyně s manželem a dcerou svoji nemovitost užívali, ale jako rekreační chalupu, v zimě nejezdili vůbec, přes léto tam třeba byli i měsíc. V době, kdy nemovitost koupil, vedla nahoru k nemovitostem pouze pěšina. Nejprve si postavili příjezd k domu a teprve následně přibližně roku 1987 pěšinu svépomocí srovnali, neboť byla šikmo, musel se tam navézt podklad a štěrk a pěšina byla rozšířena. Důvodem byl nutný příjezd k jejich žumpě sa čistící technikou. V té době v roce 1988 pan [celé jméno svědka], soused, zažaloval svědka u soudu o zřízení věcného břemene k přístupové cestě. Řízení bylo zastaveno v důsledku uzavřené písemné dohody (z 6.10. 1988) pro zpětvzetí žaloby. Cesta se zatravňovací dlažbou se začala budovat až někdy po roce 1990. Žalobkyně si mohla odkoupit od bývalých majitelů jiného pozemku ([příjmení]) kus jejich pozemku a zřídit si vlastní přístupovou cestu k domku, místo toho používala cestičku přes pozemek svědka. Nikdy ho neoslovila s tím, že požaduje zřídit věcné břemeno k přístupové cestě přes jeho pozemek. [celé jméno svědka] přístupu přes pozemek poté, co byla dohod uzavřena, nezneužívali, často nechávali auto u silnice a věci nahoru nosili pěšky. Po smrti dcery žalobkyně na podzim roku 2019, žalobkyně tvrdila, že žádné příbuzné nemá a pokud se tam objevil někdo cizí, tak ho mají vyhnat. Zpevněnou cestu začal svědek budovat sám, najal si i dělníky a následně cestu dobudoval jeho syn (žalovaný) na své vlastní náklady svépomocí, v té době chodil ještě na gymnázium, takže to může být 8, maximálně 10 let. Jako první se dělala přístupová plocha k jejich domu a navazovala k tomu zatravňovací dlažba v podobě kolejí. Tyto práce byly prováděny v období roku 2008 – 2012.

13. Z výpovědi svědků manželů [příjmení] [jméno] a PhDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že cestu pan [celé jméno žalovaného] vystavěl velice dobře a je nyní mnohem lepší přístup i k nemovitosti svědků. Dohodu, kterou v roce 1988 s panem [celé jméno žalovaného] uzavřeli, dodržují, nejsou mezi nimi žádné problémy. Svědci se snaží nahoru k domu autem nejezdit, protože je to velký kopec, příjezdovou cestu využívají s dovolením [anonymizováno] pro příjezd těžší techniky například při vyvážení septiku nebo např. při tom, když stavěli dřevěnou kůlnu. Jinak nechávají auto stát dole u veřejné cesty. Problémy byly s rodinou žalobkyně, která do cesty, když ještě nebyla zpevněna, píchala kolík nebo dávala betonový sloupek, aby svědci nejezdili nahoru ke svému domu. Bránila ve výjezdu po cestě ještě předtím, než byla uzavřena dohoda v roce 1988. Příspěvek 5 000 Kč dal svědek panu [celé jméno žalovaného] někdy mezi lety 1990 – 1994. Svědkyně byla osobně přítomna tomu, že žalobkyně předala částku 5 000 Kč panu [celé jméno žalovaného] staršímu. Dala mu stejnou částku jako svědci, tedy 5 000 Kč. Zatravňovací dlažba je na cestě umístěna podle svědků přes 10 let. Před touto dlažbou cesta byla pouze zpevněná trávou, šotolinou, vším co bylo v okolí. V současné době žalovaný po nich nepožaduje žádné peníze za používání této cesty.

14. Z výpovědi [celé jméno svědka] soud zjistil, že jeho otec a paní [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně) jsou bratranec a sestřenice. Matka svědka je s žalobkyní téměř denně v telefonickém kontaktu. Svědek a jeho bratr [obec] se začali více stýkat s žalobkyní až v posledních letech po smrti její dcery. Žalobkyně mluvila o závěti s tím, že nemovitosti odkáže jejich rodině, ale zda to učinila, to svědek nevěděl. Svědek dále hovořil o okolnostech kolem prodeje nemovitostí žalobkyně žalovanému, o kterých měl zprostředkované informace pouze od žalobkyně, ale považoval celou situaci za nátlak ze strany žalovaného, neboť k prodeji mělo dojít krátce po smrti dcery žalobkyně a za výrazně podhodnocenou cenu. Na základě těchto informací v dubnu 2020 ještě s jedním kolegou, který nemovitosti žalobkyně v [obec] měl ocenit a s jeho čtyřletou dcerou navštívil nemovitost žalobkyně. Měl od ní k dispozici klíče. [příjmení] nikdo u [anonymizováno] nebyl, vstoupili tedy do chalupy. Dcera kolegy vyběhla ven a chtěla běžet k domu [anonymizováno], tak za ní vyběhl ven. Z domu vystoupila paní [celé jméno svědka] (manželka žalovaného) a křičela na něj, ať okamžitě vypadne z jejího pozemku, ani nic nechtěla slyšet, ani vysvětlit a říkala, že zavolá policii. Potom vyšel z domu i pan [celé jméno žalovaného]. Svědek jim řekl, že se mu nelíbí, že brání žalobkyni v užívání cesty, když na její výstavbu také přispěla. Potom hovor byl ukončen, fyzicky svědek napaden nebyl. Následně v zimě 2020, nebo začátkem roku 2021 přijel sám, chalupu žalobkyně zkontrolovat. Bylo tam asi 20 cm sněhu. Uprostřed cesty stála cedule„ vstup zakázán“. Před dubnem 2020 byl v nemovitosti žalobkyně přibližně před 50 lety, kdy tam jako dítě pobýval 2x až 3x ročně.

15. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že je sestrou paní [příjmení] (matky žalovaného) a na návštěvu do [obec] jezdí pravidelně asi 15 let každý rok na prázdniny, červenec a srpen, pak na zimu na lyže a na příležitosti jako jsou narozeniny a svátky. Žalobkyně i její manžel věděli, že cesta patřila panu [celé jméno žalovaného] staršímu. Byla přítomna u toho, že jednou za [anonymizováno] přijelo několik lidí na návštěvu, jedna osoba byla na vozíku a pan [příjmení] se šel zeptat pana [celé jméno žalovaného] staršího, zda může k chalupě vyjet autem. Bylo mu to povoleno. Nikdy v přístupu po cestě nebylo nikomu bráněno v rámci dobrých sousedských vztahů, i když [anonymizováno] měli svah dost často zničen. V roce 2012 začal [celé jméno žalovaného] budovat příjezdovou cestu zpevněnou právě proto, aby se cesta neustále neničila. Svědkyně věděla, že užívání cesty se sousedy [anonymizováno] bylo vyřešeno a u [příjmení] byla situace tolerována.

16. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], manželky žalovaného, soud zjistil, že do [obec] jezdí s manželem za jeho rodiči, kteří tam trvale žijí. Přístupová cesta byla vybudována v době, kdy ještě nežila se svým manželem, zná se s ním od roku 2014. Žalobkyně ještě se svojí dcerou a jejím tehdejším přítelem se starali pouze výlučně o svůj pozemek, nikdy ani na kousku přístupové cesty neposekali trávu. Pokud potřebovali vyjet autem k chalupě, vždy se přišli zeptat, jestli by tam mohli vjet. Svědkyni s manželem se to nelíbilo, ale v rámci sousedských vztahů a také úctě ke starším lidem, jim to vždy povolili. Paní [celé jméno žalobkyně] jim několikrát nabízela už před smrtí své dcery svoji nemovitost ke koupi, ale nakonec sdělila, že po dohodě s rodinou nic neprodá. Bylo to pro svědkyni i žalovaného překvapení, neboť celou dobu žalobkyně tvrdila, že žádnou rodinu nemá, proto také došlo k již popisovanému incidentu, jemuž byla svědkyně osobně přítomna. Dva muži s malou holčičkou se dobývali do chalupy paní [celé jméno žalobkyně]. Jako sousedé měli strach, jestli náhodou někdo nechce chalupu vykrást, nikdy tam tyto osoby neviděli. Proto na ně zavolala, co tam dělají, řekla, že když jdou kolem, mohli by zazvonit a říci, co jdou do chalupy dělat. Jeden z pánů na to odpověděl, že se uvidí u soudu, víc nic. Nevěděli tehdy, že se jedná o příbuzného žalobkyně.

17. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy ve smyslu § 132 o.s.ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům:

18. Žalobkyně je vlastníkem mimo jiné pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba k bydlení [část obce] č.p [číslo], dále pozemku p. [číslo] p. [číslo] žalovaný je mimo jiné vlastníkem pozemku [parcelní číslo], který sousedí s pozemkem žalobkyně p. [číslo]. Žalobkyně spolu s manželem byly spoluvlastníky nemovitostí na základě kupní smlouvy z [datum], ke dni podání žaloby je žalobkyně již výlučným vlastníkem. [adresa] je určena k bydlení, žalobkyně ji využívala pouze k rekreaci. Pozemek p. [číslo] je bez přístupu k veřejné komunikaci (p. [číslo]). Přístup k p. [číslo] je realizován od počátku přes pozemek p. [číslo] kde byla nejprve pouze pěšina, která byla následně předchozím vlastníkem [jméno] [celé jméno žalovaného] rozšířena a zpevněna přibližně roku 1987 a srovnána podkladem a štěrkem. Teprve v roce 2012 byla již současným vlastníkem –žalovaným dokončena dlažba vedoucí k jeho domu a zároveň zatravněné koleje vedoucí do kopce k domu žalobkyně a manželů [příjmení] [celé jméno svědka] již v minulých letech se dožadovali po [jméno] [příjmení] zřízení věcného břemene přístupu k domu, nakonec tento spor byl ukončen jejich vzájemnou písemnou dohodou o užívání pozemku p. [číslo]. Tato dohoda funguje dodnes i s žalovaným a není zde žádný problém. Na vybudování dlažby a zatravňovací dlažby přispěli [celé jméno svědka] i žalobkyně dobrovolně částkou 5 000 Kč a užívali cestu přes pozemek p. [číslo] se souhlasem [jméno] [celé jméno žalovaného] i následně žalovaného, kteří žalobkyni žádným způsobem v užívání cesty nebránili. Žalobkyně se také nikdy zřízení věcného břemene přístupové cesty nedomáhala, žádnou dohodu s [jméno] [celé jméno žalovaného] ani žalovaným o užívání cesty neuzavřela. Do začátku roku 2020 nebyl řádný problém s užíváním cesty. Problém vytvořila žalobkyně tím, že žalovanému ani nikomu dalšímu nesdělila, že dům (chalupu) navštíví její příbuzný Ing. [celé jméno svědka], který má klíče, a který v místě nebyl 50 let. Je tedy pochopitelné, že došlo ke shora popsanému slovnímu incidentu, když manželka žalovaného uviděla cizí osoby vstupovat do domu žalobkyně a mohla mít důvodné obavy, že se jedná o zloděje. Ze všech těchto skutečností je zřejmé, že žalobkyni i dříve jejímu manželovi situace ohledně užívání cesty vyhovovala a neměli potřebu jí právně řešit, neboť nebyli v užívání cesty omezováni. Žalobkyně se rozhodla situaci řešit až nyní, kdy nemovitost vzhledem ke svému stáří a špatnému zdraví nevyužívá a má v úmyslu, jak sama uvedla při výslechu, nemovitosti prodat. Tvrzení, že je jí v prodeji žalovaným bráněno, nebylo ničím prokázáno, navíc to není fakticky ani možné, když výlučným vlastníkem je pouze žalobkyně. Důvodem pro určení existence věcného břemene služebnosti stezky a cesty tzv. in rem (k věci, tedy vázané k nemovitosti, nikoliv k osobě), které by bylo zavkladováno do katastru nemovitostí je zajištění přístupu a příjezdu přes pozemek ve vlastnictví žalovaného pro další vlastníky nemovitostí.

19. Podle § 987 občanského zákoníku (dále jen o.z.) držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

20. Podle § 988 o.z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.

21. Podle § 991 věta prvá o.z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu.

22. Podle § 992 odst. 1 o.z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

23. Podle § 993 o.z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo, že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo, že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

24. Podle § 1089 odst. 1 o.z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude do vlastnictví.

25. Podle § 1090 odst. 1 o.z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízené oprávněnou osobou.

26. Podle § 2189 o.z. přenechá –li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa.

27. Výprosou se rozumí dobrovolné poskytnutí vlastní věci ve prospěch jiného, aniž by tato osoba nabývala nějakého nároku na užívání věci. Judikatura připouští vznik výprosy i v případě užívání cizí nemovitosti nebo její části. Vlastník přitom užívání nemovitosti jinými osobami trpí, aniž by jim k ní vzniklo nějaké právo (viz rozhodnutí NS 22 Cdo 1597/2011). Osoba, která pozemek užívá z důvodu pouhého přivolení jeho vlastníka (výprosy), nemůže na základě svého objektivními skutečnostmi nepodloženého vnitřního přesvědčení nadále pozemek oprávněně držet jako jeho vlastník (viz rozhodnutí NS 22 Cdo 92/2008). Užívání věci, které bylo povoleno„ z ochoty“ nemohlo vést k vydržení (viz rozhodnutí NS 22 Cdo 15/2006).

28. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že v daném případě, kdy žalovaný i jeho předchůdci umožňovali a trpěli průchod a občas průjezd žalobkyně, jejího manžela, dcery, případně občas jiných osob po vlastním pozemku neznamená, že právo věcného břemene služebnosti stezky a cesty žalobkyně vydržela, i když práva stezky využívala bezpochyby již od roku 1965, kdy nemovitosti s manželem zakoupila. Dobrovolný jednorázový poplatek, kterým přispěla žalobkyně na zpevnění cesty neznamená, že se jedná o úplatné užívání věci.

29. Vzhledem k tomu, že právo užívání pozemku žalovaného p. [číslo] v k.ú. [část obce] bylo žalobkyni povoleno výprosou, nelze toto užívání proměnit v trvalé právo, navíc in rem, tedy i pro další vlastníky nemovitostí, neboť k vydržení toho práva nedošlo. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

30. Žalovaný ve věci plný úspěch, soud mu proto podle § 142 odst.1 o.s.ř. přiznal proti žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady zahrnují podle vyhl.č. 177/1996 Sb. v platném znění (advokátní tarif) odměnu vypočtenou z tarifní hodnoty 35 000 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a cit. vyhl.), za jeden úkon právní pomoci tak činí 2 500 Kč (§ 7 bod 5 cit. vyhl.). Odměna tak za šest úkonů (převzetí a příprava zastupování, písemné vyjádření k žalobě, účast u jednání 21. 10. 2020, 30. 4. 2021, 30. 6. 2021 a účast u výslechu žalobkyně před Obvodním soudem pro Prahu 6 dne 15. 2. 2021) činí 15 000 Kč. Soud nepřiznal zástupci žalovaného požadovanou odměnu za účast u jednání 21. 10. 2020 ve výši dvou úkonů (§ 11 odst. 1 písm.g cit. vyhl.), neboť jednání bylo zahájeno v 9.00 hodin a ukončeno 11.05 hodin. Přiznání dalších 2 500 Kč za 5 minut překročení dvouhodinové hranice považoval soud za rozpor s dobrými mravy. Zástupci žalovaného dále náleží náhrada hotových výdajů za každý učiněný úkon po 300 Kč (§ 13 odst.4 cit.vyhl.), tedy celkem 1 800 Kč náhrada za čas promeškaný na cestě k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 a zpět dne 15. 2. 2021 ve výši 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, tedy celkem za 6 půlhodin 600 Kč (§ 14 odst.3 cit. vyhl.) Mezi účelně vynaložené náklady zástupce žalovaného náleží i cestovné osobním vozem Škoda Octavia, [registrační značka] s průměrnou spotřebou motorové nafty 5,53 l /100 km (dle předloženého technického průkazu vozidla). Při ceně 1l nafty 27,20 Kč a paušální náhradě za jeden ujetý km 4, 40 Kč (dle vyhl.č. 589/2020 Sb.) činí náhrada za kilometr 5, 90 Kč. Za ujetých 218 km ([obec] [obec a číslo] a zpět) tak náhrada cestovného celkem činí 1 286 Kč. Z odměny, paušálních náhrad a cestovného ve výši 18 686 Kč přiznal soud zástupci žalovaných podle § 137 odst. 3 o.s.ř. 21% DPH (osvědčení o registraci plátce daně bylo soudu doloženo) ve výši 3 924 Kč Celkem přiznané náklady řízení činí 22 610 Kč.