9 C 34/2022

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Treglerovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa, obec - část obce zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno. sídlem adresa, obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného, obec o zaplacení 4 832 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení 4 832 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 733,07 Kč, s úrokem 19,98 % ročně z částky 2 631,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 165,90 Kč a se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 2 631,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 30. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 4 832 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 733,07 Kč, s úrokem 19,98 % ročně z částky 2 631,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 165,90 Kč a se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 2 631,99 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně – společnost právnická osoba, IČO (dále jen původní věřitel) uzavřela s žalovanou dne 24. 5. 2012 Smlouvu o půjčce č. 505900814 (dále jen Smlouva), na základě které poskytl původní věřitel žalovanému půjčku peněžních prostředků ve výši 8 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou 60 týdenních splátek ve výši 245 Kč Poslední splátka měla být uhrazena 18. 7. 2013 ve výši 232 Kč Celkem žalovaný měl vrátit žalobkyni 14 687 Kč, když částka zahrnuje 8 000 Kč (půjčka), poplatek za administrativní činnost 1 520 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 146 Kč a úrok 1 021 Kč (podle Smlouvy činí 19,98% ročně), celkem na poplatkách a úroku tedy 6 687 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky podle Smlouvy se dostal do prodlení se všemi neuhrazenými splátkami a původní věřitel měl možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky najednou. Po tomto datu bylo žalovaným ještě na pohledávku částečně hrazeno. Poslední splátku zaplatil 10. 7. 2015, celkem uhradil 9 855 Kč. Ke dni 5. 11. 2015 podle vyčíslení původního věřitele činila dlužná jistina 2 631,99 Kč a dlužný poplatek 2 200,01 Kč. Po tomto datu až do postoupení pohledávky nebylo žalovaným na dluh ničeho uhrazeno. Pohledávka za žalovaným byla ze strany původního věřitele postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020, což bylo žalovanému původním věřitelem písemně oznámeno. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným 4 832 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně požaduje po žalovaném kromě dlužné jistiny a dlužné částky poplatků 4 832 Kč i kapitalizovaný úrok (19,98% ročně) ve výši 2 733,07 Kč, počítaný z jistiny 2 631,99 Kč za období od 5. 11. 2015 do data postoupení, tedy do 18. 12. 2020 a dále úrok 19, 98,00% ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Dále je požadován úrok z prodlení v zákonné výši 8,05% ročně ve výši 1 165,90 Kč kapitalizovaný z dlužné jistiny od 18. 7. 2015 do 18. 12. 2020 a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Zástupce žalobkyně se z nařízeného soudního jednání omluvil, souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán fikcí doručení do místa hlášeného trvalého bydliště. K žalobě, která mu byla doručena spolu s předvoláním, se nevyjádřil. Soud konstatuje, že adresa uváděná v žalobě ulice a číslo, obec, je adresa věznice, odkud byl žalovaný dne 28. 5. 2019 propuštěn a v současné době se ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody ani zabezpečovací detence nenachází.

3. Soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez účasti stran na podkladě obsahu spisu.

4. Soud provedl dokazování výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně a její právní předchůdkyně, Smlouvou o půjčce č. 505900814 se smluvními podmínkami a zákaznickou kartou z 24. 5. 2012, s tabulkou umoření úvěru, Smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020 se seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek z 6. 1. 2021 s podacím lístkem, předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 11. 11. 2021 s podacím lístkem.

5. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobkyně je firmou zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze od datum pod sp. zn. B číslo, právní předchůdce žalobkyně (původní věřitel) firma právnická osoba IČO je zapsána u Městského soudu v Praze pod sp.zn. C číslo. Mezi předmět podnikání patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel s žalovaným na základě vyplněné a žalovaným podepsané zákaznické karty dne 24. 5. 2012 Smlouvu o půjčce peněžních prostředků v hotovosti s údaji, tak jak jsou citovány v bodu 1 tohoto rozsudku. Smlouvu stvrdil žalovaný svým podpisem. Smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020 byla ze strany původního věřitele postoupena žalobkyni pohledávka v celkové výši 4 832 Kč, což bylo žalovanému vyčísleno původním věřitelem v oznámení o postoupení pohledávky z 6. 1. 2021. Podle žalobkyní doložené tabulky umoření úvěru žalovaný splácel úvěr nepravidelně ve splátkách v různé výši, ale splácel až do 10. 7. 2015, tedy i po ukončení trvání smlouvy, a na dluh celkem k tomuto datu zaplatil 9 855 Kč.

6. Soud hodnotil veškeré důkazy podle § 132 o.s.ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a vzal za prokázané, že mezi firmou právnická osoba IČO a žalovaným byla uzavřena Smlouva o půjčce podle § 657 z.č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník), která se považuje podle § 1 z.č. 145/2010 Sb. (o spotřebitelském úvěru) za spotřebitelský úvěr, na který se vztahují podmínky tohoto zákona.

7. Žalovanému byla poskytnuta peněžitá půjčka 8 000 Kč se smluvním úrokem 19, 98 % ročně, který soud považuje ze platně sjednaný s ohledem na současnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu (př. 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005), kdy je u nebankovních subjektů poskytující úvěry respektován úrok ve výši trojnásobku obvyklé zápůjční úrokové míry poskytované bankami domácnostem na spotřebu v daném místě a čase uzavření smlouvy. Dle veřejné databáze České národní banky ARAD činila v květnu 2012 obvyklá roční úroková sazba 14,14%.

8. Žalovaný porušil podmínky Smlouvy, úvěr nesplácel řádně a včas, ke dni ukončení Smlouvy, tedy k 18. 7. 2013 nebyl úvěr splacen, ale žalovaný splácel i nadále po různých částkách, poslední splátka byla uhrazena dne 10. 7. 2015 a k tomuto datu bylo celkem původnímu věřiteli uhrazeno 9 855 Kč.

9. Vzhledem k tomu, že soud považuje sjednané poplatky celkem ve výši 5 666 Kč za původním věřitelem stanovené, bezobsažné, ničím nepodložené částky za administrativní činnost (1 520 Kč) a hotovostní inkaso splátek (4 146 Kč), podle soudu se jedná o další skrytý úrok a tím navyšování zisku původního věřitele, když veškeré náklady včetně zisku jsou dostatečně pokryty úrokem 19,98% ročně. Poplatky v částce 5 666 Kč podle Smlouvy tvoří pak navíc z poskytnuté finanční částky 8 000 Kč 70% navýšení úvěru. Vzhledem ke shora uvedenému soud považuje ujednání o poplatkách ve Smlouvě za neplatné, neboť se jedná o část právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit (§ 41 z.č. 40/1964 Sb.) a toto ujednání je v rozporu s dobrými mravy (§ 39 z.č. 40/1964 Sb.).

10. Na základě shora uvedeného, kdy bylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno, že žalovaný k 10. 7. 2015 zaplatil celkem 9 855 Kč, tedy vzhledem k neplatnosti ujednání o poplatcích, zaplatil žalovaný jistinu 8 000 Kč i sjednaný úrok 1 021 Kč. Proto, když podle § 1879 a násl. o. z. došlo dne 18. 12. 2020 k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni, podle názoru soudu pohledávka již ke dni jejího postoupení neexistovala.

11. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně se z jednání omluvil, souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti, vzdal se tím o své vůli práva na poučení podle § 118a o.s.ř. k doplnění svých tvrzení a označení či doložení dalších důkazů k prokázání existence pohledávky.

12. Soud na základě shora uvedeného žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl a podle § 142 odst.1 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, žádné náklady vynaložené se soudním řízením nevznikly. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání podle § 202 odst. 2 o.s.ř., neboť bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč. K příslušenství pohledávky se nepřihlíží.