9 C 96/2020

Plný text

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lucie Treglerové a přísedících Dagmar Semecké a Mgr. Vladimíra Drábka ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum Bytem ulice a číslo , PSČ , obec proti žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa , obec zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec o zaplacení 18 874 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 446 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky 10 446 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Do částky 6 427 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 1. 11. 2017 do zaplacení, do částky 800,50 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 1. 12. 2017 do zaplacení, do částky 800,50 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 1. 1. 2018 do zaplacení a do částky 400 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 1. 2. 2018 do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou dne 2. 11. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení 18 874 Kč s úrokem z prodlení 8, 05% ročně z částky 16 873 Kč od 1. 11. 2017 do zaplacení, z částky 800,50 Kč od 1. 12. 2017 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,50% ročně z částky 800,50 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení a s částky 400 Kč od 1. 2. 2018 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že byl u žalované zaměstnán od 2. 8. 2004 na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 8. 2004 ve znění pozdějších dodatků na pracovní pozici svářeč kovů, a to do 31. 12. 2017. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a pracovní doba byla sjednána v trvání 37,5 hodin týdně rozvržených rovnoměrně do 5 pracovních dnů. V září 2017 mu ze strany zaměstnavatele nebyla přidělována práce dle pracovní smlouvy, resp. mu nebyla přidělována žádná práce. Nemohl tedy vykonávat práci pro překážky na straně zaměstnavatele a náleží mu náhrada mzdy ve výši 16 873 Kč, když fond pracovní doby v září 2017 činil 157,50 hodin, 21 dnů, 7,5 hodin v jedné směně a průměr pro výpočet náhrady mzdy činil 107,13 Kč hod. V měsících říjnu, listopadu a prosinci 2017 mu také nebyla přidělována žádná práce, za toto období mu žalovaná vyplácela náhradu mzdy, ale nebyla mu přiznána a vyplacena náhrada za 1 den v říjnu a jeden den v listopadu 2017, tedy za každý den požadoval žalobce doplacení 800,50 Kč a za ½ dne v prosinci 2017 požadoval doplacení 400 Kč, při směně 7,5 hodin a průměru pro výpočet náhrad 106,74 Kč/hod.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. V písemném vyjádření potvrdila, že žalobce v září 2017 i v následujících měsících vůbec pro žalovanou nepracoval, když práci dle pracovní smlouvy, tedy svářeče kovů nemohl vykonávat ze zdravotních důvodů a jinou pro něho vhodnou práci dělat odmítal. V měsíci září 2017 mu žalovaná nařídila čerpání dovolené v rozsahu 8 pracovních dnů ve dnech 18. 9. až 26. 9. 2017 a ta mu byla proplacena. Zbytek 13 dnů evidovala žalovaná jako neplacené volno (1 den státního svátku byl žalobci doplacen v listopadu 2017). Částky požadované žalobcem za 1 den v říjnu, 1 den v listopadu a ½ dne v prosinci 2017 byly žalobci proplaceny v rámci náhrady mzdy. Dále tvrdila, že žalobce v létě 2017 začal poukazovat na to, že jeho zdravotní stav se postupně zhoršuje, a že ne každou práci svářeče může vykonávat, proto byl žalovanou vyslán na mimořádnou zdravotní prohlídku. Výsledkem této prohlídky u MUDr. [příjmení], pratické lékařky pro dospělé, byl posudek z 7. 7. 2017, že žalobce je nadále osobou způsobilou pro práci svářeče, ale s podmínkami. Dne 3.8. 2017 byl s žalobcem jeho zdravotní stav projednán, žalobce mimo jiné uvedl, že požádal o přiznání invalidního důchodu. Z tohoto důvodu žalovaná konstatovala, že s ohledem na okolnosti má zato, že stávající práce svářeče není pro žalobce vhodná a je povinností žalované podle § 103 odst.1 Zákoníku práce takovou práci žalobci nepřidělovat. Byla mu zajištěna náhradní práce, žalobce sdělil, že si vše rozmyslí, ale nakonec jinou práci odmítl a trval na přidělování práce dle pracovní smlouvy. Dle vyjádření lékařky MUDr. [příjmení] ze dne 25. 8. 2017, která provedla i prohlídku svářečského pracoviště, byla svářečská práce pro žalobce náročná a mohla by zhoršit jeho zdravotní stav, doporučila proto další mimořádnou lékařskou prohlídku žalobce. Žalobce v září 2017 nevykonával žádnou práci, když žalovaná skutečně odmítla ve smyslu § 103 odst.1 Zákoníku práce přidělovat žalobci práci dle pracovní smlouvy a náhradní práci pomocníka kotelníka žalobce odmítl. Žalovaná tak nepřipustila, aby žalobce vykonával práci, která pro něho není zdravotně vhodná, neboť za zhoršení jeho zdravotního stavu by nesla odpovědnost. Následně po další lékařské prohlídce dne 11. 10. 2017 vyhotovila MUDr. [příjmení] lékařský posudek se závěrem, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost vykonávat práci svářeče. Tento posudek byl jako správný potvrzen k návrhu žalobce přezkumným orgánem – Krajským úřadem Libereckého kraje zdravotnictví. Dne 19. 10. 2017 na základě shora uvedeného zdravotního posudku dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm.e) Zákoníku práce k 31. 12. 2017. Tuto výpověď napadl žalobce soudní žalobou, v průběhu řízení nechal soud provést odborný znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení], který konstatoval jednoznačně, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilosti vykonávat práci svářeče v podmínkách žalované. Přesto, že po dobu výpovědní lhůty žalobce nevykonával žádnou práci, náhradní práci odmítal, odmítal i jakoukoliv dohodu, žalovaná i s ohledem na jeho zdravotní stav, způsob ukončení pracovního poměru a dobu, po kterou žalobce u žalované pracoval, mu nad rámec svých povinností vyplatila za celý říjen, listopad a prosinec 2017 náhradu mzdy. Podle žalované již žalobce nemá na doplacení žádné částky nárok.

3. Při soudním jednání žalobce na podané žalobě setrval a potvrdil, že za říjen, listopad a prosinec 2017 mu byla náhrada mzdy vyplacena. Žaluje za toto období pouze nárok za nevyčerpanou dovolenou 2, 5 dne. Doplnil, že žalovaná mu zakázala vykonávat práci svářeče, která mu nevadila s tím, že 7. 7. 2017 lékařka prohlásila, že práci může vykonávat s podmínkou. Přesto mu žalovaná zamezila pracovat v září 2017 jako svářeči, žalobce se snažil a 4. 8. 2017 podle dohody si vyzkoušel práci pomocníka kotelníka, která mu byla nabízena, ale zjistil, že na jeho zdravotní stav má horší vliv než práce svářeče. Domáhal se tedy práce podle pracovní smlouvy, která mu však přidělena nebyla, proto v září 2017 nepracoval a domáhá se náhrady mzdy pro překážky v práci na straně zaměstnavatele ve výši 16 873 Kč, což zahrnuje celý fond pracovní doby za září 2017. Potvrdil, že částku 5 100 Kč za dovolenou 8 dní, kterou měl čerpat dle nařízení zaměstnavatele, pokud je uvedena na výplatní listině, tak obdržel, ale nepovažoval ji za rozhodující, protože podle jeho názoru by mu dovolená stejně musela být proplacena po skončení pracovního poměru. Dále potvrdil, že o přiznání invalidního důchodu žádal, ale nebyl mu přiznán, byla mu přiznána pouze snížená pracovní schopnost o 30%. Od 1. 1. 2021 je veden na Úřadu práce, chybí mu pár měsíců do starobního důchodu.

4. Zástupce žalovaného před soudem setrval na zamítnutí žaloby a setrval na svém písemném vyjádření. Doplnil, že pracovní poměr žalobce u žalované měl skončit k 31. 12. 2017, o čemž probíhalo soudní řízení, kdy žalobce podal žalobu na neplatnost výpovědi s tím, že na základě znaleckého posudku, který byl proveden v rámci soudního řízení, bylo nakonec řízení pro zpětvzetí zastaveno. Dva a půl dne dovolené proplaceny navíc žalobci nebyly, ale byla mu za všechny měsíce až do skončení pracovního poměru proplacena náhrady mzdy, neboť žalovaná se skutečně s žalobcem dohodla na tom, že do doby skončení pracovního poměru nemusí chodit do práce, pokud nenastoupí na nabízenou jinou práci a za tyto měsíce mu byla proplacena zaměstnavatelem náhrada mzdy.

5. Soud provedl dokazování kromě shodných tvrzení účastníků pracovní smlouvou z 2. 8. 2004, mzdovým výměrem z 1. 10. 2013, lékařským posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] z [datum], záznamem z jednání mezi žalobcem a žalovanou z 3. 8. 2017, zprávou MUDr. [příjmení] z [datum], rozhodnutím žalované z 29. 8. 2017, vyjádřením žalobce a oznámením z 31. 8. 2017, výzvou žalobce z 5. 9. 2017, žádostí žalobce o mimořádnou lékařskou prohlídku z 7. 9. 2017 14. 9. 2017, lékařským posudkem MUDr. [příjmení] z [datum], informací Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru zdravotnictví z 30. 1. 2018, výpovědí z pracovního poměru z 19. 10. 2017, znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení] z 29. 7. 2019, výplatními lístky za měsíce září, říjen, listopad, prosinec 2017, výzvou žalobce k doplacení mzdy z 14. 9. 2020, odpovědí žalované z 1. 10. 2020.

6. Z provedených důkazů soud vzal za prokázané a účastníky nezpochybněné, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované na základě pracovní smlouvy z 2. 8. 2004, kde vykonával práci dle pracovní smlouvy svářeče kovů. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a pracovní doba byla sjednána na 37,5 hodin týdně rozvržených rovnoměrně do 5 dnů. Od 1. 10. 2013 mu byla přiznána nároková složka mzdy 86 Kč hodinu. Dne 19. 10. 2017 byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm.e) z.č. 262/2006 Sb. v tehdy platném znění -Zákoníku práce (dále jen ZP) z důvodu, že je žalobce podle lékařského posudku MUDr. [příjmení] z [datum] dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro práci svářeče. S výpovědí žalobce nesouhlasil, trval na dalším zaměstnávání a dne 28. 2. 2018 podal u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou žalobu na určení neplatnosti výpovědi (podle evidence ISAS řízení bylo vedeno pod sp.zn. 10 C 43/2018). V rámci tohoto řízení nechal soud provést znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], který dospěl k závěru, že žalobce vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl ke dni 19. 10. 2017 dlouhodobě způsobilost vykonávat práci svářeče v pracovních podmínkách žalované. Na základě tohoto posudku vzal žalobce žalobu o neplatnost výpovědi zpět a řízení bylo usnesením ze dne 5. 2. 2020 č.j. 10 C 43/2018-76 zastaveno. Pracovní poměr tedy skončil dle § 51 Zákoníku práce dnem 31. 12. 2017. Mezi účastníky také nebylo sporu o tom, že žalobce od 1. 9. 2017 až do 31. 12. 2017 nevykonával pro žalovanou žádnou práci, a to od 19. 10. 2017 (od podání výpovědi) až do 31. 12. 2017 se souhlasem žalované. Podle výplatních lístků za celý říjen, listopad i prosinec 2017 byla žalobci vyplácena náhrada mzdy v následující výši:

7. říjen 2017 fond pracovní doby činil 22 dnů, tedy při 7,5 hodinové pracovní směně 165 hodin, průměr pro náhrady činil 106, 74 Kč / hodinu, náhrada mzdy činila 17 613 Kč hrubého, vyplaceno bylo 13 810 Kč 8. listopad 2017 fond pracovní doby činil 22 dnů, tedy při 7,5 hodinové pracovní směně 165 hodin, průměr pro náhrady činil 106, 74 Kč / hodinu, náhrada mzdy činila i se započtením jednoho svátku 18 415 Kč hrubého, vyplaceno bylo 14 180 Kč 9. prosinec 2017 fond pracovní doby činil 21 dnů, tedy při 7,5 hodinové pracovní směně 157,50 hodin, průměr pro náhrady činil 106, 74 Kč / hodinu, náhrada mzdy činila 16 813 Kč hrubého, vyplaceno bylo 13 238 Kč.

10. Těmito výpočty podle soudu i byla vyřešena otázka náhrady za nevyčerpané 2,5 dny dovolené, na kterou měl k 31. 12. 2017 žalobce nárok, neboť mu tyto dny byly proplaceny náhradou mzdy za plný pracovní fond. Na opětovné proplacení z titulu nevyčerpané dovolené již žalobce nemá nárok.

11. Mezi účastníky také nebylo sporu, že žalobce po celý měsíc září 2017 pro žalovaného nevykonával žádnou práci. Zůstala sporná otázka, zda žalobce v měsíci září 2017 nevykonával žádnou práci pro žalovanou ze svého rozhodnutí, neboť odmítl vykonávat práci, na kterou ho žalovaná převedla ze zdravotních důvodů nebo zda nevykonával práci, protože mu žalovaná bez důvodu nepřidělovala práci podle pracovní smlouvy, tedy práci svářeče kovů, tedy pro překážky v práci na straně zaměstnavatele. Zároveň mezi účastníky bylo sporu o tom, zda žalobci v září 2017 mohla žalovaná přikázat čerpání dovolené na zotavenou.

12. Podle závěru lékařského posudku MUDr. [příjmení], praktické lékařky pro dospělé, (podle z.č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách) ze dne 7. 7. 2017 byl žalobce k výkonu práce svářeče zdravotně způsobilý s podmínkou – ne v noci, ne ve výškách, není vhodné zvedání a přenášení břemen i menších, musí se vyvarovat nárazů a otřesů a prochladnutí, nutno omezit dlouhodobou statickou osovou zátěž a rotační pohyby. Na základě tohoto posudku proběhlo dne 3. 8. 2017 jednání mezi žalobcem a žalovanou, u kterého žalobce s posudkem souhlasil s tím, že odpovídá jeho zdravotnímu stavu, žalovaná dospěla k závěru, že za této situace s ohledem na omezující podmínky nelze dále přidělovat žalobci práci svářeče s odkazem na § 103 odst. 1 ZP žalobci byla nabídnuta jiná práce spolupracovníka kotelníka, což nakonec žalobce odmítl. Dne 24. 8. 2017 k žádosti žalované provedla MUDr. [příjmení] prohlídku pracoviště žalobce, tedy pracoviště svářeče, práce jí byla předvedena a dopisem z 25. 8. 2017 sdělila, že zjistila, že práce svářeče je pro žalobce náročná a mohla by zhoršit jeho zdravotní stav. Zároveň sdělila, že pokud není zaměstnavatel schopen splnit podmínky lékařského posudku z 7. 7.2017, bude nutná další mimořádná lékařská prohlídka žalobce. Žalovaná reagovala rozhodnutím ze dne 29. 8. 2017, kterým převedla žalobce podle § 41 ZP na jinou práci pomocníka kotelníka z důvodu omezení jeho zdravotní způsobilosti pro práci svářeče. Zároveň nařídila žalobci čerpání dovolené za rok 2017 v trvání od 18. 9. 2017 do 26. 9. 2017. Rozhodnutí osobně převzal žalobce dne 30. 8. 2017 a dopisem z 31. 8. 2017 a oznámením z 31. 8. 2017 s převedením na jinou práci nesouhlasil a dožadoval se přidělování práce dle pracovní smlouvy, tedy svářeče. Výzvou z 5. 9. 2017 se žalobce ještě znovu dožadoval přidělování práce dle pracovní smlouvy a následně dopisy z 7. 9. 2017 a 14. 9. 2017 se domáhal mimořádné lékařské prohlídky, která proběhla až 11. 10. 2017. V závěru svého druhého posudku z 11. 10. 2017 již MUDr. [příjmení] označila žalobce za osobu, která pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost pro práci svářeče. Tento posudek převzal osobně žalobce dne 11. 10. 2017 a posudek byl shledán správným i na základě přezkumu provedeného k žádosti žalobce Krajským úřadem Libereckého kraje, odborem zdravotnictví. Jak již bylo shora uvedeno, následovala výpověď z pracovního poměru vůči žalobci.

13. Z výplatního lístku za září 2017 je zřejmé, že žalobci byla proplacena nařízená dovolená v trvání 8 pracovních dnů ve výši 5 100 Kč (6 427 Kč hrubého). Zbylý fond pracovní doby 13 dnů (celkem 21 dnů) byl žalovanou označen jako neplacené volno žalobce, tedy za tyto dny nebylo žalobci zaplaceno ničeho.

14. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil podle § 132 podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícím závěrům:

15. Podle § 38 odst. 1 ZP je zaměstnavatel od vzniku pracovního poměru povinen mimo jiné přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a zaměstnanec je povinen mimo jiné podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy.

16. Podle § 103 odst. 1 písm. a) ZP zaměstnavatel je povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by nedopovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti.

17. Podle § 41 odst. 1 písm. a) ZP zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu který posudek přezkoumává, dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci.

18. V daném případě soud konstatuje, že žalobce pozbyl dlouhodobě způsobilosti konat dále dosavadní práci svářeče kovů nejdříve na základě lékařského posudku z 11. 10. 2017, když předchozí lékařský posudek z 7. 7. 2017 označil žalobce za zdravotně způsobilého k výkonu práce svářeče kovů s podmínkou. Nebylo proto možno využít ani § 103 odst. 1 písm.a) ZP ani převést žalobce již rozhodnutím na jinou práci podle § 41 odst. 1 ZP již rozhodnutím z 30. 8. 2017. Pokud tedy žalobce sám s převedením na jinou práci pomocníka kotelníka nesouhlasil a odmítl jí vykonávat, bylo povinností žalované přidělovat mu na jeho žádost práci dle pracovní smlouvy, což žalovaná neučinila. Žalobce tedy v září 2017 nemohl vykonávat práci pro překážky na straně zaměstnavatele podle § 208 ZP, přísluší mu proto náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku podle výplatního lístku za celkem 13 pracovních dnů (97,50 hodin, průměr pro náhrady činil 107,13 Kč) ve výši 10 446 Kč hrubého.

19. Podle § 141 odst.1 Zákoníku práce mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

20. Náhrada mzdy za září 2017 tedy byla splatná nejpozději 31. 10. 2017, počínaje 1. 11. 2017 se žalovaná dostala do prodlení, žalobci tedy náleží podle § § 1968 a 1970 občan. zákoníku za předchozího použití § 4 ZP ve spojení s vládním nař. č. 351/2013 Sb. od tohoto dne zákonný úrok z prodlení z částky 10 446 Kč ve výši 8,05% ročně.

21. Podle § 217 ZP dobu čerpání dovolené je povinen zaměstnavatel určit podle písemného rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace a rady zaměstnanců tak, aby dovolená mohla být vyčerpána zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo, pokud není v zákoně stanoveno jinak.

22. Podle § 217 odst. 4 ZP stanoví případy, kdy zaměstnavatel nesmí určit čerpání dovolené, což se na daný případ nevztahuje. Žalobci bylo řádně určeno čerpání řádné dovolené v období od 18. 9. do 26. 9. 2017, a to písemně dne 30. 8. 2017, takže byla splněna podmínka § 217 odst. 1 poslední věta ZP. Čerpaná dovolená v trvání 8 dnů byla žalobci řádně žalovanou zaplacena ve výši 6 427 Kč hrubého a žalobce na náhradu mzdy za dobu dovolené již nemá nárok.

23. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu v soudním řízení měli účastníci přibližně stejný.