10 C 21/2020

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 70 000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 70 000 Kč, se zamítá.

II. Žalovanému se přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 6 900,60 Kč, kterou je povinna zaplatit žalobkyně žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení částky 70 000 Kč, a to z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobkyně co do výše 60 000 Kč a z titulu náhrady nemajetkové újmy způsobené poškozením dobrého jména žalobkyně v důsledku nezákonného trestního stíhání co do výše 10 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum rozhodnutí] usnesením [číslo jednací] vydaným Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie [územní celek], Územním odborem [obec], bylo podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobkyně jako obviněné ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, přičemž rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jako„ zprošťující rozsudek“) byla žalovaná v dané věci zproštěna obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobě označený skutek není trestným činem. Zprošťující rozsudek pak nabyl právní moci dne [datum]. Dle žalobkyně tato byla po dobu více než 4 let vystavena nepříznivým následkům vyvolaným neoprávněným trestním řízením, které mělo negativní dopad na její osobní integritu a projevilo se v pocitech úzkosti, nejistoty, ve ztížení jejího společenského uplatnění a poškození jejího dobrého jména jak v soukromém, tak pracovním a veřejném životě. Trestním řízením pak mělo dojít k narušení důvěryhodnosti žalobkyně mezi nadřízeními i ke ztrátě její autority mezi podřízenými. Žalobkyně pak svůj nárok vyčíslila tak, že za první dva roky řízení požaduje odškodnění dvakrát 10 000 Kč a za druhé dva roky požaduje dvakrát 20 000 Kč, celkem tedy 60 000 Kč a dále za poškození dobrého jména požaduje částku 10 000 Kč. Žalobkyně uplatnila své nároky u žalovaného svým přípisem ze dne [datum], přičemž žalovaný ničeho neuhradil. Mimo trestní řízení u ní byla provedena domovní prohlídka již v únoru [rok], zásah od jejích práv tedy trval déle, že od zahájení trestního řízení vůči její osobě. Žalobkyně odkázala na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, které je dle jejího hodnocení přenositelné na tuto věc a uvedla, že žádá minimální částky odpovídající ekonomické realitě společnosti a není tedy nutné provádět komparaci s obdobnými rozhodnutími soudů. Nezákonným trestným řízením bylo pak zasaženo do rodinného života žalobkyně a byly ovlivněny její osobní a rodinné poměry. Byla dvakráte uznána vinnou ze spáchání trestného činu a byla jí uložena povinnost k náhradě škody přesahující jeden milion korun, to vše nepravomocně. Žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 590/08 dle kterého materiální právní stát musí nést odpovědnost za jednání svých orgánů, které se nelze zbavit, dále na rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 554/04, IV. ÚS 642/05 či IV ÚS 3193/10, kdy každé trestní řízení představuje významný zásah do osobního života trestně stíhané osoby a negativně se dotýká její cti a dobré pověsti, a to i při důsledném dodržování presumpce neviny, zásah je pak o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že stíhaný skutek se nestal, nebo nebyl trestným činem. Trestní řízení vedené proti žalobkyni přispělo k rozpadu manželství žalobkyně, když ji toto manžel vyčítal.

2. Žalovaný nárok vznesený žalobkyní neuznal a uvedl, že žalobkyně u něj nárok uplatnila svým podáním doručeným žalovanému dne [datum] a žalovaný konstatoval, že považuje za splněné podmínky dle § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti. Žalovaný uvedl, že je nespornou existence odpovědnostního titulu, tedy že bylo zasaženo do práva žalobkyně. Z tvrzení žalované je zřejmé, že škodlivé následky, jež mělo způsobit nezákonné trestní řízení, byly způsobeny pouze tím, že třetí osoby nerespektovaly presumpci neviny žalobkyně a dále žalovaný zdůrazňuje, že žalobkyně žádná ze svých tvrzení neprokazuje. Podle žalovaného pak tedy jako dostatečná forma zadostiučinění postačí omluva učiněná v rámci mimosoudního jednání, jak je vyjádřena v přípise žalovaného žalobkyni ze dne [datum]. Žalobkyni nenáleží náhrada za uplatnění nároku vůči žalovanému dle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, dle kterého žalobce vždy musí tvrdit rozhodné skutečnosti ohledně vzniklé újmy včetně příčinné souvislosti, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 dle kterého žalobce musí odkázat na komparativní rozhodnutí. Pokud jde o kritéria dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, stran povahy trestní věci se zde jedná o hrozící sazbu trestu ve výši šest měsíců až 5 let s tím, že obavy žalobkyně z nepodmíněného trestu odnětí svobody byly rozptýleny v momentě, kdy proti rozsudku ze dne [datum] podala odvolání pouze žalobkyně (obžalovaná) a tedy v souladu se zásadou prohibitio reformationis in peius nemohla být odsouzena více než k uloženému podmíněnému trestu. Co se týče hrozby povinnosti k náhradě škody, tato hrozba trvá vůči žalobkyni nadále, neboť ji lze uplatnit v občanskoprávním řízení, jak konstatoval i soud ve zprošťujícím rozsudku. V řízení nedocházelo k nežádoucím časovým prodlevám a dále soud ve zprošťujícím rozsudku konstatoval, že před nalézacím soudem nedocházelo k podstatným procesním vadám. K dopadům trestního řízení do osobní sféry žalobkyně žalovaný upozorňuje, že tato učinila pouze obecná tvrzení a nijak je nekonkretizuje ani neprokazuje. Je povinností žalobkyně tvrdit a prokazovat dopady trestního řízení do její osobnostní sféry a výše zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových okolností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném, není-li to pečlivě odůvodněno. Žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 ze kterého podává, že je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma není z hlediska spravedlnosti menší, než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. Žalovaný pak považuje za dostatečnou satisfakci učiněnou omluvu.

3. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně uplatnila u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním zahájeným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále jako„ sdělení obvinění“), a ukončeným zprošťujícím rozsudkem, a to ve výši 70 000 Kč.

4. Z dopisu žalovaného ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] je patrno, že žalovaný dne [datum] obdržel dopis právního zástupce žalobkyně ze dne [datum].

5. Dopis žalovaného ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] (č. l. 16), prokazuje, že žalovaný uznal nezákonný zásah do práv žalobkyně vedením nezákonného trestního stíhání, za tento zásah se omluvil a odmítl jakoukoliv svou povinnost k finanční náhradě nemajetkové újmy, když omluvu považuje za dostatečné zadostiučinění.

6. Zprošťujícím rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] (č. l. 17-21) bylo prokázáno, že s právní mocí dne [datum] se žalobkyně (obžalovaná) zprošťuje podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], když skutek, ze kterého byla žalobkyně obžalována, není trestným činem.

7. Z trestního spisu Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že dne [datum] vydal Okresní soud v Jeseníku pod č. j. [číslo jednací] příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor (č. l. 136 – uváděná č.l. trestního spisu), kterým nařídil prohlídku bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa] na pozemku [parcelní číslo], to vše v k. ú. [obec], ve společném jmění žalobkyně a jejího manžela, dále nařídil prohlídku bytové jednotky [číslo] nacházející se v 2. NP budovy [číslo] na pozemku p. [číslo] p. [číslo] včetně příslušenství bytové jednotky tvořeného kójí o velikosti [výměra] označenou [číslo] nacházející se v 1. NP domu, to vše v k. ú. [obec] ve vlastnictví [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [ulice] [obec a číslo], a prohlídku nákladního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], [VIN kód], ve vlastnictví žalobkyně. Příkaz k domovní prohlídce si žalobkyně převzala dne [datum]. Protokoly o provedení domovní prohlídky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] (č. l. 137, 138, 139), bylo prokázáno, že byla provedena prohlídka nemovitých věcí a automobilu toho dne, jak bylo uvedeno v příkazu k domovní prohlídce (shora). Dále sdělením obvinění s doručenkou (č.l. 1122-1124) bylo prokázáno, že sdělní obvinění bylo žalobkyni doručeno dne [datum] a žalobkyni bylo sděleno obvinění z přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku. Návrhem na podání obžaloby ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (č. l. 1145), bylo prokázáno, že za Policie ČR navrhla Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] podání obžaloby na žalobkyni tak, jak jí byl přečin vymezen ve sdělení obvinění. Zprávou o přestupcích [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [spisová značka] (č. l. 1140), bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla řešena pro přestupek na správním odboru [stát. instituce]. Opisem z evidence rejstříku trestů ze dne [datum] (č. l. 1141) bylo prokázáno, že žalobkyně neměla k tomuto datu záznam v rejstříku trestů. Trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (č. l. 1155), bylo prokázáno, že soud uložil obžalované za spáchání dle přečinu vymezeného ve sdělení obvinění obžalované trest odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem a zkušební dobou v trvání 3 let, a dále soud zavázal obžalovanou k náhradě škody ve výši 1 080 103 Kč dle jejích sil. Protokolem o hlavním líčení ze dne [datum] (č. l. 1173-1182) bylo prokázáno, že toho dne proběhlo ve věci hlavní líčení. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (č. l. 1212-1231), bylo prokázáno, že soud shledal žalobkyni vinnou ze skutku vymezeného ve sdělení obvinění a uložil ji trest shodný s trestním příkazem. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací] (č. l. 1248-1255), bylo prokázáno, že krajský soud s právní mocí dne [datum] zrušil rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (č. l. 1319-1331), bylo prokázáno, že soud shledal žalobkyni vinnou ze skutku vymezeného ve sdělení obvinění a uložil ji trest shodný s trestním příkazem. Zprošťujícím rozsudkem (č. l. 1352-1356) bylo prokázáno, že odvolací soud zprostil žalobkyni obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobě označený skutek není trestným činem. Zprošťující rozsudek pak nabyl právní moci dne [datum].

8. Ze spisu Okresního osudu v Jeseníku sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že manželství žalobkyně s [jméno] [jméno], narozeným [datum], bytem [adresa žalobkyně], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce] bylo rozvedeno s právní mocí rozsudku o rozvodu [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] ke dni [datum]. Protokolem z jednání v uvedené věci ze dne [datum] bylo prokázáno, že jako důvod rozvodu žalobkyně uvedla narušení vztahů mezi účastníky řízení o rozvodu, manželství mělo být hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, důvodem rozvratu pak dle žalobkyně bylo domácí násilí manžela.

9. Ze spisu Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že na návrh žalobkyně a jejího syna ze dne [datum] bylo dne [datum] vydáno předběžné opatření ve smyslu § 405 a § 493 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, kterým se odpůrci, tj. manželovi žalobkyně, [jméno] [jméno], narozenému [datum], bytem [adresa žalobkyně], nařídilo zdržet se vstupu do bytu žalobkyně a všech společných prostor domu a do blízkosti 50 metrů od domu a zdržet se setkávání s žalobkyní a jejím synem a zdržet se nežádoucího sledování a obtěžování žalobkyně a jejího syna. Předběžné opatření pak navazovalo na rozhodnutí o vykázání odpůrce (manžela žalobkyně) ze společného obydlí vydaného Policií ČR, ÚO [obec], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Soud své rozhodnutí založil na tom, že v řízení bylo prokázáno (svědeckými výpověďmi, lékařskými zprávami), že manžel žalobkyně se na ní a jejím synovi dopustil násilného chování.

10. Ze spisu Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin zasahující příslušník policie ČR využil svého oprávnění vykázat manžela žalobkyně ze společného obydlí na dobu 10 dnů, když bylo zjištěno, že manžel žalobkyně tuto a jejího syna opakovaně slovně a fyzicky napadl toho večera a noci, když žalobkyni i jejímu synovi vulgárně nadával, vyhrožoval jim ublížením na zdraví a žalobkyni poté udeřil dlaní do obličeje a jejího syna poté sevřenou pěstí dvakráte do levé tváře. O vykázání pak byl sepsán úřední záznam ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

11. Při účastnickém výslechu při jednání dne [datum] žalobkyně uvedla, že své pochybení spatřuje v tom, že navzdory uzavřené dohodě o hmotné odpovědnosti se zaměstnavatelem nevytýkala nedostatky jako nefunkčnost počítačů, nezabezpečení trezoru, absenci písemného předávání faktur od řidičů. Žalobkyně pak popřela, že by si nechala peníze ke škodě zaměstnavatele, před dotčeným zaměstnavatelem pracovala v [obec] jako vedoucí prodejny, celý život prožila v [obec]. Žalobkyně se cítila poškozená domovní prohlídkou, policie přišla, odešla a vše nechala, jak bylo, když došlo k prohlídce auta, toto nestálo u domu, museli k němu dojít a viděli to sousedi, všichni se vyptávali, mělo se rozkřiknout, že žalobkyně ukradla milion korun, což bylo pro žalobkyni hrozné. V období trestního stíhání měly dle žalobkyně začít konflikty s jejím manželem, stíhání bylo jednou z příčin rozvodu. Syn žalobkyně trpí epilepsií a stres způsobený trestním stíháním žalobkyně u něj vedl ke zhoršení stavu. Žalobkyně pak kvůli stíhání přišla o práci, byl problém najít si nové zaměstnání. Žalobkyně v únoru [rok] přišla o práci, byla nezaměstnaná, pokoušela se podnikat, zadlužila se, až v prosinci [rok] si našla nové zaměstnání. V novém zaměstnání se žalobkyně zejména z počátku cítila pod drobnohledem, pociťovala nedůvěru okolí. Žalobkyně„ doteď poslouchá, že ukradla milion“, dříve se bála vycházet ven kvůli dotazům okolí na trestní stíhání. S počátkem trestního stíhání na tom byla žalobkyně psychicky špatně, začala docházet k psycholožce, kam dochází i její syn. I po zproštění obžaloby stále žije s pocitem obvinění. Pro žalobkyni bylo potupné být vystavena stíhání, když se ničeho nedopustila, představa výkonu trestu byla pro ni nemyslitelná. Žalobkyně se pak obávala uložení povinnosti k náhradě škody, neboť tolik peněz nemá a byla by nucena prodat svůj byt, cítila se v existenčním ohrožení, bývalý zaměstnavatel ihned po prvním odsuzujícím rozsudku u ní uplatnil právo na náhradu škody.

12. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

13. Dne [datum] provedla Policie ČR domovní prohlídku v bytě žalobkyně nacházejícím se v bytové jednotce [číslo] nacházející se v budově [adresa] na pozemku [parcelní číslo], to vše v k. ú. [obec], dále provedla prohlídku automobilu žalobkyně [příjmení] [jméno], [registrační značka], a dále bytu [jméno] [příjmení]. Dne [datum] bylo žalobkyni doručeno sdělní obvinění, kterým bylo žalobkyni sděleno obvinění z přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku Policie ČR navrhla Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] podání obžaloby na žalobkyni tak, jak jí byl přečin vymezen ve sdělení obvinění, a to návrhem na podání obžaloby ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Žalobkyně pak před [datum] nebyla správně trestána [stát. instituce] a před [datum] neměla záznam v trestním rejstříku. Trestním příkazem Okresního soudu v Jeseníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud uložil obžalované za spáchání dle přečinu vymezeného ve sdělení obvinění obžalované trest odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem a zkušební dobou v trvání 3 let, a dále soud zavázal obžalovanou k náhradě škody ve výši 1 080 103 Kč dle jejích sil. Dne [datum] proběhlo ve věci hlavní líčení. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud shledal žalobkyni vinnou ze skutku vymezeného ve sdělení obvinění a uložil ji trest shodný s trestním příkazem. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], krajský soud s právní mocí dne [datum] zrušil rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud shledal žalobkyni vinnou ze skutku vymezeného ve sdělení obvinění a uložil ji trest shodný s trestním příkazem. Odvolací soud zprostil žalobkyni obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobě označený skutek není trestným činem, a to zprošťujícím rozsudkem s právní mocí dne [datum]. Dne [datum] v [údaj o čase] hodin zasahující příslušník policie ČR využil svého oprávnění vykázat manžela žalobkyně ze společného obydlí na dobu 10 dnů, když bylo zjištěno, že manžel žalobkyně tuto a jejího syna opakovaně slovně a fyzicky napadl toho večera a noci, když žalobkyni i jejímu synovi vulgárně nadával, vyhrožoval jim ublížením na zdraví a žalobkyni poté udeřil dlaní do obličeje a jejího syna poté sevřenou pěstí dvakráte do levé tváře. Na návrh žalobkyně a jejího syna ze dne [datum] bylo dne [datum] vydáno předběžné opatření ve smyslu § 405 a § 493 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, kterým se manželovi žalobkyně nařídilo zdržet se vstupu do bytu žalobkyně a všech společných prostor domu a do blízkosti 50 metrů od domu a zdržet se setkávání s žalobkyní a jejím synem a zdržet se nežádoucího sledování a obtěžování žalobkyně a jejího syna. Předběžné opatření pak navazovalo na rozhodnutí o vykázání manžela žalobkyně ze společného obydlí vydaného Policií ČR dne [datum]. Manželství žalobkyně s [jméno] [jméno] uzavřené dne [datum] před [stát. instituce] bylo rozvedeno s právní mocí rozsudku o rozvodu [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] k tomuto dni. Jako důvod rozvodu žalobkyně uvedla narušení vztahů mezi účastníky řízení o rozvodu, manželství mělo být hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, důvodem rozvratu pak dle žalobkyně bylo domácí násilí manžela. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně uplatnila u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním zahájeným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a ukončeným zprošťujícím rozsudkem, a to ve výši 70 000 Kč, žalovaný tento dopis dne [datum] obdržel. Žalovaný dne [datum] uznal nezákonný zásah do práv žalobkyně vedením nezákonného trestního stíhání, za tento zásah se omluvil a odmítl jakoukoliv svou povinnost k finanční náhradě nemajetkové újmy, když omluvu považuje za dostatečné zadostiučinění. Žalobkyně pak pociťovala negativně fakt, že je trestně stíhána, stíhání jí působilo obavy a existenční strach, žalobkyně dále pociťovala nedůvěru okolí.

14. Ze zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům.

15. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

16. Podle § 2 zákona č. 82/1998 Sb. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

17. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 6 odst. 1 a 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, 19. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

20. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

21. Podle § 14 odst. 1 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 tohoto zákona a uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

24. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

25. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná není. Soud neshledal trestní stíhání žalobkyně nepřiměřeně dlouhým, neshledal nijak neobvyklou povahu trestní věci a žalobkyně neprokázala zásah trestního řízení do její osobní sféry a omezila se na obecná tvrzení. Při posouzení vzniku újmy se pak vyjde z obecných nároků na vznik odpovědnosti za škodu, tedy v tomto případě existence nezákonného rozhodnutí, vznik újmy a příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem újmy.

26. Oba účastníci odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, dle citovaného rozsudku se v případě, kdy trestní stíhání neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, poskytuje zadostiučiněné za nemajetkovou újmu dle § 31a zákona č. 82/1998. V citovaném rozsudku pak Nejvyšší soud dále konstatoval, že soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, přičemž forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Dále pak nejvyšší soud v citovaném rozsudku uvedl, že výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových okolností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném, není-li to pečlivě odůvodněno. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 se pak podává, že„ V řízení je to žalobce, kdo žalobou uplatňuje nárok na zaplacení peněžité částky, kterou považuje za přiměřené zadostiučinění. Aby zadostiučinění bylo možno považovat za přiměřené, mělo by odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích shodují, tedy výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Je tedy na žalobci, aby v rámci žaloby provedl srovnání (zejména na podkladě judikatury vyšších soudů či Evropského soudu pro lidská práva) s jinými případy odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, a není-li jich, pak i porušení jiných práv, bude- li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Bez tohoto srovnání zpravidla nebude možno učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, a za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk (zákon č. 82/1998 Sb., poz. soudu).“ 27. Dále dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, kde se soud zabýval stanovením (ne) přiměřenosti délky řízení je rozhodné zejména stavit jeho počátek a konec, k tomu pak stanovisko soudu konstatuje, že„ V případě trestního řízení je třeba považovat řízení za zahájené v zásadě okamžikem sdělení obvinění osobě podezřelé ze spáchání trestného činu (§ 160 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen„ tr. ř.“), resp. doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému (§ 160 odst. 2 tr. ř.)“ Tedy v této věci bylo sdělení obvinění doručeno žalobkyni dne [datum], tedy od tohoto okamžiku mohla žalobkyně důvodně pociťovat újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním. Dále ve stanovisku Nejvyšší soud konstatoval, že„ (…) je třeba vycházet z toho, že konečným okamžikem řízení je okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. V podmínkách České republiky je tedy nutno do doby řízení započítat i případné řízení o dovolání, řízení o kasační stížnosti i řízení o stížnosti ústavní, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného neúspěšné (tedy např. i v případě, že ústavní stížnost byla odmítnuta).“ Zprošťující rozsudek pak nabyl právní moci dne [datum] (dovolání ani ústavní stížnost nebyly podány). Trestní stíhání žalobkyně – a zejména doba, po kterou mohla pociťovat újmu z probíhajícího stíhání, tedy trvalo od [datum] do [datum], tedy [anonymizováno] roky 1 měsíc a 12 dní.

28. Zde je tedy třeba uvést, že byť žalobkyně učinila obecná tvrzení o zásahu trestního řízení (stíhání) od jejího osobního života/osobní sféry, tato nijak neprokazovala. Soud tedy z výslechu žalobkyně vzal za prokázaná výhradně ta tvrzení, která se týkala jejího subjektivního vnímání trestního stíhání. Vyjdeme-li z dělení naznačeného Nejvyšším soudem na kritéria posuzovaní přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu pak:

29. Povaha trestní věci – žalobkyně neučinila nijaká konkrétní tvrzení ani nepředložila důkazy. Je v obecné rovině možno přisvědčit žalobkyni, že trestní stíhání již samo o sobě bude stíhanými osobami nazíráno jako potenciálně zásadní životní (běžný život ohrožující) událost, oproti kupříkladu nezákonnému vedení přestupkového řízení či příkladmo řízení o odnětí určitého oprávnění (lovecký lístek, řidičské oprávnění, atp.) když se zpravidla bude v takových případech jednat o potenciálně menší zásahy do života dotčené osoby, než eventuální uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody či jiné trestněprávní sankce. To samo o sobě však nepostačí k přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním. Stran ev. dopadů trestu pak soud přisvědčuje žalovanému, že žalobkyně si nejméně od [datum] musela být vědoma, že v souladu s § 264 odst. 2 trestního řádu jí již nehrozí nepodmíněný trest odnětí svobody, když byla nepravomocně odsouzena k podmíněnému trestu rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] přičemž tato okolnost jistě zmírnila obavy, jež žalobkyně mohla pociťovat z trestního stíhání. Nadto již v trestním příkazu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalobkyni uložen podmíněný trest a byť zákon umožňuje po zrušení trestního příkazu uložit trest přísnější, než je uložen trestním příkazem, již využití tohoto institutu mohlo žalobkyni indikovat, že ji nebude uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. K náhradě škody pak soud nemůže přisvědčit žalovanému, neboť v trestním řízení lze uložit povinnost k náhradě škody pravomocným rozhodnutím soudu a žalobkyně se tedy legitimně mohla obávat dopadů rozhodnutí soudu do své majetkové sféry. Žalobkyně však mimo obecné tvrzení o strachu z případné povinnosti plnit náhradu škody neuvedla ničeho dalšího, co by soudu umožňovalo posoudit, jaká náhrada – zadostiučinění - by jí za tuto okolnost měla náležet.

30. Nepřiměřená délka trestního stíhání – k této okolnosti žalobkyně neuvedla konkrétních tvrzení, tedy příkladmo jakou délku řízení by považovala za adekvátní a proč se domnívá, že předmětné trestní řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Soud pak tedy na obecné tvrzení žalobkyně nemá jak jinak reagovat, než veskrze obecně a uvést, že předmětné trestní řízení se týkalo složité majetkové kriminality (účetní a pokladní machinace), tedy nejednalo se o„ drobnou“ či„ banální“ kriminalitu, ve věci bylo nutno vypracovat i znalecký posudek, věc byla důkazně rozsáhlá a spisový materiál předložený nalézacímu soudu spolu s obžalobou čítal [číslo] listů a věc byla pravomocně skončena (po dvojím odvolání proti dvěma meritorním rozsudkům soudu) po [anonymizováno] letech a 42 dnech trestního stíhání, což soud nepovažuje za nepřiměřené.

31. Dopady do osobní sféry žalobkyně – k dopadům do osobní sféry žalobkyně soud uvádí, že žalobkyně neprokázala žádné dopady do svého rodinného, profesního, veřejného či osobního života. Žalobkyně pouze tvrdila a ve své účastnické výpovědi doložila pocity strachu z výsledku trestního stíhání, takovou okolnost však soud nepovažuje za dostatečnou k přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Co se týče tvrzených rodinných dopadů, naopak bylo prokázáno, že k rozvodu žalobkyně došlo z důvodu neshod mezi žalobkyní a jejím manželem a z důvodu násilí, jehož se manžel žalobkyně dopouštěl na ní a jejich synovi, nikoli z důvodu jejího trestního stíhání.

32. Soud pak uzavírá, že žalobkyně nepředložila žádné srovnání dané věci s věcmi obdobnými a není pravdou, že by se v judikatuře soudů obdobná problematika – zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonný trestním stíháním, kdy je obžalovaný zproštěn – vůbec neobjevovala, jak doložil žalovaný. Soud pak přirozeně nezpochybňuje odkazy na judikaturu Ústavního soudu učiněné žalobkyní, avšak žalobkyně poukazuje na zcela obecné závěry ÚS stran materiálního právního státu a jeho odpovědnosti či obecně dopadů nezákonného trestního stíhání, soud pak obecně uznává možnost přiznání náhrady finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním a závažnost tohoto zásahu, v projednávané věci však v řízení nevyšlo najevo nic, co by odůvodňovalo přiznání majetkového zadostiučinění.

33. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení, když tento byl ve věci zcela úspěšný. Soud tedy na náhradě nákladů řízení přiznal žalovanému částku ve výši 2 400 Kč za 8 úkonů dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za úkon dle § 2 odst. 3 citované vyhlášky (vyjádření žalovaného ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], příprava na toto jednání, účast na jednání dne [datum], příprava na toto jednání, účast na jednání dne [datum], příprava na toto jednání, závěrečný návrh žalovaného ze dne [datum]) a dále soud přiznal náhradu jízdného za tři cesty na jednání soudu a to ve výši 1 505,40 Kč za cestu na jednání soudu dne [datum] (při délce trasy [obec] – [obec] tam a zpět celkem 260 km, spotřebě paliva dle předloženého TP 5 l nafty na 100 km, amortizaci dle § 1 písm. b) vyhlášky 358/2019 Sb. ve výši 4,20 Kč za kilometr a ceně nafty 31,80 Kč za litr dle § 4 písm. c) vyhlášky 358/2019 Sb.), ve výši 2995,20 Kč (2 x 1497,60 Kč) za dvě cesty na jednání soudu dne [datum] a [datum] (při délce trasy [obec] – [obec] tam a zpět celkem 260 km, spotřebě paliva dle předloženého TP 5 l nafty na 100 km, amortizaci dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb., ve výši 4,40 Kč na kilometr a ceně nafty 27,20 Kč za litr dle § 4 písm. c) vyhlášky 589/2020 Sb.) Celkem tedy soud na náhradě nákladů řízení přiznal žalovanému částku ve výši 6 900,60 Kč (2 400 Kč 1 505,40 Kč + 1497,60 Kč + 1497,60 Kč).

34. O lhůtách k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty před středníkem, když neshledal důvody pro povolení splátek či stanovení lhůty delší.