10 C 40/2023

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o výživné

I. Žalovaná je povinna platit na výživu žalobkyně s účinností od [datum] do [datum] částku 4 300 Kč měsíčně, s účinností od [datum] částku 6 000 Kč měsíčně vždy k 1. dni v měsíci k rukám žalobkyně. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. 8. 2018 č. j. 7 P 22/2013-183 ve znění opravného usnesení ze dne 5. 12. 2018 č. j. 7 P 22/2013-186, kterým výživné pro žalobkyni nebylo žalované stanoveno. Nedoplatek na výživném za dobu od [datum] do [datum] ve výši 180 727 Kč, jakož i výživné, které dospěje od [datum] do konce měsíce, v němž bude rozsudek doručen, je žalovaná povinna zaplatit k rukám žalobkyně ve splátkách po 15 000 Kč měsíčně tak, že první splátku zaplatí do tří dnů od doručení rozsudku, další splátku bude platit vždy s běžným výživným, vše až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum], tak jak byla v průběhu řízení doplněna, se žalobkyně domáhá, aby bylo matce – žalované stanoveno platit na její výživu s účinností od [datum] částku 6 000 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že došlo ke změně poměrů, nyní je ve čtvrtém ročníku střední školy, její potřeby platí převážně otec, má však za to, že i matka by měla pravidelně na její výživu přispívat uvedenou částkou, když má výdaje se studiem, ubytováním i dalšími běžnými potřebami, průměrně 1 x za 4 roky má náklady spojené s novými dioptrickými brýlemi ve výši cca 8 000 Kč. Pokud jde o možnost kombinovaného studia, jak uváděla žalovaná, kdy by zčásti pracovala, toto studium by bylo dálkové a v 1. ročníku ani není možné.

2. Žalovaná nesouhlasila s tím, aby bylo výživné stanoveno zpětně od [datum], protože výživné platila, jakmile jí žalobkyně požádala o zvýšení výživného, platila více. Nesouhlasí ani s požadovanou částkou 6 000 Kč měsíčně, byla by schopna platit 4 000 Kč měsíčně, více nikoli, protože živí dítě a manžela. Žalobkyně s ní nekomunikuje, nesdělila jí, že chce jít studovat vysokou školu, měla možnost jít studovat kombinované studium, kdy by zčásti studovala, zčásti pracovala, toho nevyužila. Jediným příjmem její současné rodiny je její příjem ze zaměstnání ve výši okolo 44 500 Kč měsíčně, nepravidelně, obvykle 2× ročně, a to pouze za dobrých hospodářských výsledků zaměstnavatele, je jí poskytnuta mimořádná odměna kolem 7 000 Kč. Pravidelné měsíční výdaje její, manžela a nezletilého syna jsou v celkové výši 41 000 Kč měsíčně, dále 1× ročně přibližně 4 000 Kč na náklady v souvislosti se školou, 2 700 Kč pojistné za povinné ručení automobilu, 410 Kč pojistné z odpovědnosti za škodu v občanském životě, 5 000 Kč na náklady spojené s provozem automobilu, 1× za 2 roky povinná STK s náklady 2 200 Kč.

3. Rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. 8. 2018 č. j. 7 P 22/2013-183 ve znění opravného usnesení ze dne 5. 12. 2018 č. j. 7 P 22/2013-186, prokazuje, že tímto rozhodnutím byla tehdy nezletilá žalobkyně odňata z péče matky a od [datum] svěřena do péče otce a matce výživné na nezletilou nebylo stanoveno za tehdy zjištěného tehdejšího skutkového stavu, kdy matka neměla zvýšené výdaje se zdravotním stavem, měla vysokoškolské vzdělání v oboru psychologie. Starala se o nezletilého [jméno] [příjmení], narozeného [datum], který měl zřejmě selektivní mutismus, ve školce se nedokázal adaptovat, proto jej ze školky vzali a od září 2018 zkusí opět, aby do školky chodil. Žalovaná naposledy pracovala před narozením nezl. [jméno] v Psychiatrické nemocnici [anonymizována dvě slova] [obec], potom tam pracovala jen krátce brigádně v květnu 2018. Před ukončením pracovního poměru měla příjem cca 23 000 Kč čistého měsíčně. Bydlela ve společné domácnosti s přítelem [jméno] [příjmení], který měl vyživovací povinnost k nezl. [jméno], jinou vyživovací povinnost neměl. Jeho příjem činil asi 10 000 Kč měsíčně. Bydlela v bytě o velikosti 3+1 s náklady na bydlení 4 520 Kč na nájem, 1 480 Kč na elektřinu, 1 300 Kč ročně za odpady, 340 Kč měsíčně za internet, za otop 20 000 Kč ročně. Platila spotřebitelský úvěr 1 400 Kč měsíčně. Podporu v nezaměstnanosti nepobírala, měla příjem jen z dávek, a to z příspěvku na bydlení, přídavku na dítě 500 Kč měsíčně, příspěvku na živobytí, byla nemajetná. Kromě spotřebitelského úvěru neměla žádné dluhy. Vyživovací povinnost měla k nezl. [jméno], nezl. [jméno] a nezl. [jméno]. Otec žalobkyně se svým zdravotním stavem zvýšené výdaje neměl. Bydlel v rodinném domě s manželkou [jméno] a nezl. [jméno] Wolfovou a s nezl. [jméno]. Za nájemné společně s manželkou platili měsíčně 3 000 Kč, za elektřinu 500 Kč, za internet 499 Kč, za odpady jednou ročně 2 000 Kč. Manželka byla zaměstnána u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] s měsíčním příjmem 16 000 Kč čistého. Manželka neměla vyživovací povinnost. Otec měl dvě vyživovací povinnosti. Byl zaměstnán v [právnická osoba], průměrný čistý měsíční příjem činil 15 600 Kč. Jiný příjem, než ze zaměstnání neměl, byl nemajetný, dluhy neměl. Nezl. [jméno] studovala na střední škole v [obec], bydlela na internátě s platbou za ubytování a stravu 2 700 Kč měsíčně, za dojíždění 800 Kč měsíčně. Na nezl. [jméno] matka platila výživné 500 Kč měsíčně, pokud měla příjem, pokud neměla, tak výživné neplatila. Nezl. [jméno] nastupovala do 9. třídy ZŠ, hrazené mimoškolní aktivity neměla, toliko na dioptrické brýle.

4. Ze shodného skutkového tvrzení účastníků bere soud za své skutkové zjištění, že žalovaná platila na výživu žalobkyně od prosince roku 2019 částku 1 000 Kč měsíčně a od března 2023 částku 2 050 Kč měsíčně.

5. Výpověď žalobkyně prokazuje, že tato uvedla, že nemá zvýšené výdaje se zdravotním stavem, toliko s brýlemi, platila za ně 8 000 Kč. Po ukončení ZŠ studovala 4 roky Střední zdravotnickou školu [obec], ukončila studium maturitou dne [datum]. Je přijata ke studiu na Slezské univerzitě v [obec], obor Všeobecné ošetřovatelství, jedná se o bakalářské studium, které musí mít, aby mohla dělat práci zdravotní sestry, kdyby chtěla být lékařskou, musí studovat jinou školu. Bydlí s otcem, od září 2023 bude bydlet na koleji s platbou 6 000 měsíčně, bez stravy. Jednosměrná jízdenka do [obec] stojí 74 Kč. Učební pomůcky si zatím nepořizovala, notebook již má starší. Hrazené mimoškolní aktivity nemá. Když studovala na střední škole, měla výdaje za lyžařský kurz v 1. ročníku. Ročně platila na střední škole 600 Kč do fondu, dále měla výdaje, když si např. kupovala učebnice do AJ, náklady na oděv na praxi, náklady na kulturu, kino, divadlo. Bydlela na internátě s platbou 2 700 Kč měsíčně, kapesné od otce dostávala 1 500 Kč měsíčně. Chodila na obědy ve škole s cenou 30 Kč za oběd, později 40 Kč. Na internátě si platila stravu 70 Kč/den - polopenzi. Za jízdné platila 74 Kč za jednu cestu. Živí ji otec, plus dostává výživné od matky, jak je uvedeno shora. Otec žalobkyně bydlí ve společné domácnosti s žalobkyní a manželkou [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Sestra žalobkyně [jméno] už bydlí sama v [obec], živí se sama. Otec splácí hypotéku 4 900 Kč měsíčně, dále měsíčně platí za elektřinu 2 500 Kč, internet 400 Kč, otcovo životní pojištění 1 200 Kč, provoz auta 3 500 Kč měsíčně, jídlo a drogerie 10 000 Kč měsíčně, otop tuhými palivy 60 000 Kč ročně. Manželka otce je zaměstnána, její čistý příjem žalobkyně neví. Žalobkyně je nemajetná, dluhy nemá. Je pravdou, že matce nezvedá telefon, neodpoví na SMS, je to z důvodu, že se nedokázaly domluvit, když chtěla, aby jí platila na výživném více třeba o 500 Kč, tak jí řekla, že musí živit manžela, který nepracuje, a splácet úvěr. Občas se s žalovanou vídala, přijela třeba za ní a jely do [obec], od té doby, co po ní chtěla přispět na brýle, asi před rokem, kdy brýle stály 8 000 Kč, tak jí žalovaná řekla, že když se baví se zbytkem rodiny, ať jí na brýle přispěje teta, od té doby už spolu nikde nebyly, nebaví se, žalobkyně se naštvala. Dárky žalované žádné nedává. Od té doby, co se pohádaly, ani ona jí žádné dárky nedává. Už v roce 2019 otec po žalované chtěl, aby platila výživné, ona to odmítla s tím, že otec šel na svatbu otce žalované.

6. Zpráva zaměstnavatele otce žalobkyně [právnická osoba] prokazuje, že průměrný čistý měsíční příjem otce žalobkyně činil v roce 2020 částku 20 681 Kč, v roce 2021 částku 22 161 Kč, v roce 2022 částku 22 245 Kč, za leden až březen roku 2023 částku 19 022 Kč.

7. Zpráva Úřadu práce České republiky prokazuje, že žalobkyně ani žalovaná nepobírají žádné dávky pomoci v hmotné nouzi.

8. Výpověď žalované prokazuje, že tato uvedla, že užívá železo kvůli anémii, za což hradí asi 300 Kč měsíčně, jiné zvýšené výdaje se zdravotním stavem nemá. Vyživovací povinnost má k žalované, k nezl. synovi [jméno] [příjmení], který se ní bydlí ve společné domácnosti, a k manželovi, který je nezaměstnaný od října 2019, od května 2020 je zcela bez příjmů, protože už nepobírá ani podporu v nezaměstnanosti. Jinou vyživovací povinnost nemá. Je zaměstnána v Psychiatrické nemocnici [anonymizována dvě slova] [obec], jiný příjem než ze zaměstnání nemá, 1x za rok má příjem z vratky daně na manžela kolem 25 000 Kč. Bydlí v bytě v nájmu o velikosti 1+1 v [obec], za nájemné a platby za služby platí 4 750 Kč měsíčně, to platí sama, v bytě bydlí s manželem a se synem [jméno]. Nezl. [jméno] v září půjde do 4. třídy ZŠ, má diagnostikovánu úzkostnou poruchu, s čímž nejsou zvýšené výdaje, pouze o prázdninách nemůže být sám, třeba na táboře. Nemůže být ani sám doma. Manžel nepracuje z důvodu, že má závratě, o prázdninách také musí být s nezl. [jméno]. Manžel je evidován u ÚP, hledají mu vhodné zaměstnání, teď má jít na neurologii. Brigádně si nepřivydělává. V SJM s manželem má dům se zahradou a mobilheimem v [obec], koupila jej ze svého příjmu, vzala jsem si na to 2 úvěry, kdy splácí 2 x 3 624 Kč měsíčně, dále vlastní 14 let staré auto Ford Fusion v ceně asi 20 000 až 30 000 Kč. Za pozemek s domem, který je však neobyvatelný, k demolici, zaplatila 280 000 Kč, mobilheim koupili za 240 000 Kč. Za bydlení dále platí za byt 550 Kč za plyn, 1 490 Kč za elektřinu, dále za dojíždění do práce 1 500 Kč měsíčně. Jiný majetek větší hodnoty nemá, jiné dluhy nemá. Je pravdou, že s dcerou se pohádaly, že na ni byla naštvaná, že se baví s rodinou jejího otce, je to kvůli tomu, že rodina jejího otce ji připravila o dědictví. Nezl. [jméno] pořizovala brýle za 1 300 Kč a rovnátka za 2 500 Kč, kvůli rovnátkům musí dojíždět do [obec], s čímž má náklady. Za odpady platí 1 200 Kč ročně za celou rodinu. Dále pro nezl. [jméno] má náklady se školou za pomůcky, kulturu, přibližně 4 000 Kč ročně. Dále 2 700 Kč ročně za povinné ručení za auto, částku ve výši 410 Kč ročně za pojištění odpovědnosti za škodu v občanském životě, částku 5 000 Kč ročně za servis auta, jednou za 2 roky 2 200 Kč za STK auta.

9. Zpráva zaměstnavatele žalované Psychiatrické nemocnice [anonymizována dvě slova] [obec] prokazuje, že žalovaná je jejím zaměstnancem jako klinický psycholog od [datum] ve zkráceném úvazku, od [datum] v úvazku celém, pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. Průměrný čistý měsíční příjem žalované za březen až prosinec 2020 činil 24 826 Kč, za leden až prosinec roku 2021 částku 39 974 Kč měsíčně, za leden až prosinec roku 2022 částku 47 555 Kč měsíčně, za březen až duben roku 2023 částku 44 794 Kč.

10. Z úřední činnosti je soudu známo, že manžel žalované [jméno] [celé jméno žalované] je bez zaměstnání dlouhodobě, ačkoli v produktivním věku a bez zásadních překážek, které by mu v práci bránily, kdy ve věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 8 Nc 114/2015 v protokolu sepsaném na Městském úřadě v [obec], odbor sociálních věcí a zdravotnictví, dne [datum] sama žalovaná uváděla, že [jméno] [celé jméno žalované], otec jejich syna [jméno] [příjmení], kterého žádá svěřit do své péče a jeho otci stanovit výživné,„ je dlouhodobě nezaměstnaný a naši finanční situaci v podstatě neřeší“. V návrhu doručeném soudu dne [datum] v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 P 32/2016 žalovaná uvedla, že již jednou podávala návrh na svěření do výchovy a stanovení výživného pro syna [jméno], a to dne [datum]. Tento návrh však po několika dnech vzala zpět s tím, že se s panem [příjmení] usmířili a dohodli se na společném řešení.„ V mezidobí, přesněji v únoru 2016 si pan [celé jméno žalované] skutečně našel zaměstnání a snažil se aktivně naší finanční situaci řešit. Pracoval postupně u dvou zaměstnavatelů, však vždy jen krátce, a to celkově asi 2 kalendářní měsíce“.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně je dcerou žalované, rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. 8. 2018 č. j. 7 P 22/2013-183, který nabyl právní moci dne [datum], byla tehdy nezletilá žalobkyně odňata z péče matky a od [datum] svěřena do péče otce a matce výživné na nezletilou nebylo stanoveno za shora uvedeného tehdejšího skutkového stavu, kdy žalovaná neměla žádná příjem ze zaměstnání, pobírala toliko dávky vyplácené státem, měla vyživovací povinnost nezletilému [jméno], nezletilé [jméno] a žalobkyni. Otec žalobkyně žil ve společné domácnosti s manželkou, která měla měsíční příjem 16 000 Kč čistého, otec měl 2 vyživovací povinnosti, byl zaměstnán s příjmem 15 600 Kč čistého měsíčně. Žalobkyně nastupovala do deváté třídy základní školy. V současné době žalovaná platí na výživu žalobkyně od prosince roku 2019 částku 1 000 Kč měsíčně, od března 2023 potom částku 2 050 Kč měsíčně. Žalobkyně ukončila studium na [ulice] zdravotnické škole v [obec] a byla přijata ke studiu na Slezské univerzitě v [obec], bude ubytována na kolejích a hradit výdaje se studiem, ubytováním, jízdným. Žalobkyně s výjimkou nutnosti pořizování dioptrických brýlí v intervalu jednou za 4 roky s náklady cca 8 000 Kč měsíčně nemá zvýšené výdaje se zdravotním stavem. Žalovaná je zaměstnána v Psychiatrické nemocnici [anonymizována dvě slova] [obec], průměrný čistý měsíční příjem za březen až prosinec 2020 činil 24 826 Kč, za leden až prosinec roku 2021 částku 39 974 Kč měsíčně, za leden až prosinec roku 2022 částku 47 555 Kč měsíčně, za březen až duben roku 2023 částku 44 794 Kč. Žalovaná se zvýšením výživného nesouhlasí, kdy uvádí, že v jejích možnostech není platit vyšší výživné než 4 000 Kč, neboť její příjem ze zaměstnání je jediným příjmem její rodiny, kdy zabezpečuje výživu nezletilého syna [jméno] [příjmení] a také manžela, který je nezaměstnaný.

12. Podle ust. § 910 odst. 1, 2 občanského zákoníku předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

13. Podle ust. § 911 občanského zákoníku výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

14. Podle ust. § 913 občanského zákoníku pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

15. Podle ust. § 922 odst. 1 občanského zákoníku výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

16. V projednávané věci považuje soud návrh žalobkyně na zvýšení výživného za zčásti důvodný. O péči a výživném pro tehdy nezletilou žalobkyni bylo naposledy rozhodováno citovaným rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 14. 8. 2018 č. j. 7 P 22/2013-183 ve znění opravného usnesení ze dne 5. 12. 2018 č. j. 7 P 22/2013-186, kdy žalované výživné nebylo stanoveno, neboť neměla s výjimkou dávek vyplácených státem žádný příjem. Od doby tohoto rozhodnutí došlo ke změně poměrů, která odůvodňuje nové rozhodnutí o výživném. Žalobkyně v době posledního rozhodování nastupovala do deváté třídy základní školy, v letošním školním roce ukončila středoškolské studium a byla přijata na vysokou školu. Došlo tak nejen plynutím času, ale i nástupem na střední, resp. vysokou školu, k podstatnému navýšení potřeb žalobkyně na výdaje na stravu, ubytování, dojíždění do školy, studium a další běžné výdaje. Výživu žalobkyně nejprve zcela, poté v převážné míře, zajišťoval otec, není však důvodu, aby se i žalovaná ve zvýšené míře na výživě žalobkyně nepodílela. Otec žalobkyně a žalovaná již neplní vyživovací povinnost k dceři [jméno]. Žalovaná má nadále vyživovací povinnost k synovi [jméno]. Majetkové poměry žalované a nově její příjem ze zaměstnání jsou důvodem pro stanovení výživného, a to v souladu s cit. ust. § 922 o.z. za období tří let zpětně od podání návrhu, tedy ode dne [datum]. Za přiměřenou výši odpovídající všem zákonným kritériím shora uvedeným považuje soud za sobu od [datum] do [datum] zejména vzhledem k výši průměrného výdělku žalované za 3 – 12/ 2023 v částce 24 826 Kč částku výživného 4 300 Kč, za období od ledna 2021 nadále žalobkyní požadovanou částku 6 000 Kč měsíčně. Pokud jde o námitku žalované, že její příjem ze zaměstnání je jediným příjmem rodiny, kdy kromě nezl. dítěte živí i manžela, soud uvádí, že manžel žalované nepracuje řadu let, nepobírá již ani podporu v nezaměstnanosti, nemá žádný příjem, avšak je mužem v produktivním věku, bez závažných překážek, které by mu v zaměstnání bránily, dle názoru soudu je v jeho možnostech si práci najít a zlepšit tak finanční situaci rodiny, i ze samotných návrhů žalované na péči a výživné pro nezletilého [jméno] z let 2015, 2016, které jsou uvedeny shora, je patrno, že případná zaměstnání manžela žalované jsou buď žádná nebo velmi krátká a finanční situaci rodiny v podstatě neřeší. Z uvedených důvodů má soud za to, že nelze tento stav akceptovat a nepřiznat žalobkyni za období od ledna 2021 výživné nižší než požadované s odkazem na nezaměstnanost manžela žalované, kdy žalobkyní požadovaná částka výživného je vzhledem k výši mzdy žalované i částkou ještě nižší, než částkou výživného odpovídající doporučující tabulce pro orientační výpočet výživného Ministerstva spravedlnosti ČR. Pokud jde o námitku žalované, že s ní žalobkyně nekomunikuje, má soud za to, že ani tuto nelze klást k tíží žalobkyně, kdy z výpovědí účastníků při jednání vyplynulo, že příčinou jsou vzájemné neshody, které byly zapříčiněny legitimním požadavkem žalobkyně, aby jí žalovaná hradila vyšší částku na výživném a žalovaná žalobkyni vyčítá i to, že komunikuje s rodinou otce žalované, kdy naopak žalovaná s těmito nekomunikuje, což odůvodňuje tím, že ji připravili o dědictví. Nakonec potom jako nedůvodnou shledává soud i námitku žalované, že žalobkyně si mohla zvolit kombinované studium a při tomto již získávat finanční prostředky svou prací, když žalobkyně se soustředěným úsilím bez volby jiného oboru či opakování ročníku připravuje na povolání zdravotní sestry a nelze po ní požadovat, aby si již při studiu své potřeby zajišťovala sama a nestudovala v prezenční formě studia a dosáhla tak co nejlepšího vzdělání.

17. Při vyčíslení dlužného výživného za období od [datum] do [datum] zohlednil soud skutečnost, že žalovaná dobrovolně platila částku 1 000 Kč měsíčně, od března roku 2023 potom částku 2 050 Kč měsíčně. Výživné bylo stanoveno ve výši od [datum] do [datum] v částce 4 300 Kč měsíčně, s účinností od [datum] v částce 6 000 Kč měsíčně. Za 12 dnů března 2020 tak činí nedoplatek na výživném částku 1 277 Kč, za duben až prosinec roku 2020 za 9 měsíců po 3 300 Kč částku 29 700 Kč, za rok 2021 za 12 měsíců po 5 000 Kč částku 60 000 Kč, za rok 2022 za 12 měsíců po 5 000 Kč částku 60 000 Kč, za leden a únor roku 2023 2× 5 000 Kč, tedy 10 000 Kč, za březen až červenec roku 2023 za 5 měsíců po 3 950 Kč částku 19 750 Kč, celkem tedy 180 727 Kč.

18. Vzhledem k výši dlužného výživného stanovil povinnost žalované platit dlužné výživné spolu s běžným výživným ve splátkách po 15 000 Kč měsíčně tak, aby byl dluh v přiměřené době splacen, a to pod ztrátou výhody splátek.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když ve věci byla převážně úspěšná žalobkyně, svého práva na náhradu nákladů řízení se však vzdala.