103 C 11/2021

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 12.410 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 8.177 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně -) z částky 37.843 Kč od 31. 3. 2020 do 23. 4. 2020, -) z částky 26.760 Kč od 24. 4. 2020 do 28. 5. 2020, -) z částky 15.677 Kč od 29. 5. 2020 do 29. 9. 2020, -) z částky 14.677 Kč od 30. 9. 2020 do 23. 11. 2020, -) z částky 9.677 Kč od 24. 11. 2020 do 15. 1. 2021, -) z částky 8.177 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, a částky ve výši 4.233,33 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,64 % ročně -) z částky 28.279,26 Kč od 31. 3. 2020 do 23. 4. 2020, -) z částky 22.166 Kč od 24. 4. 2020 do 28. 5. 2020, -) z částky 11.083 Kč od 29. 5. 2020 do 29. 9. 2020, -) z částky 10.083 Kč od 30. 9. 2020 do 23. 11. 2020, -) z částky 5.083 Kč od 24. 11. 2020 do 15. 1. 2021, -) z částky 3.583 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 31. 3. 2020 dosáhne částky 239.392 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení a): 1) částky 8.177 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 3.583 Kč, 2) smluvní pokuty v celkové výši 2.994 Kč za prodlení žalovaného s uhrazením šesti jednotlivých splátek a 3) paušální náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného za osm jednotlivých splátek, a to vše s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částek a za období specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku; b): 1) smluvní pokuty v celkové výši 4.233,33 Kč za prodlení s uhrazením nové jistiny úvěru a 2) úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,64 % ročně z částek a za období specifikovaných ve výroku tohoto rozsudku, maximálně do částky 239.392 Kč. Žalobu odůvodňuje tím, že mezi ní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem za jeho poskytnutí ve výši 167,74 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 11.083 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjnem 2018. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalované a z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, v důsledku čehož došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 29. 3. 2020. Na úvěr žalovaný uhradil před zesplatněním částku 166.245 Kč a po zesplatnění úvěru dalších 29.666 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a k řádně nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o. s. ř.“).

3. Soud zjistil, že dne [datum] podepsal žalovaný – identifikovaný svým jménem, rodným číslem, číslem účtu k vyplacení úvěru ([číslo]), trvalým bydlištěm v obci [obec a číslo], [obec], adresou pro doručování [adresa žalovaného], přičemž žalobkyně připojila svůj podpis dne 26. 9. 2018; v dané listině se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr vrátit s úroky ve výši 167,74 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 11 083 Kč a současně se zavázal uhradit částku ve výši 499 Kč za prodlení s uhrazením jakékoli splátky v délce 30 dnů, částku 200 Kč jako náklad spojený s prodlením o délce 15 dnů s úhradou jakékoli splátky, jakož i částku ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru ke dni jeho zesplatnění pro případ prodlení (č. l. 38 až 40). Dne 27. 9. 2018 byla zúčtována platba 100.000 Kč učiněná z účtu žalobkyně ve prospěch účtu žalovaného, na který měl být úvěr dle smlouvy o úvěru připsán (č. l. 15). V listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru, a to pravidelný měsíční příjem od [právnická osoba] z pracovního poměru na dobu určitou ve výši [částka], že bydlí sám na základě nájemní smlouvy, přičemž jeho výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) činí 3.000 Kč a jeho životní výdaje činí 3.410 Kč (jako životní minimum) s tím, že jiné výdaje nemá, avšak nedisponuje ani dostatečnou rezervou pro překlenutí období poklesu sezónního příjmu, aniž by došlo k předlužení či nepřiměřeného strádání (č. l. 22). Průměrný čistý příjem žalovaného včetně stravného dosahoval za období červen až srpen 2018 činil [částka] (potvrzení [právnická osoba] na č. l. 43); mzda žalovaného se pohybovala kolem [částka] (výplatní pásky na č. l. 18 a 20), stravné za měsíc červenec činilo [částka] (prohlášení [právnická osoba], č. l. 44), za měsíc srpen pak [částka] (výplatní páska na č. l. 20) s tím, že pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum] (potvrzení [právnická osoba] na č. l. 43). Dle prohlášení na straně 5 listiny označené jako PŘEDSMLUVNÍ FORMULÁŘ (č. l. 27) provedla žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti šetření ve dvou databázích, a to databázi SOLUS, v níž nebylo uvedeno ničeho (výpis na č. l. 14), a CNCB, dle které činilo CBS skóre 313, tzn. kategorie I. (166 až 320 bodů), což odpovídá vyššímu riziku, a tedy má být úvěr výrazně limitován výší vyplacené částky, příp. zamítán (výpis na č. l. 42). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek č. 7 až 9, 13 až 18 (výzvy na č. l. 28 až 32), načež z důvodu prodlení s placením úvěru v délce 65 dnů oznámila žalovanému dopisem ze dne 29. 3. 2020 okamžité zesplatnění veškerých závazků a vyzvala ho k okamžité úhradě dlužné částky ke dni zesplatnění úvěru ve výši 37.843 Kč (oznámení na č. l. 35). Dne 5. 5. 2021 zaslala žalobkyně žalovanému na adresu pro doručování předžalobní výzvu (podací arch na č. l. 13), kterou ho vyzvala k úhradě žalované částky s příslušenstvím (předžalobní výzva, č. l. 22).

4. V září 2018 poskytovaly [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba], tj. banky mající [pobočka], bezúčelové spotřebitelské úvěry ve výši 100.000 Kč s dobou trvání 18 měsíců, splatné v pravidelných měsíčních splátkách za úrokovou míru 9,1 %, 8,9 %, 12,9 % ročně (sdělení bank na č. l. 55 až 59).

5. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazů neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich vycházel při zjišťování skutkového stavu.

6. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci jím podepsané listiny nazvané NÁVRH NA UZAVŘENÍ SMLOUVY O ÚVĚRU/SMLOUV O ÚVĚRU dopisem adresovaným na jeho adresu pro doručování ([ulice a číslo], [obec]) a uloženým pro něj na poště dne 2. 10. 2018; uložení mu bylo téhož dne oznámeno. V uvedené listině se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit s úroky ve výši 167,74 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 11 083 Kč a současně se zavázal uhradit částku ve výši 499 Kč za prodlení s uhrazením jakékoli splátky, částku 200 Kč jako náklad spojený s prodlením s úhradou jakékoli splátky, jakož i částku ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru ke dni jeho zesplatnění pro případ prodlení se zaplacením této nové jistiny. Dne 27. 9. 2018 byla zúčtována platba 100.000 Kč učiněná z účtu žalobkyně ve prospěch účtu žalovaného, na který měly být peněžní prostředky dle smlouvy o úvěru připsány. Peněžní prostředky žalobkyně poskytla na základě hodnocení klienta – dle kterého činil jeho příjem z pracovního poměru na dobu určitou od 24. 5. 2018 do 30. 11. 2018 částku [částka] (za měsíce červen až srpen 2018 činil jeho průměrný čistý příjem včetně stravného [částka]; mzda žalovaného se pohybovala kolem [částka], stravné za měsíc červenec činilo [částka], za měsíc srpen pak [částka]), celkové výdaje 6.410 Kč (z toho 3.000 Kč na bydlení, 3.410 Kč životní minimum), aniž by měl dostatečnou finanční rezervu – a na základě šetření v databázích SOLUS (bez záznamu) a CNBC (skóre 313, tzn. kategorie I., 166 až 320 bodů, odpovídající vyššímu riziku, úvěr by měl být výrazně limitován výší vyplacené částky, příp. zamítán). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jednotlivých dlužných splátek, následně zesplatnila úvěr a vyzvala ho k jeho zaplacení, přičemž dne 5. 5. 2021 odeslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Banky mající [pobočka] ([anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova]) poskytovaly v září 2018 spotřebitelské úvěry ve výši 100.000 Kč s dobou trvání 18 měsíců – za úrok ve výši od 8,9 % do 12,9 % ročně.

7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Dle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

8. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

9. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli nejpozději dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ten den totiž došlo žalovanému oznámení o schválení úvěru (souhlasný projev vůle žalobkyně s návrhem na uzavření smlouvy o úvěru) – § 1740 ve spojení s § 1745 o. z. –, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit s úrokem ve výši 167,74 % ročně v 18 měsíčních splátkách po 11.083 Kč. Povinnost žalovaného plnit řádně a včas byla utvrzena ujednáními o smluvních pokutách ve výši 499 Kč za prodlení s uhrazením jakékoli splátky a smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru v případě prodlení se zaplacením nové jistiny ke dni zesplatnění úvěru. Vedle toho byla ujednána paušální výše náhrady nákladů – 200 Kč – spojených s prodlením o délce 15 dnů s úhradou jakékoli splátky. Žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, což se podává jak ze smlouvy, tak ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru i z hodnocení klienta. Zato žalobkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka, o čemž svědčí i skutečnost, že v dané době byla oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry (č. l. 11, 48).

10. S ohledem na údaje uvedené v tzv. hodnocení klienta a výpisu z databáze CNBC je zjevné, že žalobkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně se vůbec nepozastavila nad skutečností, že žalovaný v době poskytnutí úvěru bydlel sám v pronájmu [obec] (kde se patrně zdržoval, jelikož tam měl adresu pro doručování), a to na základě nájemní smlouvy, přičemž však uvedl, že jeho náklady na bydlení činily 3.000 Kč měsíčně, aniž by měl jakékoli jiné výdaje, a ani nad tím, že nedisponoval dostatečnou rezervou pro překlenutí období poklesu sezónního příjmu, aniž by došlo k předlužení či nepřiměřeného strádání, byť byl v dané době zaměstnán na dobu určitou do 30. 11. 2018. Ohledně výdajů na bydlení se žalobkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovaným, aniž by je prověřila, aniž by měla k dispozici jakékoli listiny o výdajích žalovaného, byť musela mít, potažmo měla mít důvodné pochybnosti o jejich výši (to platí, i kdyby žalobce bydlel na adrese svého trvalého pobytu ve [obec]). Dalším výdaje měly být kryty výší životního minima, tehdy částkou 3.410 Kč; žalobce však jiné výdaje než výdaje na bydlení neuvedl. Jediným příjmem žalovaného byla mzda v tvrzené výši [částka] (byť z potvrzení zaměstnavatelky žalovaného vyplynulo, že za měsíce červen až srpen 2018 činil jeho průměrný čistý příjem včetně stravného [částka], k čemuž je ale třeba dodat, že mzda žalovaného se pohybovala kolem [částka], stravné za měsíc červenec činilo [částka], za měsíc srpen pak [částka]), která mu plynula na základě pracovního poměru na dobu určitou od 24. 5. 2015 do 30. 11. 2018. Nadto žalobkyně zcela pominula, že dle výpisu z databáze CNBC dosáhl ke dni 17. 9. 2018 skóre 313, tzn. kategorie I. (166 až 320 bodů) odpovídající vyššímu riziku, pročež měl být dle dané databáze úvěr výrazně limitován výší vyplacené částky, příp. zamítán. Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení uvedených částek, je absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, porušila žalobkyně zjevně zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Pro úplnost soud poznamenává, že i přes výslovné znění ustanovení § 87 z. s. ú. je třeba toto vykládat tak, že za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost je stanovena sankce v podobě absolutní neplatnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie, zejm. Směrnice, vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje.

11. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úroku (úplaty za úvěr) ve výši 167,74 % ročně, tedy 199 % jistiny. Banky mající pobočku v [obec] v té době poskytovaly stejné spotřebitelské úvěry – tj. úvěry ve výši 100.000 Kč s dobou trvání 18 měsíců – za úrok ve výši od 8,9 % do 12,9 % ročně. Úroková míra za úvěr poskytnutý žalobkyní přesáhla obvyklou úrokovou míru více než dvanáctkrát, když zároveň byla povinnost žalovaného splácet řádně a včas utvrzena smluvními pokutami.

12. Pro nikoli řádné posouzení úvěruschopnosti je smlouva o úvěru absolutně neplatná jako celek; absolutně neplatná jsou tak i ujednání o smluveném úroku, smluvní pokutě i paušální náhradě nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením žalovaného. Smlouva, včetně všech vedlejších ujednáních, by byla absolutně neplatná jako celek i jen pro ujednání o úrocích, které zjevně odporuje dobrým mravům, neboť nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez ujednání o úrocích, rozpoznala-li by strana neplatnost tohoto ujednání včas (§ 576 o. z.).

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 100.000 Kč, jelikož 27. 9. 2018 byla zúčtována platba 100.000 Kč učiněná z účtu žalobkyně ve prospěch účtu žalovaného, na který měl být úvěr dle smlouvy o úvěru připsán. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 166.245 Kč ještě před zesplatněním úvěru (dalších 29.666 Kč po zesplatnění). Žalobkyně tak nemá právo ani na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z., neboť žalovaný vrátil (splatil) celou jistinu (100.000 Kč). Jinými slovy řečeno, k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobkyně nedošlo.

14. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.