105 C 3/2017

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o 7 693 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 7 693 Kč s úrokem z prodlení z částky 7 693 Kč za dobu od 14. 2. 2017 do zaplacení ve výši 8,05% ročně, se zamítá.

II. Žalovanému se přiznává náhrada nákladů řízení ve výši 5 286 Kč, kterou je povinen zaplatit žalobce žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Jeseníku na nákladech řízení částku 5 966,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Jeseníku na nákladech řízení částku 3 800,15 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

2. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 12 593 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je příslušný hospodařit s pozemkem - stavební parcelou [číslo] o výměře [číslo] m² v [katastrální uzemí] (dále také jako„ předmětný pozemek“) který je ve vlastnictví [země], na pozemku stojí stavba bez čp/če, zemědělská stavba. Žalovaný užívá pozemek - stavební parcelu [číslo] neboť je vlastníkem stavby zapsané na LV [číslo] pro [katastrální uzemí], která je na uvedeném pozemku stavební parc. č. st. [anonymizováno] umístěna. Žalobce požaduje náhradu za bezesmluvní užívání pozemku, a to v souladu se zákonem č. 219/2000 Sb., a dle vyhlášky č. 441/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů jako cenu v čase a místě obvyklou ve výši 3,56 Kč, tedy částku 32, 456 Kč denně za pozemek o výměře [číslo] m². Žalobce vyzval dopisem ze dne [datum] žalovaného k úhradě částky za užívání pozemku za dobu od 10. 12. 2015, tedy od právních účinků zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, do 31. 12. 2016, tedy zaplacení částky 12 593 Kč.

3. Rozsudkem ze dne 3. 7. 2020, č. j. 105 C 3/2017-181 Okresní soud v Jeseníku v této věci výrokem I. rozhodl tak, že žalobci přiznal částku ve výši 4 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 14. 2. 2017 do zaplacení. Výrokem II. citovaného rozsudku soud žalobu zamítl co do výše 7 693 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 14. 2. 2017 do zaplacení. Výroky III., IV. a V. pak soud rozhodl o nákladech řízení. Výrok I. nabyl právní moci dne 22. 9. 2020. Výroky II. až V. pak byly k odvolání žalobce zrušeny usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 1. 4. 2021, č. j. [číslo jednací] a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Jeseníku k dalšímu řízení. Předmětem řízení tak zůstává nárok žalobce z výše uvedeného titulu a to v rozsahu 7 693 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 14. 2. 2017 do zaplacení a náhrada nákladů řízení.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi účastníky řízení je nesporné, že žalovaný je vlastníkem stavby bez čp/če, zemědělské stavby – [anonymizováno], nacházejícího se na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] u [příjmení]. Předmětný pozemek p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] u [příjmení] vznikl z částí pozemků pozemkového katastru [číslo] v [katastrální uzemí]. Pozemek pozemkového katastru [číslo] byl původně zapsán v pozemkové knize pro [katastrální uzemí] v knihovní vložce [číslo] vlastnicky připsané [jméno] [příjmení], pozemek pozemkového katastru [číslo] v knihovní vložce [číslo] vlastnicky připsané na [jméno] a [jméno] [příjmení], pozemky pozemkového katastru [číslo] v pozemkové knize v knihovní vložce [anonymizováno] vlastnicky připsané [jméno] a [jméno] [jméno] [příjmení]. Ze seznamu konfiskovaného majetku je pak patrno, že pozemky byly jmenovaným [anonymizováno] vlastníkům konfiskovány dle dekretu číslo 12/1945 Sb. V přídělovém řízení byl pozemek pozemkového katastru [číslo] zapsán pod příděl [číslo] se jmény [příjmení] [jméno] a [jméno], přeškrtnuto, zapsáno [jméno] [příjmení] Kupní smlouvou ze dne [datum] manželé [příjmení] koupili přídělovou usedlost od manželů [příjmení]. Zápisem se dne [datum] se manželé [příjmení] vzdali převážné části pozemku p. [číslo] ve prospěch [anonymizována dvě slova], pozemek připadl do správy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec]. Při komplexním zakládání evidence nemovitostí v [katastrální uzemí] byly zapsány původní pozemky přídělového plánu v roce 1982 tak, že pozemek [číslo] na LV [číslo] [anonymizována dvě slova] - [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], pozemek [číslo] na LV [číslo] [anonymizována dvě slova] - [anonymizováno] [obec], pozemek [číslo] na LV [číslo] [anonymizována dvě slova] - [anonymizováno] [obec], pozemek [číslo] na LV [číslo] [příjmení] [jméno] a [jméno], poté v roce 1984 na LV [číslo] [anonymizována dvě slova] - [anonymizováno] [obec]. Pozemek [číslo] v [katastrální uzemí] byl po konfiskaci zapsán pod příděl [číslo] pro [územní celek] [územní celek] dle sdělení ze dne 26. 4. 2013 nepodala k 31. 3. 2013 žalobu na určení vlastnictví. Dne 1. 12. 2015 [název žalobkyně] ohlásil katastrálnímu úřadu, že se žalobce dne 10. 12. 2015 ujal příslušnosti hospodařit s předmětným pozemkem. Žalobce zaslal žalovanému dopisem ze dne 16. 1. 2017 žádost o zaplacení částky 12 593 Kč do dne 13. 2. 2017 za užívání pozemku [číslo] v [katastrální uzemí] za období od 10. 12. 2015 do 31. 12. 2016, poté žalobce žalovaného upomínal o zaplacení upomínkou ze dne 27. 2. 2017 a upomínkou ze dne 24. 3. 2017 s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude předána k vymáhání Znalec [celé jméno znalce] stanovil výši obvyklé ceny nájmu předmětného pozemku v období od 10. 12. 2015 do 31. 12. 2016 ve výši 4 900 Kč.

5. Návrh na doplnění dokazování vyžádáním zprávy od MÚ [obec], zda k předmětnému pozemku byla sjednána dohoda o trvalém užívání, daňovým přiznáním za roky 1996, 2015, 2016, 2019, revizním znaleckým posudkem soud zamítl, neboť MÚ [obec] – odbor stavebního úřadu sdělil, že požadovanou informací nedisponuje, pokud jde o revizní znalecký posudek, soud vycházel ze znaleckého posudku [celé jméno znalce], znalce opakovaně vyslechl, znalec podaný posudek doplnil a jeho závěry považuje soud za úplné a přesvědčivé, jak bude uvedeno v podrobnostech níže, provedené dokazování tak má soud za dostatečné pro rozhodnutí ve věci a další dokazování je nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

6. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Dle ustanovení § 2999 věta první občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

8. Z popsaného skutkového stavu věci soud dospěl k následujícímu stručnému právnímu posouzení věci.

9. Zpočátku soud uvádí, že sám žalovaný opakovaně uvedl, kupříkladu ve svém vyjádření k odvolání žalobce ze dne 25. 8. 2020, že je ochoten platit žalobci cenu za užívání pozemku v ceně obvyklé, nikoliv v ceně žalované. Mezi stranami řízení je po celou jeho dobu v zásadě především spor o výši náhrady. To konečně vyplývá i z toho, že žalovaný odvoláním nenapadl výrok I. rozsudku ze dne 3. 7. 2020 v této věci, který se týká téhož nároku, jaký je předmětem tohoto rozsudku, pouze ve zbývající výši původního nároku. Je-li dán základ nároku stran již pravomocného výroku rozsudku v této věci ze dne 3. 7. 2020, musí být dán také nyní. Soud má tedy za to, že nyní je zásadní pouze vyřešit otázku výše nároku – přeneseně správnosti znaleckého posudku [titul] [celé jméno znalce] – a nikoliv zabývat se otázkami aktivní a pasivní legitimace účastníků řízení. Neboť je však soud vázán právním názorem odvolacího soudu, který je nutno respektovat, soud se k těmto otázkám též vyjádří.

10. Z výše uvedeného závěru o skutkovém stavu plyne, že žalobce se stal vlastníkem pozemků, z nichž vznikl pozemek p. č. st. [anonymizováno]. Ke vzniku předmětného pozemku došlo v roce 1982 a zřejmě chybou došlo ke stavu, kdy parcela byla vedena bez LV, byť jej původně měla a jako vlastník byl uveden [anonymizována dvě slova] [obec] (čl. 47). Z výše uvedeného shrnutí skutkového stavu je zřejmé, že všechny pozemky, jež vytvořily předmětný pozemek, se dříve nebo později staly majetkem státu, a to tak, že tento majetek nabyl [anonymizováno] a spravoval jej [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec], pouze u pozemku PK [číslo] došlo k nabytí vlastnictví [anonymizováno] až ke dni [datum] na základě § 8 písm. 1 zákona č. 172/1991 Sb. K tomuto datu nejpozději pak došlo k tomu, že vlastnické právo k celému pozemku p. č. st. [anonymizováno] získal žalobce. Soud k tomu na okraj podotýká, že ustanovení restitučních předpisů, na něž zhusta odkazuje žalovaný a podle kterých mohly být různé pozemky řešené v této věci teoreticky vydávány potenciálním restituentům, nejsou případná, když žalovaný zároveň netvrdí, kdo a proč by dané pozemky měl restituovat, pouhá právní možnost restituce, byť jen části nějakého pozemku, nedokládá, že se tak stalo.

11. K vydržení předmětného pozemku žalovaným dojít nemohlo, neboť schází právní důvod, na základě kterého by mohlo dojít ke vzniku vlastnického práva. Žalovaný mohl být přesvědčen, že může pozemek bezplatně užívat, to ale není stejné jako přesvědčení, že se žalovaný stal vlastníkem pozemku. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný nebo jeho právní předchůdce mohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že je vlastníkem předmětného pozemku a nemohl jej tedy vydržet.

12. Bylo prokázáno, že v době, po kterou žalobce žádá bezdůvodné obohacení v tomto řízení, byl organizační služkou [anonymizováno] příslušnou k hospodaření s dotčenými pozemky [název žalobkyně], a to na základě zmocnění dle § 11 odst. 2 zákona č. 14/2003 Sb., čemuž i odpovídal zápis v katastru nemovitostí. K tomto soud dodává, že vlastníkem předmětného pozemku v uvedené době byla [země], a to, která organizační služka [anonymizováno] za něj ve věci jedná, nemá dopad na aktivní legitimaci žalobce. Žalovaný nepřesně směšuje pojmy„ oprávnění hospodařit“ a„ vlastnictví“. Vlastníkem předmětných pozemků, jak uvedeno výše, byla v rozhodném období [země] a stále jím je. Za této situace je zřejmé, že před soudem zastupuje [anonymizována čtyři slova], jež byla oprávněna s dotčeným majetkem hospodařit jak v době, za kterou je požadována žalovaná částka, tak v době podání žaloby. Došlo-li následně k převodu práva nakládat s majetkem [anonymizováno] na jinou organizační složku (k 5. 12. 2018), není zákonný podklad ani rozumný důvod pro to, aby na straně žalobce začala vystupovat za [anonymizováno] jiná organizační složka. Opačný postup by byl nehospodárný a samoúčelný. K argumentaci žalovaného soud dále uvádí, že samotný fakt, že nějaká organizační složka [anonymizováno] má vlastní IČO, rozpočet, nebo sama za sebe bez dalšího jedná, neznamená, že je osobou způsobilou nabývat práva a povinnosti soukromého práva ve smyslu § 18 o. z. (přirozeně může mít práva a povinnosti veřejnoprávní, založená zvláštním zákonem). Argumentuje-li žalovaný tím, že aktivně legitimován by snad měl být [anonymizována tři slova], pak soud uvádí, že zákon č. 503/2012 Sb., o [anonymizována tři slova], nepřiznává tomuto úřadu právní osobnost ve smyslu § 18 o. z. Vzhledem k výše uvedenému soud má za to, že žalobce je ve věci aktivně legitimován a jedná za něj příslušná organizační složka.

13. Stran pasivní legitimace žalovaného soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 20. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 337/2011, kde soud vyslovil, že:„ Nájemní vztah, jenž vznikl vlastníku stavby k pozemku, na kterém jeho stavba spočívá, na základě § 22 odst. 8 (resp. § 22 odst. 2) zákona č. 229/1991 Sb., nepřechází při převodu stavby na jejího nového vlastníka.“ I kdybychom tedy připustili, že mezi žalobcem a družstvem, od nějž žalovaný nabyl stavbu [anonymizováno], existuje nájemní vztah, neznamená to, že žalovaný užívá pozemek p. č. st. [anonymizováno] oprávněně, žalovaný pak neprokázal, že by zároveň s koupí [anonymizováno] nabyl od prodávajícího i právo nájmu (podnájmu) vůči danému pozemku. Nadto soud shledává správnou poznámku žalobce v tom smyslu, že dle § 59 zákona č. 219/2000 Sb., dosavadní vztahy trvalého užívání dle § 70 zákona č. 109/1964 se dnem nabytí účinnosti zákona č. 219/2000 Sb. (1. 1. 2001) mění na výpůjčku na dobu určitou v trvání 6 let, přičemž tato výpůjčka tedy nejpozději dne 1. 1. 2007 zanikla a žalovaný předmětný pozemek užívá bez právního důvodu.

14. Soud tedy činí dílčí závěr, že žalobce je v této věci aktivně legitimován a žalovaný je legitimován pasivně. Nyní se zbývá vypořádat pouze s otázkou výše náhrady za užívání pozemku.

15. V otázce výše náhrady za užívání pozemku soud zůstává u výše vyčíslené soudním znalcem. Soud zde připomíná, že smyslem znaleckého zkoumání ceny obvyklé vždy bude zatíženo jistou mírou nejistoty a promítnou se do ní zkušenosti a subjektivní pohled znalce. To plyne už z definice ceny obvyklé dle § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, a formulace„ … (Cenou obvyklou se) rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku…“ atd. Stanovení takové hodnoty – ceny obvyklé - je v zásadě úvahou a podléhá jisté míře nejistoty zvláště tam, kde se jedná o věci relativně unikátní – např. nemovitosti. Jiná situace by byla jistě při zjišťování každodenně a všude obchodované komodity, než je tomu u svým určením a zejména polohou relativně unikátní nemovitosti, jako je tomu v tomto případě nemovitosti v [anonymizováno]. Znalec při svém výslechu uvedl, že z důvodu relativní unikátnosti nemovitosti (nejsou časté prodeje [anonymizováno] na [anonymizováno]) vybral ke srovnání jiné pozemky a jejich cenu pak upravil na základě jím určených kritérií, která vybral dle své úvahy a jejich relevance při ocenění věci. Soud má závěry znalce za přesvědčivé. Konečně o správnosti závěrů znalce svědčí i metodika Znaleckého standartu AZO č. 4 stran obvyklé ceny nájemného odvozením z obvyklé ceny pozemků. Tuto metodu využil při své argumentaci žalobce (vyjádření ze dne 6. 1. 2022) a uvedl, že při procentní sazbě simulovaného nájemného by v případě 4, 5, 6, 7 a 8 procent simulovaného nájemného toto činilo 2,68 Kč, resp. 3,35 Kč, 4,02 Kč, 4,69 Kč a 5,36 Kč za metr čtvereční ročně. Znalecký standart odkazovaný žalobcem však pozemky [anonymizováno], což stavba [anonymizováno] je, oceňuje méně než tří procentní sazbou a po dosazení sazby 2 % pak ze vzorce předestřeného žalobcem samým dostaneme roční nájemné za metr čtvereční ve výši 1,34 Kč, což je méně, než k čemu dospěl žalobcem tolik kritizovaný posudek [titul] [celé jméno znalce].

16. Ze shora uvedených důvodů soud zůstává u svého hodnocení vyjádřeného rozsudkem ze dne 3. 7. 2020, č. j. 105 C 3/2017-184 kdy žalovanému, který se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, uložil zaplatit částku náhrady odpovídající výši obvyklého nájemného, která byla zjištěna znaleckým posudkem znalce [celé jméno znalce] a byla stanovena za období od 10. 12. 2015 do 31. 12. 2016 v částce 4 900 Kč, dále byla uložena povinnost zaplatit úroky z prodlení z částky 4 900 Kč za dobu od 14. 2. 2017 do zaplacení, kdy výše požadovaných úroků z prodlení je odpovídající nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. a úroky jsou požadovány za dobu, kdy se žalovaný nachází v prodlení s úhradou dluhu v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v tomto rozsudku, když neshledal důvody pro uložení náhrady vyšší, než jaká již uložena byla.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 286 Kč, přičemž tato částka představuje 22,18 % z jejich celkové výše 23 830,50 Kč (12 396+ 5 984,58 Kč 5 449,92 Kč) - rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,09 % a úspěchu žalobce v rozsahu 38,91 % Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za řízení před prvostupňovým soudem před podáním odvolání z tarifní hodnoty ve výši 12 593 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, dvakrát vyjádření ve věci, třikrát účast u jednání) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále cestovní náhrada v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 4. 2019 náhrada 331,99 Kč za [anonymizováno] ujetých km v částce 131,99 Kč (33,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 8,6 l /100 km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 5. 2020 náhrada 332,09 Kč za [anonymizováno] ujetých km v částce 132,09 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 8,6 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., dále v souvislosti s cestou realizovanou dne 30. 6. 2020 náhrada 332,09 Kč za [anonymizováno] ujetých km v částce 132,09 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 8,6 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., celková výše tak činí 12 396 Kč.

18. Dále náhrada nákladů za řízení před odvolacím soudem z tarifní hodnoty ve výši 12 593 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 4. 2021 náhrada 2 144,58 Kč za [anonymizováno] ujetých km v částce 1 344,58 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 8,6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. Celkem 5 984,58 Kč (2x1 620+600+1 344,58+800).

19. Dále za řízení před soudem prvního stupně po rozhodnutí odvolacího soudu z tarifní hodnoty ve výši 7 693 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (za účast při jednání soudu dne 20. 1. 2022 přesahující 2 hodiny, vyjádření ze dne 8. 2. 2022) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 1. 2022 náhrada 349,92 Kč za [anonymizováno] ujetých km v částce 149,92 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 8,6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., celkem 5 449,92 Kč (4 500+600+149,92+200).

20. V průběhu řízení vznikly státu náklady na znalecký posudek znalce [celé jméno znalce]. Znalci byla na znalečném zaplacena částka celkem 11 766,50 Kč, od které je třeba odečíst žalobcem zaplacenou zálohu ve výši 2 000 Kč, když tato záloha je nákladem žalobce. Na vynaloženém znalečném tak byla státem zaplacena částka 9 766,50 Kč (11 766,50 Kč – 2 000 Kč). Dle výsledku řízení dle § 148 odst. 1 o.s.ř. proto soud uložil žalobci zaplatit státu na náhradu nákladů řízení částku odpovídající 61,09 %, tedy částku 5 966,35 Kč, žalovanému potom 38,91%, tedy částku 3 800,15 Kč. K povinnosti státu hradit náklady na provedení důkazu viz např. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 12. 2. 2003, sp. zn. 35 Co 40/2003.

21. Lhůty k plnění byly stanoveny třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší či povolení splátek nebyla shledány důvody.