107 C 7/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem JUDr. Martinem Zálišem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 102 032,56 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 100 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do žalobního žádání na zaplacení částky 2 033 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 102 033 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, co do úroku z prodlení výši 8,16 % ročně z částky 100 000 Kč od 24. 6. 2025 do 16. 7. 2025, co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 6. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 342,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a k rukám zástupkyně žalobkyně, , Jméno advokátky, , advokátky.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po jeho částečném zpětvzetí (č. l. 59 až 60), na jehož základě a v jehož rozsahu soud částečně zastavil řízení (usnesení na č. l. 62) domáhá zaplacení: 1) částky 100 000 Kč jako dlužné jistiny spotřebitelského úvěru; 2) částky 2 033 Kč jako kapitalizovaného úroku za poskytnutí úvěru ve výši 8,16 % ročně (namísto původně požadovaných 78,57 % ročně) z částky 100 000 Kč přirostlého ke dni zesplatnění úvěru; 3) úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 102 033 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení; 4) úroku ve výši 8,16 % ročně z částky 100 000 Kč od 24. 6. 2025 do 16. 7. 2025 a 5) úroku ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 6. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč. Žalovaných částek se domáhá na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi účastníky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný smlouvu podepsal svým jménem a doplněním jedinečného kódu poskytnutý za tím účelem žalobkyní. Žalobkyně dále tvrdí, že prověřila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík) a z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Úvěr ve výši 100 000 Kč vyplatila na účet žalovaného dne , datum, až po tzv. scoringu (interní matematický systém žalobkyně) za úrok ve výši 78,57 % ročně. Úvěr se sjednaným úrokem byl splatný ve 48měsíčních splátkách po 6 875 Kč, počínaje 17. 4. 2025. Žalovaný dle žalobkyně neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého spotřebitelského úvěru. Na dlužné částky ze smlouvy ničeho neuhradil. Ke dni 22. 6. 2025 tak žalobkyně úvěr zesplatnila.

2. Žalovaný se k podanému návrhu ve věci samé nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal nečinný. Dokonce se ani nedostavil k jednání, ač k němu byl včas a řádně předvolán. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

5. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující:Dne , datum, podepsala žalobkyně jako poskytovatelka úvěru (od , datum, zapsaná v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů – č. l. 32) a žalovaný, identifikovaný svým jménem, rodným číslem, bydlištěm (, adresa, ), e-mailovou adresou a tel. číslem, nikoli pomocí IČO, listinu nazvanou „NÁVRH NA UZAVŘENÍ SMLOUVY/SMLOUVA O ÚVĚRU“ č. , hodnota, a opatřenou doložkou, že se uzavírá dle občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (č. l. 7 až 9) – dále též „Smlouva“. Žalovaný Smlouvu podepsal , datum, ve , časový údaj, hod. zadáním jedinečného kódu zaslaným na jím sdělený účet (listina nazvaná „důkaz o odeslání 1,- Kč na č. l. 37 verte a zaslaná SMS na č. l. 38) tedy postupem upraveným v části B) Smlouvy (k tomu srov. „Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, na č. l. 33 až 34, opatřený stejným jedinečným kódem uvedeným ve Smlouvě a připojeným , datum, ve , časový údaj, a listinu nazvanou Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 35). Dne , datum, žalobkyně vypracovala oznámení o schválení úvěru, v němž jsou uvedeny parametry poskytnutého úvěru (č. l. 10). Ve Smlouvě účastníci ujednali, že žalovanému zašle nejpozději v den oznámení o poskytnutí úvěru a na účet uvedený ve Smlouvě 100 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal vrátit s úrokem ve výši 78,57 % ročně (předpokládaná výše RPSN 114,05 %), to vše ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 875 Kč (Smlouva na č. l. 7 až 9). Dále ve Smlouvě pro případ prodlení žalovaného delšího 64 dnů ujednali automatické zesplatnění úvěru a povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně ze zesplatněného úvěru (vč. dosud nezaplacených úroků). Částku 100 000 Kč zaslala na účet žalovaného (takto ve Smlouvě označený) dne , datum, (doklad o vyplacení úvěru na č. l. 28), a sice poté, co žalovaný souhlasil s jeho vyplacením [listina nazvaná důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) na č. l. 38 verte].V listině nazvané „HODNOCENÍ KLIENTA“, opatřené datem , datum, a časem , časový údaj, hod., jakož i jedinečným kódem shodným s tím, který se nachází ve Smlouvě, se uvádí, že žalovaný bydlí sám, pracuje tzv. na hlavní pracovní poměr za čistý měsíční příjem , částka, Kč, jeho životní minimum činí 4 860 Kč a náklady na bydlení 4 621 Kč, aniž by měl jiné dluhy (splátky) či jiné náklady (doprava, kurzy, záliby, děti, spoření či jinou osobu žijící s ním v domácnosti (č. l. 22). Dále se v něm uvádí číslo občanského průkazu (č. l. 22) shodné s tím, jež se uvádí v občanském průkazu žalovaného (č. l. 23 až 24).Ve výpise záznamů z registru SOLUS ke dni , datum, v , časový údaj, hod. (č. l. 29) ani ve výpise z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ke dni , datum, v , časový údaj, hod. (č. l. 31) není k osobě žalovaného žádný záznam o dluzích.Dne 17. 3. 2025 (doklad o doručení na č. l. 15) bylo žalovanému doručeno oznámení o tom, že dojde k zesplatnění všech závazků ze Smlouvy, pokud se ocitne v prodlení přes 64 dnů. K tomuto došlo, neboť žalovaný neuhradil žádnou splátku (karta klienta na č. l. 13). Zmíněné oznámení obsahuje též výzvu k zaplacení 120 974 Kč, z toho 100 000 Kč jistina, 19 576,81 Kč úrok za poskytnutí úvěru, 998 Kč neuhrazené smluvní pokuty a 400 Kč jako náhrada nákladů vzniklá v souvislosti s prodlením (č. l. 14). Dne 17. 6. 2025 (č. l. 16) a 19. 5. 2025 (č. l. 17) vyhotovila žalobkyně další výzvy k zaplacení a upozornění na automatické zesplatnění pro prodlení trvající 65 dnů. Dne 18. 11. 2025 vyhotovila zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvu obsahující skutkové a právní shrnutí důvodů, pro které žalobkyně vyzývá žalovaného k zaplacení 120 974 Kč (č. l. 12). Zásilka výzvu obsahující a adresovaná žalovanému na jím sdělenou adresu ve Smlouvě byla podána k doručení České poště, s.p. dne 18. 11. 2025 (podací arch na č. l. 30).

3. Z listin opatřených na základě § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. soud zjistil následující:Banky poskytující ve stejné době a v , město, spotřebitelské úvěry o parametrech spotřebitelského úvěru dle Smlouvy poskytovaly spotřebitelské úvěry 100 000 Kč za úrok od 9,8 % do 12,75 % ročně (sdělení bank na č. l. 47 až 51).Na účet žalovaného byla dne , datum, připsána částka 100 000 Kč zaslaná žalovanou s poznámkou „VYPLATA PUJCKY“ (sdělení , právnická osoba, . na č. l. 56 a 57).

4. Z jiných než shora uvedených důkazních prostředků nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazních prostředků neučinil žádná skutková zjištění. K dalším listinám, které žalobkyně předložila k prokázání svých tvrzení ohledně toho, že řádně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, se soud vyjadřuje níže v rámci právního posouzení věci. Pravost ani správnost výše uvedených listin nebyla v řízení zpochybněna, soud o nich neměl důvodu pochybovat, a proto z nich při zjišťování skutkového stavu vycházel.Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně, zapsaná od , datum, v seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a žalovaný identifikovaný mj. rodným číslem a bydlištěm, nikoli jako podnikatel, jehož totožnost byla ověřena i pomocí občanského průkazu, podepsali , datum, listinu nazvanou „NÁVRH NA UZAVŘENÍ SMLOUVY/SMLOUVA O ÚVĚRU“ č. , hodnota, . Ve Smlouvě se žalovaný zavázal vrátit v budoucnu poskytnutý spotřebitelský úvěr 100 000 Kč s úrokem 78,57 % v 48měsíčních pravidelných měsíčních splátkách po 6 875 Kč. Takový úrok byl sjednán, přestože banky ve stejné době a v , město, poskytovaly spotřebitelské úvěry o stejných parametrech za úrok od 9,8 % do 12,75 % ročně. Zmíněnou listinu žalovaný podepsal prostřednictvím prostředků komunikace na dálku tím, že zadal jedinečný kód zaslaný žalobkyní. Na základě Smlouvy a SMS žádosti žalovaného vyplatila žalobkyně žalovanému 100 000 Kč jako spotřebitelský úvěr na jeho účet. Dále pro případ prodlení žalovaného delšího 64 dnů účastníci ve Smlouvě ujednali automatické zesplatnění úvěru a povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně ze zesplatněného úvěru (vč. dosud nezaplacených úroků). V listině nazvané „HODNOCENÍ KLIENTA“ opatřené datem , datum, a časem , časový údaj, hod., jakož i jedinečným kódem shodným s tím, který se nachází ve Smlouvě, se uvádí, že žalovaný bydlí sám, pracuje tzv. na hlavní pracovní poměr za čistý měsíční příjem , částka, Kč, jeho životní minimum činí 4 860 Kč a náklady na bydlení 4 621 Kč, aniž by měl jiné dluhy (splátky) či jiné náklady (doprava, kurzy, záliby, děti, spoření či jinou osobu žijící s ním v domácnosti. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné záznamy o dluzích v registru SOLUS ani v NRKI. Žalovaný se dostal do prodlení přesahujícího 64 dnů, neboť neuhradil ani jednu splátku. Upozornění na automatické zesplatnění mu žalobkyně oznámila dne 17. 3. 2025, přičemž jej vyzvala k zaplacení dlužné částky 120 974 Kč sestávající z dlužné jistiny a dlužného úroku. Poté žalobkyně učinila ještě další výzvy a upozornění. Zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení původně žalovaných částek.

5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů:Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Dle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném od 1. 1. 2024 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Dle § 87 odst. 2 z. s. ú. ve znění účinném od 29. 5. 2022 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Dle § 1812 odst. 2 o. z. k ujednáním odchylujícím se v neprospěch spotřebitele od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen6. Po právní stránce posoudil soud věc takto: S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 588 věty první o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú.), kterou účastníci uzavřeli v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú., má žalobkyně právo jen na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 o. z., a sice ve výši skutečně žalovanému poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků, tj. ve výši 100 000 Kč.

7. Po zhodnocení žalobkyní předložených listin dospěl soud k jednoznačnému závěru, že účastníci uzavřeli , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru (a to ve formě úvěru dle § 2395 a násl. o. z.). Tuto obě strany podepsaly; žalovaný postupem upraveným ve Smlouvě a jejích podmínkách, tím, že zadal jedinečný kód zaslaný mu žalobkyní. Žalobkyně k žádosti žalovaného obsažené ve Smlouvě a následně v SMS zprávě poskytla žalovanému na jeho účet dne , datum, částku 100 000 Kč, kterou žalovaný obdržel, přičemž se tuto částku zavázal vrátit i s úrokem v ujednaných splátkách (jak je ujednáno ve Smlouvě). Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smluv vystupoval jako spotřebitel, kdežto žalobkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka, což se podává ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze seznamu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

8. S ohledem na údaje uvedené v tzv. hodnocení klienta, kterou žalobkyně jako jedinou relevantní listinu předložila k prokázání svých tvrzení stran přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je zjevné, že žalobkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně se vůbec nepozastavila nad tím, jaká byla v době poskytnutí spotřebitelského úvěru výše a struktura příjmů v porovnání s výdaji žalovaného, o nichž ale nebylo nic bližšího uvedeno, dokonce žalobkyní nebyly předloženy žádné listiny, které by osvědčovaly jejich výši. Ohledně výdajů se žalobkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovaným, aniž by je prověřila. Žalobkyně nemohla uvěřit tomu, že se mohly výdaje žalovaného bydlícího ve vlastním obydlí, používajícího mobilní telefon a e-mailovou schránku a žádajícího o spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč při čistém příjmu , částka, Kč pohybovat kolem 9 500 Kč. Žalobkyně se spokojila i s tvrzením žalovaného, že dosahuje čistého příjmu ve výši , částka, Kč z pracovního poměru, aniž by z listin předložených žalobkyní k prokázání jejích tvrzení o řádném přezkoumání úvěruschopnosti vyplývalo, že žalovaný skutečně disponuje takovým příjmem. Signálem pro to, že žalovaný nebude s to spotřebitelský úvěr splácet mohlo být pro žalobkyni i to, že požádal o úvěr 100 000 Kč, ač jeho měsíční příjmy měly dosahovat , částka, Kč a měl vynakládat výdaje jen ve výši 4 621 Kč měsíčně spočívající v nákladech na bydlení. Pokud žalobkyně vycházela z ničím nepodloženého životního minima žalovaného, jde to opět k její tíži, neboť se vůbec nezabývala tím, zda jiné výdaje žalovaného (než výdaje na bydlení) dosahují tzv. životního minima. Prohlášení žalovaného (č. l. 26 až 27) nezbavuje žalobkyni jako poskytovatelku spotřebitelského úvěru povinnosti řádně (ne pouze formálně a nedbale) přezkoumat, zda bude žalovaný schopen splatit spotřebitelský úvěr. Potvrzení o provedené platbě 8 667 Kč (č. l. 25) na účet žalovaného (č. l. 56 až 57) vůbec neprokazuje, zda a jaké byly příjmy , neprokazuje ani výdaje žalovaného. S ohledem na vše dosud uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného (na tomto závěru nic nemění, že žalovaný potvrdil údaje uvedené v prohlášení na č. l. 26 až 27). Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, proto soud shledal absolutně neplatnou dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, totiž došlo ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku a dobrých mravů.

9. Pro úplnost soud uvádí, že přes písemnou (č. l. 53 až 54) a ústní výzvu (při jednání dne 26. 3. 2026 – č. l. 71 verte) v intencích § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. žalobkyně netvrdila žádné další skutečnosti ani neoznačila žádné další důkazy k prokázání toho, zda a jak přezkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejm. stran jeho příjmů a jeho výdajů, jaké příjmy a výdaje žalovaný doložil před poskytnutím úvěru, jaké žalovaný předložil doklady k ověření pravdivosti svých tvrzení.

10. Opakující se námitka poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud též na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C-679/18 a na shora citovaná rozhodnutí českých soudů, s nimiž se zcela ztotožňuje.

11. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty (úroku) ve výši 78,57 %. Ujednaný úrok za poskytnutý spotřebitelský úvěr totiž více než šestinásobně převyšuje úrok, za který poskytovaly v daném místě a čase a za daných parametrů (jistina, splatnost) spotřebitelské úvěry banky.

12. Shrnuje se, že pro nikoli řádné posouzení úvěruschopnosti je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná jako celek; absolutně neplatná jsou tak i ujednání o smluvených úrocích. Smlouva, včetně všech vedlejších ujednáních, by byla absolutně neplatná jako celek i jen pro ujednání o úplatě, která i svou výší zjevně odporuje dobrým mravům. Už jen výše RPSN (102,61 %) svědčí o tom, že úplata (úrok) byla zcela zjevně mnohonásobně vyšší než u spotřebitelských úvěrů poskytovaných v té době bankami. Vždyť sjednané úroky (celkové splatná částka očištěná o jistinu) dosahují více než 230 % jistiny (230000/100000). Neplatnost smlouvy jako celku je odůvodněna tím, že nelze předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez ujednání o úrocích, rozpoznala-li by strana neplatnost tohoto ujednání včas (§ 576 o. z.). K tomu ještě přistupují další ujednání o smluvní pokutě, kterou žalobkyně původně požadovala a jež byla sjednána ve Smlouvě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky při prodlení přesahujícího 64 dnů. Ujednáním o takovéto úplatě, a ještě o smluvní pokutě (k tomu článek 6.5 Smlouvy), porušila žalobkyně jako poskytovatelka úvěru zákaz zneužití své kvality odborníka a svého hospodářského postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (§ 433 odst. 1 o. z.), jakož i zákaz zneužívajících ujednání v rámci spotřebitelských právních poměrů dle § 1813 o. z. I tyto skutečnosti zakládají absolutní neplatnost Smlouvy, resp. porušení ustanovení § 1813 o. z. její zdánlivost. Porušení ustanovení § 433 odst. 1 o. z. je v této věci takové intenzity, že se ujednání smlouvy (o smluvní pokutě a úplatě) příčí dobrým mravům, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Na základě všeho dosud rozvedeného soud uzavřel, že se žalovaný v rozsahu 100 000 Kč a ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. obohatil na úkor žalobkyně.

14. S ohledem na § 87 z. s. ú. a závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s nimiž se soud zcela ztotožňuje, nemá žalobkyně právo na zaplacení úroků z prodlení. Pro úplnost a stručnost si soud dovoluje citovat bod 17. odůvodnění zmíněného rozsudku (zvýraznění doplněno soudem): Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. K tomu soud dodává, že za přiměřenou možnostem žalovaného jako spotřebitele pokládá při nedostatku rozhodných zjištění, aby splatnost bezdůvodného obohacení nastala až po uplynutí pariční lhůty dle tohoto rozsudku. Takto je zajištěno, že žalovaný má a měl dostatek času na zaplacení žalované částky, potažmo alespoň podniknutí kroků k jejímu splácení, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do jeho dispoziční sféry. Do dispoziční sféry adresáta došlý návrh ve věci samé je třeba dle ustálené rozhodovací praxe pokládat mj. za výzvu k plnění (i ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z.). Soudu se jeví nejen spravedlivým a plně vyvažujícím zájmy žalobkyně jako věřitelky a podnikatelky, jakož i žalovaného jako dlužníka a spotřebitele, ale také odpovídajícím citovaným závěrům Nejvyššího soudu, aby se žalovaný dostal do prodlení teprve až po uplynutí třídenní pariční lhůty od právní moci tohoto rozsudku.

15. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti nebylo možno ve věci vydat rozsudek pro zmeškání. Soud ostatně ani žalovaného nepředvolal s tím, že by jej upozornil na možnost vydání rozsudku pro zmeškání.

16. Na podkladě všech výše rozvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení 100 000 Kč, pročež právě v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.). Ve zbylém rozsahu, tj. co do žalobního žádání na zaplacení částky 2 033 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 102 033 Kč od 24. 6. 2025 do zaplacení, co do úroku z prodlení výši 8,16 % ročně z částky 100 000 Kč od 24. 6. 2025 do 16. 7. 2025, co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 17. 7. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 6. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč, soud žalobu zamítl (výrok II.).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. Žalobě bylo vyhověno v rozsahu vymezeném v předcházejícím bodě, tj. co do 61 % předmětu řízení (po zaokrouhlení), kdežto žaloba byla zamítnuta co do požadovaných úroků a úroků z prodlení. Na roveň neúspěchu (pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení) vzal soud žalobkyní učiněné částečné zpětvzetí návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, na jejímž základě řízení částečně zastavil. Takto soud postupoval s ohledem na ustanovení § 146 odst. 2 větu první o. s. ř., jelikož žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by částečné zastavení zavinil žalovaný. Důvod částečného zpětvzetí žalobkyně nesdělila. V částečném zpětvzetí pouze uvedla, že se rozhodla vzít svůj návrh částečně zpět. Výsledně tak byla žalobkyně neúspěšná co do žalobního žádání na zaplacení částky 65 154,51 Kč (39 % předmětu řízení po zaokrouhlení). Tato částka sestává z částky 20 974 Kč jako rozdílu mezi původně žalovanou částkou 120 974 Kč a přiznanou částkou 100 000 Kč, dále z částky 20 089,44 Kč jako smluvní pokuty, kterou vzala žalobkyně zpět, a dále z požadovaných úroků či úroků z prodlení, jež vzala žalobkyně zpět a jež soud žalobkyni nepřiznal (žalobní žádání na jejich zaplacení soud zamítl), a to ve výši ke dni příslušného rozhodnutí soudu. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 22 % (61-39).

18. Náhrada účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně zastoupené advokátkou pak sestává:a) Z náhrady za zaplacený a dosud nevrácený soudní poplatek ve výši 6 102 Kč (č. l. 45 ve spojení s č. l. 62 a 67).b) Z náhrady odměny advokáta za pět úkonů právní služby v celkové výši 28 140 Kč:i. Předžalobní výzva [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „AT“] ve výši 6 660 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT (tarifní hodnota ke dni učinění předžalobní výzvy totiž činila 138 671,84 Kč – vizte předžalobní výzva na č. l. 12).ii. Převzetí a příprava zastoupení a návrh ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. a) a d) AT“] ve výši 6 780 Kč/úkon dle § AT (tarifní hodnota totiž činila 141 063,44 Kč – tedy původně žalovanou částku sestávající z pohledávky 120 974 Kč a smluvní pokuty 20 089,44 Kč), tj. celkem 13 560 Kč,iii. Částečné zpětvzetí návrhu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) AT] ve výši 2 700 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT. V případě částečného zpětvzetí se totiž za tarifní hodnotu pokládá výše peněžitého plnění, v jehož rozsahu bere žalobce svůj návrh ve věci samé zpět (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 8. 2016, sp. zn. 75 Co 248/2016, uveřejněné v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů – dostupné na https://rozhodnuti.nsoud.cz/JudikaturaVKS/judikatura_vks.nsf/WebSearch/CF8A9EE972422C95C1258116007B0B99?openDocument; dále dostupné např. na www.beckonline.cz) V této věci se jednalo (na „jistině“, ne příslušenství) o částku 39 030,44 Kč – vizte částečné zpětvzetí na č. l. 59 až 60.iv. Účast při jednání dne 26. 3. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. g) AT] ve výši 5 220 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. AT (tarifní hodnota ke dni učinění úkonu totiž činila 102 032,56 Kč – vizte částečné zpětvzetí na č. l. 59 až 60 a usnesení na č. l. 62).c) Z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s každým z pěti uvedených úkonů právní služby ve výši 450 Kč/úkon dle § 14 odst. 4 AT, tj. celkem 2 250 Kč.d) Z náhrady cestovních výdajů ve výši 1 375,038 Kč za cestu zástupce žalobkyně (substituta) sídlícího v , město, (substituční plná moc na č. l. 68) k jednání dne 26. 3. 2026, tedy za cestu požadovanou z , město, do , město, a zpět, v celkové délce 180 km (vyčíslení zástupce žalobkyně na č. l. 69 odpovídá plánovačům tras, např. www.mapy.cz) – konkrétně: Náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu za cestu osobním motorovým vozidlem při spotřebě 5,1 l motorové nafty (předložený technický průkaz vozidla na č. l. 70) /100 km a při ceně paliva 34,10 Kč/l [§ 4 písm. c) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 573/2025 Sb. na základě § 13 odst. 5 AT a § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce], tj. 313,038 Kč. Tzv. základní náhrada za opotřebení vozidla při částce 5,90 Kč/km jízdy [§ 1 písm. b) vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 573/2025 Sb. na základě § 13 odst. 5 AT a § 157 odst. 4 zákoníku práce], tj. 1 062 Kč.e) Z náhrady za promeškaný čas zástupce žalobkyně dle § 14 odst. 1, odst. 3 AT ve výši 2 100 Kč (14*150). Tato náhrada náleží za čas strávený na cestě ze sídla zástupce žalobkyně k Okresnímu soudu v Jeseníku a zpět na jednání dne 26. 3. 2026. Jedna cesta dle zástupce žalobkyně trvala hodinu a čtyřicet pět minut (což zhruba odpovídá plánovačům tras, např. www.mapy.cz), tedy byť i započatých 7 půlhodin.f) Z náhrady DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 14a AT ve výši 7 045,92 Kč [(28140+2250+1062+2100)*0,21], neboť zástupkyně žalobkyně (č. l. 36) i substitut provozující advokacii jako společník , právnická osoba, (srov. seznam advokátů České advokátní komory a registr plátců DPH) jsou plátci DPH. Tato náhrada nepřísluší z náhrady cestovních výdajů spočívajících v náhradě za spotřebované palivo. Průměrná cena pohonných hmot stanovená podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce a prováděcího předpisu totiž již zahrnuje DPH. Při výpočtu výše cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 AT pro plátce DPH je proto nutno o DPH zvýšit pouze částku základní náhrady, nikoliv i cenu pohonných hmot, která DPH již zahrnuje.

19. Výše uvedené náklady žalobkyně vynaložila k účelnému uplatňování svého práva, a proto jí soud přiznal jejich poměrnou náhradu (v rozsahu 22 %) – po zaokrouhlení na jedno desetinné místo – v celkové výši 10 342,90 Kč [(6102+28140+2250+1375,038+2100+7045,92)*0,22], při zaokrouhlení na jedno desetinné místo – výrok III. Pro úplnost soud dodává, že nemohl přistoupit k aplikaci § 14b AT, jelikož žalobkyně požaduje zaplatit přes 102 000 Kč s přísl. [§ 14b odst. 1 písm. b) o. s. ř. a contrario]. Soud ještě podotýká, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení musí vycházet z ustanovení upravujících náhradu nákladů řízení (uvedených výše), které nesmí překročit. Nepřiznat náhradu nákladů řízení (či jejich část) lze jen tehdy, pokud se účastník práva na jejich náhradu (či část) výslovně vzdá. Jelikož k tomu v této věci nedošlo, postupoval soud při rozhodování o náhradě nákladů z úřední povinnosti dle obsahu spisového materiálu, nejsa vázán výpočtem předloženým žalobkyní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 23 Cdo 1045/2016).

20. O lhůtě k zaplacení rozhodl soud dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. O místu plnění (zaplacení) náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (ve výroku III. rozsudku).