11 C 110/2022

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 7 005,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 29. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 3 355,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 953,01 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 135,64 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 7 005,03 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 005,03 Kč od 25. 6. 2019 do 28. 5. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 355,03 Kč od 29. 5. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání.

2. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 4. 2022 je zaplacení dlužné jistiny zápůjčky poskytnuté žalovanému společností právnická osoba se sídlem adresa, IČO, (dále„ právní předchůdkyně“) dle smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum ve výši 7 005,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 953,01 Kč (tj. úroku ve výši 28 % ročně z částky 7 005,03 Kč za dobu od 30. 12. 2017 do 24. 6. 2019), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 135,64 Kč (tj. úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 005,03 Kč za dobu od 30. 6. 2017 do 24. 6. 2019) spolu s úrokem ve výši 28 % ročně z částky 7 005,03 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 005,03 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že pohledávky z této smlouvy na ni byly právní předchůdkyní žalobkyně postoupeny.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný dne datum požádal právní předchůdkyni žalobkyně o zápůjčku ve výši 10 000 Kč, přičemž uvedl, že je svobodný, je spolubydlící osobou, má učňovské vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, je nezaměstnaný s příjmem ve výši částka, další čisté měsíční příjmy domácnosti činí částka, jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč, přičemž zahrnují splátku pro právní předchůdkyni ve výši 800 Kč měsíčně. V žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně občanský průkaz a potvrzení o příjmu. Téhož dne žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně podepsali smlouvu číslo na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se tyto prostředky zavázal vrátit spolu s úrokem 28 % ročně, vyčísleným pro řádnou dobu splácení částkou 1 724 Kč, částkou za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a částkou za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 833 Kč v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, resp. 281 Kč pro poslední splátku. Žalovaný částku 10 000 Kč při podpisu smlouvy převzal, na smlouvu posléze uhradil částku 6 350 Kč. Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně podepsaly smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky ze smluv uvedených v příloze, mimo jiné ze smlouvy shora uvedené. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn společným oznámením odeslaným dne datum. Výzvou odeslanou poštou dne 13. 3. 2020 právní zástupce žalobkyně upomínal žalovaného o zaplacení dluhu.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

7. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

8. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

9. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. Není sporu o tom, že v době uzavření smluv žalovaný vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka. Poskytovatel úvěru měl dle § 9 odst. 1 z. s. ú povinnost ověřit úvěruschopnost žadatele o úvěr. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala ověření tvrzeného příjmu a zejména výdajů žalovaného. Vůbec nebyly ověřeny tzv. další čisté příjmy domácnosti žalovaného a ze zákaznické karty samé ani není vůbec zřejmé, o jaký příjem se má jednat, tedy komu náleží, z čeho pochází, zda je pravidelný, zda s ním může žalovaný vůbec nakládat, atp. Zcela neověřeny pak zůstaly výdaje žalovaného, které jsou navíc tvrzeny žalovaným v nereálné výši, když svou potřebu bydlení řešil formou spolubydlení a z tohoto titulu se zcela nepochybně musel podílet i na nákladech spojených s bydlením. Je zřejmé, že žalovaný už od počátku zápůjčku reálně nebyl schopen splnit, jeho příjem byl velmi nízký, výdaje zjevně podceněné, zdání úvěruschopnosti pak žalovaný dosáhl jen díky pochybnému údaji o dalších čistých měsíčních příjmech domácnosti. Soud je vzhledem k výše uvedenému toho názoru, že právní předchůdkyně žalobkyně zanedbala svou povinnost řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalovaného (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatné dle § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s. ú. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplněním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku ve výši 10 000 Kč, z toho žalovaný uhradil částku 6 350 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v částce 3 650 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, na kterou byly pohledávky z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce platně postoupeny.

20. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 3 650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 29. 5. 2022 do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení je třeba dodat, že obohacený je bezdůvodné obohacení povinen vrátit bez zbytečného odkladu k výzvě ochuzeného, neboť splatnost plnění nebyla ujednána (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovaného k zaplacení částek z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru až žalobou, která se dostala do dispozice žalovaného dne 27. 5. 2022 S ohledem na výši plnění má soud za to, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení nastala následujícího dne, tedy dne 28. 5. 2022, a do prodlení s jeho plněním se tak žalovaný dostal dne 29. 5. 2022. Úroky z prodlení z částky, kterou se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, je tak žalobkyně oprávněna požadovat od 29. 5. 2022. V té době činila výše úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na základě § 1970 o. z. 11,75 %, žalobkyně však požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 8,05 % ročně, a protože soud nemůže žalobní žádání překročit, v této výši ho žalobkyni přiznal.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Už z porovnání přiznané a zamítnuté jistiny je zřejmé, že převážně úspěšný byl žalovaný, nemluvě o zamítnutém vysokém smluvním úroku, podle poměru úspěchu a neúspěchu by měl tedy nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly a soud tak žádnou náhradu nákladů účastníkům nepřiznal.

22. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek nebyly shledány důvody. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.