11 C 119/2021

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 3 021,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do jistiny ve výši 1 991,89 Kč, co do kapitalizovaného úroku za dobu od 10. 8. 2016 do 20. 1. 2020 ve výši 2 314,44 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 30. 9. 2017 do 20. 1. 2020 ve výši 569,64 Kč, co do úroku ve výši 21,90% ročně z částky 3 021,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 021,89 Kč od 21. 1. 2020 do 28. 2. 2020 a co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1 991,89 Kč od 28. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.

2. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] a postupně v řízení doplněným je zaplacení částky 3 021,89 Kč s úrokem ve výši 21,90% ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení jako dlužné jistiny zápůjčky poskytnuté společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [obec a číslo], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), částky 2 314,44 Kč jako kapitalizovaných úroků (tj. úroku ve výši 21,90% ročně z dlužné jistiny zápůjčky od 10. 8. 2016 do 20. 1. 2020), částky 569,64 Kč jako kapitalizovaných úroků z prodlení (tj. úroku ve výši 8,05% ročně z dlužné jistiny zápůjčky od 30. 9. 2017 do 20. 1. 2020) dle smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným.

3. Žalovaný se k návrhu ve věci samé nevyjádřil, a ač byl řádně a včas předvolán, bez omluvy se nedostavil k jednání soudu.

4. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsali právní předchůdkyně žalobkyně, která byla nebankovním subjektem s oprávněním poskytovat spotřebitelský úvěr, a žalovaný smlouvu o zápůjčce [číslo] Touto smlouvou právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu úrokem ve výši 521 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 833 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek ve výši 2 271 Kč ve 45 týdenních splátkách ve výši 192 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7 dnů od data uzavření smlouvy a každá následující splátka do konce následujícího týdenního období. Poslední splátka pak měla činit 177 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, a to získáním informací od žalovaného a jejich ověřením doklady předloženými žalovaným, které byly zaznamenány v zákaznické kartě, aniž by konkretizovala, jaké konkrétní informace od žalovaného získala a jaké doklady žalovaný k ověření těchto informací předložil. Ke svému nepřeložila žádné důkazy, rovněž soudu nepředložila kartu zákazníka sepsanou se žalovaným a doklady, které použila k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Dne 20. 1. 2020 podepsala právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky ve smlouvě specifikované, mimo jiné i žalovanou pohledávku, na postupníka. O postoupení pohledávky byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně informován v oznámení ze dne 20. 1. 2020 předaným k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020, v němž byl současně žalovaný vyzván k úhradě pohledávky ve lhůtě do 10 dnů od data doručení oznámení. Žalovaný dosud z poskytnutých peněžních prostředků vrátil částku 3 970 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě žalované pohledávky, a to předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020 předanou k poštovní přepravě dne 12. 5. 2020.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

7. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

8. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

16. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení:

21. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. Není sporu o tom, že v době uzavření smlouvy vystupoval žalovaný jako spotřebitel, což se podává ze smlouvy, a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatelka. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele spotřebitelských úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr či zápůjčku splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na shora uvedené se soud tedy nejprve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru. Žalobkyně však ohledně této skutečnosti neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Soud podotýká, že nemohl žalobkyni poskytnout v tomto směru poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se k jednání nedostavila a tím se dobrodiní takového poučení zbavila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, podle kterého„ ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.“ Soud tedy vyšel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 9 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. Konečně soud poznamenává, že s uznáním dluhu z absolutně neplatné smlouvy nelze spojovat účinky uznání dluhu dle § 2053 o. z..

22. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč a že žalovaný z této částky dosud vrátil částku 3 970 Kč. Protože nebyl zjištěn žádný právní důvod pro takové plnění, soud nárok žalobkyně, která se stala novým věřitelem pohledávky dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení se stává dle § 1958 odst. 2 o. z. splatným na výzvu věřitele. V daném případě byl žalovaný vyzván k zaplacení poskytnuté částky v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Za použití § 573 o. z. byla uvedená výzva žalovanému doručena dne 17. 2. 2020 a splatnost nároku tak nastala po uplynutí lhůty 10 dnů poskytnuté ve výzvě k plnění, tedy dne 27. 2. 2021, do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se v takovém případě žalovaný dostal dnem 28. 2. 2020 a k tomuto dni činil úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10% ročně, žalobkyně však požaduje zaplacení úroku ve výši 8,05% ročně. S ohledem na shora uvedené soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 28. 2. 2020 do zaplacení jako plnění z bezdůvodného obohacení (výrok I.) a ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.

24. Lhůty k plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř, když nebyly shledány důvody pro povolení lhůty delší či pro povolení splátek.