11 C 124/2024

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 67 879,33 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje do úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 67 879,33 Kč za dobu od 16. 3. 2019 do zaplacení.

II. Žaloba se částečně zamítá do částky 23 605,72 Kč, úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 23 605,72 Kč za dobu od 16. 3. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 44 273,61 Kč za dobu od 16. 3. 2019 do 6. 1. 2025.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 273,61 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 44 273,61 Kč za dobu od 7. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne Anonymizováno 6. 10. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 67 879,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 16. 3. 2019 do zaplacení, a to z titulu Leasingové smlouvy č. hodnota uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba se sídlem adresa, IČ IČO (dále jako „právní předchůdkyně“) a žalovaným, dle níž právní předchůdkyně dala do užívání žalovanému vozidlo vozidlo, VIN VIN kód, v pořizovací ceně 200 000 Kč, žalovaný uhradil zálohu na splátky ve výši 93 721 Kč ke dni 11. 12. 1998 a dále se zavázal uhradit 36 měsíčních splátek ve výši 5 616 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 12. 1998. Žalobkyně uvedla, že ke dni 30. 1. 1999 právní předchůdkyně smlouvu ukončila, když toho dne jí byla nahlášena pojistná událost – odcizení vozidla. Právní předchůdkyně obdržela od pojišťovny plnění ve výši 67 333 Kč, které odečetla od hodnoty dosud nesplacené jistiny leasingu ve výši 135 212,33 Kč (2 první celé splátky po 5 616 Kč a jistina 34 splátek po 3 646,48 Kč) a zbylou částku 67 879,33 Kč pak postoupila i s příslušenstvím žalobkyni. Podáním ze dne 6. 5. 2025 žalobkyně vzala žalobu zpět co do úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 67 879,33 Kč za dobu od 16. 3. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil.

3. Kupní smlouvou k leasingové smlouvě číslo hodnota ze dne datum bylo prokázáno, že uvedeného dne žalovaný jako prodávající a právní předchůdkyně jako kupující ujednali dohodu, na základě které žalovaný převedl právní předchůdkyni vlastnické právo k vozidlu vozidlo, VIN VIN kód, (dále jako „předmět leasingu“), a právní předchůdkyně se za to zavázala zaplatit kupní cenu ve výši 200 000 Kč, přičemž podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že přijal od žalované zálohu na kupní cenu ve výši 93 721 Kč, splatnost doplatku kupní ceny byla účastníky smlouvy sjednána na účet žalovaného do datum. Smluvní strany dohodly, že nebezpečí škody na věci přechází na kupujícího, že smlouvu uzavírají dle § 409 a následující obchodního zákoníku a že veškeré vztahy mezi nimi se budou řídit ustanoveními obchodního zákoníku.

4. Leasingovou smlouvou č. hodnota bylo prokázáno, že dne datum právní předchůdkyně jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce ujednali dohodu, na základě které právní předchůdkyně přenechala do užívání žalovaného předmět leasingu (vozidlo, VIN VIN kód) o ceně 200 000 Kč na dobu 36 měsíců. Žalovaný se za to zavázal uhradit zálohu ve výši 90 000 Kč, zálohu na administrativní poplatek ve výši 3 721 Kč a 36 pravidelných splátek zaokrouhlených na 5 616 Kč měsíčně a určených pevnou částí splátky ve výši 5 555,56 Kč, finanční službou a pojištěním ve výši 2 560,06 Kč a zúčtováním zálohy ve výši -2 500 Kč (celkem, bez zaokrouhlení, 5 615,56 Kč). Součástí smlouvy byl splátkový kalendář, všeobecné smluvní podmínky leasingu právnická osoba, předávací protokol a informace o pojištění. Ve smlouvě bylo ujednáno právo žalovaného po uplynutí sjednané doby nájmu v délce 36 měsíců koupit předmět leasingu za částku 1 000 Kč.

5. Předávacím protokolem bylo prokázáno, že žalovaný dne datum převzal předmět leasingu.

6. Splátkovým kalendářem bylo prokázáno, že žalovaný měl uhradil 36 splátek ve výši 5 616 Kč s první splátkou splatnou dne 15. 12. 1998 a následujícími splátkami splatnými vždy k 15. dni v měsíci, žalovaný se se splátkovým kalendářem seznámil, když tento je jím podepsán.

7. Všeobecnými smluvními podmínkami leasingu právnická osoba bylo prokázáno, že smluvní strany se dohodly, že nebezpečí škody na věci nese nájemce. Pro případ odcizení předmětu nájmu smluvní strany dohodly (čl. VIII), že nájemce je povinen hradit splátky až do dne plnění pojišťovny v termínech dle splátkového kalendáře, poté pronajímatel od plnění pojišťovny odečte všechny neuhrazené splátky nájemného a dosud neuhrazené budoucí splátky odúročené běžnou úrokovou mírou komerčních bank, aktuální v čase plnění a v místě plnění podnikání pronajímatele a případný rozdíl, pokud je kladný, převede nájemci, v opačném případě jej nájemci přefakturuje. Žalovaný se s podmínkami seznámil, když jsou otištěny na zadní straně Leasingové smlouvy.

8. Protokolem o ukončení a převodu leasingové smlouvy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně ukončila leasingovou smlouvu č. hodnota ke dni 30. 1. 1999 z důvodu odcizení vozidla.

9. Výslednou kalkulací pojistného plnění k leasingové smlouvě č. hodnota ze dne datum bylo prokázáno, že právní předchůdkyně obdržela na základě pojistné události ze dne datum od pojišťovny plnění ve výši 67 333 Kč a žalovanému pak vyúčtovala rozdíl této částky a součtu částky 123 980,33 Kč jako hodnoty jistiny neuhrazených splátek a částky 11 232 Kč jako nezaplacených leasingových splátek č. 1 a 2, tedy částku 67 879,33 Kč. Přílohou dopisu byla faktura č. hodnota. Nebylo prokázáno, že by dopis žalovanému byl zaslán a ten se s ním seznámil.

10. Fakturou č. hodnota bylo prokázáno, že právní předchůdkyně vystavila uvedenou fakturu a tou žalovanému účtovala částku 67 879,33 Kč, nebylo prokázáno, že by faktura žalovanému byla zaslána a ten se s ní seznámil.

11. Seznamem „Pohyby na bankovních účtech“ bylo prokázáno, že právní předchůdkyně dne datum převedla na účet žalovaného částku 106 279 Kč a na leasingovou smlouvu byla uhrazena záloha 93 721 Kč zápočtem s datem datum a pojistné plnění 67 333 Kč s datem datum.

12. Zprávou právnická osoba bylo prokázáno, že uvedená pojišťovna šetřila pojistnou událost spočívající v odcizení vozidlo (předmětu leasingu) a uzavřela, že po odečtení dlužného pojistného a spoluúčasti vyplatí právní předchůdkyni částku 67 333 Kč.

13. Žalobkyně dále předložila důkaz nazvaný „Faktury vydané“ k prokázání toho, že pohledávka za žalovaným existuje v žalované výši. V podání ze dne 6. 5. 2025 uvedla, že se jedná o seznam odpisů banky, kdy veškeré uhrazené položky jsou odpisy, ne úhrady, jedinou uhrazenou platbou v seznamu je jediná mínusová platba (uhrazený odpis), kdy se jedná o pojistné plnění, které bylo jedinou úhradou na smlouvu. To ale neodpovídá dalším provedeným důkazům a je to rozporné s dalšími tvrzeními žalobkyně. Zaprvé pojišťovna hradila částku 67 333 Kč, taková položka v důkazu „Faktury vydané“ vůbec není. Zadruhé, ona „uhrazená“ položka je evidována ve výši 67 979,33 Kč, což je tvrzený neuhrazený zůstatek leasingu (předmět řízení bez příslušenství), ne plnění pojišťovny. Zatřetí, pokud uvedený přehled má zachycovat všechny pohledávky za žalovaným a mínusové položky mají představovat úhrady, pak chybí záznam o úhradě zálohy na leasing (93 721 Kč) a nadto žalobkyně tvrdí, že žalovaný dluží jen 2 první celé splátky (5 616 Kč) a ze zbylých splátek požaduje pouze jistinu, „Faktury vydané“ ale operují se čtyřmi celými splátkami. Celý důkaz je tedy jen vnitřní evidencí pohledávek, a to ještě s absencí základních údajů – jako je chybějící záznam o úhradě zálohy a mylně uvedená výše plnění pojišťovnou. Soud tedy nečiní z důkazu žádné skutkové zjištění vyjma toho, že žalobkyně (právní předchůdkyně) špatně vede evidenci pohledávek.

14. Výpisem z obchodního rejstříku bylo prokázáno, že právní předchůdkyně podniká od datum pod firmou „právnická osoba“.

15. Smlouvou o postoupení pohledávek č. hodnota bylo prokázáno, že právní předchůdkyně a žalobkyně dne datum podepsaly listinu, ve které ujednaly, že právní předchůdkyně postupuje žalobkyni všechny pohledávky včetně příslušenství tak, jak jsou vymezeny v příloze č. 1 k dané smlouvě s tím, že pohledávky jsou postoupeny k datu uhrazení úplaty dle samostatně sjednávané dohody o úplatě, žalobkyně se zavázala pohledávky přijmout a zaplatit úplatu. Pohledávky jsou vymezeny tak, že jsou postupovány vždy veškeré pohledávky vyplývající ze smlouvy uvedené v příloze.

16. Přílohou č. 1 ke smlouvě – seznam postoupených pohledávek bylo prokázáno, že v uvedené příloze ke Smlouvě o postoupení pohledávek č. hodnota je pod položkou 745 uvedena smlouva č. hodnota se jménem žalovaného.

17. Dohodou o úplatě z datum bylo prokázáno, že uvedeného dne právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly dohodu, kde sjednaly, že uvedeného dne také podepsaly smlouvy o postoupení pohledávek č. 1 – 6 a že tímto ujednávají k uvedeným smlouvám výši úplaty.

18. Potvrzením o zaplacení kupní ceny bylo prokázáno, že žalobkyně dne 15. 3. 2019 uhradila úplatu ke smlouvám o postoupení pohledávek č. 1 – 6 ze dne datum.

19. Oznámení o postoupení pohledávky z datum bylo prokázáno, že uvedeným dopisem právní předchůdkyně oznamuje žalovanému, že postoupila pohledávku ve výši 67 879,33 Kč ze smlouvy č. hodnota žalobkyni.

20. Podací lístek z 7. 4. 2019 prokazuje, že právní předchůdkyně zaslala oznámení o postoupení pohledávek žalovanému dne 7. 4. 2019.

21. Předžalobní upomínka ze dne 29. 4. 2020 prokazuje, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy č. hodnota ve výši 67 879,33 Kč s příslušenstvím a upozornil jej na možnost zahájení soudního řízení.

22. Podací lístek z 30. 4. 2020 prokazuje, že předžalobní upomínka byla odeslána žalovanému dne 30. 4. 2020.

23. Soud neučinil žádná skutková zjištění ze zprávy ČSOB Pojišťovny (č. l. 181), když pojišťovna pouze sdělila, že nemá k dispozici soudem požadované dokumenty.

24. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný a právní předchůdkyně ujednali dne datum dvě smlouvy. Ve smlouvě nazvané jako Kupní smlouva k leasingové smlouvě číslo hodnota se dohodli, že žalovaný převádí právní předchůdkyni vozidlo, VIN VIN kód, (předmět leasingu) za cenu 200 000 Kč s tím, že žalovaný potvrdil převzetí zálohy na kupní cenu ve výši 93 721 Kč, a dále se dohodli, že doplatek kupní ceny (tedy 106 279 Kč) právní předchůdkyně uhradí do 15. 12. 1998 na účet žalovaného, což i učinila. Smluvní strany ujednaly přechod nebezpečí škody na věci na právní předchůdkyni (kupujícího) a zároveň ujednaly, že veškeré jejich vztahy se řídí obchodním zákoníkem. Zálohu na kupní cenu však žalovaný fakticky neobdržel, tato byla ihned použita na úhradu zálohy při sjednání smlouvy nazvané jako Leasingová smlouva č. hodnota (jak uvedeno v Pohybech na bankovních účtech s odkazem na úhradu této částky zápočtem). Na základě leasingové smlouvy právní předchůdkyně jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce dohodli, že právní předchůdkyně přenechává žalovanému předmět leasingu k užití na dobu 36 měsíců za měsíční splátku 5 616 Kč (zaokrouhleno) zjištěnou jako součet pevné části splátky ve výši 5 555,56 Kč, cenou finanční služby a pojištění ve výši 2 560,06 Kč, a při zaúčtování (odečtení) zálohy na splátku ve výši 2 500 Kč. Žalovaný v den podpisu výše uvedených smluv vozidlo i převzal. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář, všeobecné smluvní podmínky leasingu právnická osoba, předávací protokol a informace o pojištění, žalovaný se seznámil se splátkovým kalendářem a obchodními podmínkami. Bylo ujednáno právo žalovaného po uplynutí sjednané doby nájmu doby koupit předmět leasingu za částku 1 000 Kč. V obchodních podmínkách strany smlouvy ujednaly, že nebezpečí škody na věci nese nájemce. Pro případ odcizení předmětu nájmu smluvní strany dohodly (čl. VIII obchodních podmínek), že nájemce je povinen hradit splátky až do dne plnění pojišťovny v termínech dle splátkového kalendáře, poté pronajímatel od plnění pojišťovny odečte všechny neuhrazené splátky nájemného a dosud neuhrazené budoucí splátky odúročené běžnou úrokovou mírou komerčních bank, aktuální v čase plnění a v místě plnění podnikání pronajímatele a případný rozdíl, pokud je kladný, převede nájemci, v opačném případě jej nájemci přefakturuje. Právní předchůdkyně z důvodu odcizení předmětu leasingu ukončila smlouvu ke dni 30. 1. 1999, následně dne 14. 4. 1999 obdržela od pojišťovny plnění ve výši 67 333 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaný byl o ukončení smlouvy vyrozuměn a že by mu byly doručeny faktury vystavené právní předchůdkyní. Dne datum pak právní předchůdkyně a žalobkyně ujednaly postoupení pohledávky za žalovaným z předmětné smlouvy na žalobkyni, a to k datu uhrazení úplaty dle sjednané dohody o úplatě, k úhradě došlo dne 15. 3. 2019. Nebylo prokázáno doručení oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 30. 4. 2020, není prokázáno její doručení.

25. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

26. Dle § 262 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále jen „obchodní zákoník“), strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.

27. Dle § 409 odst. 1 obchodního zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

28. Dle § 489 odst. 1 obchodního zákoníku, smlouvou o koupi najaté věci si strany ujednají v nájemní smlouvě nebo po jejím uzavření, že nájemce je oprávněn koupit najatou věc nebo najatý soubor věcí během platnosti nájemní smlouvy nebo po jejím zániku.

29. Dle § 340 odst. 2 obchodního zákoníku, není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán.

30. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Na úvod soud předesílá, že v souladu s § 3028 odst. 3 o. z. aplikoval na vztahy mezi účastníky řízení právní úpravu účinnou v době ujednání předmětných smluv, tedy obchodní zákoník, jehož režimu smluvní strany své ujednání podřídily dle § 262 odst. 1 obchodního zákoníku. Žalovaný a právní předchůdkyně dne datum jednak uzavřeli kupní smlouvu ve smyslu § 409 odst. 1 obchodního zákoníku, když toho dne se žalovaný zavázal dodat právní předchůdkyni předmětné vozidlo vozidlo (předmět leasingu) a převést jí vlastnické právo k němu a právní předchůdkyně se zavázala uhradit kupní cenu ve výši 200 000 Kč, současně s tím účastníci řízení ujednali smlouvu pojmenovanou jako Leasingová smlouva č. hodnota, na základě které dle 489 odst. právnická osoba zákoníku se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému předmět leasingu k užití s tím, že po uhrazení všech splátek si žalovaný může za předem dohodnutou cenu předmět leasingu odkoupit. V obou smlouvách byla zároveň ujednána záloha ve shodné výši, tedy 93 721 Kč, obě strany potvrdily uhrazení této zálohy ale ta byla hrazena zápočtem vzájemných povinností, faktické plnění tedy mezi stranami nikdy neproběhlo. Nebezpečí škody na věci stíhalo nájemce (žalovaného). Žalovaný tak prodal právní předchůdkyni předmět leasingu, v rámci zálohy 93 721 Kč došlo k úhradě poplatku a „zálohy“ na leasing a zároveň o faktické ponížení kupní ceny předmětu leasingu, když za prodej předmětu leasingu nedostal žalovaný celých 200 000 Kč, ale obdržel jen 106 279 Kč a zároveň nepřišel o možnost vozidlo užívat s tím, že až tyto prostředky splatí spolu s dalším ujednaným plněním, může si předmět leasingu za 1 000 Kč odkoupit zpět. Došlo tedy k tomu, že právní předchůdkyně nabyla od žalovaného jeho vozidlo, poskytla mu 106 279 Kč a žalovaný se tyto peníze zavázal vrátit v ujednaných splátkách v celkové výši 200 000 Kč, záloha byla hrazena zápočtem, žalovaný ji nicméně měl splatit v rámci leasingu co do ceny předmětu leasingu. V obchodních podmínkách smluvní strany ujednaly pro případ odcizení předmětu leasingu, že žalovaný je povinen hradit splátky až do plnění pojišťovny (přičemž právní předchůdkyně i žalobkyně požadují pouze první dvě splátky splatné do odcizení předmětu leasingu, ne všechny splátky splatné až do plnění pojišťovny dne 14. 4. 1999) a poté uhradit ještě všechny dosud nesplatné splátky pouze co do jejich jistiny zvláště úročené obchodním úrokem s tím, že rozdíl oproti poskytnutému plnění pojišťovny bude žalovanému jednorázově vyfakturován. Toto ujednání soud vykládá v souladu s účelem nájemní smlouvy tak, že žalovaný má v případě odcizení předmětu nájmu hradit splátky až do vyřízení pojistné události a následné splátky již platí jednorázově ve výši jistiny leasingu úročené zvláštní sazbou s tím, že se od jistiny odečte plnění pojišťovny. Částka jistiny připadající na každou splátku měla být určena z celkové poskytnuté částky 106 279 Kč, tedy jistina z každé splátky je 1/36 z uvedeného, tedy 2 952,194 Kč. Žalobkyně v souladu se smlouvou však požaduje první dvě splátky celé, tedy 2 × 5 616 Kč a dále má právo na 34 × 2 952,194 Kč, tedy 100 374,6 Kč, přičemž žádná úroková sazba žalobkyní nebyla tvrzena ani prokázána, žalobkyně vždy hovořila pouze o jistině. Pohledávka za žalovaným tedy činila 111 606,60 Kč a při zohlednění plnění pojišťovny (67 333 Kč) žalobkyni náleží ještě 44 273,61 Kč.

31. Soud doplňuje, že částka „jistiny“ 135 212,33 Kč tvrzená žalobkyní je uvedena sice ve výsledné kalkulaci pojistného, z ničeho ale neplyne, jak tato částka byla zjištěna. Je pravdou, že dvě dlužné celé splátky leasingu jsou 11 232 Kč (2 × 5 616), částka 123 980,33 Kč ale z ničeho nevyplývá. Žalobkyně přes opakované výzvy soudu nevysvětlila, jak k této částce dospěla. Nepostačuje, že právní předchůdkyně tuto hodnotu uvedla v jakési své písemnosti, daná výše musí být odvoditelná ze smluvního ujednání, to žalobkyně soudu, navzdory jeho snaze, neosvětlila. Všech 36 splátek ve výši 5 616 Kč činí 202 176 Kč. Po odečtení pojistného plnění a složené zálohy (67 333 Kč a 93 721 Kč) činí zůstatek leasingu 40 575,67 Kč, k číslu 123 980,33 Kč se nelze dopočítat žádnou kombinací údajů uvedených v leasingové smlouvě či listině „Faktury vydané“ a „Pohyby na bankovních účtech“. Právní předchůdkyně zjevně musela při „konečném vyčíslení“ účtovat žalovanému nějaké poplatky či úrok, to ale žalobkyně nevysvětlila. Jenom proto, že právní předchůdkyně jednostranně ve „Výsledné kalkulaci“ prohlásila nějakou výši zůstatku leasingu to ještě neznamená, že tomu tak bylo. Soud tedy přiznal žalobkyni, na kterou byly nároky postoupeny dne § 1879 o. z. pouze částku 44 273,61 Kč, jak osvětleno výše (výrok III.), když nejprve zastavil řízení do úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 67 879,33 Kč za dobu od 16. 3. 2019 do zaplacení s ohledem na zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu (výrok I.) a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

32. Ke splatnosti soud uvádí následující. Splatnost nároku žalobkyně (právní předchůdkyně) nebyla dohodnuta, smlouva ani všeobecné obchodní podmínky o ničem takovém nikde nehovoří, žalobkyně neuvedla, které konkrétní ustanovení smlouvy mělo představovat dohodu o tzv. „zesplatnění“, kterým žalobkyně argumentuje. Pokud na některých místech obchodní podmínky hovoří o možnosti uplatnit v některých případech celé plnění či něco „přefakturovat“ neznamená to ještě, že samotným rozhodnutím o uplatnění nějakého nároku či vystavením faktury se nárok stává splatným. Platí tak, že nárok žalobkyně je splatný na výzvu dle § 340 odst. 2 obchodního zákoníku. Žalobkyně neprokázala doručení jakékoliv výzvy (faktury, upomínky, atp.) žalovanému, její nárok se tak stal splatným až doručením žaloby, k čemuž dle obsahu spisu došlo (byť fikcí) až 6. 1. 2025 (doručenka na č. l. 104), nárok se tedy stal splatným nejdříve uvedeného dne a do prodlení se žalovaný dostal až 7. 1. 2025 – od tohoto dne tak soud přiznal k přisouzené částce i úrok z prodlení v zákonné sazbě.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal nikomu, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 46 942,16 Kč (přiznaná jistina a přiznaný zákonný úrok z prodlení vyčíslený k datu vyhlášení rozsudku na 2 668,55 Kč), naopak neúspěšná byla co do částečného zastavení řízení (vyčísleno k datu vyhlášení rozsudku na 8 915,44 Kč), dále co do jistiny ve výši 23 605,72 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 23 605,72 Kč za dobu od 16. 3. 2019 do zaplacení (vyčísleno k datu vyhlášení rozsudku na 12 401,73Kč) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 44 273,61 Kč za dobu od 16. 3. 2019 do 6. 1. 2025 (vyčísleno k datu vyhlášení rozsudku na 20 591,47 Kč), tedy celkem co do částky 65 514,36 Kč.

34. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.