11 C 129/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 709,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 499,97 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 7 209,96 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 609,42 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 12 709,93 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 609,42 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum. Žalovaná částka sestává z částky 5 499,97 Kč jako jistiny úvěru, z částky 7 012,15 Kč jako smluvního úroku, z částky 109,45 Kč jako poplatku za vyplacení tranší úvěru a z částky 88,36 Kč jako smluvní pokuty.

2. Žalovaný potvrdil, že se žalobkyní uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota dne datum a že na základě této smlouvy mu žalobkyně převedla částku 5 500 Kč jako úvěr. Rovněž potvrdil, že na úvěr ničeho nezaplatil. Žalobkyni uvedl, že má příjem částka Kč měsíčně, což si ověřila nahlédnutím do výpisu z účtu, výdaje uvedl ve výši 11 000 Kč jako nájemné a služby za bydlení, což žalobkyně nijak neověřovala.

3. Z výpisu z BankID a autorizací ověření totožnosti bylo prokázáno, že žalobkyně si elektronicky ověřila totožnost žalovaného přes bankovní účet č. č. účtu.

4. Listinou nazvanou „Obecné principy posuzování a filozofie společnost“ bylo prokázáno, že žalobkyně má interně stanovený systém posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, konkrétní údaje ve vztahu k prověření úvěruschopnosti žalovaného metodika neobsahuje.

5. Výpisem o posouzení úvěruschopnosti ze dne datum a listinou nazvanou „Identifikované příjmy“ bylo prokázáno, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z těchto údajů: Počet členů domácnosti 1, výše ověřeného příjmu částka Kč měsíčně, přičemž žalovaný uvedl příjem ve výši částka Kč, výše výdajů na bydlení 11 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 7 000 Kč, rezerva pro výdaje byla stanovena na 500 Kč, vypočítané minimální výdaje stanoveny na 10 610 Kč, disponibilní příjem na částka Kč.

6. Informacemi o úvěru bylo prokázáno, že žalovaný před uzavřením smlouvy obdržel informace o parametrech sjednávaného úvěru, zejména informace týkající se výše úvěru, splatnosti, úrokové sazby, RPSN, nákladů spojených s prodlením a právu na odstoupení od smlouvy.

7. Smlouvou o úvěru č. hodnota bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne datum elektronicky listinu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému peněžní prostředky až do výše 11 900 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s pevnou denní úrokovou sazbou ve výši 1,066 % a poplatkem ve výši 1,99 % z čerpané částky, a to v denních splátkách. Trvání úvěru bylo stanoveno do 25. 5. 2026. Nedílnou součástí smlouvy se měl stát Ceník a Všeobecné obchodní podmínky, přičemž podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil.

8. Potvrzením o bankovních transakcích bylo prokázáno, že dne datum byly odeslány peněžní prostředky ve výši 5 500 Kč na účet žalovaného.

9. Z předpisu denních splátek bylo prokázáno, že výše denní splátky činila 59,02 Kč a poslední splátka byla stanovena na den 26. 5. 2026.

10. Výzvou ze dne 1. 4. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru.

11. Předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2025 a potvrzením o odeslání ze dne 21. 7. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Výzva byla k poštovní přepravě předána dne 21. 7. 2025.

12. Zprávami právnická osoba., bylo prokázáno, že žalovanému byla dne datum připsána na účet částka ve výši 5 500 Kč a že neučinil žádné platby na poskytnutý úvěr.

13. Z ostatních důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě interně stanovené metodiky. Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného na základě bankovní identity a dále vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z interních výpočtů, přitom vycházela z těchto údajů: Počet členů domácnosti 1, výše ověřeného příjmu částka Kč měsíčně, přičemž žalovaný uvedl příjem ve výši částka Kč, výše výdajů na bydlení 11 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 7 000 Kč, rezerva pro výdaje byla stanovena na 500 Kč, vypočítané minimální výdaje stanoveny na 10 610 Kč, disponibilní příjem na částka Kč. Příjmy žalobkyně ověřovala z výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně žalovanému před uzavřením smlouvy poskytla informace o sjednávaném úvěru, zejména pak údaje o výši úvěru, splatnosti, úrokové sazbě, RPSN, nákladech spojených s prodlením a právu na odstoupení od smlouvy. Na to dne datum podepsali žalobkyně s žalovaným elektronicky listinu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 11 900 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s pevnou denní úrokovou sazbou ve výši 1,066 % a poplatkem ve výši 1,99 % z čerpané částky, a to v denních splátkách. Trvání úvěru bylo stanoveno do 25. 5. 2026. Žalovaný čerpal na úvěr částku 5 500 Kč, kterou měl splácet v denních splátkách ve výši 59,02 Kč, na úvěr však ničeho nehradil. S ohledem na to žalobkyně žalovaného upozornila na zesplatnění celého úvěru upomínkou ze dne 1. 4. 2025. Následně jej vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2025. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 21. 7. 2025.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: Žalobkyně a žalovaný dne datum uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 11 900 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně se sjednanou úplatou. Není sporu o tom, že žalobkyně v době uzavření smlouvy vystupovala jako podnikatel, žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně ověřila úvěruschopnost žalovaného, je však zřejmé, že nepostupovala s řádnou péčí, když sice ověřila příjmy žalovaného z výpisů z účtu, ale nikterak neověřovala výdaje, které žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl. Její tvrzení, že používá pro účely ověřování úvěruschopnosti interní model, soud nijak nezpochybňuje, ale aby takový model mohl dojít ke správnému výsledku, musí mít k dispozici potřebné údaje, a ty si žalobkyně ani nezjistila (např. způsob bydlení žalovaného). Žalobkyně navíc dospěla k závěru, že z příjmu částka Kč po odečtení nákladů na bydlení ve výši 11 000 Kč zbývá žalovanému dostatečná částka na splácení úvěru a s tímto závěrem se soud nemůže ztotožnit, zejména za situace, kdy denní splátka úvěru byla stanovena na 59,02 Kč, což činí částku cca 1 770 Kč za měsíc. Při takové splátce by žalovanému zjevně nezbývaly prostředky na obživu. Soud uzavírá, že žalobkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného řádně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku, smluvní pokutě a poplatcích – tyto nároky tak soud zamítl.

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 500 Kč a žalovaný dosud ničeho neuhradil. Jistinu poskytnutou na základě neplatné smlouvy je dle § 87 z. s. ú. spotřebitel povinen vrátit.

23. Ze všech shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení jistiny úvěru ve výši 5 499,97 Kč (soud nemůže překročit rámec žalobního žádání) a v tomto rozsahu žalobě vyhověl (výrok I), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl (výrok II).

24. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Po porovnání částek, ve kterých byly účastníci úspěšní, lze dospět k názoru, že více úspěšný v řízení byl žalovaný, kterému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.