11 C 15/2026

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 64 773 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 19 773 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 64 773 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 3 808,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným soudu dne 3. 11. 2025 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 64 773 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 64 773 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum, kterou uzavřel žalovaný se společností právnická osoba se sídlem adresa (dále jako „právní předchůdkyně“). Žalobkyně uvedla, že pohledávky z uvedené smlouvy byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. Dle žalobkyně právní předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného jeho lustrací v registrech ISIR, CEE, CRKI, EUCB, a dále hodnotila jeho příjmy a výdaje tak, že žalovanému při zohlednění splátky sjednávaného úvěru měla zůstat rezerva 10 % z jeho příjmu po odečtení jeho výdajů. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 45 000 Kč, z náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 19 023 Kč.

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zákonem stanovené lhůtě odpor, jenž následně písemně doplnil. Žalovaný uved, že skutečně uzavřel s právní předchůdkyní smlouvu o úvěru a na jejím základě načerpal částku 45 000 Kč, z níž ničeho dosud nevrátil, poukázal však na to, že právní předchůdkyně řádně neověřila jeho úvěruschopnost při sjednávání úvěru, namítl, že výše RPSN u této smlouvy podstatně překračuje průměr a konečně rozporoval právní titul nabytí pohledávky žalobkyní s poukazem na to, že smlouva o úvěru byla podepsána o 5 let později než smlouva o postoupení pohledávky, o kterou se žalobkyně opírá. Žalovaný uvedl, že smlouvu o úvěru považuje za neplatnou a v takovém případě má žalobkyně právo pouze na vrácení nesplacené části jistiny, a to v měsíčních splátkách po 2 000 Kč s ohledem na jeho další závazky.

3. Scanem občanského průkazu, bylo prokázáno, že se jedná o občanský průkaz žalovaného, který má žalobkyně k dispozici.

4. Informací o žádosti o půjčku bylo prokázáno, že se jedná o žádost o poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč vedenou pod referenčním číslem hodnota, jež měla být doručena dne datum. V žádosti je jako žadatel uveden žalovaný, který je označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou bydliště, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu č. účtu.

5. Listinou nazvanou Application details bylo prokázáno, že je v ní označen žalovaný svým jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, e-mailovou adresou, telefonním číslem a číslem bankovního účtu, v listině je uvedeno, že příjmem žalovaného je plat profese ve výši částka Kč měsíčně, jeho měsíční výdaje činí 3 500 Kč, bydlí s rodiči a nemá žádné děti.

6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, standardními podmínkami úvěrové smlouvy bylo prokázáno, že jejich obsahem je ujednání, že právní předchůdkyně bude poskytovat žalovanému opakovaně úvěr s úvěrovým rámcem 45 000 Kč s úrokovou sazbou 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného, a žalovaný úvěr splatí do 15 dnů od data výpisu, přičemž částka prvního čerpání je 45 000 Kč a celková splatná částka za předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč je 80 818,82 Kč spolu s úrokem 35 818,82 Kč s tím, že úvěr je poskytován na období jednoho roku. Žádná z těchto listin není podepsána.

7. Dokladem o platbě a daty z účetní knihy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poukázala na účet žalovaného č. hodnota dne datum částku 45 000 Kč.

8. Fakturou pod variabilním symbolem var. symbol bylo prokázáno, že právní předchůdkyně v této listině adresované žalovanému uvedla tyto transakce: datum výběr částky 45 000 Kč, datum náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč, datum náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč, datum náhrada účelně vynaložených nákladů 250 Kč a datum úroky za období čerpání 19 385,34 Kč s tím, že celková dlužná částka k datu splatnosti byla vyčíslena na 65 135,34 Kč.

9. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne datum bylo prokázáno, že je podepsána právní předchůdkyní jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, předmětem této smlouvy je dohoda účastníků smlouvy o opakovaném postupování pohledávek postupitele z nesplacených spotřebitelských úvěrů za podmínek sjednaných ve smlouvě, a to 1x měsíčně na základě datového souboru obsahujícího podobnosti o postupovaných pohledávkách v období 24 měsíců od účinnosti smlouvy.

10. Dodatkem č. 2 ke smlouvě o pokračujícím postoupení pohledávek ze dne datum byla účinnost smlouvy mezi stranami prodloužena do datum s tím, že po uplynutí této doby bude smlouva automaticky obnovena na dalších 24 měsíců.

11. Seznamem postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že je v něm uvedena pohledávka ve výši 64 773 Kč za žalovaným identifikována jeho rodným číslem a variabilním symbolem var. symbol.

12. Oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne datum a podacím lístkem ze dne 15. 9. 2025 bylo prokázáno, že uvedeného dne odeslala žalobkyně žalovanému oznámení právní předchůdkyně o postoupení žalované pohledávky a současně výzvu žalobkyně k úhradě dlužné částky ve výši 64 773 Kč.

13. Zprávou společnosti právnická osoba bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem účtu č. č. účtu a na tento účet byla dne datum připsána platba ve výši 45 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.

14. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne datum požádal žalovaný právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč. O tom, že žalovaný tuto žádost učinil, soud nepochybuje, neboť v žádosti jsou uvedeny takové osobní údaje žalovaného, které mohly být známy pouze jemu. V tentýž den sjednali právní předchůdkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytovat žalovanému opakovaně úvěr s úvěrovým rámcem 45 000 Kč s tím, že částka prvního čerpání činila 45 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. č. účtu vedený u právnická osoba, a žalovaný se zavázal částku splatit ve stanoveném termínu včetně smluvního úroku ve výši 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. O sjednání takové smlouvy nemá rovněž soud pochybnosti, neboť o tom svědčí listinné důkazy předložené žalobkyní, které jsou sice nepodepsané, žalovaný však ve svém vyjádření k elektronickému platebnímu rozkazu uzavření smlouvy o úvěru s právní předchůdkyní o uvedeném obsahu včetně výše půjčené částky potvrdil. Částka 45 000 Kč byla žalovanému právní předchůdkyní poskytnuta na jeho účet u právnická osoba, což opět vyplývá z listinných důkazů předložených žalobkyní a rovněž z vyjádření žalovaného. Tvrzení žalobkyně, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného provedla lustraci jeho osoby v různých registrech a hodnotila jeho příjmy a výdaje, nebylo prokázáno. Nebylo ani tvrzeno, z jakých příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdkyně vycházela a zda jakým způsobem je ověřovala. Dne datum právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly smlouvu o postoupení pohledávek a dodatkem č. 2 k této smlouvě prodloužily její účinnost. Předmětem této smlouvy je ujednání, že postupitel postupuje na postupníka v seznamu uvedené pohledávky, mimo jiné i pohledávku za žalovaným, jež je předmětem tohoto řízení, a postupník tyto pohledávky přijímá. Výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 15. 9. 2025. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, což potvrdil sám žalovaný.

15. Právní předchůdkyně má sídlo v zahraničí, čímž je dán mezinárodní prvek v řízení. Zdejší soud je mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Pokud jde o hmotné právo, aplikoval soud na základě čl. 6 odst. 1 a odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) ustanovení českých právních předpisů, neboť smlouva byla uzavřena na území České republiky, kde měl v době uzavření smlouvy žalovaný bydliště, kde mu byl spotřebitelský úvěr též poskytnut a kde právní předchůdkyně vykonávala svou činnost v podobě poskytování spotřebitelským úvěrů (což je soudu známo z úřední činnosti).

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Soud dospěl k následujícímu posouzení: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 4. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně se věnovala procesu ověřování úvěruschopnosti žalovaného, lustrovala ho v různých registrech a hodnotila jeho příjmy a výdaje tak, že žalovanému při zohlednění splátky sjednávaného úvěru měla zůstat rezerva 10 % z jeho příjmu po odečtení jeho výdajů. Toto tvrzení však žalobkyně nijak neprokázala, přičemž ani netvrdila, z jakých příjmů a výdajů žalovaného právní předchůdkyně vycházela a jakým způsobem je ověřovala Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že právní předchůdkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného řádně (vizte nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, došlo ve smyslu § 588 o. z. ke zjevnému porušení zákonných ustanovení chránících spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích – tyto nároky tak soud zamítl.

22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 45 000 Kč, což žalovaný nerozporoval. Z této částky žalovaný nevrátil ničeho. Žalovaný se tak obohatil na základě absolutně neplatné smlouvy o částku 45 000 Kč na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka ze smlouvy o úvěru platně postoupena. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle o. z. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v době rozhodování soudu tedy dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, proti ji určil soud. Soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci z tohoto rozsudku. Žalovaný sice ve svém vyjádření k žalobě požadoval povolení splátek s poukazem na své další závazky, své tvrzení však nijak nekonkretizoval a zejména žádným způsobem nedoložil. Soud mu v tomto směru nemohl poskytnout příslušné poučení, jelikož se žalovaný k jednání nařízenému ve věci nedostavil. Soud tedy neshledal žádné důvody k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), 23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Z porovnání přiznané částky a zamítnutých nároků je zřejmé, že žalobkyně má nárok na 25,32 % nákladů, které v tomto řízení vynaložila (výše žalobního nároku ke dni vyhlášení rozsudku činila 71 813,73, výše přiznaného plnění 45 000 Kč). Náklady řízení žalobkyně činí 15 042 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 592 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) ve výši 3 700 Kč za úkon a z náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 450 Kč za úkon. Z celkových nákladů řízení ve výši 15 042 Kč činí 25,35 % částku 3 808,60 Kč, kterou soud uložil žalovanému žalobkyni zaplatit.

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Jeseníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.