11 C 26/2022

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 35 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 118,75 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 539,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 35 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 284 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ právní předchůdkyně“), když nároky právní předchůdkyně za žalovaným z titulu dané smlouvy byly na žalobkyni postoupeny smlouvou ze dne [datum]. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny zápůjčky ve výši 35 000 Kč a z příslušenství, jež je tvořeno kapitalizovaným obchodním úrokem ve výši 4 539,31 Kč (tj. úrokem ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 11. 7. 2020 do 18. 12. 2020), z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 118,75 Kč (tj. úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny od 28. 6. 2019 do 18. 12. 2020), z obchodního úroku ve výši 29 % ročně z jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení a z úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný na smlouvu neuhradil ničeho. V doplnění žaloby doručeném soudu dne 23. 5. 2022 žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně před poskytnutím zápůjčky s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, jež byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny z pracovní smlouvy žalovaného a dvou výpisů z jeho bankovního účtu. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný pracovní úvazek jako vedoucí směny ve společnosti [právnická osoba] s měsíčním čistým příjmem [částka], žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet je dostatečná.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že si nepamatuje, že by mu od právní předchůdkyně přišla na účet jakákoliv částka, ve společnosti [právnická osoba] nikdy nepracoval a v nájmu nikdy nežil. K jednání se žalovaný nedostavil s omluvou, že je nemocen, souhlasil však s tím, aby jednání proběhlo bez jeho přítomnosti.

3. Zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr bylo prokázáno, že dne [datum] žalovaný podepsal danou žádost, kterou požádal právní předchůdkyni o poskytnutí zápůjčky ve výši 40 000 Kč. V žádosti je uvedeno, že žalovaný je svobodný, má jednu vyživovací povinnost, jeho vzdělání je [anonymizováno], bydlí v nájmu, má pouze příjem ze zaměstnání jako vedoucí směny u společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], ve výši [částka] čistého měsíčně, další čisté příjmy domácnosti jsou [částka], měsíční výdaje žalovaného byly odhadnuty na částku 6 000 Kč a 2 000 Kč činí jeho splátka na jinou zápůjčku. V žádosti je uvedeno, že příjmy žalovaného byly ověřeny z pracovní smlouvy na dobu neurčitou a z výpisů z bankovního účtu za měsíce listopad a prosinec 2018.

4. Smlouvou o zápůjčce bylo prokázáno, že dne [datum] žalovaný a obchodní zástupce právní předchůdkyně podepsali danou smlouvu, kde je uvedeno, že se jedná o poskytnutí spotřebitelského úvěru, právní předchůdkyně je identifikována firmou, identifikačním číslem a údajem o zápisu v obchodním rejstříku, žalovaný pak svým jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm. Ve smlouvě se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu s poplatkem ve výši 28 079 Kč, který se skládá z úroku ve výši 8 577, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč (resp. 3 494 Kč pro poslední splátku). Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že mu byla hotovost vyplacena při uzavření smlouvy.

5. Tabulkou umoření bylo prokázáno, že žalovaný neuhradil na smlouvu žádnou splátku.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou č. 1 k této smlouvě bylo prokázáno, že právní předchůdkyně a žalobkyně dne [datum] podepsaly smlouvu, na základě, které se právní předchůdkyně zavázala žalobkyni postoupit pohledávky za svými dlužníky, které jsou uvedeny v příloze č. 1 ke smlouvě a žalobkyně se za to zavázala uhradit sjednanou úplatu. V příloze č. 1 je pak uvedeno číslo smlouvy [číslo] a jméno žalovaného.

7. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne [datum] a podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdkyně tímto přípisem oznámila žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou ze smlouvy [číslo] ve výši 79 768,24 Kč ke dni postoupení a vyzvala žalovaného k úhradě ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 25. 1. 2021.

8. Zprávou jednatele společnosti [právnická osoba] bylo prokázáno, že žalovaný zde pracoval v době od [datum] do [datum], pracovní poměr s ním byl rozvázán s tím, že společnosti způsobil škody zcizením majetku zaměstnavatele.

9. Z dalších důkazů soud nečinil žádná skutková tvrzení.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] žalovaný požádal právní předchůdkyni o poskytnutí zápůjčky 40 000 Kč, právní předchůdkyně o žalovaném zjistila, že je svobodný, má [anonymizováno] vzdělání, žije v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán jako vedoucí směny u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], což právní předchůdkyně ověřila z pracovní smlouvy žalovaného a jeho dvou bankovních výpisů z účtu. Žalovaný dále ke svým poměrům uvedl, že splácí zápůjčku u jiné společnosti ve výši 2 000 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti [částka]. Dne [datum] žalovaný a právní předchůdkyně podepsali smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně vyplatila žalovanému 35 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 28 079 Kč, který se skládal z úroku ve výši 8 577, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč (resp. 3 494 Kč pro poslední splátku). Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná ve výši 29 % ročně. Žalovaný na smlouvu neuhradil ničeho. Ve smlouvě je uvedeno, že se jedná o poskytnutí spotřebitelského úvěru, právní předchůdkyně je identifikována firmou, identifikačním číslem a údajem o zápisu v obchodním rejstříku, žalovaný pak svým jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm. Dne [datum] právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly smlouvu, v níž se právní předchůdkyně zavázala žalobkyni postoupit pohledávky za svými dlužníky, přčiemž jednou z postupovaných pohledávek byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy [číslo]. Právní předchůdkyně postoupení této pohledávky oznámila žalovanému dopisem ze dne 6. 1. 2021 odeslaným dne 25. 1. 2021, v němž současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení. Před podáním žaloby žalobkyně ještě znovu vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2021 odeslanou téhož dne. [právnická osoba] potvrdila, že žalovaný byl u ní zaměstnán v době od [datum] do [datum].

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] dle § 2390 o. z. a násl. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú., když toho dne právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se jí zavázal vrátit spolu s ujednanými poplatky a úrokem. Není sporu o tom, že žalovaný jednal jako spotřebitel, neboť se identifikoval jako fyzická osoba a z ničeho neplyne, že by jednal v rámci svého podnikání, povolání, či profese, naopak je zjevné, že právní předchůdkyně zápůjčku poskytla jako podnikatelka zaměřující se na poskytování zápůjček, jedná se o právnickou osobu zapsanou v obchodním rejstříku a konečně smlouva odkazuje na uzavření spotřebitelského úvěru. Pokud žalovaný na svou obranu uváděl, že neobdržel žádnou částku od právní předchůdkyně na svůj účet, je jeho obrana lichá, neboť prostředky z této zápůjčky mu byly poskytnuty dle smlouvy v hotovosti. Soud nemá pochybnost o uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní a žalovaným, neboť i údaj o zaměstnání žalovaného v době poskytnutí zápůjčky je pravdivý.

21. Vzhledem ke spotřebitelskému charakteru smlouvy pak soud musel posoudit tzv. prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní. Platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru vyžaduje řádné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele dle § 86 z. s. ú. pod sankcí absolutní neplatnosti, přičemž se řádným přezkoumáním úvěruschopnosti musí soud zabývat z úřední povinnosti (rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18, OPR-Finance; nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Soud má za to, že právní předchůdkyně svou povinnost řádně prozkoumat úvěruschopnost žalovaného před tím, než mu poskytne spotřebitelský úvěr, nesplnila. Jednak vycházela z příjmu žalovaného ve výši [částka], ačkoliv příjem žalovaného ze zaměstnání činil pouze [částka] a dle údajů v zákaznické kartě kromě příjmů ze zaměstnání jiný příjem žalovaný neměl. Pokud právní předchůdkyně k příjmu žalovaného ze zaměstnání přičetla další tvrzené příjmy domácnosti ve výši [částka], čemuž by součet těchto částek odpovídal, není vůbec jasné, o jaké příjmy a koho se jedná, jak byly ověřeny a jaké dispoziční právo k těmto prostředkům měl žalovaný, když sám v zákaznické kartě uvedl, že kromě příjmů ze zaměstnání jiný příjem nemá. Pokud jde o výdaje, právní předchůdkyně se v rozporu s rozhodovací praxí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39), která právní předchůdkyni jako profesionálce na trhu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů musela být známa, spolehla výlučně na údaje uvedené žalovaným jako spotřebitelem, aniž by tyto jakkoli ověřila. Právní předchůdkyně tak neučinila ani v situaci, kdy žalovaným tvrzené výdaje s ohledem na jeho nájemní bydlení a vyživovací povinnost byly nepřiměřeně nízké. Soud tak uzavírá, že právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se domáhá zaplacení požadovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú. K tomu soud doplňuje, že s účinností od 29. 5. 2022 zákonodárce změnil § 87 odst. 1 z. s. ú. tak, že odstranil rozpor národní a evropské právní úpravy (námitka neplatnosti x přihlížení k neplatnosti z úřední povinnosti) a výslovně zakotvil povinnost soudu z úřední povinnosti přihlížet k neplatnosti při zanedbání povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Dříve judikovaná nutnost takto ke spotřebitelským úvěrům přistupovat se tedy nyní výslovně promítla do zákona a zákonodárce tak dřívější a zde uplatňovanou praxi potvrdil. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelských úvěrů, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Žalobkyně tak nemá právo na zaplacení úroků z úvěru či poplatků nebo smluvních pokut, nýbrž pouze na vydání případného bezdůvodného obohacení (ve výši nevrácené jistiny). Ochuzený může dostat jen to, co mu ještě nebylo druhou stranou zaplaceno, neboť o více se jeho majetek nezmenšil. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 35 000 Kč, z této částky dosud nevrátil ničeho, zbývá mu tak uhradit 35 000 Kč. Ve smyslu § 2991 o. z. se žalovaný v rozsahu částky 35 000 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, na kterou byly pohledávky z předmětné smlouvy postoupeny dle § 1895 o. z. Žaloba je tedy důvodná jen co do nároku na zaplacení jistiny, tj. částky 35 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok I.), ve zbytku pak soud žalobu zamítl (výrok II.).

23. Pokud jde o úroky z prodlení, dle § 87 odst. 1 z. s. ú. je spotřebitel povinen vrátit bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Jedná se o speciální právní úpravu vypořádání bezdůvodného obohacení, kdy o splatnosti rozhodne dohoda stran nebo soud, neuplatní se obecná úprava o. z. Nárok dle § 1970 o. z. tak žalobci nenáleží. Ke stejnému závěru došel Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022 ve věci 33 Cdo 3675/2021. Protože k dohodě stran o době vrácení bezdůvodného obohacení nedošlo, určil ji soud jako třídenní za podpůrného užití § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Podle poměru úspěchu a neúspěchu má žalobkyně nárok na 35,89 % nákladů, které v řízení vynaložila a které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva se skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) ve výši 1 500 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady DPH ve výši 378 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně činí 3 578 Kč, z čehož 35,89 % je 1 284 Kč. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 284 Kč, a to dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího advokáta.

25. Lhůta k plnění je stanovena třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší či povolení splátek nebyly shledány důvody.