11 C 39/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 246 015,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 188 961,74 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 57 053,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 739,61 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 501,94 Kč, úroku ve výši 6,5 % ročně z částky 242 525,59 Kč od 19. 4. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 246 015,59 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 6 087 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu podán dne 4. 2. 2025, se žalobkyně domáhá zaplacení částky 246 015,59 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel žalovaný dne , datum, se společností , právnická osoba, . se sídlem , adresa, , IČ , IČO, , (dále jako „právní předchůdkyně“) a na základě které právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 300 000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 242 525,59 Kč a z poplatků ve výši 3 490 Kč (tj. poplatky za pojištění ve výši 5 x 338 Kč a poplatky za upomínku ve výši 3 x 600 Kč), příslušenství sestává z kapitalizovaných úroků ve výši 6 739,61 Kč (tj. úroků ve výši 6,5 % ročně z částky 242 302,12 Kč za dobu od 30. 11. 2023 do 18. 4. 2024), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 13 501,94 Kč (tj. úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužných splátek a zesplatněné jistiny za dobu od 30. 11. 2023 do 10. 9. 2024), úroků ve výši 6,5 % ročně z částky 242 525,59 Kč za dobu od 19. 4. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 246 015,59 Kč za dobu od 25. 9. 2024 do zaplacení. Uvedené pohledávky s příslušenstvím postoupila právní předchůdkyně žalobkyni smlouvou ze dne , datum, . Dle žalobkyně právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že zjistila jeho čistou mzdu z výpisů z jeho účtu, ověřila ve veřejných registrech úvěrové zatížení žalovaného, zjistila jeho výdaje, údaje o bydlení, vzdělání, osobních poměrech, zaměstnání, zohlednila jeho podíl na nákladech na bydlení ve výši 43,88 % a dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil.

3. Žádostí o úvěr (č. l. 84) bylo prokázáno, že dne , datum, žalovaný požádal právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 K, přičemž uvedl, že žije v pronájmu, má , Anonymizováno, vzdělání, je , Anonymizováno, , vyživuje jednu osobu, pracuje na dobu neurčitou u , právnická osoba, ., jeho průměrný čistý měsíční příjem je , částka, Kč, příjmy domácnosti z jednoho příjmu jsou celkem , hodnota, Kč, příjmy žalovaný dokládal výpisem z běžného účtu č. , č. účtu, .

4. Popisem procesu posuzování úvěruschopnosti (č. l. 85-86) bylo prokázáno, že právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala tak, že vyšla z žalovaným uvedeného příjmu , částka, Kč a od něj odečetla zjištěné interní splátky žalovaného ve výši 843,05 Kč, externí splátky ve výši 1 165 Kč a životní náklady ve výši 9 322,96 Kč zjištěné jako součet částek životního minima a částky normativních nákladů na bydlení/výdajů na bydlení dle Českého statistického úřadu, čímž zjistila, že po úhradě všech nákladů zbyde na hrazení úvěru částka 16 862,99 Kč. Právní předchůdkyně pak zjišťovala závazky žalovaného v registrech NRKI a BRKI, lustrovala jej v insolvenčním rejstříku a v registru ztracených a odcizených dokladů.

5. Přehledem závazků (č. l. 87) bylo prokázáno, že právní předchůdkyně zjistila interní splátky žalovaného ve výši 843,05 Kč a externí splátky ve výši 1 165 Kč.

6. Výpisem z běžného účtu (č. l. 105-121, č. l. 125, č. l. 128 verte-137, č. l. 144 verte-148) bylo prokázáno, že dne , datum, žalovaný na svůj účet č. , č. účtu, obdržel částku 300 000 Kč. Z výpisů dále plyne, že žalovaný v roce 2020 obdržel mzdu v měsíci dubnu ve výši , částka, Kč, v měsíci květnu ve výši , částka, Kč, v měsíci červnu ve výši , částka, Kč a v měsíci červenci ve výši , částka, Kč, přičemž v těchto měsících z účtu nebyly provedeny úhrady označené jako nájemné či výživné, v měsíci srpnu pak žalovaný obdržel mzdu ve výši , částka, Kč a platil částku 5 000 Kč s označením nájem a částku 4 500 Kč s označením „výživné a vakcína pro malou“, v měsíci září obdržel mzdu ve výši , částka, Kč a platil částku 8 000 Kč s označením nájemné a neplatil žádné výživné, v měsíci říjnu obdržel mzdu ve výši , částka, Kč a platil částku 8 000 Kč s označením nájemné a neplatil žádné výživné, v měsíci listopadu obdržel mzdu ve výši , částka, Kč a platil částku 8 000 Kč s označením nájemné a částku 3 500 Kč s označením „výživné doplatek za minulý měsíc 10 00“, v měsíci prosinci obdržel mzdu ve výši , částka, Kč a platil částku 8 000 Kč s označením nájemné a částku 2 500 Kč s označením výživné, v roce 2021 v měsíci lednu obdržel mzdu ve výši , částka, Kč a platil částku 9 500 Kč s označením nájemné a částku 2 500 Kč s označením výživné, v měsíci únoru obdržel mzdu ve výši , částka, Kč a platil částku 9 500 Kč s označením nájemné a částku 3 000 Kč s označením výživné, v měsíci březnu obdržel mzdu ve výši , částka, Kč a nemocenské dávky ve výši , částka, Kč a platil částku 3 000 Kč s označením výživné, platby označené jako nájemné již od tohoto měsíce nehradil, uhradil ale platbu neznámého účelu na účet č. , č. účtu, ve výši 13 000 Kč, v měsíci dubnu obdržel mzdu ve výši , částka, Kč a platil částku 3 000 Kč s označením výživné a na účet č. , č. účtu, částku ve výši 22 000 Kč, v měsíci květnu obdržel mzdu ve výši , částka, Kč, hradil částku 3 000 Kč s označením výživné a platbu na účet č. , č. účtu, ve výši 26 000 Kč, v měsíci červnu do sjednání smlouvy o úvěru obdržel mzdu ve výši , částka, Kč, nemocenské dávky ve výši , částka, Kč, platil částku 3 000 Kč označenou jako výživné a platbu na účet č. , č. účtu, ve výši 8 000 Kč.

7. Smlouvou o úvěru (č. l. 43-45) bylo prokázáno, že dne , datum, žalovaný a právní předchůdkyně podepsali listinu, ve které ujednali, že právní předchůdkyně poskytne žalovanému částku 300 000 Kč z úvěrového účtu č. , hodnota, , žalovaný se peníze zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 6,5 % ročně ve 120 splátkách po 3 406,44 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem 15. 7. 2021, dále smluvní strany ujednaly pojištění schopnosti žalovaného na smlouvu splácet pro případ jeho smrti, invalidity III. stupně, přiznání ZTP/P a pracovní neschopnosti vzniklé úrazem či nemocí vzniklé po sjednání smlouvy nebo pro případ nutnosti ošetřování člena rodiny za ujednaných podmínek, a to za měsíční pojistné ve výši 338 Kč splatné spolu s každou splátkou.

8. Platební historií (č. l. 90-91) bylo prokázáno, že žalovaný uhradil právní předchůdkyni celkem částku 111 038,26 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek (č. l. 19-23) bylo prokázáno, že dne , datum, právní předchůdkyně jako postupitel a dne , datum, žalobkyně jako postupník podepsaly dohodu, ve které ujednaly, že právní předchůdkyně postupuje žalobkyni pohledávky za svými klienty uvedené v příloze k dané smlouvě s tím, že postoupení nabývá účinnosti k datu uhrazení úplaty sjednané v samostatné dohodě. Postupovány byly vždy veškeré pohledávky právní předchůdkyně vyplývající ze smlouvy uvedené v příloze.

10. Seznamem pohledávek (č. l. 46-47, č. l. 56, č. l. 58) bylo prokázáno, že v seznamu je uvedeno jméno a příjmení žalovaného s účtem , hodnota, .

11. Dohodou o ceně za postoupení (č. l. 11) bylo prokázáno, že dne , datum, právní předchůdkyně jako postupitel a dne , datum, žalobkyně jako postupník podepsaly dohodu, ve které ujednaly cenu za postoupení pohledávek.

12. Potvrzení o úhradě ceny za postoupení (č. l. 15) bylo prokázáno, že cena za postoupení pohledávek dle dohody ze dne , datum, byla uhrazena dne , datum, .

13. Oznámením o postoupení pohledávky (č. l. 16) bylo prokázáno, že právní předchůdkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávek z úvěrového účtu č. , hodnota, na žalobkyni.

14. Podacím lístkem (č. l. 18) bylo prokázáno, že oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému odesláno dne 8. 10. 2024.

15. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 11. 2024 (č. l. 33-34) bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k uhrazení dluhu z úvěrového účtu č. , hodnota, ve výši jistiny 242 525,59 Kč s příslušenstvím.

16. Podacím lístkem (č. l. 24) bylo prokázáno, že předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 20. 11. 2024.

17. Soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro věc ze Všeobecných obchodních podmínek, informačního přehledu o systému pojištění, sazebníku poplatků, výpisu z úvěrové účtu, upomínek a dokladu o jejich odeslání a změn smluvní dokumentace, když vzhledem k závěrům učiněným níže je pro věc bez významu, jaká byla vedlejší ujednání neplatné smlouvy a pojištění a jak byla neplatná smlouva měněna či jaké byly ujednány poplatky a kdy byly připsány na úvěrový účet a zda byl žalovaný o plnění z neplatné smlouvy upomínán. Stejně tak splnění informační povinnosti vzhledem ke spotřebiteli je otázka nerozhodná vzhledem k níže konstatované neplatnosti smlouvy, soud se tak více nezabýval formulářem o předsmluvních informacích.

18. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný dne , datum, požádal právní předchůdkyni o poskytnutí 300 000 Kč a za tím účelem jí sdělil, že žije v pronájmu, má , Anonymizováno, vzdělání, je , Anonymizováno, , vyživuje jednu osobu, pracuje na dobu neurčitou u , právnická osoba, ., jeho průměrný čistý měsíční příjem je , částka, Kč, příjmy domácnosti z jednoho příjmu jsou celkem , hodnota, Kč. Příjmy žalovaný dokládal výpisem z běžného účtu č. , č. účtu, , z těch neplyne žádný další příjem domácnosti, naopak z nich plyne, že za poslední 3 měsíce předcházející uzavření smlouvy měl žalovaný průměrný čistý měsíční příjem , částka, Kč a za celé období výpisů od měsíce dubna roku 2020 do měsíce května roku 2021 včetně měl průměrný čistý měsíční příjem , částka, Kč. Dále z těchto výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný hradil nepravidelně výživné v různé výši, před žádostí o úvěr v částce 3 000 Kč měsíčně, do měsíce února roku 2021 platil také nájemné ve výši 9 500 Kč (poslední výše nájemného) a následně již další nájemné nehradil, nicméně začal platit jinou pravidelnou platbu, a to na účet č. , č. účtu, , kdy sice není známo, o jakou úhradu se jedná, nicméně jednalo se o pravidelné platby – 22 000 Kč, 26 000 Kč a 8 000 Kč, průměrně měsíčně 18 600 Kč. Právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla z žalovaným uvedeného příjmu , částka, Kč a od něj odečetla zjištěné interní splátky žalovaného ve výši 843,05 Kč, externí splátky ve výši 1 165 Kč a životní náklady ve výši 9 322,96 Kč zjištěné jako součet částek životního minima a částky normativních nákladů na bydlení/výdajů na bydlení dle Českého statistického úřadu, čímž došla k závěru, že po úhradě všech nákladů zbyde žalovanému na hrazení úvěru částka 16 862,99 Kč. Dne , datum, žalovaný a právní předchůdkyně podepsali listinu, ve které ujednali, že právní předchůdkyně poskytne žalovanému částku 300 000 Kč z úvěrového účtu č. , hodnota, , což toho dne i učinila, žalovaný se peníze zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 6,5 % ročně ve 120 splátkách po 3 406,44 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje dnem , datum, , dále smluvní strany ujednaly pojištění schopnosti žalovaného na smlouvu splácet pro případ jeho smrti, invalidity III. stupně, přiznání ZTP/P a pracovní neschopnosti vzniklé úrazem či nemocí vzniklé po sjednání smlouvy nebo pro případ nutnosti ošetřování člena rodiny za ujednaných podmínek, a to za měsíční pojistné ve výši 338 Kč splatné spolu s každou splátkou. Žalovaný uhradil na úvěr celkem 111 038,26 Kč. Dne , datum, právní předchůdkyně jako postupitel a dne , datum, žalobkyně jako postupník ujednaly, že právní předchůdkyně postupuje žalobkyni pohledávky, mimo jiné pohledávku, jež je předmětem tohoto řízení, přičemž účinnost postoupení dle dohody stran nastala datem úhrady ceny za postoupení, k čemuž došlo dne , datum, . Oznámení o postoupení předmětné pohledávky bylo žalovanému odesláno dne 8. 10. 2024, předžalobní výzva k úhradě předmětu řízení mu byla zaslána dne 20. 11. 2024.

19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

21. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

28. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

29. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Uvedeného dne totiž právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 300 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s ujednanými úroky. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel a právní předchůdkyně jako podnikatel. V předmětné smlouvě bylo také ujednáno pojištění schopnosti splácet ve smyslu § 2868 o. z. Jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr, posoudil soud také to, zda byla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného. Zde soud uzavírá, že zjištěné příjmy žalovaného jím uvedené a uvažované právní předchůdkyní zhruba odpovídají jeho skutečným příjmům, s tou výhradou, že se vůbec neprokázaly jakékoli „další příjmy domácnosti“, s těmi však právní předchůdkyně ani nepracovala. Potud tedy postupovala právní předchůdkyně správně. To však již neplatí co do posouzení výdajů žalovaného. Výdaje žalovaného zjevně byly vyšší, než s jakými uvažovala právní předchůdkyně, žalovaný totiž v období, za něž byly předloženy výpisy, hradil nájemné, které naposledy v měsíci únoru roku 2021 činilo 9 500 Kč, a nadto hradil ze svého účtu výživné ve výši od 2 500 Kč do 4 500 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu žalovaného dále plyne, že žalovaný v měsíci únoru roku 2021 přestal hradit nájemné, ale začal hradit ještě vyšší platby, byť neznámého účelu, nicméně pravidelné. K těmto platbám, jakož i k platbám výživného právní předchůdkyně vůbec nepřihlížela, nezohlednila rovněž skutečnou výši nákladů žalovaného na bydlení, tak jak vyplývá z jeho účtu. I kdybychom vyšli z toho, že náklady na bydlení žalovaného byli jen 9 500 Kč (tj. poslední platba označená jako nájemné) či 8 000 Kč (poslední pravidelná platba na účet č. , č. účtu, před ujednáním smlouvy), pak spolu s výživným 3 000 Kč a jakýmikoliv prostředky na jídlo či léky a ošacení nemohly jeho měsíční výdaje být pouhých 9 322,96 Kč uvažovaných právní předchůdkyní. Nadto nebylo vyjasněno, zda uvedené částky jsou skutečně všechny výdaje na bydlení, nikoliv pouze nájemné bez například nákladů na energie. Výdaje žalovaného tedy právní předchůdkyně stanovila zcela v rozporu s tím, co plynulo z dokladů předložených žalovaným. Právní předchůdkyně se měla nepochybně zabývat tím, jaké jsou skutečné náklady žalovaného na bydlení a na výživné, když jde o výdaje svou výší významně ovlivňující finanční situaci žalovaného. Za této situace soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr) a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejichž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smluv a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Tento závěr soudu pak reflektoval i zákonodárce, když výslovně zanesl do znění § 87 z. s. ú. s účinností od 29. 5. 2022 povinnost soudu zabývat se z moci úřední procesem ověření úvěruschopnosti a přihlížet k případné neplatnosti smlouvy u smluv uzavřených po účinnosti dané novely. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích a pojištění, když nadto ani není dán pojistný zájem.

30. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku ve výši 300 000 Kč, z níž žalovaný vrátila částku 111 038,26 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 87 z. s. ú. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem.

31. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 188 961,74 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů zanedbávajících své zákonné povinnosti, sankce spočívá v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Soud má za to, že byly-li peníze žalovanému prokazatelně poskytnuty, měl by je být schopen vrátit. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěry o tom, že žalovaný jistinu vrátit nemůže, stanovil soud k plnění třídenní lhůtu tak, aby výrok soudu co do splatnosti odpovídal i pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dle názoru soudu byla žalovanému takto poskytnuta dostatečná doba na zaplacení žalované částky, neboť o povinnosti vydat bezdůvodné obohacení musel vědět nejpozději od dojití žaloby do své dispoziční sféry.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z porovnání přiznané částky a zamítnutých nároků je zřejmé, že převážně úspěšná byla žalobkyně, které náleží náhrada v poměru 15,51 % (předmětem řízení byla k datu vyhlášení rozsudku částka 327 172,22 Kč) tedy 6 087 Kč z celkového nároku na náhradu nákladů řízení v částce 53 864,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 301 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 246 015,59 Kč sestávající z částky 9 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí věci, žaloba, účast na jednání) a z částky 4 650 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní upomínka) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 34 350 Kč ve výši 7 213,50 Kč. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplňování žaloby k výzvě soudu, žaloba má být perfektní již při jejím podání a odstraňování vad a vyjasňování žaloby není účelným úkonem. O platebním místě k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůtu k plnění stanovil třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.