11 C 41/2024

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o určení neexistence zástavního práva

I. Určuje se neexistence zástavního práva k zajištění pohledávky žalovaného ve výši 2 950 000 Kč na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, s účinky vkladu práva ke dni , datum, k pozemku p. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří v obci a k. ú. , adresa, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 12 164 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne 27. 3. 2024 a doplněnou podáním ze dne 22. 7. 2024 doručeným soudu dne 23. 7. 2024 se žalobce domáhá určení neexistence zástavního práva k zajištění pohledávky žalovaného ve výši 2 950 000 Kč na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, s účinky vkladu práva ke dni , datum, k pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, s odůvodněním, že zástavní právo je promlčeno, neboť právo na uspokojení ze zástavy vzniklo marným uplynutím doby splatnosti zajištěné pohledávky, tedy dne 1. 1. 2006, a tříletá promlčecí lhůta tohoto práva, jako i zajištěné pohledávky, uplynula dnem 1. 1. 2009. Navzdory tomu je však zástavní právo stále zapsáno v katastru nemovitostí v rozporu se skutečným stavem, z čehož žalobce dovozuje svůj právní zájem na určení neexistence zástavního práva. Ve shora označeném doplnění žaloby žalobce uvádí výslovně, že zástavní právo založené smlouvou ze dne , datum, je promlčeno.

2. Žalovaný k věci uvedl, že by si přál věc ukončit smírem, který povede k úhradě zajištěného dluhu. Rozhodnutí soudu ve sporu, který se týkal stejné smlouvy a zástavního práva zřízeného na jiných pozemcích žalovaný považuje za nespravedlivé a s žalobou tak nesouhlasí.

3. Nespornými skutečnostmi mezi stranami je, že žalovaný a , právnická osoba, uzavřeli smlouvu o půjčce a zástavní smlouvu, žalovaný se domáhal soudního prodeje zástavy dle této zástavní smlouvy a soudem bylo rozhodováno o neexistenci tohoto zástavního práva.

4. Listinou nazvanou jako „Zástavní smlouva a smlouva o půjčce“ bylo prokázáno, že dne , datum, žalovaný jako věřitel a společnost , právnická osoba, . zastoupená žalobcem jako dlužník podepsali dohodu, na základě které věřitel přenechal dlužníkovi částku 2 950 000 Kč, jejíž převzetí dlužník podpisem na smlouvě potvrdil, a dlužník se zavázal půjčku vrátit nejpozději dne 31. 12. 2005 spolu s úrokem 12 % ročně z nesplacené částky. Dlužník ve smlouvě prohlásil, že je vlastníkem „nemovitosti č. p. , číslo, se stavební parcelou , hodnota, , zastavěné plochy parcely č. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, dle LVČ , hodnota, Katastrální úřad , adresa, “ a zastavil „uvedenou nemovitost“ věřiteli a věřitel tuto zástavu přijal.

5. Výpisem z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že vlastnické právo k pozemku p. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, v k. ú. , adresa, , obci , adresa, , je evidováno ve prospěch žalobce na základě smlouvy ze dne , datum, a dále že na uvedeném pozemku je evidováno zástavní právo ve prospěch žalovaného k zajištění pohledávky ve výši 2 950 000 Kč, jež bylo zřízeno na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, s účinky vkladu ke dni , datum, .

6. Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 2. 2011, č. j. 69 Co 328/2010-113, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, č. j. 21 Cdo 2786/2011-141, a usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 26. 6. 2012, č. j. 5 C 174/2009-189, bylo prokázáno, že u Okresního soudu v Jeseníku bylo vedeno pod sp. zn. 5 C 174/2009 řízení, jehož účastníky byli zástavní věřitel , Jméno zainteresované osoby 1/0, (žalovaný) a zástavní dlužníci: 1) , právnická osoba, . a 2) , Jméno zainteresované osoby 0/0, (žalobce) a předmětem řízení byl prodej zástavy k uspokojení pohledávky zástavního věřitele vůči zástavnímu dlužníku 1), a to budovy č.p. , číslo, na pozemku p. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, p. č. , hodnota, – ostatní plocha, p. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. , adresa, . Usnesením Okresního soudu v Jeseníku ze dne 13. 5. 2010, č.j. 5 C 174/2009-84, soud nařídil prodej zastavených nemovitostí k uspokojení shora uvedené pohledávky, proti tomuto usnesení bylo podáno zástavním dlužníkem 1) odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci svým usnesením ze dne 24. 2. 2011, č. j. 69 Co 328/2010-113, tak, že výrokem I. odmítl odvolání zástavního dlužníka 1) proti tomuto usnesení v části, v níž zástavní dlužník 1) napadl nařízení prodeje pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, k uspokojení shora uvedené pohledávky, neboť zástavní dlužník 1) nebyl osobou oprávněnou podat odvolání do nařízení prodeje nemovitostí ve vlastnictví zástavního dlužníka 2), a výrokem II. potvrdil napadené usnesení v části, v níž byl nařízen prodej zastavených nemovitostí k uspokojení shora uvedené pohledávky, a to budovy č. p. , číslo, na pozemku p. č. , hodnota, , pozemku p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, . Toto unesení nabylo právní moci dne 29. 4. 2011. Na základě podaného dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu rozhodoval o věci Nejvyšší soud, který usnesením ze dne 21. 12. 2011, č. j. 21 Cdo 2786/2011-141, výrokem I. odmítl dovolání zástavního dlužníka 1) proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 2. 2011, č. j. 69 Co 328/2010, a výrokem II. toto usnesení krajského soudu ve výrocích, kterými bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o nařízení prodeje zástavy a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem 1), a usnesení Okresního soudu v Jeseníku ze dne 13. 5. 2010, č. j. 5 C 174/2009-84, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Jeseníku k dalšímu řízení s výjimkou výroku o nařízení soudního prodeje pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , který již samostatně nabyl právní moci. Toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 2. 2012. Následně Okresní soud v Jeseníku opětovně rozhodoval o nařízení soudního prodeje zástavy usnesením ze dne 26. 6. 2012, č. j. 5 C 174/2009-189.

7. Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 C 1/2021-84, bylo prokázáno, že soud ve výroku I. zamítl žalobu na určení, že je promlčené zástavní právo k zajištění pohledávky žalovaného ve výši 2 950 000 Kč na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, s účinky vkladu práva ke dni , datum, k pozemku p. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba budovy č. p. , číslo, (obec , adresa, ), a k pozemku p. č. , hodnota, – ostatní plocha, vše v obci a k. ú. , adresa, . Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud zamítl žalobu na určení neexistence zástavního práva k zajištění pohledávky žalovaného ve výši 2 950 000 Kč na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne , datum, s účinky vkladu práva ke dni , datum, k pozemku p. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba budovy č. p. , číslo, (obec , adresa, ), a k pozemku p. č. , hodnota, – ostatní plocha, vše v obci a k. ú. , adresa, .

8. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. 9. 2023, č. j. 69 Co 103/2023-113, bylo prokázáno, že o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 C 1/2021-84, soud rozhodl tak, že potvrdil výrok I. okresního soudu a změnil výrok II. okresního soudu tak, že žalobě na určení neexistence zástavního práva vyhověl s odůvodněním, že došlo k promlčení zástavního práva. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 10. 2023.

9. Výzvou ze dne 12. 3. 2024 s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k výmazu žalovaného zástavního práva a upozornil jej na možnost zahájení soudního řízení, výzva byla odeslána dne 12. 3. 2024.

10. Obsahem spisu, doručenkou na č. l. 24 verte, bylo prokázáno, že doplnění žaloby ze dne 22. 7. 2024 žalovaný převzal dne 30. 7. 2024.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne , datum, žalovaný jako věřitel a společnost , právnická osoba, . zastoupená žalobcem jako dlužník podepsali smlouvu, na základě které věřitel přenechal dlužníkovi částku 2 950 000 Kč, kterou dlužník převzal před podpisem smlouvy, a dlužník se zavázal půjčku vrátit nejpozději dne 31. 12. 2005 spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z nesplacené částky. Dlužník ve smlouvě prohlásil, že je vlastníkem „nemovitosti č. p. , číslo, se stavební parcelou , hodnota, , zastavěné plochy parcely č. , hodnota, a pozemku parc. č. , hodnota, dle LVČ , hodnota, Katastrální úřad , adresa, “ a zastavil „uvedenou nemovitost“ věřiteli a věřitel tuto zástavu přijal. Na základě tohoto ujednání bylo k nemovitostem, a to budově č.p. , číslo, na pozemku p. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, p. č. , hodnota, – ostatní plocha a p. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. , adresa, , vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo k zajištění dluhu z výše uvedené smlouvy s účinky vkladu ke dni , datum, . Vlastnické právo k pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, je evidováno ve prospěch žalobce na základě smlouvy ze dne , datum, . Ohledně nemovitostí, jež měly být předmětem zajištění, bylo vedeno řízení o soudním prodeji zástavy, ve vztahu k pozemku p. č. , hodnota, byl prodej zástavy pravomocně nařízen usnesením Okresního soudu v Jeseníku, č. j. 5 C 174/2009-84, neboť odvolání i dovolání proti nařízení prodeje zástavy ve vztahu k tomuto pozemku bylo odmítnuto. V minulosti bylo také vedeno řízení o určení neexistence zástavního práva zajišťujícího dluh ze smlouvy ze dne , datum, k pozemku p. č. , hodnota, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba budovy č. p. , číslo, (obec , adresa, ), a k pozemku p. č. , hodnota, – ostatní plocha, vše v obci a k. ú. , adresa, , a to před Okresním soudem v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 1/2021, avšak nikoli ve vztahu k pozemku p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . V daném řízení soudy rozhodly o neexistenci zástavního práva z důvodu jeho promlčení, a to rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 6. 3. 2023, č. j. 3 C 1/2021-84, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 26. 9. 2023, č. j. 69 Co 103/2023-113, jenž nabyl právní moci dne 31. 10. 2023. Žalobce vyzval žalovaného k výmazu žalovaného zástavního práva a upozornil jej na možnost zahájení soudního řízení předžalobní výzvou odeslanou dne 12. 3. 2024. Doplnění žaloby ze dne 22. 7. 2024, v němž žalobce uvádí, že zástavní právo založené smlouvou ze dne , datum, je promlčeno, žalovaný převzal dne 30. 7. 2024.

12. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

13. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

14. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

15. Podle § 563 obč. zák., není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

16. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

17. Podle § 100 odst. 2 obč. zák. promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka.

18. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

19. Podle § 151a odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2000, slouží zástavní právo k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn se domáhat uspokojení z věci zastavené; zástavní právo se vztahuje na zástavu, její příslušenství a přírůstky, avšak z plodů jen na ty, které nejsou oddělené.

20. Soud dospěl k následujícímu posouzení. Jelikož všechna právní jednání a počátek i konec běhu lhůt nastal v předmětné věci před 1. 1. 2014, aplikoval soud na věc dle §§ 3028 a 3036 o. z. ustanovení obč. zák.

21. Žalovaný a , právnická osoba, . uzavřeli dne , datum, smlouvu o půjčce a zástavní smlouvu ve smyslu § 657 obč. zák., když toho dne se žalovaný zavázal poskytnout uvedené společnosti prostředky ve výši 2 950 000 Kč a skutečně tak učinil, což zástupce společnosti stvrdil svým podpisem, a to na dobu do 31. 12. 2005, oproti tomu dotčená společnost peníze přijala a zavázala se je v dohodnuté době vrátit se sjednaným úrokem. Uvedená povinnost pak byla zajištěna zřízením zástavního práva dle § 151a odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2000, kdy předmětem zástavy byl mimo jiné pozemek p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Doba plnění závazku – vrácení peněz dle smlouvy o půjče – byla ujednána ve smyslu § 563 obč. zák. na den 31. 12. 2005, půjčka se tak daného dne stala splatnou a dne následujícího, tedy dne 1. 1. 2006 se dlužník dostal do prodlení a jeho právo na vrácení půjčky bylo uplatnitelné před soudem ve smyslu § 101 obč. zák. Stejně tak se uvedeného dne mohl věřitel domáhat prodeje zástavy.

22. Zástavní právo se jako majetkové právo promlčuje v obecné tříleté lhůtě dle § 101 obč. zák. ve spojení s § 100 odst. 2 obč. zák., dle kterého se však zástavní právo nepromlčí dříve, než zajištěná pohledávka.

23. V řízení nebylo zjištěno, že by u pohledávky z předmětné smlouvy o půjčce ze dne , datum, nastaly okolnosti způsobující přerušení či stavění promlčecí lhůty, pohledávka tak byla promlčena ke dni 1. 1. 2009 (po třech letech). Stejně tak nebylo prokázáno, že by takové okolnosti nastaly co do promlčení zástavního práva, k tomu jen žalovaný poukázal na to, že rozsudek krajského soudu vydaný v obdobné věci považuje za nespravedlivý. Jedinou okolností, se kterou bylo možno uvažovat v souvislosti s přerušením či stavěním promlčecí lhůty, je vedení řízení o soudním prodeji zástavy. Dle ustálené judikatury však uvedené řízení stavění promlčecí lhůty nezpůsobuje, takový následek je spojen až s řízením vykonávacím (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3892/2010). Nelze tedy dojít k jinému závěru než k tomu, že dnem 1. 1. 2009 došlo k promlčení zástavního práva a tohoto promlčení se žalobce jako zástavní dlužník dovolal nejpozději v doplnění žaloby ze dne 22. 7. 2024, které bylo dle obsahu spisu doručeno žalovanému dne 30. 7. 2024. K datu vydání rozsudku zástavní právo tedy není způsobilým důvodem k uspokojení zajištěné pohledávky, nelze se domoci jeho výkonu a v takovém případě není důvodu, aby trval zápis zástavního práva v katastru nemovitostí, byť zástavní právo zůstává naturální obligací.

24. Soud ze shora uvedených důvodů rozhodl o neexistenci zástavního práva (výrok I.) a toto rozhodnutí bude podkladem pro výmaz zástavního práva z katastru nemovitostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 21 Cdo 1170/2019).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 164 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 500 Kč za doplnění žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 500 Kč za účast u jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč. O platebním místě soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř., o lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. (výrok II.).