11 C 47/2021

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresa pro doručení: ulice a číslo , PSČ obec – část obce o 20 349,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 13 419,63 Kč, co do kapitalizovaného úroku za poskytnutí úvěru ve výši 5 789,36 Kč, co do úroku za poskytnutí úvěru ve výši 28 % ročně z částky 13 708,04 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 415,43 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 708,04 Kč od [datum] do [datum].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne [datum] a doplněným podáním doručeným soudu dne [datum], se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 20 349,63 Kč – sestávající z dlužné jistiny ve výši 13 708,04 Kč, dlužného poplatku ve výši 6 641,59 Kč - dále kapitalizovaného úroku ve výši 5 789,36 Kč (tj. úroku ve výši 28 % ročně z částky 13 708,04 Kč za dobu od [datum] do [datum]), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 415,43 Kč (tj. úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 13 708,04 Kč za dobu od [datum] do [datum]), úroku ve výši 28 % ročně z částky 13 708,04 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 708,04 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně“) a žalovaným. Po dobu trvání závazku zaplatil žalovaný 13 070 Kč.

2. Žalovaný se k návrhu ve věci samé nevyjádřil, a ač byl řádně a včas předvolán, bez omluvy se nedostavil k jednání soudu. Soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Smlouvou o půjčce ze dne [datum], [číslo] bylo prokázáno, že tato smlouva byla právní předchůdkyní a žalobcem podepsána dne [datum]. Obsahem smlouvy je závazek právní předchůdkyně poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč a závazek žalovaného vrátit poskytnutou částku ve výši 20 000 Kč a vedle toho zaplatit právní předchůdkyni poplatek ve výši 17 114 Kč, sestávající se z úroku 3 448 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 2 000 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 11 666 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 619 Kč s poslední splátkou ve výši 593 Kč. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy a každou další splátku pak do konce následujícího týdenního období. Dle textu listiny si žalovaný při jejím podpisu převzal od právní předchůdkyně hotovost ve výši 12 880 Kč a zbylá část zápůjčky ve výši 7 120 Kč byla použita na úhradu závazku žalovaného vůči právní předchůdkyni dle dřívější smlouvy o zápůjčce.

4. Zákaznickou kartou datovanou dne [datum] bylo prokázáno, že zde žalovaný uvedl své osobní údaje, mj. adresu trvalého pobytu a odlišnou adresu místa výběru [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Dále zde žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájemním bytě, jeho čistý měsíční příjem je 8 289 Kč z pracovního poměru u zaměstnavatele [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], v pozici operátora. Žalovaný v kartě dále uvedl, že další čisté příjmy domácnosti činí 9 000 Kč a celkem tedy pravidelný měsíční příjem je 17 289 Kč. Žalovaný jako výdaje uvedl externí splátky ve výši 4 000 Kč, interní splátky ve výši 346 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. K ověření finanční situace žalovaného měly být předloženy výplatní pásky za měsíce červenec, srpen a září a pracovní smlouva, jiné doklady nejsou uvedeny. Žalovaný neuvedl (nezaškrtl) pole rodinného stavu„ Ženatý“,„ Rozvedený“,„ Vdovec“ nebo„ Partner/ka“, stejně tak žalovaný neuvedl v druhu bydlení„ Žije s rodiči“.

5. Mzdovým listem žalovaného u [právnická osoba], s. r. o. za období leden až září roku 2016 bylo prokázáno, že čistý měsíční příjem žalovaného činil v červenci 2016 částku 4 449 Kč, v srpnu 2016 částku 8 110 Kč a v září 2016 částku 12 309 Kč. Průměrná mzda za dané tři měsíce tak činila 8 289,30 Kč.

6. Tabulkou umoření bylo prokázáno, že žalovaný právní předchůdkyni uhradil na smlouvu [číslo] sjednanou dne [datum]: -) dne [datum] částku 1 880,00 Kč -) dne [datum] částku 1 240,00 Kč -) dne [datum] částku 310,00 Kč -) dne [datum] částku 340,00 Kč -) dne [datum] částku 2 500,00 Kč -) dne [datum] částku 2 500,00 Kč -) dne [datum] částku 4 300,00 Kč Celkem tedy žalovaný uhradil částku ve výši 13 070 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] by prokázáno, že žalobkyně jakožto postupník a právní předchůdkyně jako postupitelka podepsaly téhož dne dohodu, dle jejíhož obsahu postupitelka postupuje své pohledávky ze smluv specifikovaných v příloze 1 smlouvy.

8. Přílohou 1 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že je zde uvedena pohledávka právní předchůdkyně se jménem žalovaného s číslem smlouvy [číslo].

9. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem RR2574155695F bylo prokázáno, že právní předchůdkyně a žalobkyně uvědomily žalovaného odesláním oznámení dne [datum] o postoupení pohledávky ve výši 33 049,63 Kč bez příslušenství ze smlouvy [číslo] na žalobkyni a vyzvaly žalovaného k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení na účet č. [bankovní účet].

10. Výzvou žalobkyně datovanou dne [datum] a podacím lístkem RR2591255279F bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] výzvu k zaplacení dlužné částky v celkové výši 32 164,64 Kč, a to nejpozději do [datum] z titulu smlouvy o půjčce [číslo], a to na účet č. [bankovní účet].

11. Z ostatních listin provedených při jednání konaném dne [datum] soud neučinil žádná skutková zjištění pro posouzení tohoto sporu, a proto se těmito důkazními prostředky nezabýval.

12. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsali právní předchůdkyně a žalovaný listinu nazvanou„ Smlouva o zápůjčce“, č. smlouvy [číslo]. Žalovaný při podpisu uvedené smlouvy převzal od právní předchůdkyně hotovost ve výši 12 880 Kč a dále byl uhrazen závazek žalovaného vůči právní předchůdkyni z dřívější smlouvy o zápůjčce ve výši 7 120 Kč. Žalovaný se dle znění uvedené smlouvy zavázal vrátit poskytnutou částku ve výši 20 000 Kč a vedle toho zaplatit právní předchůdkyni poplatek ve výši 17 114 Kč, sestávající se z úroku 3 448 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 2 000 Kč a částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 11 666 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 619 Kč s poslední splátkou ve výši 593 Kč, měsíční splátky (při předpokladu 4 týdnů v měsíci) pak dosahují částky ve výši 2 476 Kč. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy svobodný, žil v nájmu, jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce před podpisem smlouvy činil částku 8 289,30 Kč. Souhrnné běžné měsíční výdaje žalovaného pak dosahovaly částky 7 346 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalovaného byla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy. Žalovaný právní předchůdkyni uhradil na smlouvu o úvěru částku ve výši 13 070 Kč. Pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] byly postoupeny na žalobkyni smlouvou ze dne [datum] a žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávek odesláno dne [datum] a byla mu poskytnuta desetidenní lhůta ke splnění dluhu. Výzvou odeslanou dne [datum] žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k plnění. Soud nemá za prokázané žalovaným v zákaznické kartě uvedené„ další čisté příjmy domácnosti“ ve výši 9 000 Kč. K tomuto tvrzení nebyly při podpisu smlouvy předloženy žádné důkazy, a to přesto, že žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, nežije s rodiči a bydlí v nájmu. Tvrzení žalovaného uvedená v zákaznické kartě jsou tak zjevně rozporná. Není nijak zřejmé, z čeho a od koho by měly pocházet ony„ další čisté příjmy domácnosti“. Navzdory tomu uvedené skutečnosti nevzbudily v právní předchůdkyni iniciativu k ověření tvrzení žalovaného o„ dalších čistých příjmech domácnosti“. Soud tedy uzavírá, že v době uzavření smlouvy o úvěru činil čistý měsíční průměrný příjem žalovaného za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy částku 8 289,3 Kč a výdaje žalovaného, po zohlednění splátek sjednávaného úvěru, činily částku 9 822 Kč.

13. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

14. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení:

15. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ten den totiž právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou se žalovaný zavázal vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky za služby v 60 týdenních splátkách. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, což se podává jak ze smlouvy, tak z karty zákazníka. Zato právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka.

16. S ohledem na údaje uvedené v kartě zákazníka je zjevné, že právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 9 z. s. ú. Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad skutečností, že žalovaný, ač udává, že je svobodný a žije v nájmu (nikoliv u rodičů), uvádí v kartě zákazníka„ další čisté příjmy domácnosti“. Není pak zřejmé, kdo by měl s žalovaným tvořit„ domácnost“ - rodiče a ani partnerka to nejsou, o zletilé dítě se vzhledem k věku žalovaného zřejmě také jednat nebude. Uvedené skutečnosti pak měly v právní předchůdkyni vyvolat důvodnou pochybnost o tom, zda je žalovaný schopný dostát svým závazků z uzavírané smlouvy, a tedy že si má ověřit a ev. archivovat žalovaným tvrzené skutečnosti a důkazy o nich a ověřit jejich pravost a správnost.

17. Dále pak soud podotýká, že, jak je uvedeno výše, průměrný měsíční příjem žalovaného v době uzavření smlouvy nedosahoval očekávaných výdajů, když nelze brát v úvahu zpochybněný údaj o„ dalších čistých příjmech domácnosti“. V době uzavření smlouvy o poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy částku 8 289,3 Kč a výdaje žalovaného po zohlednění splátek sjednávaného úvěru částku 9 822 Kč. Bilance příjmy/výdaje tedy činila u žalovaného - 1 532,70 Kč měsíčně.

18. Soud je vzhledem k výše uvedenému toho názoru, že právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 9 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 20 000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 13 070 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 6 930 Kč (20 000-13 070) bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, původně právní předchůdkyně.

20. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 6 930 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení je třeba dodat, že obohacený je bezdůvodné obohacení povinen vrátit bez zbytečného odkladu k výzvě ochuzeného, neboť splatnost plnění nebyla ujednána (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovaného k zaplacení částek z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dopisem zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty s. p. dne [datum], přičemž mu stanovila lhůtu k zaplacení do 10 dnů od doručení. Lhůtu k zaplacení do 10 dnů lze pokládat za přiměřenou, tedy vyhovující právnímu pojmu„ lhůta bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Na základě § 573 o. z. se má za to, že dopis došel žalovanému dne [datum], žalovaný tak byl povinen vydat bezdůvodné obohacení do [datum]. Úroky z prodlení z částky, kterou se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. z částky 6 930 Kč, je tak žalobkyně oprávněna požadovat od [datum]. V té době činila výše úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na základě § 1970 o. z. 8,05 %.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Lhůty k plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.