11 C 48/2022

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 572,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 13 772,69 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 553,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 128,46 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 300 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 300 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10 800 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení dlužné části jistiny zápůjčky poskytnuté žalované společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně“), a žalovanou v hotovosti převzatou, jak vyplývá ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], a poplatku za poskytnutí zápůjčky v celkové výši 24 572,69 Kč (z toho připadá 13 300 Kč na dlužnou jistinu a 11 272,69 Kč na dlužný poplatek), kapitalizovaného úroku ve výši 3 128,46 Kč (tj. úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 300 Kč od 2. 3. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 553,88 Kč (tj. úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 300 Kč za dobu od 10. 1. 2019 do 18. 12. 2020), úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 300 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 300 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že pohledávku z dané smlouvy o zápůjčce na ni postoupila právní předchůdkyně, která přezkoumala schopnost žalované splácet úvěr na základě údajů sdělených žalovanou a dokladů jí předložených, které jsou uvedeny v tzv. kartě zákazníka, jakož i na základě údajů v insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. S ohledem na uvedené skutečnosti soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako„ o. s. ř.“)).

3. Z listiny nazvané„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – [příjmení] v hotovosti, [číslo]“ soud zjistil, že je datována [datum], toho dne podepsána žalovanou a právní předchůdkyní a že se jí právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované„ zápůjčku“ ve výši [částka] a žalovaná se tyto prostředky zavázala vrátit spolu s úrokem 29 % ročně, vyčísleným pro řádnou dobu splácení částkou 3 676 Kč, a spolu s částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6 980 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 125 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 1 655 Kč, resp. 1 646 Kč pro poslední splátku. Listina obsahuje údaj, že se jedná o sjednání spotřebitelského úvěru, a prohlášení žalované, že při podpisu smlouvy převzala v hotovosti [částka].

4. Z listiny„ ZÁKAZNICKÁ KARTA – ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR“ soud zjistil, že je datována [datum], opatřena podpisem žalované, jímž jako správné a úplné stvrdila mj. tyto údaje: jméno, příjmení, datum narození, číslo svého mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu, adresu výběru a náhradní kontaktní adresu, všechny v rodinných domech, adresu trvalého pobytu v obci [obec], ostatní v obci [obec]; dále, že je svobodná, žije ve spolubydlení, nemá vyživovací povinnost, pobírá starobní důchod ve výši [částka], přičemž další čisté příjmy domácnosti dosahují [částka]; má kreditní kartu a zápůjčku u jiné společnosti, kterou splácí částkou 1 400 Kč měsíčně, a že její odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč. V listině je také uvedeno, že žalovaná předložila právní předchůdkyni složenky za 7, 8/2018. Údaje o jiných dokumentech v kartě uvedeny nejsou.

5. Z listiny označené„ Tabulka umoření ke smlouvě [číslo]“ bylo prokázáno, že ke smlouvě s daným číslem žalovaná uhradila celkem 4 200 Kč (1 700 Kč dne 18. 9. 2018, 1 000 Kč dne 30. 11. 2018 a 1 500 Kč dne 10. 12. 2018).

6. Z listiny nazvané„ Smlouva o postoupení pohledávek“ soud zjistil, že ji dne [datum] podepsaly právní předchůdkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník a že obsahuje ujednání, že právní předchůdkyně postupuje na žalobkyni pohledávky uvedené v příloze č. 1 – seznamu postoupených pohledávek.

7. Z výňatku přílohy č. 1 – seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že je v ní uvedena smlouva [číslo] jakož i jméno a příjmení žalované.

8. Z listiny označené jako„ oznámení o postoupení pohledávek“ soud zjistil, že je datována [datum] a že obsahuje oznámení právní předchůdkyně o postoupení její pohledávky za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce [číslo] na žalobkyni, jakož i výzvu k uhrazení dlužné částky 34 272,69 Kč bez příslušenství do deseti dnů od doručení oznámení.

9. Z podacího lístku České pošty s. p. soud zjistil, že oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované odesláno 25. 1. 2021.

10. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil soud skutečnosti významné pro posouzení této věci, a proto z oněch jiných důkazů neučinil žádná skutková zjištění. Pravost ani správnost provedených listin nebyla v řízení zpochybněna, přičemž ani soud neměl důvodu o listinách a jejich správnosti a pravosti pochybovat. Vzhledem k tomu, jakož i s ohledem na § 101 odst. 3 věta za středníkem o. s. ř. soud z provedených listin vycházel při zjišťování skutkového stavu.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci: Dne [datum] podepsaly právní předchůdkyně a žalovaná listinu nazvanou„ SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – [příjmení] v hotovosti, [číslo]“. Svým podpisem žalovaná potvrdila, že od právní předchůdkyně v hotovosti převzala 15 000 Kč, které se zavázala vrátit s poplatky a úrokem v celkové výši 14 781 Kč v ujednaných měsíčních splátkách, s čímž právní předchůdkyně souhlasila. V listině nazvané„ ZÁKAZNICKÁ KARTA – ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR“ žalovaná svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdila tyto údaje: jméno, příjmení, datum narození, číslo svého mobilního telefonu, adresu trvalého pobytu, adresu výběru a náhradní kontaktní adresu, všechny v rodinných domech, adresu trvalého pobytu v obci [obec], ostatní v obci [obec]; dále, že je svobodná, žije ve spolubydlení, nemá vyživovací povinnost, pobírá starobní důchod ve výši [částka], přičemž další čisté příjmy domácnosti dosahují [částka]; že má kreditní kartu a zápůjčku u jiné společnosti, kterou splácí částkou 1 400 Kč měsíčně, a že její odhadované měsíční výdaje činí 2 000 Kč. Zároveň potvrdila, že k ověření údajů předložila složenky za 7, 8/2018. Dne [datum] pak právní předchůdkyně a žalobkyně podepsaly listinu označenou jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“ vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka právní předchůdkyně za žalovanou. Postoupení své pohledávky oznámila právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalované prostřednictvím pošty dne 25. 1. 2021, přičemž v tomto dopise byla žalovaná zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Ke smlouvě [číslo] uhradila žalovaná celkem 4 200 Kč.

12. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů: Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1, 2 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

13. Po právní stránce posoudil soud věc takto: Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. Ten den totiž právní předchůdkyně poskytla žalované 15 000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou žalovaná v hotovosti převzala a zavázala se vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky v ujednaných splátkách, s čímž právní předchůdkyně souhlasila. Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitelka, což se podává jak ze smlouvy, tak z tzv. zákaznické karty, kdežto právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka.

14. S ohledem na údaje uvedené v tzv. zákaznické kartě, kterou žalobkyně předložila k prokázání řádného přezkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní – k výzvě soudu ohledně přezkoumání úvěruschopnosti žalované již žádný důkaz nepředložila ani neoznačila, je zjevné, že právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalované) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se v rozporu s rozhodovací praxí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39), která jí jako profesionálce na trhu nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů musela být v době poskytnutí spotřebitelského úvěru známa, z větší části, výlučně co se týče výdajů, spolehla pouze na údaje uvedené žalovanou jako spotřebitelkou, aniž by tyto jakkoli ověřila a aniž by měla k dispozici jakékoli listiny tyto výdaje osvědčující. Žalovaná své měsíční výdaje pouze odhadla na 2 000 Kč, s čímž se právní předchůdkyně spokojila, byť o nich musel mít pochybnosti vzhledem k tomu, že žalovaná bydlela ve spolubydlení v rodinném domě na [anonymizováno] (pokud bydlela v místě svého trvalého pobytu), anebo na [anonymizováno] (pokud bydlela v místě výběru, popř. na náhradní kontaktní adrese), jakož i vzhledem k věku žalované. Takovéto výdaje nemohly být v dané době a daném místě reálné. Nadto žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by právní předchůdkyně ověřovala, zda má žalovaná další závazky či zda proti ní nejsou vedena exekuční řízení; v té souvislosti pouze tvrdila, že právní předchůdkyně ověřila, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení (k tomuto tvrzení však neoznačila žádný důkaz). Právní předchůdkyně se ani nepozastavila nad tím, že je žalovaná držitelkou kreditní karty a je povinna splácet jiný peněžitý závazek (zápůjčku) částkou 2 000 Kč měsíčně. Ani tyto údaje právní předchůdkyně nezkoumala, neprověřila, ale pouze se spolehla na tvrzení žalované. Za těchto okolností tak měla a mohla mít důvodné pochybnosti, zda bude žalovaná schopna poskytnutou zápůjčku splácet ze svého jediného příjmu – starobního důchodu – ve výši [částka]. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná dosahovala příjmu 25 550 Kč, je třeba dodat, že v zákaznické kartě uvedené další čisté příjmy domácnosti ve výši [částka] nejsou vůbec relevantní, jelikož tyto další příjmy žalovaná vůbec nespecifikovala ani nedoložila, nelze tudíž seznat, na základě jakého titulu s nimi byla (měla být) oprávněna disponovat, když byla svobodná a měla žít ve spolubydlení. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované. Smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, je tak absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu přesáhly 98 % jistiny. Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovanou nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. K tomu je třeba dodat, že poplatky za služby přestavují v této věci skrytý úrok (úplatu) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

15. Opakující se námitka žalobkyně, že § 87 z. s. ú. ve znění účinném do 28. 5. 2022 stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní (viz předcházející bod odůvodnění, jakož i rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18, OPR-Finance). Pokud jde o opakující se odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, soud předně podotýká, že tímto rozsudkem a v něm uvedenými závěry není vázán. V této věci jsou nadto jiné skutkové okolnosti, neboť své výdaje žalovaná pouze souhrnně odhadla, nespecifikovala je; k dalším příjmům domácnosti nemohlo být vůbec přihlédnuto (podrobně výše).

16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalované 15 000 Kč. Pohledávka (práva a povinnosti) z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla (byly) smlouvou o postoupení pohledávek postoupena (postoupeny) na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále soud vyšel z toho, že žalovaná na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy uhradila celkem 4 200 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaná v rozsahu částky 10 800 Kč (1500-4200) bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, potažmo právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) postoupila na žalobkyni.

17. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení žádané dlužné jistiny po zohlednění žalovanou zaplacených částek, tj. co do částky 10 800 Kč, a dále jen co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 9. 2. 2021 do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení je třeba dodat, že obohacený je bezdůvodné obohacení povinen vrátit bez zbytečného odkladu k výzvě ochuzeného, neboť splatnost plnění nebyla ujednána (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovanou k zaplacení částky z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dopisem zaslaným žalované prostřednictvím České pošty s. p. dne 25. 1. 2021. Na základě § 573 o. z. se má za to, že dopis došel žalované 28. 1. 2021. Žalobkyně stanovila lhůtu k zaplacení 10 dnů od doručení, tedy do 7. 2. 2021, což byla neděle, a proto připadl poslední den lhůty na pondělí 8. 2. 2021 (§ 607 o. z.) Lhůtu 10 dnů lze pokládat za přiměřenou, tedy vyhovující právnímu pojmu„ lhůta bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Úroky z prodlení z částky, kterou se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, je tak žalobkyně oprávněna požadovat až od 9. 2. 2021. V té době činila výše úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na základě § 1970 o. z. 8,25 % a takto ho soud přiznal.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Z větší části úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, pročež žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaná byla zjevně úspěšnější více než z 50 %, jelikož žalobě bylo vyhověno jen v rozsahu nároku na dlužnou jistinu představující bezdůvodné obohacení žalované (10 800 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 9. 2. 2021 do zaplacení, kdežto žaloba byla zamítnuta co do zbylé požadované výše jistiny a co do dlužného poplatku, co do kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení (celkem 16 326,57 Kč) a úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 300 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 300 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 500 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 10 800 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení.

19. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.