11 C 55/2022

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 147 199,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 145 099,23 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 2 100 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 618,47 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 641,52 Kč, úroku ve výši 16,7 % ročně z částky 145 099,23 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 147 199,23 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 5 470 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 28. 12. 2021, tak jak byl v průběhu řízení doplněn, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 145 099,23 Kč jako dlužné jistiny úvěru, částky 8 618,47 Kč jako kapitalizovaného úroku za poskytnutí úvěru (tj. úroku ve výši 16,70 % ročně z dlužné jistiny 145 099,23 Kč za dobu od 19. 7. 2019 do 28. 11. 2019), částky 2 100 Kč jako dlužných poplatků (tj. poplatek za zaslání upomínky ze dne 5. 8. 2019, ze dne 2. 9. 2019 a ze dne 18. 11. 2019 vždy ve výši 600 Kč za každou upomínku a poplatek za prohlášení úvěru za splatný ve výši 300 Kč), částky 12 641,52 Kč jako kapitalizovaného úroku z prodlení (tj. úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužných částek za dobu od 3. 8. 2019 do 11. 11. 2020), úroku ve výši 16,70 % ročně z částky 145 099,23 Kč od 28. 11. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 147 199,23 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení vyplývajících ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] (dále jako„ právní předchůdkyně“) a žalovaným. Žalobkyně uvedla, že žalovaná pohledávka na ní byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne [datum]. Žalovaný zde uvedl, že je zaměstnán u [jméno] [příjmení], [IČO], s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka] a že nemá žádnou vyživovací povinnost. Právní předchůdkyně porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného, přičemž zjistila, že ke dni podání žádosti o úvěr žalovaný vůči ní měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 97,90 Kč a žádné jiné závazky neměl.

3. Žalovaný se k návrhu ve věci samé nevyjádřil, a ač byl řádně a včas předvolán, bez omluvy se k jednání soudu nedostavil.

4. Žádostí o úvěr ze dne [datum], podepsané žalovaným bylo prokázáno, že žalovaný požádal právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč s tím, že úvěr splatí v 60 měsíčních splátkách. V žádosti je uvedeno, že žalovaný, identifikovaný jménem, příjmením, č. občanského průkazu, rodným číslem, č. řidičského průkazu, má učňovské vzdělání, je svobodný, je zaměstnán u [jméno] [příjmení] na dobu určitou s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši [částka], jiný příjem nemá, srážky ze mzdy nemá, nikoho nevyživuje. Bydlí v pronajatém domu či bytu od [datum]. V kolonce ostatní nezbytné měsíční náklady je uvedeno 0 Kč.

5. Z listiny nazvané: Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti včetně přílohy bylo prokázáno, že právní předchůdkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v pronajatém domě či bytě, kde hradí 100% nákladů na bydlení, jeho dosavadní interní splátky činí 97,90 Kč, externí splátky žádné nemá, jeho čistý měsíční příjem činí [částka], je zaměstnán na dobu určitou. Dle právní předchůdkyně byl výpočet disponibilní částky proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, přičemž bylo počítáno s částkou životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 4096/2011 Sb. a částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb.

6. Smlouvou o úvěru [anonymizováno] půjčka ze dne [datum] bylo prokázáno, že byla podepsána dne [datum] právní předchůdkyní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem. Obsahem smlouvy byl závazek právní předchůdkyně poskytnout žalovanému převodem z úvěrového účtu č. [bankovní účet] na běžný účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 150 000 Kč a závazek žalovaného tyto prostředky vrátit formou 60 pravidelných měsíčních anuitních splátek, tj. splátek jistiny úvěru a úroků, ve výši 3 703,73 Kč splatnými k 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25. 4. 2019. Ve smlouvě je uvedeno, že roční úroková pevná sazba činí 16,70 %, RPSN 18,46 % a celková částka, kterou má žalovaný jako spotřebitel zaplatit, činí 223 519,05 Kč Smlouva dále obsahuje ujednání, že se žalovaný zavazuje zaplatit poplatky, a to mimo jiné 600 Kč jednorázově za zaslání každé písemně upomínky s tím, že poplatek je splatný při zaslání upomínky, a poplatek 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný. Obsahem smlouvy je také ujednání, že případem porušení je, že se žalovaný ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky právní předchůdkyně a že v takovém případě je tato oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení.

7. Výpisy z úvěrového účtu vedeného právní předchůdkyní na jméno žalovaného č. [bankovní účet] a platební historií tohoto účtu bylo prokázáno, že dne [datum] žalovaný čerpal z úvěrového účtu úvěr ve výši 150 000 Kč, na tento úvěr zaplatil celkem splátky ve výši 3 987,26 Kč.

8. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne 29. 11. 2019 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně tímto oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlašuje úvěr č. [bankovní účet] na částku 150 000 Kč za splatný ke dni 27. 11. 2019.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že je podepsána žalobkyní jakožto postupníkem a právní předchůdkyní jako postupitelem, jejím obsahem je ujednání, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky specifikované v příloze č. 1 této smlouvy jak stojí a leží za úplatu stanovenou v samostatně dohodě o úplatě splatnou do 20. 11. 2020.

10. Přílohou č. 1 nazvanou Seznam postupovaných pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že pod pořadovým [číslo] je uvedena předmětná pohledávka za žalovaným.

11. Dohodou bylo prokázáno, že je podepsána žalobkyní jakožto postupníkem dne [datum] a právní předchůdkyní jako postupitelem dne [datum] a jejím obsahem je ujednání o výši úplaty za postoupení pohledávek dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

12. Potvrzením ze dne 20. 11. 2020 bylo prokázáno, že úplata za jednotlivé pohledávky postupované v rámci seznamu ze dne [datum] byla dne [datum] připsána na účet postupitele.

13. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne 10. 12. 2020 bylo prokázáno, že dne 10. 12. 2020 zaslala právní předchůdkyně žalovanému oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] na žalobkyni.

14. Předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2021 a podacím lístkem ze dne 10. 2. 2021 bylo prokázáno, že dne 10. 2. 2021 odeslala žalobkyně žalovanému výzvu k zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 3. 2019 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní, dle níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 201 495, 76 Kč do 25. 2. 2021.

15. Z dalších provedených důkazů při jednání soud neučinil v této věci žádná skutková zjištění a proto se jimi blíže nezabýval.

16. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne [datum] požádal právní předchůdkyni o poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč. V žádosti uvedl, že má učňovské vzdělání, je svobodný, je zaměstnán na dobu určitou u [jméno] [příjmení] s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši [částka], jiný příjem nemá, srážky ze mzdy nemá, nikoho nevyživuje, bydlí od [datum] v pronajatém domu či bytu. V kolonce ostatní nezbytné měsíční náklady žalovaný uvedl 0 Kč. Právní předchůdkyně zjistila, že žalovaný má interní splátky ve výši 97,90 Kč, externí splátky žádné nemá. Právní předchůdkyně uvedla, že příjem žalovaného ověřovala z jeho běžného účtu. Výpočet disponibilní částky žalovaného provedla právní předchůdkyně tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, přičemž bylo počítáno s částkou životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 4096/2011 Sb. a částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. Dne [datum] podepsali právní předchůdkyně a žalovaný smlouvu o úvěru, v níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč za podmínek, že roční úroková pevná sazba činí 16,70 %, RPSN 18,46 % a celková částka, kterou má žalovaný jako spotřebitel zaplatit, činí 223 519,05 Kč, a žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 60 měsíčních splátkách po částkách 3 703,73 Kč splatných k 25. dni v měsíci počínaje dnem 25. 4. 2019. Ve smlouvě je dále obsaženo ujednání, že žalovaný se zavazuje zaplatit poplatky, mimo jiné 600 Kč jednorázově za zaslání každé písemně upomínky s tím, že poplatek je splatný při zaslání upomínky, a poplatek 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný a že v případě prodlení žalovaného se splněním jakékoliv pohledávky právní předchůdkyně je tato oprávněna prohlásit svým rozhodnutím kterékoli dluhy žalovaného za ihned splatné a požádat žalovaného o jejich předčasné splacení. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne [datum], na tento úvěr splatil žalovaný celkem částku 3 987,26 Kč. Protože žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, právní předchůdkyně dopisem ze dne 29. 11. 2019 prohlásila úvěr poskytnutý žalovanému za splatný ke dni 27. 11. 2019. Dne [datum] podepsali právní předchůdkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se právní předchůdkyně zavázala postoupit na žalobkyni pohledávky uvedené v příloze [číslo] této smlouvy, kde je mimo jiné uvedena i předmětná pohledávka za žalovaným, a žalobkyně se zavázala uhradit sjednanou úplatu za postoupení. Úplata za postoupené pohledávky byla řádně žalobkyní jako postupníkem dne [datum] uhrazena. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní dopisem ze dne 30. 11. 2020 předaným k poštovní přepravě dne 10. 12. 2020. Žalovaný ničeho dalšího na úvěr neuhradil, ačkoliv byl k tomu vyzýván předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 10. 2. 2021 předanou k poštovní přepravě téhož dne.

17. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

18. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 150 000 Kč jako úvěr, který se žalovaný zavázal vrátit se sjednanou úplatou. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, z úřední činnosti soudu je známo, že právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně vycházela z jeho příjmu ze zaměstnání a lustrací v registrech za účelem zjištění, zda má žalovaný další závazky, nijak si však nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného, zejména jeho výdaje na bydlení. S ohledem na výši poskytovaného úvěru a s ohledem na výši tvrzeného příjmu dlužníka se právní předchůdkyně neměla spokojit s odkazem na normativní výdaje na bydlení a měla zjišťovat a ověřovat skutečnou výši nákladů na bydlení žalovaného, zejména za situace, kdy žalovaný uvedl, že bydlí v pronajatém domě či bytě a hradí náklady na bydlení zcela sám. Normativní náklady na bydlení by měly věřiteli sloužit k tomu, aby je porovnal s náklady uváděnými dlužníkem a v případě, že náklady na bydlení uváděné dlužníkem jsou nižší než náklady normativní, pečlivě tyto prověřit. Rovněž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně ověřovala příjem žalovaného z jeho běžného účtu a s jakým výsledkem. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Po tomto směru si při prověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru nepočínala pečlivě. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně neověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, o tom ostatně svědčí i skutečnost, že žalovaný po krátké době přestal úvěr splácet, a s ohledem na to je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

19. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 150 000 Kč, žalovaný na svůj závazek uhradil částku 3 987,26 Kč, pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 146 012,74 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, původně právní předchůdkyně.

20. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na zaplacení částky 145 099,23 Kč jako dlužné jistiny úvěru a v tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 259 310,37 Kč (včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku), úspěšná však byla pouze co do částky ve výši 145 099,23 Kč ke dni vyhlášení rozsudku, ve zbytku byl úspěšný žalovaný. Žalobkyni tedy náleží právo na úhradu 11,91 % náhrady nákladů řízení. Ve výše uvedeném poměru pak soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení tvořených soudním poplatkem ve výši 5 888 Kč, odměnou advokáta ve výši 31 590 Kč za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby, účast u jednání soudu dne 31. 8. 2022, účast u jednání soudu dne 5. 10. 2022) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., když soud přiznal polovinu této odměny za sepis výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písmeno h) vyhl. č. 177/1996 Sb. A za účast u jednání soudu dne 5. 10. 2022 dle § 11 odst. 2 písmeno f) citované vyhlášky. Dále jsou náklady řízení žalobkyně tvořeny náhradou hotových výdajů advokáta ve výši 1 500 Kč dle § 14 vyhl. č. 177/199 Sb. a náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 6 948,90 Kč dle § 137 o. s. ř. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 45 926,90 Kč, z toho 11,91 % činí 5 470 Kč.