11 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 35 382 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 16 802 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 12 234,25 Kč, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 117,58 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do [datum] a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 420 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] a doplněným podáními ze dne [datum], [datum] a [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 35 382 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 22 000 Kč, z dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 538,60 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 970,60 Kč a z poplatku za životní pojištění ve výši 472,80 Kč, dále zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 12 234,25 Kč (tj. úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 117,58 Kč (tj. úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 22.000 Kč od [datum] do [datum]), úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) a žalovaným. Po dobu trvání závazku zaplatil žalovaný pouze částku 3 420 Kč.

2. Žalovaný se k návrhu ve věci samé nevyjádřil, a ač byl řádně a včas předvolán, bez omluvy se nedostavil k jednání soudu.

3. Smlouvou o půjčce ze dne [datum] [číslo] bylo prokázáno, že tato smlouva byla právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podepsána dne [datum]. Dle textu listiny si žalovaný při jejím podpisu převzal od právní předchůdkyně hotovost ve výši 22 000 Kč a zavázal se vrátit poskytnutou částku a vedle toho zaplatit právní předchůdkyni náklady se spotřebitelským úvěrem spojené, konkrétně úrok ve výši 3 080 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč a pojistné CreditLife ve výši 522 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 669 Kč Smlouva dále uvádí, že úroková míra činí 23,72 % ročně. První splátku byl dle textu smlouvy žalovaný povinen zaplatit nejpozději sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy a každou další splátku pak do konce následujícího týdenního období.

4. Kartou zákazníka – hodnocení bonity/žádost o půjčku datovanou dne [datum] bylo prokázáno, že zde žalovaný uvedl své osobní údaje, mj. adresu trvalého pobytu [ulice a číslo], [PSČ] [obec], adresu místa výběru [ulice a číslo], [PSČ] [obec], další kontaktní adresu [adresa žalovaného], pod rubrikou druh bydlení je označeno„ Nájemník“ s tím, že žalovaný bydlí na místě výběru od měsíce března 2008 na základě nájemní smlouvy a v domácnosti žije s partnerkou od měsíce dubna 2009. Za zdroj příjmů je označen hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, trvající od měsíce září 2012, pracovní pozice dělník, zaměstnavatel [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], výše čistého měsíčního příjmu 15 800 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje na bydlení činí 2 500 Kč, osobní výdaje 4 500 Kč, splátky úvěrů 2 000 Kč a že čerpá půjčku ve výši 16 000 Kč u téhož poskytovatele. K ověření finanční situace žalovaného měly být dle karty zákazníka předloženy výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva a SIPO.

5. Zařazením zákazníka do pojistného programu ze dne [datum] bylo prokázáno, že tohoto dne byla právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podepsána dohoda, jejímž obsahem je ujednání, že žalovaný bere na vědomí své zařazení do pojistného programu pro zákazníky právní předchůdkyně. Tímto měla být žalovanému poskytnuta pojistná ochrana pro případ smrti a úplné i dočasné invalidity, přičemž právní předchůdkyně měla být obmyšlenou osobou a všechny pohledávky z rámcové pojistné smlouvy se měly vinkulovat v její prospěch.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně jakožto postupník a právní předchůdkyně jako postupitelka podepsaly téhož dne dohodu, dle jejíhož obsahu postupitelka postupuje své pohledávky specifikované v příloze 1 smlouvy dnem postoupení postupníkovi pod podmínkou, že nebude-li uhrazena úplata za postoupení v ujednaném termínu, k postoupení nedojde. Pro případ, že by se pohledávky zakládaly na neplatných smlouvách, bylo ujednáno i postoupení práv z bezdůvodného obohacení vyplývajících z neplatných smluv, na jejichž základě vznikly postupované pohledávky.

7. Přílohou 1 smlouvy o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že je zde uvedena pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným ve výši 35 382 Kč z titulu smlouvy [číslo] ze dne [datum].

8. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně a žalobkyně uvědomily žalovaného o postoupení pohledávky ve výši 35 382 Kč ze smlouvy o půjčce [číslo] na žalobkyni a vyzvaly žalovaného k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení na účet žalobkyně č. [bankovní účet].

9. Podacím lístkem č. RR2579160136F bylo prokázáno, že oznámení o postoupení pohledávky bylo právní předchůdkyní předáno [obec] poště s. p. k doručení žalovanému dne [datum].

10. Výzvou žalobkyně datovanou dne [datum] a podacím lístkem č. RR2592387165F bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] výzvu k zaplacení dlužné částky v celkové výši 54 704,33 Kč, a to nejpozději do [datum] z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], a to na účet č. [bankovní účet].

11. Přehledem plateb bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na smlouvu o půjčce [číslo] právní předchůdkyni částku celkem 3 420 Kč.

12. Z ostatních listin provedených při jednání konaném dne [datum] soud neučinil žádná skutková zjištění pro posouzení tohoto sporu, a proto se těmito důkazními prostředky nezabýval.

13. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému bylo jen v letech 2012 – 2015 (tedy v době cca 3 let před podpisem smlouvy o půjčce) zahájeno celkem pět exekučních řízení, přičemž zdejší soud jejich prováděním pověřoval soudní exekutory k vymožení pohledávek (s příslušenstvím) ve výši 1 122 Kč (1 EXE 897/2012), 166 645,82 Kč (2 EXE 1385/2013), 59 327 Kč (9 EXE 928/2014), 1 929,73 Kč (1 EXE 589/2014) a 2 000 Kč (2 EXE 1317/2014).

14. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] podepsali právní předchůdkyně a žalovaný smlouvu o půjčce [číslo]. Při podpisu této smlouvy převzal žalovaný od právní předchůdkyně hotovost ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se dle znění uvedené smlouvy zavázal vrátit poskytnutou částku a vedle toho zaplatit právní předchůdkyni náklady se spotřebitelským úvěrem spojené, konkrétně úrok ve výši 3 080 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč a pojistné CreditLife ve výši 522 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 669 Kč Smlouva dále uvádí, že úroková míra činí 23,72 % ročně. První splátku byl dle textu uvedené listiny žalovaný povinen zaplatit nejpozději sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy a každou další splátku pak do konce následujícího týdenního období. Právní předchůdkyně nechala žalovaného vyplnit tzv. kartu zákazníka, v níž uvedl adresu trvalého pobytu [ulice a číslo], [PSČ] [obec], adresu místa výběru [ulice a číslo], [PSČ] [obec], další kontaktní adresu [adresa žalovaného], dále žalovaný uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, na místě výběru bydlí od měsíce března 2008, ve společné domácnosti žije s partnerkou od měsíce dubna 2009. Dle údajů v kartě zákazníka byl zdrojem příjmů žalovaného příjem ve výši 15 800 Kč čistého měsíčně plynoucí z hlavního pracovního poměru na dobu neurčitou u [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], kde žalovaný pracoval v pracovní pozici dělník. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje na bydlení činí 2 500 Kč, osobní výdaje 4 500 Kč, splátky úvěrů 2 000 Kč, přičemž čerpal půjčku ve výši 16 000 Kč u téhož poskytovatele úvěru. Současně s uzavřením smlouvy o úvěru byla žalovanému poskytnuta pojistná ochrana pro případ smrti a úplné i dočasné invalidity, přičemž právní předchůdkyně měla být obmyšlenou osobou a všechny pohledávky z pojistné smlouvy se měly vinkulovat v její prospěch. Dne [datum] podepsaly právní předchůdkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným ve výši 35 382 Kč z titulu smlouvy o půjčce [číslo]. Postoupení své pohledávky oznámily právní předchůdkyně a žalobkyně dopisem zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty, s. p. dne [datum], jímž žalovaného zároveň vyzvaly k uhrazení pohledávky do 10 dnů od doručení na účet žalobkyně. Výzvou žalobkyně zaslanou dne [datum] byl žalovaný vyzván uhradit dlužnou částku v celkové výši 54 704,33 Kč, a to nejpozději do [datum]. V letech 2012 – 2015 bylo proti žalovanému u Okresního soudu v Jeseníku zahájeno celkem pět exekučních řízení, přičemž zdejší soud jejich prováděním pověřoval soudní exekutory k vymožení pohledávek (s příslušenstvím) ve výši 1 122 Kč (1 EXE 897/2012), 166 645,82 Kč (2 EXE 1385/2013), 59 327 Kč (9 EXE 928/2014), 1 929,73 Kč (1 EXE 589/2014) a 2 000 Kč (2 EXE 1317/2014). Žalovaný uhradil na smlouvu o půjčce [číslo] právní předchůdkyni částku celkem 3 420 Kč.

15. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval níže uvedená ustanovení právních předpisů: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Podle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není-li dále stanoveno jinak, řídí se práva a povinnosti ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení se zákonem č. 154/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ten den totiž právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 22 000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou se žalovaný zavázal vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky za služby v 58 týdenních splátkách ve výši 669 Kč. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, což se podává jak ze smlouvy, tak z karty zákazníka. Zato právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka.

17. S ohledem na údaje uvedené v kartě zákazníka a vyplývající úřední činnosti soudu je zjevné, že právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 9 z. s. ú. Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad skutečností, že žalovaný, ač udává, že obývá (k době podpisu smlouvy) již 8 let byt v [obec], má trvalé bydliště tzv. na ohlašovně (adresa Městského úřadu Jeseník), což lze považovat za příznak osob vyhýbajících se své dosažitelnosti. Stejně tak právní předchůdkyně nijak blíže nezkoumala, zda je možné, aby výdaje na bydlení (nájem a inkaso) tvořily pouze částku 2 500 Kč. Uvedené skutečnosti pak měly v právní předchůdkyni vyvolat důvodnou pochybnost o tom, zda je žalovaný schopný dostát svým závazků z uzavírané smlouvy a tedy že si má ověřit a ev. archivovat žalovaným tvrzené skutečnosti a důkazy o nich a ověřit jejich pravost a správnost. Na výzvu soudu pak žalobkyně nebyla schopna doložit, že by jí skutečně byly předloženy doklady, na které odkazuje karta zákazníka. Za nejzásadnější však soud požaduje, že právní předchůdkyně navzdory možným pochybnostem sice dle neprokázaného tvrzení žalobkyně měla ověřit, zda proti žalovanému nebylo v době uzavírání smlouvy vedeno insolvenční řízení, už ale rezignovala na možnost ověřit, nejméně v rejstříku exekucí vedeném Exekutorskou komorou České republiky podle § 125 zákona č. 120/2001 Sb., zda proti žalovanému nejsou vedena exekuční řízení. Soud je proto toho názoru, že právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 9 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, stejně jako ujednání o pojištění. Ve smlouvě o postoupení pohledávek pak právní předchůdkyně a žalobkyně ujednaly postoupení i bezdůvodného obohacení vzniklého na základě smluv, z nichž byly postupovány pohledávky, k čemuž došlo v tomto případě.

18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 22 000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 3 420 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 18 580 Kč (22 000-3 420) bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, původně právní předchůdkyně.

19. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 18 580 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení je třeba dodat, že obohacený je bezdůvodné obohacení povinen vrátit bez zbytečného odkladu k výzvě ochuzeného, neboť splatnost plnění nebyla ujednána (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovaného k zaplacení částek z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dopisem zaslaným žalovanému prostřednictvím České pošty s. p. dne [datum], přičemž mu stanovila lhůtu k zaplacení do 10 dnů od doručení. Lhůtu k zaplacení do 10 dnů lze pokládat za přiměřenou, tedy vyhovující právnímu pojmu„ lhůta bez zbytečného odkladu“ ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. Na základě § 573 o. z. se má za to, že dopis došel žalovanému dne [datum], žalovaný tak byl povinen vydat bezdůvodné obohacení do [datum]. Úroky z prodlení z částky, kterou se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. z částky 18 580 Kč, je tak žalobkyně oprávněna požadovat od [datum]. V té době činila výše úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na základě § 1970 o. z. 8,05 %.

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůty k plnění jsou stanoveny podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.