11 C 90/2022

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 5. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 16. 4. 2016 do 2. 5. 2022.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není přípustné odvolání.

2. Předmětem tohoto řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 31. 3. 2022 je zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 16. 4. 2016 do zaplacení jako dlužné jistiny zápůjčky poskytnuté dle smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba se sídlem adresa, ulice příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země (dále jen„ právní předchůdkyně“) a žalovanou dne datum.

3. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytuje cizí prvek daný sídlem žalobkyně, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci a příslušnosti v projednávané věci. Za situace, kdy Česká republika i anonymizováno republika jsou členy Evropské unie a řízení ve věci bylo zahájeno po 10. 1. 2015, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle čl. 4 odst. 1 citovaného nařízení osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost mohou být žalovány u soudů tohoto členského státu. V dané věci žalovaná má bydliště v České republice a tím je dána příslušnost tohoto soudu k projednání a rozhodnutí sporu.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely za použití prostředků elektronické komunikace dne datum smlouvu o zápůjčce, v níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit do 15. 4. 2016 a to bez jakýchkoliv úroků či poplatků. Částka 6 000 Kč byla téhož dne poukázána z účtu právní předchůdkyně na účet žalované vedený u právnická osoba pod číslo. Žalovaná na poskytnutou zápůjčku ničeho neuhradila. Dne datum podepsala právní předchůdkyně a žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdkyně postoupila na žalobkyni pohledávky ve smlouvě specifikované, mimo jiné i pohledávku za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum O postoupení pohledávky byla žalovaná právní předchůdkyní informována v oznámení ze dne 19. 1. 2018, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 26. 1. 2018. Žalovaná dosud částku 6 000 Kč neuhradila, ačkoliv byla k zaplacení vyzývána v upomínce ze dne 11. 3. 2020 předané k poštovní přepravě dne 17. 3. 2020. Žalobkyně ani přes výzvu soudu neuvedla, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jako „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

8. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

9. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, (dále jen„ z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Podle § 9 odst. 1 z. s. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

20. Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 a násl. o. z. Není sporu o tom, že v době uzavření smluv žalovaná vystupovala jako spotřebitelka a právní předchůdkyně jako podnikatelka. Poskytovatel úvěru má dle § 9 odst. 1 z. s. ú povinnost ověřit úvěruschopnost žadatele o úvěr. Žalobkyně neprokázala a ani netvrdila, že právní předchůdkyně řádně prozkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, v tomto směru tedy neunesla povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Potřebné poučení ji soud nemohl poskytnout, neboť žalobkyně se jednání ve věci neúčastnila. Za této situace soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalované (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení žalované částky, absolutně neplatné dle § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 z. s. ú. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplněním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalované poskytla celkem částku ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaná dosud nevrátila. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaná v částce 6 000 Kč bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce platně postoupena.

21. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 3. 5. 2022 do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení je třeba dodat, že obohacený je bezdůvodné obohacení povinen vrátit bez zbytečného odkladu k výzvě ochuzeného, neboť splatnost plnění nebyla ujednána (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně prokázala, že vyzvala žalovanou k zaplacení částky z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobou, která byla žalované doručena dne 21. 4. 2022. Za přiměřenou lhůtu k plnění soud považuje lhůtu 10 dnů, jejíž konec připadl na den 1. 5. 2022, což byla neděle, lhůta tedy uplynula dne 2. 5. 2022. Úroky z prodlení z částky, kterou se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, je tak žalobkyně oprávněna požadovat od 3. 5. 2022. V té době činila výše úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na základě § 1970 o. z. 11,75 %, žalobkyně však v žalobě požadovala úrok pouze ve výši 8,05% ročně a v této výši ho soud přiznal, neboť nemůže překročit žalobní žádání.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v řízení plně úspěšná, ale její neúspěch se týká jen nepatrné části, proto soud žalobkyni přiznal náhradu všech nákladů, které v tomto řízení vynaložila. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní upomínky) ve výši 600 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby ve výši 300 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a z náhrady DPH ve výši 189 Kč dle § 137 o. s. ř., když jde o spor, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Náklady řízení žalobkyně celkem činí 1 489 Kč a soud uložil žalované zaplatit jejich náhradu dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.

23. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek nebyly shledány důvody. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.