11 C 92/2022

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 74 929,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 69 441,51 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 5 487,80 Kč, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 74 929,31 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 74 929,31 Kč od 3. 1. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 5 951,70 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne 22. 10. 2021 se žalobkyně (její procesní předchůdkyně) domáhala zaplacení částky 74 929,31 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] k úvěrovému účtu číslo [bankovní účet], kterou se žalovaným sjednala [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen jako„ právní předchůdkyně“) s tím, že pohledávky z této smlouvy byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Z výše uvedené smlouvy o úvěru pak žalobkyně nárokuje částku 74 929,31 Kč jako dlužnou jistinu úvěru a dále požaduje úrok ve výši 16,99 % ročně z jistiny úvěru od 3. 1. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny úvěru od 3. 1. 2021 do zaplacení. Dle žalobkyně právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila s odbornou péčí na základě údajů získaných od žalovaného, vyhledala žalovaného v databázi dlužníků a v insolvenčním rejstříku, prověřila měsíční platby žalovaného a jeho pohyby na bankovním účtu. Dle výpisu z účtů měl žalovaný vyšší příjem, než jaký uvedl při sjednávání úvěru, výdaje žalovaného právní předchůdkyně stanovila dle interního ekonomického modelu se zohledněním dat o aktuálních životních nákladech a normativních nákladech na bydlení, kdy byla zohledněna částka 5 780 Kč, dále právní předchůdkyně ověřila splátky žalovaného v systému CCB. Na základě výše uvedeného právní předchůdkyně zhodnotila, že žalovanému lze úvěr poskytnout.

2. Od [datum] je pokračováno na místě žalobkyně namísto společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], dle § 107 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.), a to dle usnesení soudu ze dne 1. 11. 2022, č. j. 11 C 92/2022-48.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a ač byl řádně předvolán, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud tak jednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Posouzením úvěruschopnosti klienta bylo prokázáno, že dne [datum] provedla právní předchůdkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného pro sjednání úvěru s výší splátky 1 403 Kč, a to tak, že od žalovaného zjistila příjem ve výši [částka], který ověřila z jeho výpisů z účtu, a stanovila jeho měsíční výdaje dle svého interního ekonomického modelu se zohledněním statistických dat aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení ve výši 5 780 Kč, když žalovaný právní předchůdkyni sdělil, že nemá žádné měsíční výdaje. Dále právní předchůdkyně zjistila z registru CCB interní splátky žalovaného právní předchůdkyni ve výši 751 Kč měsíčně. Po odečtení nově sjednávané splátky úvěru mělo žalovanému zbýt měsíčně na úhradu jeho potřeb 11 597 Kč.

5. Výstupem z insolvenčního rejstříku bylo prokázáno, že tento výstup je datován ke dni 15. 8. 2022 a nevypovídá tak ničeho o tom, zda při sjednávání úvěru právní předchůdkyně nahlédla do insolvenčního rejstříku za účelem lustrace žalovaného.

6. Výpisy z účtu číslo [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] za období od 1. 12. 2019 do 31. 5. 2020 bylo prokázáno, že uvedený účet náleží žalovanému a v měsíci prosinec 2019 žalovaný obdržel od [právnická osoba] [anonymizováno] dne 12.

12. částku [částka] a dne 11.

12. částku [částka], jiné prostředky v tomto měsíci žalovaný na účet neobdržel mimo jednoho vkladu v hotovosti, který provedl sám žalovaný; v lednu 2020 pak žalovaný obdržel dne 2.

1. částku [částka] od [právnická osoba] [anonymizováno] a od téže společnosti pak obdržel dne 13. 1. dvě platby, a to ve výši [částka] a ve výši [částka], jiné příchozí platby žalovaný na účet neobdržel; v únoru 2020 obdržel žalovaný od [právnická osoba] [anonymizováno] dne 12.

2. částku [částka] a téhož dne částku [částka], jiné příjmy na účet žalovaný neobdržel; v březnu 2020 žalovaný obdržel od [právnická osoba] [anonymizováno] dne 12.

3. částku [částka] a téhož dne ještě částku [částka], jiné platby v březnu žalovaný na účet neobdržel; v dubnu 2020 obdržel žalovaný od [právnická osoba] [anonymizováno] dne 14.

4. částku [částka] a částku [částka], jiné platby na účet žalovaný v dubnu neobdržel; v květnu 2020 žalovaný obdržel od [právnická osoba] [anonymizováno] dne 13.

5. částku [částka] a téhož dne částku [částka], mimo to na účet žalovaný obdržel pouze svůj vklad hotovosti ve výši 100 Kč. Zůstatek žalovaného na uvedeném účtu činil za měsíc prosinec 2019 částku 2,86 Kč, za měsíc leden 2020 částku 0 Kč, za měsíc únor 2020 částku mínus 37,54 Kč, za měsíc březen 2020 částku mínus 33,64 Kč, za měsíc duben 2020 částku 2,46 Kč, za měsíc květen 2020 částku 16,93 Kč.

7. Detailem zadané operace bylo prokázáno, že dne [datum] žalovaný prostřednictvím mobilní aplikace„ [jméno]“ právní předchůdkyně podepsal smlouvu o úvěru s úrokovou sazbou 16,99 %, výší splátky 1 403 Kč a výší úvěru 72 097 Kč, kdy autorizace smlouvy byla provedena pomocí zadání kódu, který byl zaslán na telefonní [číslo] náležející žalovanému.

8. Smlouvou o úvěru bylo prokázáno, že dne [datum] právní předchůdkyně a žalovaný elektronicky podepsali listinu, na základě které se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 72 097 Kč na úvěrový účet číslo [bankovní účet] s tím, že žalovaný úvěr splatí nejpozději do 20. 6. 2028 měsíčními splátkami ve výši 1 403 Kč s první splátkou splatnou dne 20. 8. 2020 a dalšími splátkami splatnými vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, žalovaný měl poskytnutou jistinu splatit spolu s úrokovou sazbou ve výši 16,99 % ročně. Právní předchůdkyně a žalovaný dále ujednali, že v případě prodlení s jedinou splátkou o více než 30 dnů je právní předchůdkyně oprávněná zesplatnit celý úvěr k jí určenému datu a toto zesplatnění oznámit žalovanému, který je úvěr poté povinen celý uhradit.

9. Stavem úvěru bylo prokázáno, že žalovaný čerpal z úvěrového účtu [číslo] částku celkem 72 097 Kč, a to dvěma platbami dne 20. 7. 2020 ve výši 36 729,36 Kč a 35 367,64 Kč.

10. Rozhodnutím o okamžité splatnosti ze dne 2. 1. 2021 a podacím archem České pošty, s. p. bylo prokázáno, že právní předchůdkyně zesplatnila celý úvěr na úvěrovém účtu číslo [bankovní účet] ke dni 2. 1. 2021 s vyčíslením dluhu k danému dni ve výši 74 930 Kč a rozhodnutí o splatnosti zaslala žalovanému dne 5. 1. 2021.

11. Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou ke smlouvě bylo prokázáno, že dne [datum] právní předchůdkyně a společnost [právnická osoba], [IČO], podepsaly smlouvu, na základě které dohodly s účinností k [datum] postoupení pohledávek právní předchůdkyně uvedených v příloze ke smlouvě včetně příslušenství na společnost [právnická osoba], [IČO], a to pod podmínkou uhrazení ceny postoupení. V příloze je obsažen seznam postupovaných pohledávek včetně pohledávky za žalovaným ve výši 75 925,11 Kč s číslem účtu [číslo].

12. Potvrzením o zaplacení kupní ceny bylo prokázáno, že dne [datum] společnost [právnická osoba], [IČO], právní předchůdkyni uhradila cenu postoupení ujednanou ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum].

13. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru uvedené v bodě 8. rozsudku na společnost [právnická osoba], [IČO].

14. Předžalobní upomínkou a údajem o sledování zásilky bylo prokázáno, že právní zástupkyně žalobkyně (jejího procesního předchůdkyně) zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru vedenému na účtu číslo [bankovní účet] v celkové výši 88 850,24 Kč a tato výzva byla žalovanému doručena dne 30. 9. 2021.

15. Soud vzal za své skutkové zjištění tvrzení žalobkyně, že žalovaný na úvěr celkem zaplatil částku 2 655,49 Kč, když toto tvrzení je ve prospěch žalovaného a žalovaný ho nikterak nerozporoval.

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] provedla právní předchůdkyně posouzení úvěruschopnosti žalovaného za účelem sjednání dále uvedené úvěrové smlouvy, kdy od žalovaného zjistila příjem ve výši [částka], ten ověřila z jeho výpisů z účtů, stanovila měsíční výdaje žalovaného dle svého interního ekonomického modelu se zohledněním statistických dat o aktuálních údajích o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení na částku 5 780 Kč a provedla lustraci pravidelných splátek žalovaného, kdy zjistila měsíční splátky žalovaného ve výši 751 Kč. Žalovaný uvedl, že měsíční výdaje má 0 Kč. Právní předchůdkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen požadovaný úvěr splatit, když po odečtení nově sjednávané splátky úvěru by mu mělo zbýt měsíčně na úhradu jeho potřeb 11 597 Kč. Jiné ověření úvěruschopnosti právní předchůdkyně neprovedla. Měsíční příjem žalovaného zjištěný právní předchůdkyní odpovídá předloženým výpisům z účtů, když žalovaný skutečně v 6 měsících předcházejících sjednání smlouvy, byť s výhradou měsíce června 2020, jehož údaje nejsou známy, skutečně měl příjem ve výši cca [částka] na účet od [právnická osoba], [anonymizováno], pravidelně obdržel na svůj účet i další prostředky od stejné společnosti. Nelze však učinit závěr, že prostředky nad [částka] byly příjmem žalovaného, když tento tuto skutečnost neuvedl při žádosti o úvěr a z ničeho dalšího se nepodává, že by se mělo jednat o prostředky, se kterými mohl žalovaný volně disponovat. Pokud by tomu tak bylo, žalovaný by to jistě sdělil. Právní předchůdkyně a žalovaný pak elektronicky podepsali smlouvu o úvěru dne [datum], kdy identita žalovaného byla ověřena prostřednictvím mobilní aplikace, na základě dané smlouvy se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 72 097 Kč na úvěrovém účtu číslo [bankovní účet] a žalovaný se zavázal úvěr zaplatit nejpozději do 20. 6. 2028 měsíčními splátkami ve výši 1 403 Kč s první splátkou splatnou dne 20. 8. 2020 a dalšími splátkami splatnými vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný měl poskytnutou jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně. Právní předchůdkyně a žalovaný dále ujednali, že v případě prodlení s jedinou splátkou o více než 30 dnů je právní předchůdkyně oprávněna zesplatnit celý úvěr k jí určenému datu a toto zesplatnění oznámit žalovanému, který je úvěr poté povinen celý uhradit. Žalovaný celý úvěr čerpal dne 20. 7. 2020, a to ve výši 72 097 Kč, na tento úvěr uhradil pouze částku 2 655,49 Kč. Dne 2. 1. 2021 právní předchůdkyně rozhodla o zesplatnění celého úvěru k uvedenému datu a rozhodnutí o splatnosti odeslala na adresu žalovaného dne 5. 1. 2021. Dne [datum] podepsala právní předchůdkyně a společnost [právnická osoba], [IČO], smlouvou o postoupení pohledávek z právní předchůdkyně na uvedenou společnost, a to k datu [datum], pod podmínkou úhrady ceny postoupení, přičemž cena postoupení byla ke dni 1. 3. 2021 uhrazena. V seznamu postupovaných pohledávek je uvedena i pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru vedeném na úvěrovém účtu číslo [bankovní účet] ve výši 75 925,11 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému právní předchůdkyní oznámeno. Právní zástupkyně žalobkyně (jejího procesní předchůdkyně) zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dluhu, výzva byla žalovanému doručena dne 30. 9. 2021. Právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], je od [datum] společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa].

17. Provádění dalších důkazů stran toho, ve kterých všech registrech právní předchůdkyně žalovaného v rámci posouzení úvěruschopnosti lustrovala je nadbytečné. Jak je uvedeno v podrobnostech níže, soud spatřoval pochybení právní předchůdkyně již ve zjištění výdajů žalovaného. I kdyby žalovaný skutečně další záznamy v registrech neměl, nic by to neměnilo na tom, že nebyl úvěruschopný, resp. jeho úvěruschopnost nebyla řádně prověřena.

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jako „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

25. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jako„ z. s. ú.“), ve znění pozdějších předpisů, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú., ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. ve znění od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 z. s. ú. ve formě úvěru dle § 2395 o. z., neboť toho dne právní předchůdkyně jako podnikatelka poskytla žalovanému jako spotřebiteli částku 72 097 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně v měsíčních splátkách po 1 403 Kč splatných k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 8. 2020. Není sporu o podnikatelské/spotřebitelské roli účastníků smluvního vztahu dle předmětné smlouvy.

30. Právní předchůdkyně však řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. s. ú. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Právní předchůdkyně řádně zjistila příjmy žalovaného jednak z jeho prohlášení a poté jejich ověřením z výpisů z účtu. Na straně ověření příjmů tedy není co vytknout. Neobstojí však tvrzení žalobkyně, že příjmy žalovaného byly ve skutečnosti ještě vyšší. Jak vidno z výpisu z účtu žalovaný měsíčně pravidelně od [právnická osoba], [anonymizováno] skutečně dostával částku zhruba [částka], kterou žalovaný uvedl jako svůj pravidelný měsíční příjem. Jakékoliv další peníze, které žalovaný od této společnosti obdržel, nelze však bez dalšího zohlednit jako jeho příjem, když žalovaný sám výslovně uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí pouze [částka]. Co se týče ověření výdajů žalovaného, prvním varovným ukazatelem pro právní předchůdkyni mělo být již to, že žalovaný uvedl své pravidelné měsíční výdaje ve výši 0 Kč, což je samozřejmě nesmysl. Druhým varovným ukazatelem mělo být zjištění, že žalovaný v měsících předcházejících poskytnutí úvěru dosahoval na svém účtu povětšinou nulového nebo okolo nuly se pohybujícího zůstatku. Nelze také přistoupit na to, že výdaje spotřebitele lze zjistit pouze ekonomickým odhadem. Při řádném procesu ověření úvěruschopnosti poskytovatel úvěru musí zjistit minimálně zásadní a nezbytné výdaje spotřebitele a tyto může poměřit se statistickými údaji, přičemž v případě vybočení z mezí statistických údajů je na místě důkladně ověření výdajů spotřebitele. Takové porovnání právní předchůdkyně neučinila a neprovedla ani žádné ověření výdajů žalovaného. Dále je třeba poukázat na to, že každý ekonomický model musí být podložen relevantními vstupními daty týkajícími se konkrétního spotřebitele, přitom z předložených dokladů plyne, že právní předchůdkyně o žalovaném nezjistila žádné informace mimo bydliště, čistého měsíčního příjmu, data narození a měsíčních splátek. Při uvažovaném posuzování příjmů žalovaného a jeho výdajů pak jistě budou hrát roli jeho vzdělání, zdravotní stav, rodinný stav, počet vyživovaných osob, atd. Z ničeho neplyne, že by právní předchůdkyně svůj„ ekonomický model“ dle tohoto dimenzovala. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného pouze za použití svého ekonomického modelu, má soud za to, že nepostupovala při ověřování úvěruschopnosti žalovaného dostatečně pečlivě, zejména za situace, kdy příjem žalovaného ve výši [částka] čistého měsíčně byl na úrovni nejnižší možné minimální mzdy pro rok 2020 dle § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, ve znění od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020, tedy 14 600 Kč hrubého.

31. Soud je vzhledem k výše uvedenému toho názoru, že právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalovaného (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplněním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat z úřední povinnosti odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje, nadto tento závěr je podpořen i novelou § 87 odst. 1 z. s. ú., která s účinností od 28. 5. 2022 ukládá výslovně soudu zkoumat porušení řádné péče při zkoumání úvěruschopnosti a zjevně je tak správný závěr dříve v judikatuře zastávaný, že i před touto novelou měl soud úvěruschopnost zkoumat z úřední povinnosti, když tento postup následně zákonodárce výslovně aproboval i v národní legislativě. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla částku 72 097 Kč, žalovaný z této částky vrátil 2 655,49 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v částce 69 441,51 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, na kterou byly pohledávky z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce platně postoupeny ke dni [datum] dle § 1879 o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. a žalobkyně tak vstoupila do práv právní předchůdkyně. Ze všech shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do nároku na zaplacení částky 69 441,51 Kč a v tomto rozsahu tedy žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).

32. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení k datu vyhlášení rozsudku byla po kapitalizaci příslušenství částka 113 637,45 Kč, žalobkyně uspěla co do částky 69 441,51 Kč, má tak právo na poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 22,22 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 998 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 74 929,31 Kč a tvořená částkou 4 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., částkou 4 100 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., částkou 4 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a částkou 4 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., dále zástupci žalobkyně náleží náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby ve výši 1 200 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovních výdajů v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 1. 2023 ve výši 2 323,11 Kč podle § 13 a. t., náhrada za ztrátu času za 8 půlhodin ve výši 800 Kč dle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 3 864 Kč. Při výpočtu náhrady cestovních výdajů zástupce žalobkyně soud vycházel z toho, že zástupce žalobkyně k soudu a zpět ujel vzdálenost 212 km, průměrná spotřeba použitého vozidla činí dle technického průkazu 4,5 l /100 km, přičemž dle vyhl. č. 467/2022 Sb. činila cena paliva 41,20 Kč l a paušální sazba základních náhrad za použití silničního motorového vozidla 5,20 Kč km. Celkem náklady řízení žalobkyně činí 26 785,11 Kč, z čehož 22,22 % činí 5 951,70 Kč O platebním místě k plnění náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř..

34. Lhůtu k plnění soud určil v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody k uložení lhůty delší ani k přivolení k plnění ve splátkách.