110 C 39/2015

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o 10 000 Kč s přísl.

I. Řízení se v části, kdy se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši rozdílu mezi úrokem z prodlení 15% ročně a úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od [datum] do zaplacení, zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení v zákonné výši, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% od [datum] do zaplacení. Žalobkyně pak svým podáním ze dne [datum], doručeným soudu dne [datum] uvedla, že v předmětné věci žádá toliko zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaná se vyjádřila tak, že byla oddlužena a osvobozena od placení zbytku pohledávek. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se ji zavázala vrátit nejpozději dne [datum]. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] soud mimo jiné zjistil úpadek dlužníka (žalované), povolil řešení úpadku oddlužením a vyzval věřitele žalované, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne tohoto rozhodnutí. Dne [datum] vydal [název soudu] usnesení č. j. [spisová značka], kterým výrokem I. vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka, kterým byla žalovaná, a to oddlužení schváleného usnesením daného soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], výrok nabyl právní moci dne [datum]. Výroky citovaného usnesení II. –IV. soud rozhodl o schválení odměny a náhrady hotových nákladů insolvenčního správce a zprostil jej funkce, výroky nabyly právní moci dne [datum]. Výrokem citovaného usnesení V. soud osvobodil dlužníka (žalovanou) od placení pohledávek zahrnutých i nezahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, a to včetně pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky nepřihlásili ve lhůtě určené soudem v rozhodnutí o úpadku, ač tak učinit měli. Pohledávka žalobkyně nebyla zahrnuta do oddlužení. Žalovaná ničeho nevrátila. Žalobkyně svou žalobu částečně co do požadovaných úroků z prodlení vzala zpět, soud řízení o žalobě v této části zastavil dle ust. § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř., jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud pak dospěl k následujícímu právnímu posouzení věci. Žalobkyně a žalované dne [datum] uzavřely smlouvu o půjčce dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, když žalobkyně předala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala v dohodnutou dobu vrátit. Dle § 173 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jako „ins. z.“), se přihlašují i pohledávky, které již byly uplatněny u soudu. Dle § 414 odst. 1 a 2 ins. z. jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Pohledávka žalobkyně vznikla před rozhodnutím o úpadku a jedná se o pohledávku, kterou je nutno uplatnit v ins. řízení. To však žalobkyně neučinila ve lhůtě určené insolvenčním soudem, tedy do 30 dnů od [datum]. Insolvenční soud pak žalovanou ke dni [datum] pravomocně osvobodil od placení pohledávek, jež měly být uplatněny v ins. řízení, avšak nebyly. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2756/2013, pak pohledávky, na něž se vztahuje osvobození dle § 414 ins. z. se nacházejí ve stejném režimu, jako tzv. naturální obligace, přičemž takovou pohledávku nelze u soudu vymáhat – a tedy ji ani soudně přiznat dle § 845 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně vzhledem k procesnímu neúspěchu nemá právo na náhradu nákladů řízení a úspěšné žalované pak žádné náklady nevznikly.