111 C 11/2022

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Procházkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 43 839 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do částky 13 839 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 9. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 839 Kč od 8. 6. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 000 Kč za den 8. 6. 2022.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 6 901,40 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 43 839 Kč s příslušenstvím, a to jako bezdůvodného obohacení ve výši 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 6. 2022 do zaplacení a náhrady škody ve výši 13 839 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 6. 2022 do zaplacení. Svou žalobu žalobce odůvodnil tak, že se stal na základě kupní smlouvy ze dne [datum], kterou uzavřel s insolvenční správkyní žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], vlastníkem pozemku p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je budova [adresa], a dále pozemku p. [číslo] pozemku [parcelní číslo], to vše v [katastrální uzemí], vše vedeno na listu vlastnictví [číslo] u [stát. instituce], [stát. instituce], (dále jako„ předmětné nemovitosti“). Ke vkladu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí dle této kupní smlouvy došlo dne [datum]. Žalovaná, která předmětné nemovitosti vlastnila dříve a užívala je k bydlení, tyto však nevyklidila a užívala je až do dne 30. 1. 2021. Užíváním předmětných nemovitostí v době od 29. 10. 2020 do 30. 1. 2021 bez právního důvodu došlo na straně žalované k bezdůvodnému obohacení ve výši 30 000 Kč. Dále žalobce požadoval po žalované náhradu škody ve výši 13 839 Kč z toho důvodu, že předmětné nemovitosti nemohl užívat a byl nucen platit nájem.

2. Při jednání soudu dne 18. 1. 2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 13 839 Kč uplatňovaných z titulu náhrady škody.

3. Žalovaná uvedla, že nevěděla, že dům a zahradu nesmí užívat, domnívala se, že se s žalobcem prostřednictvím realitního makléře domluvila na tom, že se z domu odstěhuje, až bude moci, když neměla možnost jiného bydlení. Potvrdila, že předmětné nemovitosti užívala do 30. 1. 2021.

4. Shodnými tvrzeními účastníků bylo prokázáno, že žalovaná v minulosti vlastnila předmětné nemovitosti a tyto v rámci insolvenčního řízení koupil žalobce smlouvou ze dne [datum]. Žalovaná předmětné nemovitosti užívala až do 30. 1. 2021.

5. Seznamem nemovitostí na listu vlastnictví bylo prokázáno, že žalobce je evidován jako vlastník pozemku p. č. st. [anonymizováno], p. [číslo] [parcelní číslo], to vše v [katastrální uzemí].

6. Smlouvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce a žalována zastoupená insolvenční [údaje o zástupci] prodala žalobci pozemek p.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemky p. [číslo] [parcelní číslo], vše v [katastrální uzemí], a žalobce uvedené nemovitosti za sjednanou kupní cenu koupil. Ve smlouvě je uvedeno, že sjednaná kupní cena byla uhrazena již před podpisem smlouvy.

7. Dle žalobce ke vkladu vlastnického práva v jeho prospěch podle kupní smlouvy uzavřené dne [datum] došlo ke dni [datum], což soud ověřil nahlédnutím do katastru nemovitostí.

8. Znaleckým posudkem [číslo] zhotoveným [titul] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že znalec stanovil obvyklou cenu za nájem domu [adresa] nacházejícího se na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] v období od [datum] do [datum] ve výši 10 000 Kč měsíčně.

9. Předžalobní výzvou ze dne 23. 5. 2022 s dodejkou bylo prokázáno, že dne 28. 5. 2022 byla žalované doručena výzva právního zástupce žalobce k úhradě částky 43 839 Kč, a to jako bezdůvodného obohacení a náhrady škody za neoprávněné užívání předmětných nemovitostí žalovanou v období od 29. 10. 2020 do 30. 1. 2021, žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu nejpozději do 10 dnů od převzetí dopisu.

10. Předloženou nájemní smlouvou se soud blíže nezabýval, když nároky odvozené z nájemní smlouvy vzal žalobce zpět.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce je od [datum] evidován v katastru nemovitostí jako vlastník pozemku p. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemků p. [číslo] [parcelní číslo], to vše v [katastrální uzemí], kdy tyto nabyl kupní smlouvou ze dne [datum] od žalované zastoupené její insolvenční správkyní. Kupní cenu předmětných nemovitostí žalobce uhradil před podpisem kupní smlouvy. Žalovaná předmětné nemovitosti užívala nejméně od 29. 10. 2020 až do 30. 1. 2021, kdy je vyklidila. Obvyklá cena nájmu domu [adresa] nacházejícího se na pozemku p. č. st. [anonymizováno] v [katastrální uzemí] v době od 29. 10. 2020 do 31. 1. 2021 byla stanovena znaleckým posudkem ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla k úhradě dluhu uplatněného v tomto řízení vyzvána předžalobní výzvou doručenou jí dne 28. 5. 2022 s tím, nechť dluh uhradí do 10 dnů od doručení dopisu.

12. Obrana žalované spočívající v tom, že byla domluvena na užívání domu, se neprokázala. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, připravila se tak o možnost být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) o tom, že k prokázání svého tvrzení musí navrhnout důkazy. Soud tak nevzal za prokázané tvrzení žalované, že byla předmětné nemovitosti oprávněna užívat dle dohody účastníků.

13. Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

14. Dle § 980 odst. 1 o. z. je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky. 2) Je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

15. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

18. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud řízení co do částky 13 839 Kč uplatňované z titulu náhrady škody zastavil (výrok I.).

20. Soud pak dospěl k následujícímu posouzení. Žalovaná pozbyla ke dni [datum] vlastnické právo k předmětným nemovitostem, tyto nemovitosti však užívala až do 30. 1. 2021, ačkoliv k tomu neměla žádný právní důvod. Užíváním cizí věci bez právního titulu vzniká uživateli bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat dle § 2991 odst. 2 o. z. Pokud jde o výši tohoto bezdůvodného obohacení, soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1799/2020, dle nějž: … plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci, jehož se obohacenému (v daném případě žalovanému) dostalo, není tento schopen in natura vrátit, a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou (srov. § 2999 odst. 1 větu první o. z. a § 458 odst. 1 in fine obč. zák.). Výše peněžité náhrady musí pak vycházet z finančního ocenění prospěchu, který vznikl obohacené osobě, jež takto realizovala uživatelská oprávnění k cizí věci, aniž by za to platila úhradu a aniž by se tedy její majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věci užívat, kdy majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, jíž by byl nájemce povinen plnit podle platné nájemní smlouvy a kdy se proto výše náhrady poměřuje právě s hladinou obvyklého nájemného ….. S ohledem na uvedené tedy soud odvodil výši peněžité náhrady za vzniklé bezdůvodné obohacení od prospěchu obohacené, tedy v daném případě žalované, a poměřil ji hladinou obvyklého nájemného v daném místě a čase zjištěnou znaleckým posudkem. Výše náhrady tak dle soudu činí 10 000 Kč měsíčně. Žalovaná užívala předmětné nemovitosti nejméně v době od 29. 10.2020 do 30. 1. 2021, tedy více než tři celé měsíce, žalobce uplatňuje náhradu pouze za tři měsíce – listopad a prosinec 2020 a leden 2021, soud mu ji tedy přiznal v částce 30 000 Kč (výrok II.)

21. K obraně žalované, že o převodu vlastnického práva nevěděla, soud uvádí, že tuto obranu neshledává relevantní. Žalovaná si byla v rámci insolvenčního řízení vědoma, že dojde ke zpeněžení jejího majetku. Navíc vlastnické právo žalobce k předmětným nemovitostem bylo zapsáno v katastru nemovitostí jako veřejném seznamu a žalovanou tak neznalost tohoto údaje neomlouvá dle § 980 odst. 1 o. z., hledí se na ni, jako by o prodeji věděla.

22. Splatnost nároků žalobce nebyla stranami dohodnuta ani neplyne ze zákona, žalovaná tak byla povinna plnit dluh bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele – žalobce dle § 1958 odst. 2. o. z. Žalovaná byla vyzvána k plnění do deseti dnů od doručení dopisu doručeného jí dne 28. 5. 2022, splatnost tak nastala dne 8. 6. 2022, do prodlení se tak žalovaná dostala až dne 9. 6. 2022 a od tohoto dne soud žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v sazbě účinné k tomuto datu, tedy 11,75 % ročně. Z těchto důvodu tedy soud zamítl nárok žalobce na úrok z prodlení za den 8. 6. 2022 a dále zamítl žalobu co do zákonného úroku z prodlení z částky, o kterou vzal žalobce žalobu zpět, když tento nelze přiznat, není-li přiznána sama jistina (výrok III.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný co do částky 32 172 Kč (včetně příslušenství) z celkového předmětu řízení v částce 47 028,44 Kč (včetně příslušenství), tedy mu náleží náhrada nákladů ve výši 36,80 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 192 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 839 Kč a sestávající z částky 2 860 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 860 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 860 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k odporu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 2 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., dále advokátu žalobce náleží náhrada hotových výdajů za 5 úkonů právní služby ve výši 1 500 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada cestovních výdajů v souvislosti s cestou realizovanou dne 18. 1. 2023 ve výši 761,93 Kč podle § 13 a. t a náhrada za ztrátu času za 3 půlhodiny ve výši 300 Kč dle § 14 a. t. Při výpočtu náhrady cestovních výdajů soud vycházel z toho, že advokát žalobce k soudu a zpět ujel vzdálenost 56 km, průměrná spotřeba použitého vozidla činí dle technického průkazu 7,4 l /100 km, přičemž dle vyhl. č. 467/2022 Sb. činila cena paliva 41,20 Kč l a paušální sazba základních náhrad za použití silničního motorového vozidla 5,20 Kč km. Celkem náklady řízení žalobce činí 18 753,93 Kč, z čehož 36,80 % činí 6 901,40 Kč O platebním místě k plnění náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV.).

24. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či pro přivolení k plnění ve splátkách.