3 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 9.138,54 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 8.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8.100 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.358,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 1.038,54 Kč s úrokem ve výši 29% ročně z částky 9.138,54 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2.267,37 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1.038,54 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř.“).

2. Předmětem řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu je zaplacení částky 9.138,54 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 2.267,37 Kč (při sazbě 29 % ročně z částky 9.138,54 Kč od 21. 8. 2018 do 24. 6. 2019), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.358,91 Kč (ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.138,54 Kč od 29. 8. 2017, tj. od marného uplynutí sedmidenní splátky po úhradě poslední splátky, do 24. 6. 2019), úroku ve výši 29 % ročně z částky 9.138,54 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9.138,54 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ Právní předchůdkyně“) a žalovanou dne [datum].

3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: [datum] podepsaly Právní předchůdkyně, oprávněná k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, a žalovaná listinu nazvanou SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – [příjmení] [jméno] [příjmení]. Svým podpisem žalovaná potvrdila, že od Právní předchůdkyně převzala v hotovosti částku 10.000 Kč jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky s úrokovou mírou 29 % ročně. Poskytnutou částku se žalovaná zavázala vrátit Právní předchůdkyni spolu s náklady se spotřebitelským úvěrem spojenými, a to úrokem ve výši 1.798 Kč, částkou za doručení, zpracování a flexibilní splácení ve výši 2.720 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4.408 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč (poslední splátka ve výši 273 Kč), splatných do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a následně každý 7. kalendářní den. V listině nazvané ZÁKAZNICKÁ KARTA – ŽÁDOST O SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR, žalovaná svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru: mj. adresa trvalého pobytu [ulice] [anonymizována dvě slova], [obec], dále adresa místa výběru [ulice a číslo], [obec] (rodinný dům), a jako náhradní kontaktní adresa [adresa žalované]; že je svobodná, žije s rodiči, a toho času je„ v domácnosti“, přičemž její čistý příjem jakožto rodičovský příspěvek doložený rozhodnutím o přiznání dávky (výměrem) činí [částka] s tím, že její ostatní příjmy, které blíže nerozvedla, činí [částka], kdežto odhadované měsíční výdaje činí 3.000 Kč, aniž by je jakkoli specifikovala. O zápůjčku požádala z důvodu neočekávaných výdajů. Dne [datum] podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listinu označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovanou. Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalované tzv. doporučeně na náhradní kontaktní adresu prostřednictvím České pošty, s. p. dne 17. 7. 2019, přičemž v tomto dopise byla žalovaná zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná Právní předchůdkyni uhradila celkem 1.900 Kč (poslední platba ve výši 200 Kč dne 21. 8. 2017).

4. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právní předchůdkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Ten den totiž Právní předchůdkyně poskytla žalované částku 10.000 Kč (jistinu, zápůjčku), kterou žalovaná převzala a zavázala se Právní předchůdkyni vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky v ujednaných splátkách. Není sporu o tom, že žalovaná v době uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitelka, což se podává jak ze smlouvy, tak z karty zákazníka. Zato Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka.

5. S ohledem na údaje uvedené v kartě zákazníka je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalované) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad skutečností, že žalovaná v době poskytnutí zápůjčky bydlela v bytě či domě [obec], potažmo v [obec] (záleží na tom, zda žalovaná bydlela na místě výběru, náhradní kontaktní adrese, anebo v místě svého trvalého pobytu), a to se svými rodiči jako žena v domácnosti pobírající rodičovský příspěvek ve výši [částka], přičemž však uvedla, že její celkové náklady (výdaje) činí jen 3.000 Kč. Právní předchůdkyně ani nezkoumala, na základě čeho žalované měly plynout nespecifikované další příjmy ve výši [částka] měsíčně, k tomuto příjmu dokonce žalovaná nepředložila ani jakoukoli listinu onen příjem osvědčující. Právní předchůdkyně měla řádně zkoumat, zda životní výdaje žalované mohly v červnu 2017 na [okres] dosahovat pouze 3.000 Kč; nota bene pokud v té době částka životního minima jednotlivce činila 3 410 Kč – § 2 zákona č. 110/2006 Sb., ve znění účinném do 31. 3. 2020. Ohledně výdajů žalované se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovanou, aniž by je prověřila, byť vzhledem k uvedenému musela mít, resp. měla mít důvodné pochybnosti o jejich výši. Žalovaná své výdaje nadto pouze souhrnně odhadla (srov.„ odhadované měsíční příjmy“ v kartě zákazníka), aniž by je jakkoli blíže vymezila. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by Právní předchůdkyně ověřovala, zda má žalovaná další závazky či zda proti ní nejsou vedena exekuční řízení. Soud je proto toho názoru, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu dosáhly více než 89 % jistiny (8917/10000). Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovanou nemohla být zcela realizována služba komfortního splácení (hotovostního inkasa splátek). Je více než pravděpodobné, že poplatky za služby jsou skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Opakující se námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.

6. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalované částku ve výši 10.000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále bylo prokázáno, že žalovaná uhradila na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 1.900 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaná v rozsahu částky 8.100 Kč (10000-1900) bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) postoupila na žalobkyni.

7. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 8.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8.100 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.358,91 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost (výrok II.). Soud dodává, že nárok na úrok z prodlení z dlužné částky má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. Žalovaná měla další splátku po poslední řádné splátce zaplatit nejpozději do 28. 8. 2017, což se však nestalo. V prodlení se tak ocitla 29. 8. 2017, od nějž žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení. Následně byla vyzvána k zaplacení celé zápůjčky.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch, potažmo neúspěch obou účastnic je totiž téměř stejný, jelikož žalobě bylo vyhověno jen co do rozsahu specifikovaného v bodě 7 odůvodnění – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 11.286,44 Kč, tj. 51 % předmětu řízení –, kdežto žaloba byla zamítnuta co do částky 1.038,54 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9.138,54 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2.267,37 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 1.038,54 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 10.967,99 Kč, tj. 49 % předmětu řízení.

9. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř.