3 C 103/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 1 928 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne 17. 1. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, když mezi původním věřitelem, společností právnická osoba, IČ IČO, sídlem adresa, (dále jako „původní věřitel“), a žalovaným byla ujednána smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou ale žalobce není schopen doložit, nicméně na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peníze v částce 20 000 Kč. Na žalobce byla tato pohledávka postoupena a ten nyní požaduje vrácení poskytnutých peněz jako bezdůvodného obohacení, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu od 18. 9. 2024 do zaplacení. Žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ač byl řádně předvolán, k nařízenému jednání se nedostavil.

3. Potvrzením o provedené platbě bylo prokázáno, že dne datum původní věřitel odeslal na účet č. č. účtu částku 20 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.

4. Zprávou právnická osoba bylo prokázáno, že účet č. č. účtu je účtem žalovaného a dne datum na něj žalovaný obdržel platbu 20 000 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.

5. Základní informací bylo prokázáno, že původní věřitel je držitelem oprávnění k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení od datum.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že dne datum původní věřitel, jako postupitel, a společnost právnická osoba., sídlem adresa, IČ IČO, (dále jako „přechodný věřitel“), jako postupník, ujednali, že původní věřitel postoupí přechodnému věřiteli pohledávky ze smluv o spotřebitelských úvěrech za svými klienty na původního věřitele, ujednáno bylo i postoupení i všech pohledávek za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že dne datum přechodný věřitel, jako postupitel, a žalobce jako postupník dne datum ujednali, že přechodný věřitel postoupí žalobci pohledávky ze smluv o spotřebitelských úvěrech uzavřených mezi původním věřitelem a jeho klienty, ujednáno bylo i postoupení i všech pohledávek za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota.

8. Předžalobní výzvou s přiloženým oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že těmito dopisy bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota na žalobce a žalovaný byl vyzván k placení a byl upozorněn na možnost zahájení soudního řízení.

9. Podacím lístkem bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 7. 9. 2024.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel, jako osoba oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry, a žalovaný ujednali smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, žalovanému byla na jeho účet vyplacena částka 20 000 Kč dne datum. Pohledávky z této smlouvy byly následně postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na přechodného věřitele a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalovanému zaslány dne 7. 9. 2024. Žalovaný neuhradil ničeho.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota na jejímž základě žalované obdržel dne datum částku 20 000 Kč. Žalobce nijak netvrdil ani neprokázal, že původní věřitel jakkoliv ověřoval úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k zanedbané povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného je smlouva neplatná dle § 87 z. s. ú. Pohledávka ze smlouvy za žalovaným byla dle 1879 o. z. postoupena přes přechodného věřitele na žalobce. Žalovaný se tak obohatil o částku 20 000 Kč, a ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky.

17. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle o. z. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v době rozhodování soudu tedy dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, proti ji určil soud. Jelikož žalovaný ani žalobce netvrdili v průběhu řízení žádné skutečnosti, ze kterých by vyplynulo, že žalovaný není schopen vrátit peníze, které dostal, rozhodl soud, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci z tohoto rozsudku. Pro úplnost soud dodává, že sice nikdy nebylo předloženo konkrétní znění smlouvy o spotřebitelském úvěru, nicméně její existence byla tvrzena a prokázána nepřímými důkazy (postupní smlouvy). Soud tedy přistoupil k věci tak, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena (jak uvedeno výše). Opačný postup by konečně vedl k tomu, že žalobce by byl úspěšný i co do zákonného úroku z prodlení, neboť v případě „prostého“ bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. by se splatnost řídila obecnými ustanoveními občanského zákoníku a žalobce by se tak vyhnul ztrátě práva na zákonné úroky z prodlení dle § 87 z. s. ú. opomenutím svým či svých právních předchůdců, a to v situaci, kdy je povinností poskytovatele spotřebitelské úvěru dle § 78 z. s. ú. uchovávat dokumentaci spotřebitelského úvěru, tedy i smlouvu. Ztráta, založení či zatajení smlouvy je tak porušením zákona a z nepoctivého jednání nikdo nesmí těžit dle § 6 odst. 2 o. z.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., (občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 928 Kč, přičemž tato částka představuje 73,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,13 %, když při vyčíslení předmětu řízení k datu vyhlášení rozsudku se jednalo o jistině ve výši 20 000 Kč a zákonných úrocích z prodlení ve výši 3 023 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 16. 7. 2025, když doplnění žaloby o podstatná skutková tvrzení na výzvu soudu nelze považovat za účelný úkon, žaloba má býti podána úplná. Soud pak aplikoval § 14b a. t. s ohledem na to, že žalobce podává velké množství totožných žalob, kdy se mění pouze osoba dlužníka a výše dluhu, dokonce v případě stejného žalovaného podal žalobce i stejnou žalobu, jako je žaloba, jíž bylo zahájeno toto řízení, přičemž se lišil pouze titul pro požadované plnění, žaloby byly dokonce podány to ve stejný den (věc spisová značka). O platebním místě k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu Jeseník. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.