3 C 103/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 1 928 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou soudu dne 17. 1. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, a to z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, když mezi původním věřitelem, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , sídlem , adresa, , (dále jako „původní věřitel“), a žalovaným byla ujednána smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou ale žalobce není schopen doložit, nicméně na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty peníze v částce 20 000 Kč. Na žalobce byla tato pohledávka postoupena a ten nyní požaduje vrácení poskytnutých peněz jako bezdůvodného obohacení, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu od 18. 9. 2024 do zaplacení. Žalovaný neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ač byl řádně předvolán, k nařízenému jednání se nedostavil.

3. Potvrzením o provedené platbě bylo prokázáno, že dne , datum, původní věřitel odeslal na účet č. , č. účtu, částku 20 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

4. Zprávou , právnická osoba, bylo prokázáno, že účet č. , č. účtu, je účtem žalovaného a dne , datum, na něj žalovaný obdržel platbu 20 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, .

5. Základní informací bylo prokázáno, že původní věřitel je držitelem oprávnění k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení od , datum, .

6. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že dne , datum, původní věřitel, jako postupitel, a společnost , právnická osoba, ., sídlem , adresa, , IČ , IČO, , (dále jako „přechodný věřitel“), jako postupník, ujednali, že původní věřitel postoupí přechodnému věřiteli pohledávky ze smluv o spotřebitelských úvěrech za svými klienty na původního věřitele, ujednáno bylo i postoupení i všech pohledávek za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .

7. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že dne , datum, přechodný věřitel, jako postupitel, a žalobce jako postupník dne , datum, ujednali, že přechodný věřitel postoupí žalobci pohledávky ze smluv o spotřebitelských úvěrech uzavřených mezi původním věřitelem a jeho klienty, ujednáno bylo i postoupení i všech pohledávek za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .

8. Předžalobní výzvou s přiloženým oznámením o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že těmito dopisy bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na žalobce a žalovaný byl vyzván k placení a byl upozorněn na možnost zahájení soudního řízení.

9. Podacím lístkem bylo prokázáno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána 7. 9. 2024.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel, jako osoba oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry, a žalovaný ujednali smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , žalovanému byla na jeho účet vyplacena částka 20 000 Kč dne , datum, . Pohledávky z této smlouvy byly následně postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na přechodného věřitele a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalovanému zaslány dne 7. 9. 2024. Žalovaný neuhradil ničeho.

11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na jejímž základě žalované obdržel dne , datum, částku 20 000 Kč. Žalobce nijak netvrdil ani neprokázal, že původní věřitel jakkoliv ověřoval úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k zanedbané povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného je smlouva neplatná dle § 87 z. s. ú. Pohledávka ze smlouvy za žalovaným byla dle 1879 o. z. postoupena přes přechodného věřitele na žalobce. Žalovaný se tak obohatil o částku 20 000 Kč, a ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení uvedené částky.

17. K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 75 Co 252/2023, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle o. z. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům úvěrů, kteří zanedbají svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. v době rozhodování soudu tedy dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, proti ji určil soud. Jelikož žalovaný ani žalobce netvrdili v průběhu řízení žádné skutečnosti, ze kterých by vyplynulo, že žalovaný není schopen vrátit peníze, které dostal, rozhodl soud, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci z tohoto rozsudku. Pro úplnost soud dodává, že sice nikdy nebylo předloženo konkrétní znění smlouvy o spotřebitelském úvěru, nicméně její existence byla tvrzena a prokázána nepřímými důkazy (postupní smlouvy). Soud tedy přistoupil k věci tak, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena (jak uvedeno výše). Opačný postup by konečně vedl k tomu, že žalobce by byl úspěšný i co do zákonného úroku z prodlení, neboť v případě „prostého“ bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. by se splatnost řídila obecnými ustanoveními občanského zákoníku a žalobce by se tak vyhnul ztrátě práva na zákonné úroky z prodlení dle § 87 z. s. ú. opomenutím svým či svých právních předchůdců, a to v situaci, kdy je povinností poskytovatele spotřebitelské úvěru dle § 78 z. s. ú. uchovávat dokumentaci spotřebitelského úvěru, tedy i smlouvu. Ztráta, založení či zatajení smlouvy je tak porušením zákona a z nepoctivého jednání nikdo nesmí těžit dle § 6 odst. 2 o. z.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., (občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 928 Kč, přičemž tato částka představuje 73,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86,87 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 13,13 %, když při vyčíslení předmětu řízení k datu vyhlášení rozsudku se jednalo o jistině ve výši 20 000 Kč a zákonných úrocích z prodlení ve výši 3 023 Kč). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 16. 7. 2025, když doplnění žaloby o podstatná skutková tvrzení na výzvu soudu nelze považovat za účelný úkon, žaloba má býti podána úplná. Soud pak aplikoval § 14b a. t. s ohledem na to, že žalobce podává velké množství totožných žalob, kdy se mění pouze osoba dlužníka a výše dluhu, dokonce v případě stejného žalovaného podal žalobce i stejnou žalobu, jako je žaloba, jíž bylo zahájeno toto řízení, přičemž se lišil pouze titul pro požadované plnění, žaloby byly dokonce podány to ve stejný den (věc , spisová značka, ). O platebním místě k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách.