3 C 184/2021

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 1.484 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 1.484 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 179,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o.s.ř.“), odůvodnění rozhodnutí obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení je pohledávka žalobce za žalovanou ve výši 1.484 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 179,22 Kč za neuhrazený televizní poplatek za měsíce říjen 2019 až srpen 2020, tedy 11 měsíců. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná přihlásila k evidenci televizní přijímač na adrese adresa žalované, s datem držení televizoru od měsíce července 2004. Žalovaná neuhradila televizní poplatek za období říjen 2019 až srpen 2020, tedy 11 měsíců. Žalobce upomínal žalovanou o uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, avšak bezvýsledně. Povinnost platit televizní poplatky se řídí zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jako„ z.r.t.p.“). Z uvedeného předpisu vyplývá, že televizní poplatek se platí za televizní přijímač (§ 2 odst. 2 z.r.t.p.). Dle ustanovení § 3 odst. 2 z.r.t.p. je poplatníkem osoba, která je vlastníkem televizního přijímače nebo držitelem televizního přijímače užívajícím jej po dobu nejméně jednoho měsíce. Dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí výše televizního poplatku od datum měsíčně částku 135 Kč. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je splatnost poplatku nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce. Povinnost osob přihlásit se k placení televizního poplatku pak zakotvuje § 8 odst. 2 z.r.t.p., který navazuje na již neúčinný § 6 odst. 2 zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, který žalované založil povinnost hlásit svůj televizní přijímač za účelem plateb televizního poplatku. Žalovaná, jakožto držitel televizního přijímače, je povinna platit televizní poplatky a tím přispívat na provoz anonymizováno. Jelikož povinnost platit televizní poplatky si žalovaná nesplnila za dobu 11 měsíců, vznikla ji na této povinnosti dluh ve výši 1.484 Kč. Soud shledává žalobcův požadavek za důvodný a žalobě vyhověl v celém rozsahu. Neuhrazením dluhu za televizní poplatky se žalovaná dnem následujícím po dni splatnosti poplatku ocitla v prodlení se splněním svého peněžitého závazku. S tímto prodlením spojuje § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznik povinnosti žalované zaplatit žalobci i úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení v žalobě požadovaná je souladná s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto vyhověl žalobě v části týkající se příslušenství – úroku z prodlení. Žalobce dlužné úroky žádal pouze do dne datum od splatnosti jednotlivých televizních poplatků a tyto úroky správně vyčíslil. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný. S ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3344/2012 ze dne 24. 7. 2013, sp. zn.

II. ÚS 1727/2014 ze dne 14. 10. 2014 či sp. zn.

II. ÚS 1333/14 ze dne 17. 3. 2015 nelze přiznat žalobci náklady na právní zastoupení žalobce, když tyto náklady žalobce nejsou náklady účelnými. Neúčelnost žalovaných vynaložených nákladů shledává soud v tom, že správa výběru televizních poplatků již z textu právní úpravy (§ 10 z.r.t.p. a § 10 zákona č. 483/1991 Sb., o České televizi) tvoří podstatnou část samotné činnosti žalobce, nadto je soudu z jeho činnosti známo, že se jedná o běžnou, opakující se agendu, k jejímuž provedení není nutné využít specializovaných služeb advokáta, ledaže pro to hovoří zvláštní okolnosti věci, které však v tomto případě soud neshledal. Nadto, jak konstatoval Ústavní soud v již odkazovaném nálezu ve věci sp. zn.

I. ÚS 3344/12 činnost anonymizováno sice není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. anonymizováno inkasuje televizní poplatek za specifických podmínek srovnatelných s daní, má či měla by mít k tomu vytvořeny podmínky i ve formě oddělení, jenž se touto činností zabývá, jenž má kvalifikované pracovníky, a u věci nikterak právně náročné, která se týká výběru televizních poplatků, nemá důvod nechat se zastupovat advokátem. Náhrada nákladů řízení žalobce se tedy sestává toliko z paušální náhrady za 2 úkony (předžalobní výzva, návrh ve věci samé) po 100 Kč, tj. celkem 200 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč Tyto náklady žalobce vynaložil k účelnému uplatňování svého práva a soud tedy žalobci jejich náhradu v celkové výši 600 Kč (200 + 400) přiznal. O lhůtách k plnění rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. věty před středníkem. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.