3 C 224/2025

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 994,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 4 094,53 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 12 994,53 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 958,02 Kč, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 759,68 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 994,53 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 994,53 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že mezi společností , právnická osoba, , sídlem , adresa, , IČ , IČO, (dále jako „právní předchůdkyně“) a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdkyně jako poskytovatel zápůjčky posoudil před poskytnutím úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytla právní předchůdkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni částku 17 599 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 11. 2023. Ke dni 25. 3. 2024 činila dlužná jistina částku 12 994,53 Kč a dlužný poplatek částku 12 406,76 Kč. Žalovaný uhradil od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek částku 7 100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právního předchůdce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci jako novému věřiteli s účinnosti ke dni , datum, . Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván dle § 142a o.s.ř. k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. Žalovaný se k soudnímu jednání nedostavil a bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne , datum, žalovaný požádal právní předchůdkyni o poskytnutí zápůjčky ve výši 12 000 Kč a ta od něj zjistila, že žalovaný je nezaměstnaný, bydlí v nájmu, je svobodný, počet vyživovaných osob 1, další příjmy domácnosti – , částka, Kč, tj. celkem příjmy žalovaného a jeho domácnosti , částka, Kč. Právní předchůdkyně dále zjišťovala měsíční výdaje žalovaného a tyto činí 3 000 Kč, interní splátky PF 1 144 Kč. Tyto údaje právní předchůdkyně ověřovala z ústřižků výměry podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky (zjištěno ze zákaznické karty). Dne , datum, právní předchůdkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle které právní předchůdkyně poskytla při podpisu smlouvu žalovanému částku 16 000 Kč, žalovaný se pak zavázal poskytnuté peníze vrátit spolu s poplatkem ve výši 15 194 Kč a zaplatit pojistné ve výši 2 405 Kč, tj. celkem 33 599 Kč v 65týdenních splátkách ve výši 517 Kč (poslední splátka činí 511 Kč). Úroková sazba činila 86 %, RPSN 161,09 % (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil v období od 2. 5. 2023 do 24. 11. 2023 celkem částku 7 100 Kč (zjištěno z přehledu plateb). Dne , datum, právní předchůdkyně jako postupitel a žalobce jako postupník podepsali smlouvu o postoupení pohledávek, ve které se právní předchůdkyně zavázala postoupit žalobci pohledávky za svými dlužníky za ujednanou cenu s tím, že pohledávky budou vymezeny vždy v příloze č. 1 - seznamu pohledávek, který je přílohou smlouvy, pohledávky jsou postupovány k datu uzavření smlouvy (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Právní předchůdkyně oznámením ze dne , datum, oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smluv č. , hodnota, a , hodnota, na žalobce. Dluh ze smlouvy č. , hodnota, činil ke dni 21. 10. 2024 částku 34 239,34 Kč a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku). Žalobce vyzýval žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 18. 2. 2025 k úhradě dluhu ve lhůtě do 5. 3. 2025 dnů (zjištěno z předžalobní upomínky a podacího lístku).

4. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „z. s. ú.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Dle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky podle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí úvěru jako podnikatelka, když se jedná o právnickou osobu, která je držitelem oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů. Právní předchůdkyně podle soudu zcela nedostatečně ověřila příjmy a výdaje žalovaného. Údaje uvedené v zákaznické kartě ohledně příjmů žalovaného jsou zjevně rozporné, když žalovaný uvedl, že je svobodný, nezaměstnaný, ale zároveň uvedl, že další čistý příjem domácnosti činí , částka, Kč. Deklarované výdaje žalovaného ve výši 3 000 Kč jsou zcela nedostatečné za situace, když žalovaný bydlí v nájmu. Žalovaný byl dále povinen splácet další zápůjčku uzavřenou s právní předchůdkyní ve výši 1 144 Kč měsíčně. Navíc ze soudní databáze bylo zjištěno, že v době poskytnutí zápůjčky byl na žalovaného nařízeno vícero exekucí (sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ), přičemž tato exekuční řízení dosud nejsou zastavena. Pokud tedy měl žalovaný nějaký disponibilní příjem, což se jeví zcela nepravděpodobným, bylo jeho povinností použít je na úhradu dřívějších pohledávek, nikoliv uzavírat nové závazky. Pokud právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nezjistila z veřejného seznamu Centrální evidence exekucí, že na žalovaného je nařízeno vícero exekucí a dostatečně neověřila příjmy a výdaje žalovaného, potom neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.“ Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost řádně prověřit a zkoumat úvěruschopnost žalovaného (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z tohoto důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení žalovaných částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. Zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplněním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18, s nímž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluvených poplatcích a smluvní pokutě.

12. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému celkem 16 000 Kč, žalovaný na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy uhradil toliko 7 100 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Žalovaný se tudíž v rozsahu částky 8 900 Kč (16 000 – 7 100) bezdůvodně obohatil na úkor žalobce.

13. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 8 900 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy po porovnání částek, ve kterých byly účastníci úspěšní, lze dospět k názoru, že více úspěšný v řízení byl žalovaný (59 %), kterému však za řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.