3 C 234/2019

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o 10.800 Kč s příslušenstvím a vzájemný návrh ve výši 38.000 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 10.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10.800 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku ve výši 16.000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Vzájemný návrh žalovaného se částečně zamítá co do částky 22.000 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 10.800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu bytu [číslo] o ploše [výměra] v ulici [ulice a číslo], [obec]. Dle čl. II. nájemní smlouvy byl sjednán nájem na dobu určitou od [datum] do [datum]. Dle čl. III. nájemní smlouvy bylo sjednáno nájemné ve výši 6.000 Kč měsíčně. Dále bylo ujednáno, že spolu s nájemným bude žalovaný hradit zálohy za služby spojené s užíváním bytu ve výši 3.000 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal nájemné i zálohy hradit měsíčně hotově, a to vždy předem, nejpozději do 20. dne měsíce předcházejícího. Mezi smluvními stranami bylo ujednáno, že za vytápění prostor bude účtováno 2.000 Kč měsíčně po celý rok. Součástí nájemní smlouvy bylo i uvedení stavu elektroměru a vodoměru ke dni uzavření nájemní smlouvy. Žalovaný neplnil smluvní povinnosti, když opakovaně nedodržel termín uhrazení nájmu, na tuto skutečnost byl vždy žalobcem upozorňován. Žalobce vypověděl nájem bez výpovědní doby ve smyslu ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník dále jen o.z.), a to dopisem ze dne 20. 9. 2018. Výpověď byla žalovanému doručena dne 24. 9. 2018 Lhůta k vyklizení bytu uplynula marně dne 24. 10. 2018. K předání klíčů žalobcem žalovanému došlo dne 1. 11. 2018 (viz ust. § 2295 o.z.). Žalovaný žalobci neuhradil dlužné nájemné a zálohu na úhradu za služby za měsíc říjen 2018. V návaznosti na ukončení nájmu a předání klíčů žalovaným provedl žalobce vyúčtování poskytnutých služeb za období od [datum] do [datum]. Zatímco byly poskytnuty služby v částce 41.800 Kč, na zálohách na úhradu za služby bylo uhrazeno jen 27.000 Kč. Vznikl proto nedoplatek na úhradách za služby ve výši 14.800 Kč. Po započtení uhrazené kauce pro tyto případy (čl. III. nájemní smlouvy) ve výši 10.000 Kč zbývá žalovanému dluh na úhradách za služby spojené s užíváním bytu ve výši 4.800 Kč. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 6. 12. 2018 se stanovenou lhůtou k plnění do 15. 12. 2018 Ani na základě této předžalobní výzvy nebylo žalovaným plněno ničeho. S ohledem na shora uvedené se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení dlužné částky ve výši 6.000 Kč na nájemném za měsíc říjen 2018 a částky 4.800 Kč na nedoplatku na úhradách za služby spojené s užívání bytu v období od [datum] do [datum].

2. Žalovaný v písemném podání ze dne 18. 12. 2019 navrhl žalobu zamítnout. Vzájemným návrhem se domáhal po žalobci zaplacení částky ve výši 17.100 Kč, v písemném podání ze dne 9. 2. 2021 vzájemný návrh navýšil na částku 38.000 Kč. Žalovaný namítal, že žalobce vůči němu nemá žádnou splatnou pohledávku. Doklad, který žalobce vydává za vyúčtování není řádným vyúčtováním, jiné, řádné vyúčtování žalobce žalovanému nedoručil, a proto dosud nemohla nastat a nenastala splatnost vyúčtování záloh na služby. V tomto směru existuje poměrně bohatá a konstantní judikatura Nejvyššího soudu, na kterou žalovaný odkazuje. Konkrétně žalovaný namítá, že doklad, který žalobce označuje za vyúčtování má následující vady: a) neobsahuje uvedení celkové výše zaplacených záloh v členění podle jednotlivých služeb. b) spotřeba elektřiny byla měřena podružnými měřidly, které neměla potřebný certifikát. c) spotřeba vody byla měřena podružným měřidlem, které nemělo potřebný certifikát. d) vyúčtovaný poplatek za jistič nebyl účastníky dohodnut, žalobce na něj nemá nárok a žalovaný tak není povinen jej hradit. e) nejsou v něm uvedeny náklady na topení a výše záloh přijatých na topení. Není pravdou, že platba za teplo byla dohodnuta jako paušální a proto je nutné i tuto službu řádně vyúčtovat. V nájemní smlouvě je to sice vyjádřeno poněkud neobratně, nicméně i tak je srozumitelné, že žalovaný měl platit zálohu na služby v celkové výši 3.000 Kč a že součástí této zálohy je i částka 2.000 Kč za dodávku tepla. Dohoda o tom, že za vytápění bude účtováno 2.000 Kč po celý rok znamená, že žalovaný byl povinen tuto zálohu platit i v době, kdy se netopilo. Rozhodně se nejedná o ujednání o paušální platbě. Žalovaný považuje za nesporné, že na zálohách zaplatil, tak jak uvádí žalobce částku ve výši 27.000 Kč. Protože však vyúčtování není vyúčtování řádným, není schopen se vyjádřit k tomu, kolik za služby, na které platil zálohy, měl ve skutečnosti zaplatit. Protože žalobce služby řádně nevyúčtoval, nemůže žalovaný na těchto službách mít splatný dluh. Žaloba na zaplacení služeb poskytovaných s užíváním bytu je tedy zcela nedůvodná. Pokud jde o nájemné za měsíc říjen 2018, to žalovaný žalobci skutečně neuhradil, ovšem ani na tuto částku žalobce nemá nárok, protože nárok na něj žalobci zaniká v důsledku zápočtu, který žalovaný činí dále v tomto podání. Při započetí nájmu žalovaný zaplatil žalobci jistotu ve výši 10.000 Kč. Tu byl žalobce povinen při skončení nájmu vrátit žalovanému; mohl si přitom započíst, co mu nájemce případně z nájmu dlužil. Protože žalobce dosud nemá vůči žalovanému jinou splatnou pohledávku, než pohledávku za nájemným za měsíc říjen 2018, mohl na jistotu započíst pouze tuto svou pohledávku (6.000 Kč). Žalovaný z opatrnosti činí tento zápočet sám, tzn. započítává svou pohledávku za vrácením jistoty ve výši 10.000 Kč, proti pohledávce žalobce za nájemným za měsíc říjen 2018 ve výši 6.000 Kč. V důsledku takového zápočtu žalovaný žalobci nedluží nic, naopak žalobce žalovanému zůstává dlužen 4.000 Kč z jistoty, kterou byl povinen vrátit při skončení nájmu. Podle článku III. nájemní smlouvy byl žalobce povinen provést vyúčtování ve 3. měsíci kalendářního roku, tzn. že vyúčtování měl žalobce provést nejpozději 31. 3. 2019. Řádné vyúčtování však dosud žalovanému nedoručil a je tak povinen zaplatit žalovanému pokutu podle ust. § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za dobu od 1. 4. 2019 do 9. 2. 2021, tj. 680 dní, za každý z nich 50 Kč, tj. celkem 34.000 Kč (680 dní x 50 Kč). Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce vůči žalovanému nemá žádnou splatnou pohledávku, naopak žalovaný má vůči žalobci nárok na vrácení částky 4.000 Kč jako zbytku jistoty a na částku 34.000 Kč jako pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za neprovedené vyúčtování. Celkem tedy žalobce žalovanému dluží 38.000 Kč (4.000 + 34.000) a úhrady této částky se žalovaný domáhá vzájemným návrhem.

3. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu, kterou žalobce pronajal žalovanému bytový prostor v prvním patře rodinného domu, byt [číslo] o ploše [výměra] na ulici [ulice a číslo], [obec]. Byt [číslo] se nachází v rodinném domě na pozemku p. [číslo] k.ú. [obec], na listu vlastnictví [číslo]. Dle článku II. nájemní smlouvy byl nájem sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019. Dle čl. III. nájemní smlouvy se žalovaný zavázal platit žalobci nájemné ve výši 6.000 Kč měsíčně. Žalovaný byl dále povinen hradit elektrickou energii, vodu a vytápění bytu. Strany se dohodly, že za vytápění prostor bude účtováno 2.000 Kč měsíčně po celý rok. Zálohy budou placeny pronajímatelovi společně s nájemným ve výši 3.000 Kč Celkem nájemné včetně záloh činí 9.000 Kč měsíčně. Stav energií ke dni 1. 1. 2018 činil - elektroměr v. č. [anonymizováno 6 slov] kwh, vodoměr v. [číslo], stav 0,5 m3 (zjištěno ze smlouvy o nájmu). Žalovaný uhradil žalobci kauci ve výši 10.000 Kč (zjištěno ze shodného tvrzení účastníků). Na pozemku p. [číslo] se nachází budova s [adresa], rodinný dům. Vlastníkem nemovitostí je zapsán žalobce, a to na [list vlastnictví], obec a k.ú. [obec] (zjištěno z informace o pozemku na č.l. 17 spisu). Pronajímatel okamžitě vypověděl nájem bytu [číslo] o ploše [výměra] na ulici [ulice a číslo], [obec] z důvodu hrubého porušení nájemcem nájemní smlouvy zvlášť závažným způsobem, a to opakované nedodržení termínu uhrazení nájmu, neuhrazené nedoplatky a nájmy, nedodržování elementárních pravidel používání bytu. Pronajímatel vyzval nájemce o uvolnění a předání bytu a klíčů do 30 dnů od doručení písemné výpovědi. Zásilka byla žalovanému zaslána na adresu [obec] [anonymizováno] [adresa] a převzala ji babička žalovaného dne 24. 9. 2018 (zjištěno z oznámení o jednostranné okamžité výpovědi z nájmu bytu a poštovní zásilky na č.l. 30 a 31 spisu). Dne 1. 11. 2018 předal žalovaný žalobci klíče od bytu [číslo] dle smlouvy, fyzicky dle označení na dveřích byt [číslo] (zjištěno z předávacího protokolu na č.l. 32 spisu). Žalobce provedl ke dni 1. 11. 2018 vyúčtování služeb. Za elektroměr T1 účtoval při spotřebě [číslo] kwh částku 6.278 Kč. Za elektroměr T2 účtoval při spotřebě [číslo] kwh částku 7.722 Kč. Za 10 měsíců topení účtoval 20.000 Kč. Za 51 m3 vody účtoval 5.100 Kč. Dále účtoval poplatek za jistič ve výši 2.700 Kč. Celkem vyúčtoval služby ve výši 41.800 Kč (zjištěno z vyúčtování na č.l. 33). Žalovaný neuhradil žalobci nájem ve výši 6.000 Kč za měsíc říjen 2018. Žalovaný uhradil žalobci za služby částku 27.000 Kč (zjištěno ze shodného tvrzení účastníků). Žalobce vyúčtoval nedoplatek na službách ve výši 14.800 Kč (zjištěno z vyúčtování na č.l. 33). Žalobce si ponechal kauci ve výši 10.000 Kč (zjištěno ze shodného tvrzení účastníků). Žalobce předžalobní výzvou ze dne 6. 12. 2018 vyzval žalovaného k úhradě částky 11.800 Kč ve lhůtě do 15. 12. 2018. Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne 7. 12. 2018 (zjištěno z předžalobní výzvy a podací stvrzenky).

4. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům:

5. Dle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. (Občanský zákoník dále jen o.z.) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

6. Dle ustanovení § 2236 odst. 1 o.z. bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Ujednají-li si pronajímatel s nájemcem, že k obývání bude pronajat jiný než obytný prostor, jsou strany zavázány stejně, jako by byl pronajat obytný prostor.

7. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. (dále jen ZoS) tento zákon upravuje některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ služby“) a postup při určování záloh za služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů na služby.

8. Podle ustanovení § 3 odst. 1 ZoS službami jsou zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu.

9. Podle ustanovení § 4 odst. 1 ZoS poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

10. Podle ustanovení § 5 odst. 2 ZoS nedojde-li k ujednání, nebo rozhodnutí družstva, anebo společenství, rozúčtují se náklady na služby takto a) dodávka vody a odvádění odpadních vod v poměru naměřených hodnot na podružných vodoměrech; není-li provedena instalace podružných vodoměrů ve všech bytech nebo nebytových prostorech v domě, rozúčtují se náklady na dodávku vody a odvádění odpadních vod podle směrných čísel roční potřeby vody, b) provoz a čištění komínů podle počtu využívaných vyústění do komínů, c) umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu podle počtu kabelových zásuvek, d) provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, odvoz komunálního odpadu, popřípadě další služby sjednané mezi poskytovatelem služeb a příjemcem služeb, podle počtu osob rozhodných pro rozúčtování.

11. Podle ustanovení § 6 odst. 1 ZoS náklady na vytápění v případě, že není stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, a náklady na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu podle jiného právního předpisu se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě, u družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě, kteří jsou zároveň členy družstva, u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek. Pokud k dohodě nedojde, rozúčtují se náklady na vytápění a společnou přípravu teplé vody podle jiného právního předpisu upravujícího podrobnosti pro rozúčtování nákladů na dodávku tepla a společnou přípravu teplé vody v domě. Změna způsobu rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům je možná vždy až po skončení zúčtovacího období.

12. Podle ustanovení § 7 odst. 1 ZoS není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

13. Podle ustanovení § 7 odst. 2 ZoS poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

14. Podle ustanovení § 13 odst. 1 ZoS jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

15. Podle ustanovení § 13 odst. 2 ZoS výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

16. Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu dle ustanovení § 2201 o.z., kterou žalobce pronajal žalovanému bytový prostor v prvním patře rodinného domu, byt [číslo] o ploše [výměra] na ulici [ulice a číslo], [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019. Žalovaný se zavázal platit žalobci nájemné včetně záloh ve výši 9.000 Kč měsíčně, z toho nájemné ve výši 6.000 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 3.000 Kč měsíčně. Žalovaný uhradil žalobci kauci ve výši 10.000 Kč. Žalobce okamžitě vypověděl dne 20. 9. 2018 nájem bytu [číslo] o ploše [výměra] na ulici [ulice a číslo], [obec] z důvodu hrubého porušení nájemní smlouvy ze strany žalovaného zvlášť závažným způsobem. Dne 1. 11. 2018 předal žalovaný žalobci klíče od bytu [číslo]. Žalobce vyúčtoval žalovanému spotřebu na službách ke dni 1. 11. 2018 ve výši 41.800 Kč. Toto vyúčtování není vyúčtováním řádným ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 ZoS, když žalobce uvedl skutečnou výši nákladů a záloh pouze u položek elektroměr (elektřina) a voda, avšak neuvedl skutečnou výši nákladů a záloh u položky topení. Navíc žalobce vyúčtoval žalovanému poplatek za jistič ve výši 2.700 Kč, který nebyl mezi stranami vůbec sjednán.

17. Žalobce namítal, že není majitelem domu s byty v právním slova smyslu a ZoS se na něj nevztahuje. Soud má za to, že pokud žalobce pronajímá byt v domě, jehož je vlastníkem na základě nájemní smlouvy, potom se na něj vztahuje ustanovení § 1 odst. 1 ZoS a žalobce je poskytovatelem služeb ve smyslu § 2 písm. a) bod 1. ZoS. Není přitom rozhodné, zda je dům evidován v katastru nemovitostí jako dům rodinný nebo dům bytový.

18. Žalobce dále namítal, že ujednání o platbě 2.000 Kč měsíčně za vytápění prostor je ujednáním o platbě paušální a nikoliv o platbě zálohové. Soud má za to, že strany si mohly ujednat paušální platbu za poskytované služby dle ustanovení § 9 odst. 1 ZoS, ale neučinily tak. Pokud by si strany skutečně sjednaly paušální platbu za služby, potom by žalobce nemohl ve vyúčtování ke dni 1. 11. 2018 provádět u položek za elektřinu a vodu vyúčtování podle skutečných nákladů na základě zjištěné skutečné spotřeby elektřiny a vody podle stavu elektroměrů a vodoměru. Za situace, kdy u položky topení nebyly nainstalovány v bytě měřidla, bylo povinností žalobce při vyúčtování skutečných nákladů na vytápění v bytě [číslo] vyjít ze základní složky a spotřební složky nákladů na vytápění v bytě a vyúčtovat skutečné náklady na topení s využitím podlahové plochy dle ustanovení § 3 vyhlášky č. 269/2015 Sb. Pokud žalobce toto neučinil a pouze provedl součet požadovaných plateb za topení za období od 1. 1. 2018 do 31. 10. 2018 v celkové výši 20.000 Kč, potom vyúčtování ke dni 1. 11. 2018 není vyúčtováním řádným.

19. Za situace, kdy vyúčtování ke dni 1. 11. 2018 není vyúčtováním řádným, potom není vyúčtování nedoplatku za služby ve výši 14.800 Kč splatné. Žalobce tak nebyl oprávněn si započítat kauci ve výši 10.000 Kč za nedoplatek za služby, když není zřejmé, zda vůbec nějaký nedoplatek za služby žalovanému vznikl. Žaloba by tak byla úspěšná pouze co do částky 6.000 Kč za dlužné nájemné za měsíc říjen 2018. Žalovaný však dne 18. 12. 2019 učinil zápočet své pohledávky za vrácením jistoty (kauce) ve výši 10.000 Kč proti pohledávce žalobce za nájemným za měsíc říjen ve výši 6.000 Kč. V důsledku tohoto zápočtu žalovaného zanikla pohledávka žalobce ve výši 6.000 Kč za dlužné nájemné za měsíc říjen 2018 a bylo nutné žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.).

20. Žalovaný se vzájemným návrhem domáhal po žalobci zaplacení částky 4.000 Kč jako zbytku nevrácené jistoty (kauce) a částky 34.000 Kč jako pokuty podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za neprovedené vyúčtování. Žalovaný má nárok na zaplacení částky 4.000 Kč z jistoty (kauce), kterou byl žalobce žalovanému povinen vrátit při skončení nájmu a dosud tak neučinil. Při posouzení oprávněnosti pokuty za prodlení dle ustanovení § 13 ZoS a její výše vycházel soud z právních závěrů učiněných Nejvyšším soudem v rozhodnutí ze dne 21. 10. 2020, č. j. 26 Cdo 1528/2020. Dle tohoto rozhodnutí:,, Splnil-li poskytoval služeb svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, pak z toho logiky plyne, že jestliže tak neučinil, je v prodlení s touto svou povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.; není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je nevyúčtoval řádně. Soud proto i v řízení o zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. musí zkoumat, zda vyúčtování služeb, s nímž poskytovatel služeb seznámil příjemce služeb (před zahájením řízení či v jeho průběhu), bylo řádné (tj. v souladu s nájemní smlouvou a s právními předpisy jej regulujícími). Doručil-li tedy žalovaný žalobci vyúčtování, které nebylo řádné (neobsahovalo všechny předepsané náležitosti a cena služeb nebyla uvedena ve správné výši) dostal se do prodlení se svou povinností v § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.“ V této věci žalobce jako poskytovatel služeb si nesplnil svou povinnost vyúčtovat řádně zálohy na služby a je tak povinen zaplatit žalovanému pokutu podle § 13 odst. 1 ZoS ve výši 50 Kč za den. Žalovaný požaduje po žalobci pokutu za období od 1. 4. 2019 do 9. 2. 2021, tj. 680 dní po 50 Kč/den, tj. celkem částku 34.000 Kč (680 x 50). S ohledem na skutečnost, že žalovaný nereklamoval vyúčtování služeb žalobce neprodleně, tj. v době, kdy odevzdával žalobci byt, ale reklamoval vyúčtování služeb až po podání žaloby, přistoupil soud k moderaci nepřiměřeně vysoké pokuty ve smyslu ustanovení § 2051 o.z. Soud má za přiměřenou pokutu odpovídající 4 zálohám za služby sjednanou ve smlouvě o nájmu, tj. pokutu ve výši 12.000 Kč (4 x 3.000). Vzájemnému návrhu žalovaného bylo potom vyhověno v částce 16.000 Kč (4.000 + 12.000) – výrok II. Ve zbylé částce 22.000 Kč byl vzájemný návrh žalovaného zamítnut (38.000 - 16.000) – výrok III.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když každá ze stran měla ve věci jen částečný úspěch. Jelikož žalobce měl ve věci úspěch 45% a žalovaný 55%, tedy obdobný úspěch ve věci, potom soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).