3 C 243/2020

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr Ing Davidem Novotným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2.500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 1.489 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 o.s.ř.). Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky 2.500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a společností právnická osoba Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný sídlem žalobce, který je právnickou osobou zřízenou dle právních předpisů země, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Za situace, kdy Česká republika i země jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaná má v působnosti Okresního soudu v Jeseníku bydliště, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť při absenci dvoustranné či vícestranné mezinárodní smlouvy upravující vztahy mezi Českou republikou a země a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy se s ohledem na dikci ustanovení článku 28 nepoužije. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. S ohledem na skutečnost, že smlouva byla uzavírána na území České republiky, bude rozhodným pro daný spor české právo hmotné, kdy tomuto ostatně taktéž odpovídá rozumnému uspořádání vztahu mezi původními účastníky daného obligačního vztahu. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce s výší zápůjčky 2.500 Kč s termínem splatnosti datum. Žalovanému byla částka 2.500 Kč poskytnuta převodem na účet č. bankovní účet dne datum. Žalovaný na poskytnutou zápůjčku ničeho neuhradil. právnická osoba smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce vyzýval žalovaného výzvou ze dne datum k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Soud žalobě vyhověl, když společnost právnická osoba jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o.z. Žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 2.500 Kč, kterou žalovanému poskytl převodem na bankovní účet č. bankovní účet dne datum. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku ve výši 2.500 Kč do datum. Žalovaný nevrátil společnosti právnická osoba poskytnutou zápůjčku a dostal se s vrácením zápůjčky do prodlení. Nevrácením zápůjčky se žalovaný od datum ocitl v prodlení se splněním svého peněžitého závazku. S tímto prodlením spojuje ustanovení § 1970 o.z. možnost žádat úroky z prodlení stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Soud tak žalobě vyhověl v celém rozsahu (výrok I.). Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Náhrada nákladů řízení žalobce se sestává z odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (§ 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. – předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč, tj. celkem 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., daně z přidané hodnoty ve výši 21%, tj. celkem 189 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Tyto náklady žalobce vynaložil k účelnému uplatňování svého práva a soud tedy žalobci jejich náhradu v celkové výši 1.489 Kč (600 + 300 + 189 + 400) přiznal (výrok II.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné dle ust. § 202 odst. 2 o.s.ř. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.