3 C 30/2026

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 15 939 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 11 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 4 939 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 939 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenému zdejšímu soudu dne 3. 11. 2025 po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 15 939 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % % ročně z částky 15 939 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení, to z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 11 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 613,52 Kč a smluvního úroku ve výši 325,48 Kč. Pohledávky ze smlouvy byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny na žalobce původním věřitelem právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „právní předchůdce“).

2. Žalobce se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného a žalobce dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Smlouvou o úvěru č. hodnota a formulářem pro standardní informace bylo prokázáno, že právní předchůdce a žalovaný dne datum elektronicky podepsali smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 36 % ročně a s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4613,52 Kč v jednorázové splátce ve výši 15 939 Kč, částka úroku byla vyčíslena na 325,48 Kč za dobu splatnosti půjčky, která byla stanovena na 30 dní, RPSN 621,68 %. Žalovaný smlouvu podepsal elektronickým kódem hodnota.

4. Potvrzením o platbě bylo prokázáno, že právního předchůdce dne datum a z účtu č. č. účtu odeslal platbu ve výši 11 000 Kč na účet žalovaného č. č. účtu s variabilním symbolem var. symbol.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamem postupovaných pohledávek bylo prokázáno, že předmětem smlouvy podepsané právním předchůdcem a žalobcem bylo postoupení pohledávek z právního předchůdce na žalobce, včetně pohledávky za žalovaným.

6. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum, předžalobní výzvou z téhož dne a podacím lístkem bylo prokázáno, že právní předchůdce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce a předžalobní výzvou ho vyzval k úhradě dluhu, kdy výzva byla předána k poštovní přepravě 12. 9. 2025.

7. Z výpisu informací o vlastníkovi účtu soud neučinil žádná skutková zjištění.

8. Na základě provedeného dokazovaní soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce a žalovaný dne datum podepsali elektronicky dokument s názvem Smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 36 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 4613,52 Kč v jednorázové splátce ve výši 15 939 Kč, částka úroku byla vyčíslena na 325,48 Kč za dobu splatnosti půjčky, která byla stanovena na 30 dní, RPSN 621,68 %. Žalovaný na dluh ničeho neuhradil. Dne datum podepsali právní předchůdce a žalobce smlouvu o postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovaným, kterou došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu výzvou předanou do poštovní přepravy dne 12. 9. 2025, žalovaný ničeho neuhradil.

9. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení: Právní předchůdce a žalovaný dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 z. s. ú., na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty v jeho prospěch peněžní ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit do 30 dní od jejich poskytnutí společně s úrokem a poplatkem za sjednání úvěru, a to jednorázovou splátkou ve výši 15 939 Kč. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z. a původní věřitel vystupoval jako podnikatel ve smyslu § 420 o. z. Pohledávku ze smlouvy právní předchůdce postoupil smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce, žalovaný byl o postoupení vyrozuměn.

19. Soud se zabýval otázkou, zda byla splněna kogentní pravidla pro ověřování úvěruschopnosti spotřebitele a dospěl k závěru, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy nedostál své zákonné povinnosti ověřit řádně schopnost žalovaného. Právní předchůdce vůbec neověřil příjmy a výdaje žalovaného. Na svoji povinnost tak zcela rezignoval. Soud proto uzavírá, že smlouva, na základě které se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, je z těchto důvodů absolutně neplatná podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, splnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů (poskytování úvěrům potenciálně neúvěruschopným osobám vede k sociálně nežádoucím jevům a poškozuje nejen dlužníka samotného, ale i společnost jako celek). Soud při rozhodnutí vycházel ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterých je poukazováno na povinnost žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka – žalovaného splácet úvěr, a dále z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. Soud při rozhodnutí vycházel také ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterých je poukazováno na povinnost žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka – žalovaného splácet úvěr.

20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce poskytl žalovanému celkem 11 000 Kč, žalovaný na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy neuhradil ničeho. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Žalovaný se tudíž v rozsahu částky 11 000 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobce.

21. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 11 000 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.) K požadavku na zaplacení úroků z prodlení soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 z. s. ú. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, a proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 zákona o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 11 00 Kč (tj. úspěch 49 %), neúspěšný co do částky ve výši 4 939 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 939 Kč od 27. 8. 2021 do zaplacení, který ke dni vyhlášení činí celkem 6 610 Kč (tj. neúspěch 51 %). Z uvedeného je patrno, že úspěch účastníků řízení je obdobný, proto soud nepřiznal náhradu nákladu žádnému z účastníků řízení (výrok III).

23. O lhůtě plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro uložení lhůty delší ani pro přivolení k plnění ve splátkách. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu Jeseník. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.