3 C 41/2021

Plný text

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 2.430 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2.430 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 335,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce částku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. V souladu s ustanovením § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako „o.s.ř.“), odůvodnění rozhodnutí obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Předmětem řízení je pohledávka žalobce za žalovaným ve výši 2.430 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 335,51 Kč za neuhrazený televizní poplatek na základě přihlášky televizního přijímače. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný přihlásil k evidenci televizní přijímač na adrese [adresa žalovaného], s datem držení televizoru od měsíce října 2005. Žalovaný neuhradil televizní poplatek za období srpen 2018 až leden 2020 (včetně). Celkem tedy žalovaný neuhradil televizní poplatky za 18 měsíců. Žalobce upomínal žalovaného o uhrazení dlužné částky, avšak bezvýsledně. Povinnost platit televizní poplatky se řídí zákonem č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích (dále jako„ z.r.t.p.“). Z uvedeného předpisu vyplývá, že televizní poplatek se platí za televizní přijímač (§ 2 odst. 2 z.r.t.p.). Dle ustanovení § 3 odst. 2 z.r.t.p. je poplatníkem osoba, která je vlastníkem televizního přijímače nebo držitelem televizního přijímače užívajícím jej po dobu nejméně jednoho měsíce. Dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. činí výše televizního poplatku od [datum] měsíčně částku 135 Kč. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. je splatnost poplatku nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce. Povinnost osob přihlásit se k placení televizního poplatku pak zakotvuje § 8 odst. 2 z.r.t.p., který navazuje na již neúčinný § 6 odst. 2 zákona č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, který žalovanému založil povinnost hlásit svůj televizní přijímač za účelem plateb televizního poplatku. Žalovaný, jakožto držitel televizního přijímače, je povinen platit televizní poplatky a tím přispívat na provoz [anonymizováno]. Jelikož povinnost platit televizní poplatky si žalovaný nesplnil za dobu 18 měsíců, vznikl mu na této povinnosti dluh ve výši 2 430 Kč (18 měsíců x 135 Kč). Soud shledává žalobcův požadavek za důvodný a žalobě vyhověl v celém rozsahu. Neuhrazením dluhu za televizní poplatky se žalovaný dnem následujícím po dni splatnosti poplatku ocitl v prodlení se splněním svého peněžitého závazku. S tímto prodlením spojuje ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vznik povinnosti žalovaného zaplatit žalobci i úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení v žalobě požadovaná je souladná s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto vyhověl žalobě v části týkající se příslušenství – úroku z prodlení. Žalobce dlužné úroky žádal pouze do dne [datum] od splatnosti jednotlivých televizních poplatků a tyto úroky správně vyčíslil. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný. S ohledem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 3344/2012 ze dne 24. 7. 2013, sp. zn.

II. ÚS 1727/2014 ze dne 14. 10. 2014 či sp. zn.

II. ÚS 1333/14 ze dne 17. 3. 2015 nelze přiznat žalobci náklady na právní zastoupení žalobce, když tyto náklady žalobce nejsou náklady účelnými. Neúčelnost žalovaných vynaložených nákladů shledává soud v tom, že správa výběru televizních poplatků již z textu právní úpravy (§ 10 z.r.t.p. a § 10 zákona č. 483/1991 Sb., o [anonymizováno]) tvoří podstatnou část samotné činnosti žalobce, nadto je soudu z jeho činnosti známo, že se jedná o běžnou, opakující se agendu, k jejímuž provedení není nutné využít specializovaných služeb advokáta, ledaže pro to hovoří zvláštní okolnosti věci, které však v tomto případě soud neshledal. Nadto, jak konstatoval Ústavní soud v již odkazovaném nálezu ve věci sp. zn.

I. ÚS 3344/12 činnost [anonymizováno] sice není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení se těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. [anonymizováno] inkasuje televizní poplatek za specifických podmínek srovnatelných s daní, má či měla by mít k tomu vytvořeny podmínky i ve formě oddělení, jenž se touto činností zabývá, jenž má kvalifikované pracovníky, a u věci nikterak právně náročné, která se týká výběru televizních poplatků, nemá důvod nechat se zastupovat advokátem. Náhrada nákladů řízení žalobce se tedy sestává toliko z paušální náhrady za 2 úkony (předžalobní výzva, návrh ve věci samé) po 100 Kč, tj. celkem 200 Kč dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč Tyto náklady žalobce vynaložil k účelnému uplatňování svého práva a soud tedy žalobci jejich náhradu v celkové výši 600 Kč (200 + 400) přiznal. O lhůtách k plnění rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. věty před středníkem.